S Karlem Schwarzenbergem otevřeně o stáří, odcházení i smrti

Zemřel kníže, politik, šéf české diplomacie, vicepremiér a prezidentský kandidát Karel Schwarzenberg. Bylo mu 85 let.

Připomeňte si výraznou postavu české politiky v nezvykle otevřeném rozhovoru, který před lety poskytl Neovlivní.cz. Bylo to krátce poté, co se rozhodl, že odejde na politický odpočinek.


Karel Schwarzenberg Foto: Neovlivní.cz z archivu KS

Mluvil v něm i o smrti, které se podle svých slov nebál. Odcházel smířený, i když jak říkal, ne úplně spokojený s tím, jak se mu věci podařily. “Nikdy jsem nebyl spokojený úplně. Po pravdě řečeno, ty hlavní věci se mi nepodařily, to si taky musím přiznat. Ale snažil jsem se upřímně. Některé věci se podařily, některé ne.”

Chystal si tehdy politický důchod, i když zároveň říkal, že ještě z politiky neodchází. “Řekněme si to tak, nebudu dělat věci, které nepovažuji za naprosto nutné. Čas od času bych se například taky rád podíval za vnoučaty. Ale budu dělat to, co považuji za důležité a v čem se vyznám. To je například zahraniční politika, lidská práva a podobné záležitosti, kde jsem v tom opravdu pracoval tak dlouho, že vím o čem mluvím,” nastínil své plány Schwarzenberg během profilového rozhovoru pro Neovlivní.cz.

Interview jsme rozdělili do dvou částí. První, kterou vám předkládáme, Karel Schwarzenberg bilancuje, hovoří o 17. listopadu i o svém staří. Druhou část, v níž mluví o uprchlické krizi, o tom, jak se dnes Evropa dívá na české politiky a proč jsme sami sobě nejhoršími nepřáteli, naleznete zde ».

DLM: V prosinci oslavíte narozeniny. Jak se cítíte?

Poměrně dobře. Samozřejmě, že stárnu, ale jak známo, stárnutí je jenom jedna alternativa. A do té druhé se mi ještě nechce. A pán Bůh, abych nebyl namyšlený, tak mi poslal stejný neduh jako Zemanovi. Pajdám. Ne z cukrovky, nýbrž poněvadž mám artritická kolena. Slyším hůř a hůř, ale to jsou normální věci, když člověk stárne.

DLM: Jaké bylo rozhodování o tom, přestat být předsedou a jakoby zařadit nižší rychlost?

Když vás bolí kolena, tak už běžet nemůžete, tak samozřejmě musíte snížit rychlost. Díval jsem se na kalendář; podíval se, jak jsem starý. A z toho pak člověk sám musí vyvést konsekvence. Konec.

DLM: Váš rodový majetek a podnikatelské aktivity s tím spojené již dlouhodobě spravuje váš syn Jan Nepomuk. Zasahujete mu do toho někdy?

Ne, ne. Podívejte se, to bych ho jenom naštval. A nejsem už v denní styku s touto agendou, takže nemám dostatečné informace. Já jsem ostatně u jiných rodin viděl, když se starý do toho pletl mladému, tak ho pouze naštval. To nedělalo dobrotu.

DLM: Koho byste rád viděl po příštích prezidentských volbách na Hradě?

Já vám něco řeknu. Je poskrovnu kandidátů, kterým bych věřil. Nicméně někteří jsou. Ale nebudu jediného jmenovat, protože kdybych ho teď jmenoval, tak se za ním vydá smečka a do dvou let, kdy by měl kandidovat, tak ho v tom mezidobí zničí. Ani mne to nenapadne!

