Sokol: Opravdu chcete, aby berňák věděl, že se rozvádíte nebo syn bere drogy?

Povinnost advokáta nevyzradit to, co mu svěřil klient je něco, co doposud z mého pohledu vypadalo, jako neotřesitelná jistota ve světě, kde neotřesitelné jistoty už dávno nejsou. Však také došlo i na tuhle. Přitom institut povinné mlčenlivosti přežil dokonce i komunistickou éru včetně několika pokusů tehdejších bezpečnostních orgánů dostat se k informacím, které jim advokát odpíral sdělit s poukazem na to, že nesmí. Z iniciativy poslanců Michálka a Ferjenčíka, tedy Pirátů, by se teď všechno mělo dost změnit.

Nutno podotknout, že advokacie uznala, a to v podstatě celosvětově, že advokátní tajemství nemůže sloužit praní peněz a pochopitelně nemůže být ani pláštěm neviditelnosti pro advokáta, který sám páchá trestnou činnost anebo se na něčem podobném podílí. V tomto směru je advokátní mlčenlivost již prolomena a byť občas dochází k diskusím o aplikaci v konkrétním případě, základní princip nikdo nezpochybňuje.

V Poslanecké sněmovně leží návrh novely daňového řádu který se pokouší, způsobem nikoliv nepodobným triku, který předvedly jezinky Smolíčkovi, když mu nakukaly, že si jen prstíčky ohřejí a hned zase půjdou, povinnost mlčenlivosti nalomit o kus víc ve prospěch výběrčích daní. Strhla se kolem toho diskuse, které si v důsledku jiných událostí nikdo ani pořádně nevšiml. Poslankyně profesorka Válková (ANO) navrhla kompromisní úpravu a zdálo se, že problém by mohl být vyřešen.

Ale přišli Piráti. Proč, kdo je zlobboval nebo navedl netuším, podstatný je obsah jejich návrhu. Oba poslanci požadují úpravu, podle které by povinnost advokáta zachovat důvěrnost informací svěřených klientem neplatila  v případě, zjištění skutečností nasvědčujících tomu, že ze strany daňového subjektu, kterého se údaje a dokumenty týkají, nedošlo nebo nedojde ke splnění daňové povinnosti ve výši přesahující hodnotu 500.000,- Kč.

Jinými slovy řečeno, pokud berňák pojme podezření, že daňový subjekt má cosi za lubem, a mohlo by to být také nesplnění daňové povinnosti, bude advokát muset, pokud návrh projde, sdělit vše, co se od klienta dozvěděl v jakékoliv souvislosti.  A samozřejmě předat všechny dokumenty. Moudrý úřad už si to pak nějak přebere. Na základě, jakých indicií berňák dospěl k závěru, že snad někdo nesplnil daňovou povinnost anebo se tváří, že má něco podobného v úmyslu, do toho nikomu nic není. A tak se v souvislosti s temným podezřením na nesplnění daňové povinnosti může berní úředník dozvědět, že dotyčný se rozvádí a proč, jeho syn jede na drogách a kterých, anebo že firma X připravuje, doposud přísně tajně,  fúzi s firmou Y. To bude radosti, až tyhle zvěsti potáhnou berňákem.

A samozřejmě, daňově podezřelý může být i obtížník, který kritizuje stát nebo politika, co je zrovna u moci. Případně články ruší klid k pro práci nebo dokonce, bůh nás netrestej, vydává periodikum, co si s úřady zrovna moc nerozumní. Takže se mu berňák podívá na zoubek. Přesněji, vycházeje z navržené formulace, pošle 13 000 advokátům do datové schránky dotaz, zda neposkytují právní pomoc podezřelému subjektu, lhostejno zda fyzické či právnické osobě. A kdo se přizná, tomu uloží vydat všechny dokumenty a vypovědět o obsahu jednání s klientem. Tak snadno a rychle to půjde.  V pravdě po bolševicku. Pardon po pirátsku.

A to je ta lepší poloviny problému.  Málokdo v tohle  státě dokáže přesně definovat podstatu povinnosti advokáta chránit informace, které mu svěřuje klient, zato každý, tak říkajíc naslepo předpokládá,  že něco takového existuje a advokátovi se dá věřit. Tato důvěra ovšem by ovšem díky poslancům, co plují Sněmovou pod vlajkou s lebkou a zkříženými hnáty měla skončit. Málokdo by byl schopen odhadnout, jestli to, co advokátovi svěří, může zajímat správce daní.

Ostatně nebude to umět ani ten advokát, protože to je výhradně a striktně na finančním úřadu. Podezřelý z minulého nesplnění daňoví povinnosti ve výši 500 000,- Kč může být leckdo. Když se mu to nasčítá za posledních dvacet let, což návrh nevylučuje. A co teprve ti, co se k něčemu takovému chystají. Možná to ještě ani nevědí, ale správce daně je vždy ve střehu. Tím pádem končí, jakákoliv důvěra v advokátní mlčenlivost. Ovšem nikoliv u klientů a potenciálních klientů. Což je ta nejhorší zpráva.

I slušný advokát pak bude muset každého klienta upozornit na to, že jeho tajemství bude držet až do doby, než mu na dveře zabouchá úředník správce daně se zaklínadlem o zjištěných skutečnostech, nasvědčujících, že  klient, co zrovna odešel,  se chystá na nesplnění daňové povinnosti ve výši přesahující 500 000,- Kč. Tedy jestli tohle voliči  Pirátů fakt chtěli, jsou to dost divní lidé.

Tomáš Sokol, autor je advokát