Výměna v Damašku. Končí nejvlivnější česká diplomatka

Jedna z nejzkušenějších českých diplomatek Eva Filipi končí po více než dvanácti letech na postu velvyslankyně v Sýrii. Filipi měla v Damašku unikátní pozici a je známá svými výjimečnými kontakty s režimem prezidenta Bašára Asada.

Mise Evy Filipi v Damašku končí právě dnes. Odemykáme text z květnového vydání časopisu Neovlivní.cz, kdy jsme o jejím odchodu poprvé psali.

Jen málokterý velvyslanec dokázal vzbudit v české politice takový rozruch jako právě velvyslankyně v Sýrii Eva Filipi. Když v roce 2015 začal platit nový služební zákon, který nepřipouští, aby ve služebním poměru byl někdo starší 70 let, vymýšlela se pro Filipi výjimka. A když ji poslanci nestihli potvrdit, obešel to Černínský palác dohodou o provedení práce, jen aby mohla na svém postu setrvat – u diplomatů věc nevídaná a ojedinělá (takovou dohodu měla už jen Livia Klausová na Slovensku). Na druhé straně Filipi později čelila výzvám mnohých politiků, ať kvůli svým postojům k syrskému režimu sama na svůj post rezignuje, ale i to nakonec ustála. Dnes je nejdéle sloužící českou ambasadorkou.

Teď se však ministr Jan Lipavský (Piráti) podle neoficiálních informací rozhodl její misi v jednom z nejnebezpečnějších míst planety natrvalo ukončit. Podle interních informací z Černínského paláce ji má vystřídat jiná zkušená diplomatka a znalkyně Blízkého východu Ester Lauferová. „Návrh na střídání existuje, není ale zatím jasné, kdy přesně ke změně dojde. Bude to rovněž záležet na vůli paní Filipi skončit,“ uvedl zdroj z ministerstva. Sama Filipi svůj možný odchod z Damašku nekomentuje. Pro média se snaží být spíše neviditelná a vyjadřuje se jen velmi zřídka. Ani tentokrát nechtěla nic komentovat, připustila nicméně, že se v následujících měsících chystá do Prahy.

Blízký východ, má láska

Pro pochopení, v čem tkví unikum současné velvyslankyně v Damašku a proč si řada zkušených expertů myslí, že je nenahraditelná, je třeba vrátit se do dob jejích studií a práce novinářky a tlumočnice. Filipi pochází ze silně věřící rodiny; rodiče ji vedli k protestantskému vyznání, ji však hodně zajímal muslimský svět. Na Univerzitě Karlově vystudovala obor arabština–turečtina. Perfektní znalost jazyka ji později předurčila k práci diplomatky.  

V přelomovém roce 1968 se přihlásila na konkurz do arabského vysílání Československého rozhlasu a uspěla. Její kariéru v rozhlase utnul příchod sovětských vojsk.

I když byla režimní cenzura tvrdá, Filipi se stále zajímala o dění v arabském světě, udržovala kontakty a začala se živit tlumočením a překlady. Tehdy se seznámila s řadou lidí, kteří později zastávali významné úřednické i politické posty v zemích Blízkého východu, kde později působila jako diplomatka. „Pokud platí, že Filipi zná dobře nějaké politiky, pak jsou to arabští politici, kteří si ji pamatují ještě z dob, kdy nosila vlasy po pás,“ řekl časopisu Týden někdejší ředitel zahraničního odboru prezidentské kanceláře Hynek Kmoníček. Za Filipi se později mnohokrát postavil právě ve chvílích, kdy hrozilo její odvolání.

Diplomatickou kariéru začala Filipi v Bagdádu, kam ji coby chargé d’affaires vyslal prezident Václav Havel. Nebyla to zrovna jednoduchá doba, na (tehdy) Saddámův Irák byly po okupaci Kuvajtu uvaleny sankce. Filipi se ale své nové mise nebála a v Iráku zůstala celých pět let. Následovala mise v Libanonu, kde až do roku 2002 zastávala pozici mimořádné a zplnomocněné velvyslankyně. Po dvouleté pauze na odboru Blízkého východu a severní Afriky na ministerstvu zahraničí odjela na svou třetí diplomatickou misi do Turecka. A konečně v roce 2010 zamířila do Damašku – tehdy byla jedinou vážnou zájemkyní o tento post.