VE ZKRATCE
• Narodil se 10. prosince 1937 v Praze  jako nejstarší syn Karla Schwarzenberga a jeho manželky Antonie. V prosinci 1948 museli opustit republiku a uchýlit se do zahraničí.
• Ve Vídni a Štýrském Hradci studoval práva a v Mnichově lesnictví. Kvůli předčasné smrti svého adoptivního otce Jindřicha Schwarzenberga musel studia přerušit a začít hospodařit na rodinných statcích v Rakousku a Bavorsku.
• Jako předseda Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva se zejména v 80. letech zasazoval o dodržování lidských práv v Evropě. O otázce lidských práv jednal v bývalém SSSR, v Bulharsku, v Kosovu a také u nás.
• V rodinném sídle v Bavorsku založili společně s doktorem Vilémem Prečanem na podporu československého exilu a disentu Československé dokumentační středisko (archiv tehdy zapovězené literatury). Sbírka je dnes součástí Národního muzea a je uložena v Praze.
• Byl prvním kancléřem prezidenta Václava Havla, dvakrát členem vlády a šéfem diplomacie, senátorem, poslancem, v červnu 2009 spolu s Miroslavem Kalouskem založil stranu TOP 09.
• V září 2011 se Karel Schwarzenberg s podporou své strany TOP 09 rozhodl kandidovat na prezidenta České republiky v historicky první přímé volbě konané roku 2013. V druhém kole však neuspěl.
• Mezi jeho záliby patřila politika, staré a nové umění, zvláště moderní architektura.

DLM: Budete se v tom nějak angažovat?

Samozřejmě. Ty příští kampaně budu ještě dělat, a když strana zvolí kandidáta, a nemusí to být náš straník, může přijít odněkud jinud, musí mít ale ty vlastnosti, které potřebuje mít pro hlavu státu, pak se budu za něho samozřejmě zasazovat.

DLM: Na Facebooku jste nedávno napsal, že vaši přátelé, například Václav Havel, Ivan Magor Jirous, Pavel Landovský, Olda Černý a nedávno Ladislav Kantor odešli o mnoho mladší než jste vy a že vás to přivedlo k zamyšlení. Předpokládám, že k zamyšlení o smrti. Jak vnímáte téma smrti? Jste spokojen s tím, čeho jste dosáhl?

Nikdy ne úplně. Po pravdě řečeno, ty hlavní věci se mi nepodařily, to si taky musím přiznat. Ale snažil jsem se upřímně. Některé věci se podařily, některé ne.

No, až se přijdu zpovídat, tak mi řeknou, co jsem dělal blbě. Ale řeknu vám vtip. Schwarzenberg umře a stojí před nebeskou bránou a strašně se směje. Svatý Petr na něj udiveně kouká a říká: Proč se tak řehtáš? Jsi velký hříšník. Chlastal jsi, kouřil jsi, ženy jsi miloval. Pán Bůh ti to pěkně spočítá. Schwarzenberg se pořád směje a nemůže přestat. Pak ze sebe dostane: No jo, oni ve sněmovně si pořád myslí, že spím.

DLM: Když jsme zmínili vaše přátele – Havla, Landovského a spol. – kde jste vlastně byl 17. listopadu 1989? Zhroucení komunistického režimu přišlo víceméně nečekaně, kde vás zastihlo?

Po pravdě řečeno jsem nebyl v Čechách. Tehdy jsem měl potíže dostat vízum. Naopak jsem byl s kamarády na pozvání jednoho Američana na lovu v Maďarsku. A to bylo dosti na severu a někdo ke mně k večeru přišel, že tamější se dívají na slovenskou televizi a že v Praze se něco děje. Tak jsem pospíchal k tomu hajnému podívat se na slovenskou televizi. Načež jsem hostiteli řekl, je mi líto, příští den už na lovu nebudu a vyrazil jsem zpátky domů. Když moje tajemnice požádala o vízum, tak mi tehdy ještě československé velvyslanectví vyřídilo, že bych měl vědět, že jsem v Československu nevítaná osoba. No tak jsem musel týden počkat, pak jsem se slávou projel hranici.

S Václavem Havelem při zkoušce nového osvětlení Hradu. Foto: Archiv KS

DLM: Jak jste to tady pak prožíval?

Intenzivně. Ale samozřejmě ne dlouho, poněvadž jsem se potom, ve sklepě jedné galerie na Novém městě, protože tam se to nedalo odposlouchávat, setkal s Václavem Havlem, který tam rokoval se svými přáteli. A tam ve sklepě jsme seděli a řekli mi, co by si přáli obstarat. Tak jsem obratem přivezl faxy, kopírovací přístroje a vše, co potřebujete pro kancelář.

DLM: Příští týden oslavíme 26. výročí změny režimu. Máme svobodu a demokracii. Jsme členy Evropské unie. Nikdy se nám nevedlo tak dobře. Vážíme si toho vůbec?

Tomáš Garrigue Masaryk, který demokracii u nás založil, jednou právem pravil: Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty. Nemám lepší odpověď.

Zdroj náhledové foto: Neovlivní.cz z archivu KS

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email