Nejde o to, kdo financuje Přísahu. Ani o to, jestli on sám pomáhal Babišovi. Historky ze Šlachtova života prozrazují, co můžeme čekat, když ve volbách uspěje.
Původně policajtem ani být neměl. Jeho otec si přál, aby měl nějaké „stabilní“ povolání. Rodiče ho proto nasměrovali do zemědělství. Vyučil se opravářem zemědělských strojů, pak si udělal maturitu a následně v březnu 1991 nastoupil k policii. Jako starší bratr. „Otec s tím bytostně nesouhlasil,“ podotýká dnes Robert Šlachta.
Policejní práce se záhy stala středobodem jeho vesmíru. Nic jiného pro něj neexistovalo. Doslovně. Vědí to ti, co ho znají roky. Poznáte to za chvíli i z rozhovoru s ním.
Víc ješitného člověka, než je on, jsem neviděl,“ říká o něm jeho parťák Ivan Černík Foto: Neo
Roky žil v Praze na policejní ubytovně, ráno býval na protimafiánském útvaru mezi prvními, odcházel jako poslední. Na ubytovně vzdálené jen pár metrů od zbraslavského sídla útvaru ho čekal akorát rotoped.
Záchytnou kotvu pro něj představovala jeho matka na Moravě, s níž má podle svých spolupracovníků velmi blízký vztah. A která mu také řadu praktických věcí vyřizovala, například v rodných Pohořelicích mu zorganizovala rekonstrukci rodinné nemovitosti. I tam ale vydržel vždycky jen pár dní. „Já když měl dovolenou, měl jsem černý svědomí,“ přiznává.