Nový školní rok: Bude na ředitelích, jak to v éře covid zvládnou

Začíná školní rok, kdy nic nebude jako dřív. Školy do něj vstupují s nejistotou, jak dlouho vydrží v éře covid normální výuka. Jak pro časopis Neovlivní.cz popsal Petr Karvánek, ředitel pražské základní školy Antonína Čermáka, osobně nevěří, že by se školy znovu plošně uzavíraly.


“Je ale možné, že nejbližší měsíce ukáží, že je současný model organizace výuky ve školách neudržitelný. Osobně věřím, že se tak nestane. Bude na ředitelích škol a jednotlivých učitelích, jak zvládnou situaci ve svých školách,” napsal Karvánek pro obsáhlý materiál v zářijovém časopisu Neovlivní.cz.

V něm jsme mapovali, jak se od jara změnil život lidé hned v několika různých oblastech společnosti. Ve školách, v podnikání, vědeckém bádání, divadlech a zdravotnických zařízení. S novým školním rokem odemykáme příběh ředitele Petra Karvánka.

Druhý díl deníčků najdete v aktuálním vydání časopisu Neovlivní.cz.

Byl v Praze prvním ředitelem školy, který se musel popasovat s informací, že má mezi žáky dvě děti z rodiny s pozitivním testem na koronavirus. Šlo o hojně medializovaný příběh, kdy se matka Karvánkových školáků nechala otestovat v privátní laboratoři a úřady nechtěly s jejím případem nakládat jako se skutečně prokázaným, dokud se test nepotvrdí státem posvěcenou cestou. Jak to vidí Petr Karvánek dnes?

…o jarních zápisech

“Je možné, že nedokážu dohlédnout dopad opatření, která vláda resp. MŠMT uložily základním školám v souvislosti se zápisy do 1. tříd a s otevřením škol pro žáky 1. stupně v rámci celé ČR. Ale myslím si, že vím, co je dobré pro moji školu. Zjistil jsem, že se s  opatřeními ministerstva nedokážu ve většině bodů ztotožnit, zvláště snahu provést zápisy do 1. tříd pokud možno elektronicky jsem považoval v případě mé školy, kdy se k zápisu zaregistrovalo více jak 200 dětí, za chybnou. Proto jsem rodiče na webu školy vyzval, aby přišli osobně, abychom důležité dokumenty ověřili „on-line“. K mému překvapení většina dorazila, někteří i s dětmi, aby alespoň na pár minut poznaly svou budoucí školu.

…o otevření škol

Otevření základních škol koncem května s maximálně 15 dětmi ve skupinách, udržení distanční výuky, neotevření školních družin, o dalších požadavcích ani nemluvím, to vše – rovná se pěkný zmatek – a řadu neřešitelných situací. Snahou ministerstva podle mne bylo, aby dětí do školy přišlo co nejméně. Opět jsem musel jít proti filosofii tvůrců opatření. Vyzval jsem rodiče, aby své děti školy poslali, s kolegy jsme zajistili režim výuky ve třech časově nezávislých blocích podle věku dětí, zajistili jsme jejich stravování, krátkou odpolední družinu, které jsme tak nesměli říkat. Prakticky jsme zrušili distanční výuku na 1. stupni, neboť do školy přišlo 80 % dětí.

…co jsem se naučil

Jak ze zápisů, tak i z otevření škol jsem si odnesl důležitou zprávu. Když ředitel školy vyzve rodiče, aby děti do školy v souladu s tichým doporučením vlády neposílali, tak je tam nepošlou. Když je ale vyzve, aby je do školy poslali, seznámí je s opatřeními, která škola přijala, tak rodiče děti do školy pošlou. Vidím v tom potvrzení návratu autority učitelské profese, autority ředitele školy, o které ještě stále někteří pochybují.

…co mě nejvíc mrzí?

V mé profesní rovině je to pocit, že všechna ta opatření stále potichu našeptávala rodičům, neposílejte své děti školy, nemusíte-li, stále sebou nesla nádech určitého iracionálního strachu, namísto aby někdo ty lidi povzbudil. Dokonce bych řekl, že jsme všichni tak trochu ztratili každodenní rytmus a chuť pracovat.

