Tagged 1989

Lovecká sezóna začíná

Třicet let od pádu komunismu začíná být svoboda médií opět ve vážném ohrožení. Po převzetí podstatné části mediálního trhu mocnými z řad politiků a byznysmenů se začal tvrdě stupňovat tlak na veřejnoprávní média. Situace je podobná té, kterou známe z éry opoziční smlouvy, kdy vypukla televizní krize. Česko se navíc za posledních pět let propadlo v žebříčku svobody tisku Reportérů bez hranic o 27 míst, patří mu 40. příčka. Bylo léto 1993. Rok, kdy se česká ekonomika po rozpadu federace oddělila od té slovenské a politici finišovali s dokončením ekonomické transformace. Tehdy jsem prvně zveřejnila kauzu, která byla mocným krajně nepříjemná a s níž…

Karel Cudlín: Za svůj ksicht si může do jisté míry každý sám

Lidé na jeho fotografiích hledí do objektivu s klidnou tváří. Nestojí proti lovci osudů, ale svěřují se do péče dokumentaristovi, který fotí s porozuměním. Karel Cudlín zachycuje proměny společnosti od sedmdesátých let. Fotoaparát nosí pořád u sebe. V začátcích mu pomohl strýček, který byl amatérský fotograf. Dokumentární fotografií se tak začal zabývat přibližně v sedmnácti letech. „Spoustu věcí bych vůbec nezažil, kdybych nefotil,” říká Karel Cudlín. Lidské příběhy lovil v žižkovských ulicích, v tanečních sálech, během politických setkání, na filmovém place i během svých výprav na Východ nebo do Izraele. Odemykáme rozhovor ze zimního speciálu Neovlivní.cz. Potkáváme se na malém…

Josef Klíma: Křičet zlo

Jeho tvář zná v téhle zemi každý. Když v devětaosmdesátém padli komunisti, byl zřejmě první, kdo pochopil, že všechna ta svoboda potřebuje pečlivý novinářský dohled. Jako šéfreportér tehdy Josef Klíma zakládal v čerstvě vzniklém Reflexu první investigativní oddělení. A z cesty, kterou si zvolil, se nikdy neodchýlil. Po stopách zločinců a nepravostí se pídil, i když mu chodily výhrůžky a potřeboval bodyguarda, když sklízel novinářské ceny i nadávky, i když je to často únavné, i když je to nevděčné. „V určité fázi si říkáš: Tolik se toho odhalilo, ale napravil se jen zlomek. Nestojí to za nic… Jenže pak si uvědomíš, kde je…

Moje století. Vzpomínky pilota první třídy

Jiljí Horák se narodil, když byla republika teprve desetiletým děvčátkem. Když jemu bylo deset, Československo bezprostředně ohrožoval vzestup nacistického Německa. Stát mobilizoval a ve škole si tenkrát vykládali, že tatínkům hrozí nebezpečí. Zažil první deportace Židů. Bombardování Brna. Odsun Němců si ovšem vybavuje jen matně; hořel zrovna pro svou první, osudovou lásku. Únor 1948 i srpen 1968 strávil ve vojenské uniformě. Kluk z maloměsta z prosté rodiny, který ještě v osmnácti trpěl tím, že měl k nošení jen rezavé pumpky, využil hladu poválečné republiky po silné armádě a nastoupil na letecké učiliště. Létat! To je přece taková krása! „Po nějaké době k tomu člověk pocítí…

Jiří Černý: Radost z muziky

Dnes, 25. února je mu třiaosmdesát. Český rozhlas mu dal už ke konci loňského roku předčasný “dárek”: po desetiletích s ním ukončil spolupráci. Jiří Černý je přitom v hudební branži legendou. O nových kapelách a o tom, co se právě děje v hudbě podstatného, má přehled jako málokdo. S ohledem na aktuální události odemykáme rozhovor ze zimního speciálu Neovlivní.cz S Jiřím Černým jsme si dali sraz v listopadu v jedné z letenských kaváren. V té době ještě netušil, že na Štědrý den odvysílá Český rozhlas jeho poslední díl autorského pořadu Klub osamělých srdcí seržanta Pepře.  “Všem, kdo ho kdy poslouchali a reagovali na…

David Černý: Kokotiny, Češi a jakoby

 Jděte pod Žižkovský vysílač a počítejte, kolik turistů se vás zeptá, kdy se na něj vrátí „those black babies”. Lezoucí batolata a další plastiky Davida Černého jsou už součástí městské krajiny. Mluví se o nich jako o kontroverzních nebo provokativních, stejně jako o autorovi. Vyjadřuje se totiž ke stavu světa, ve kterém žijeme. Protože umění pro umění nemá smysl. Odemykáme rozhovor ze zimního Speciálu Neovlivní.cz. Tank v několika podobách a barvách, čůrající postavy na dvoře Hergetovy cihelny, chcíplý kůň v Lucerně, vztyčený prostředníček v dohledu Hradu, Kafka u Quadria, klikující londýnský autobus a naposledy pak návrh robotické restaurace. Díla Davida…

Martha Issová: Svoboda je křehká, musíme o ni pečovat

„Nechci propadat trudomyslnosti a říkat si, že demokracie končí. Vždycky trvá mnohem kratší dobu něco zničit než něco stavět. Duše našeho národa byla léta destruována, takže doufám, že jen procházíme jakousi demokratickou pubertou,“ komentuje aktuální náladu ve společnosti Martha Issová. Jedna z nejvýraznějších hereček své generace patří k umělcům, kteří se nebojí vyjádřit své názory nahlas. Jak sama říká, v politice ji rozhodně neuvidíme, ale coby občan bude aktivní stále, což dokázala i před osmi lety v kampani Přemluv bábu. „Byl to občanský počin, ne politický. A taky to bylo od nás myšleno jako humor,“ dodává herečka, toho času na mateřské, která…