„Nečekejte na léto, přijeďte si užít nádhernou procházku v Alpách za chladnějšího počasí! A jako bonus třeba uvidíte ještě i trochu sněhu!“ Takhle nějak se podle odborníků bude nutně měnit marketing horských středisek. Alespoň těch, která leží pod hranicí 2000 metrů. V Česku tedy všech. Na první pohled to může vypadat trochu banálně, ale je to velké téma – ekonomické, ekologické i filozofické.
Sníh bude vzácností a lyžaři také. Je to téma s mnoha zajímavými a důležitými polohami. Letošní předjarní procházka Alpami beze sněhu vypadá zároveň trochu komicky, smutně i přirozeně. A je v ní i zoufalé volání desítek tisíc lidí, kteří bez lyžařů mohou přijít o práci. Nejsou to jen obavy malých soukromníků, kteří shodou okolností žijí v horách. Jde o miliardový byznys, jehož zhroucení by pocítily ekonomiky všech „lyžařských“ států.
Snímek z 9. února 2024 ukazuje přípravy na biatlonový šampionát ve Vysočina Areně v Novém Městě na Moravě. Návoz a distribuce technického sněhu. Zdroj: facebook.com/biathlonnmnm
A pak je tu umělý sníh. Sněžná děla. To nejsou jenom stroje, které kolem sebe dokážou chrlit vodní mlhu a hnát ji proudem podchlazeného vzduchu, aby se před dopadem na zem proměnila v krystalky technického sněhu. Jsou symbolem a ústředním bodem náročné diskuse.
Škodí umělé zasněžování přírodě? A jak moc? Lze to jednoznačně spočítat? A jsou sněžná děla příkladem smysluplné, nebo naopak zcela krátkozraké adaptace na klimatickou změnu?
A konečně je tu i filozofický motiv: Proč člověk považuje lyžování za tak důležité a chce lyžovat i tam, kde to nedává smysl, nebo to dokonce prostě nejde? Co všechno jsme ochotni udělat pro to, abychom si opravdu dobře zalyžovali? Chceme si i tímhle dokázat, že jsme „pány a vládci přírody“?