Naproti tomu jsem zjistil, že většina pracovníků naší školy jsou lidé, kteří tomuto strachu nepropadli, nebo ho na sobě nedali znát a odvedli skvělý výkon.

V lidské rovině považuji za nejhorší to, jak se stát postavil k situaci seniorů. Pokud bych chtěl být opravdu tvrdý, tak je vyděsili k smrti a uvěznili je v jejich domovech. Tím zásadně ovlivnili nejen jejich duševní zdraví, ale jak jsem na příkladu řady rodičů mých známých a přátel zjistil, výrazně tím zhoršili i jejich zdravotní stav, neboť jim sebrali možnost pohybu a drobných sociálních kontaktů, což se v případě některých specifických diagnóz projevilo vážnými změnami zdraví těchto lidí. To mi přijde neodpustitelné.

…co mě potěšilo?

Za pozitivní věc považuji zjištění, jak křehké jsou hodnoty světa, ve kterém žijeme. Potvrdil jsem si, jak důležitá je demokracie, kterou zvláště v takovýchto dobách musíme chránit, aby o našich životech a budoucnosti nerozhodovali pouze jednotlivci s vlastními zájmy.

Za sebe musím říci, hledám-li pozitiva, že nejlepší byly nakonec děti a učitelé. Kolegové skvěle zvládli zcela novou situaci – distanční výuku, a když do školy dorazily děti, přišly natěšené na své paní učitelky a učitele, plné energie. Za ten měsíc odvedli všichni poctivý kus práce. Doufám, že výpadek několika měsíců školní docházky otevře konečně racionální diskusi o redukci učiva v jednotlivých předmětech a nové trendy ve výuce. Výuce na základních školách by to výrazně prospělo.

Jako pozitivní vnímám i to, že řada lidí se ve svém osobním životě začala chovat mnohem odpovědněji ve vztahu ke svému zdraví a zdraví okolních lidí. K tomu určitě povedeme i děti ve škole. Ve větší osobní odpovědnosti každého z nás vidím nejdůležitější nástroj do budoucích měsíců. Na druhou stranu vnímám velmi negativně to, že řada opatření, která stát v otázce nemoci Covid 19 přijímal a přijímá, omezuje řadu mých svobod. Nechci ve svých jednašedesáti letech žít polovičatý život zavřený za okny svého bytu.

…a co bude dál? Jsme připraveni?

Plošné zavírání škol podle mne již není možné a nic z mého pohledu nenasvědčuje tomu, že by to bylo potřebné. Asi nám také uloží dodržovat nějaká základní pravidla přísnější hygieny. Nicméně nic dalšího si příliš neumím představit. Konkrétně naše škola je pětipodlažní objekt, do kterého v září dorazí kolem 570 žáků a cca 85 pracovníků. Je to takové mraveniště, ve kterém se děti a dospělí stále pohybují. Chodí do tělocvičen, odborných učeben, školní jídelny, družiny, do různých kroužků. Takový pohyb lidí prakticky zcela vylučuje realizaci organizačních opatření, která by umožňovala udržet kolektivy v ohraničeném prostoru a do eventuální karantény poslat jen malou skupinu lidí. Je ale možné, že nejbližší měsíce ukáží, že je současný model organizace výuky ve školách neudržitelný. Osobně věřím, že se tak nestane. Bude na ředitelích škol a jednotlivých učitelích, jak zvládnou situaci ve svých školách. Každá škola je trochu jiná. Domnívám se, že stejně budeme muset přijmout skutečnost, že do našeho života budou stále častěji pronikat viry, bude to asi bolestivé, nákladné. Je možné, že dojde k uzavření jednotlivých škol, ale to nám ukáže několik příštích měsíců.”

Deníčky z byznysu, kultury a nemocnic najdete v zářijovém časopise Neovlivní.cz. Předplácejte ZDE:

 


Štítky: , ,


Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít