Případ, co málem zastavil privatizaci: Dvě záhadná úmrtí a 300 tisíc dolarů

Tři sta tisíc dolarů, schůzka před vládním zámkem a dvě záhadná úmrtí. Takové jsou kulisy zapomenutého případu, který mohl zastavit kupónovou privatizaci.

V postarším muži s aktovkou, který den co den pomalou chůzí kráčí do své pražské kanceláře, by dnes těžko někdo hledal jednu z kdysi nejmocnějších postav kupónové privatizace. Přesto tomu tak v devadesátých letech bylo.

Jenže Jaroslava Muroně se od té doby na privatizační experiment už nikdo neptal. Zmizel v zapomnění, jeho úspěch přebila pachuť korupční aféry.

Muž s pověstí brilantního právníka se před osmadvaceti lety stal ústřední postavou kauzy, v níž se ve finále hrálo o samotnou existenci kupónové privatizace. A s níž jsou dodnes spojena dvě záhadná úmrtí.

„Zastavilo to všechny moje představy o životě, všechny ideje. Na dlouhou dobu,“ říká dnes Jaroslav Muroň.

Jeho poklidný život najel na výhybku 7. ledna 1992. Tehdy večer u vládního zámku ve Lnářích na Strakonicku, kde se připravovaly a schvalovaly privatizační projekty, zaparkovalo auto. Přijel v něm ředitel Jihočeských mlékáren Milan Teplý a podnikatel Miroslav Velát. Po chvíli k nim nastoupil právě Muroň, tehdy v roli náměstka ministra pro privatizaci.

O čem se vedl v autě hovor a co přesně během něj zaznělo, zůstalo do dnešního dne tajemstvím. Každopádně po čtvrt roce ministr pro privatizaci a ikona ekonomické transformace Tomáš Ježek oznámil, že svého náměstka a blízkého přítele Muroně postavil mimo službu.

„Pan Muroň byl vyslýchán jako svědek v souvislosti s trestním stíháním osoby, která mu v lednu tohoto roku nabídla úplatek. Pan náměstek tento případ neohlásil. Pokud by se taková věc týkala běžného občana, mohli bychom nad tím mávnout rukou,“ vysvětloval své rozhodnutí na mimořádné tiskové konferenci Ježek.

Úplatek 300 tisíc dolarů (podle tehdejšího kurzu 8,8 milionu korun) mu měl podle první verze, kterou oficiálně získala média, nabídnout jeden z účastníků automobilové schůzky – Miroslav Velát. A tak to také původně popsal na výslechu do policejního protokolu sám Muroň. Částka podle něj byla napsaná na papírku, který mu v autě dali pod nos.

Z úplatkářství byl obviněn Velát. Muroň a Teplý v případu vystupovali v pozici svědků.

Jenže Jaroslav Muroň o pár týdnů později změnil svoji původní výpověď. Uvedl, že si s ohledem na svoji zrakovou vadu není jist, co na tom papírku vlastně bylo. A že si rozhodně není vědom, že by mu někdo úplatek nabízel. Vysvětloval tím i to, proč se hned neobrátil na policii.

Do případu začal v tu chvíli podle dobového tisku mluvit s nadsázkou každý, kdo se byť jen zdálky kolem politiky ochomýtal. Většina však svými výroky, při nichž vycházela z informací z třetí ruky, případ ještě víc znepřehlednila. Nebylo jasné, kdo co vlastně tvrdí, kdo měl komu jaký papírek ukazovat a co se vlastně odehrálo.

Ve výsledku Miroslav Velát sice skončil před soudem, ten ho nakonec obvinění z korupce v plném rozsahu zprostil. Pro absolutní nedostatek důkazů.

„Stala se z toho taková rozbředlá kauza. Byla to jen konstrukce, tvrzení, ale s realitou to nemělo nic společného,“ říká k tomu Jaroslav Muroň, který dodnes trvá na tom, že o žádnou korupci nešlo. S Velátem ani s Teplým už pak nikdy nemluvil. „Že bychom si to vyříkali? O to nestojím. Nestojím o to, se s takovými lidmi vídat.“

Každopádně existoval ještě někdo, kdo mohl do případu vnést jasno. Jmenoval se Leo Dvořák, spolupracoval tehdy s federální tajnou službou a byl u několika schůzek Miroslava Veláta právě ohledně privatizace Jihočeských mlékáren. Jenže Dvořák záhy zemřel při nehodě. I jeho kolegové z tajné služby tehdy měli pochybnost o tom, že šlo o náhodu.

Proč se tehdy řešila verze, že Dvořáka někdo zabil? Kdo další, spojený s případem, zemřel? Co vyšetřila policie? A jak případ viděl Tomáš Ježek? Série záhadných úmrtí spojených s politikou v Letním speciálu Neovlivní.cz. Předplácejte zde: 

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com