Rozhovor o herectví, aktivismu na Českém lvu, životě se slavnými rodiči, vizionářství i obyčejném štěstí.
„Občas ze sebe tak jako vystoupím, koukám na sebe a ptám se sama sebe: Proboha, co to děláš, proč se předvádíš před lidmi,“ popisuje během rozhovoru pro časopis Neovlivní herečka Tereza Brodská svůj trochu zvláštní vztah k vlastní profesi.
Mluví v něm otevřeně, ale bez jakékoli trpkosti i o nestandardním vztahu se svými slavnými rodiči Janou Brejchovou a Vlastimilem Brodským. A při tom trousí sebeironické poznámky, které do výsledného rozhovoru nezapadají. Třeba když se natáhnu a s omluvou jí uzmu z ramene padající vlas. „To víte, po padesátce všechno padá dolů,“ utrousí a pokračuje ve vyprávění o tom, že by profesi klidně z minuty na minutu změnila, ale už je podle ní pozdě.
Tereza Brodská v představení Nadechnout se života. Foto: Jan Malíř, Divadlo Ungelt
Víc než dvacet let. Tolik času uplynulo od derniéry hry Jak vraždili sestru Charlie, v níž se Tereza Brodská sešla na jevišti Divadla Ungelt s Alenou Vránovou a Valérií Zawadskou, do letošní premiéry kusu Nadechnout se života. Na stejné scéně je její hereckou partnerkou Jitka Smutná; vedou slovní souboj ženy opuštěné manželem a jeho rovněž opuštěné milenky, která je výrazně starší než zrazená manželka. A mezitím? Tereza Brodská na prknech nevystoupila, protože, jak sama říká, projekt WTF Natálie Kocábové, v němž účinkovala v roce 2015 v Rock Café, se jako klasické divadlo nepočítá.
Neo: Co máte proti divadlu?