Krátce po jejím nástupu vypuklo tzv. arabské jaro. Sérii protirežimních protestů, které se přelévaly od Tuniska po Egypt a vedly k pádům letitých režimů, se syrský diktátor Bašár Asad rozhodl potlačit silou. Rozpoutal krvavou občanskou válku, která si za posledních dvanáct let vyžádala na půl milionu životů, miliony lidí vyhnala z domovů.

Filipi v Damašku zůstala. A její pozice tam je dosud výlučná; Česko je jedinou zemí EU, která má v Sýrii zastoupení na nejvyšší úrovni. Ostatní státy je buď už vůbec nemají, anebo jsou diplomaté v sousedním Libanonu syrskou agendou pouze pověření.

„Evu Filipi pokládám za jednu z nejlepších diplomatek české zahraniční služby. Byla schopna si vybudovat respekt a úctu v místě působení. Zejména na postu v Damašku odvedla obrovský kus práce pro Česko i pro naše spojence. Rozhodně nebudu přehánět, když řeknu, že několik lidí jí osobně vděčí za svůj život,“ zhodnotil pro Neovlivní.cz její dosavadní působení v české diplomacii někdejší ministr zahraničí Jan Hamáček (ČSSD).

Filipi skutečně pomohla řadě lidí, a to nejen Čechům (doteď se například spekuluje o její roli při návratu novinářů Michala Kubala, Petra Klímy a Víta Pohanky, kteří byli v roce 2004 uneseni v Iráku), ale i lidem zvenku. V roce 2017 například zprostředkovala propuštění dva roky nezvěstného Poláka Leszka Panka. O rok později se jí podařilo dostat ze syrského vězení dva humanitární pracovníky z Německa a zajistit jejich vydání zpět do jejich domoviny. Česká ambasáda rovněž získala po Polsku status „protective power“ pro Spojené státy. V konzulárních záležitostech a v případě ohrožení se tam mohou obracet američtí občané. „Eva měla dobrý vhled do myšlení syrské vlády, je i kanálem pro informace o amerických občanech v Sýrii včetně držitelů dvojího občanství,“ pochválil velvyslankyni v roce 2017 pro časopis Foreign Policy zatím poslední americký velvyslanec v Sýrii Robert Ford.

Prominentní víza

Hamáčkův pozitivní pohled na velvyslankyni Filipi ale rozhodně nesdílejí všichni. Jen několik dní poté, co Hamáček přivezl do Česka vládním speciálem dva propuštěné Němce, musel řešit velmi delikátní situaci. Europoslankyně za KDU-ČSL Michaela Šojdrová tehdy zaslala do Černínského paláce oficiální dopis, ve kterém Filipi kritizovala, že „cíleně zkresluje obraz režimu vůči českým politikům a veřejnosti, aby se jevil více přijatelný“ a že „úzké vztahy, které naše velvyslankyně s damašskou vládou udržuje, jsou nepřijatelné“. A navrch že „nepomohla českým občanům pronásledovaným v Sýrii z politických důvodů.“ Vycházela přitom z informací od místní komunity. „Kritika není namístě,“ reagoval tehdy Hamáček a ohradila se i velvyslankyně Filipi.

Pro její odvolání tehdy horovali ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský spolu s tehdejším místopředsedou sněmovního výboru pro obranu Ivanem Gabalem (KDU-ČSL). Podle nich přítomnost Filipi v Damašku „vrhala hanbu na Českou republiku“. Česko podle nich dělalo Asadovi jen stafáž. Spouštěčem byly zprávy Evy Filipi bezprostředně po chemickém útoku v Chán Šajchúnu v roce 2017. Česká velvyslankyně tehdy zpochybňovala západními vládami šířený výklad, podle něhož za chemický útok jednoznačně mohl Asad. I tehdy našla Filipi zastání u tehdejšího ministra vnitra i prezidenta.

Postavili se za ni ostatně i ve chvíli, kdy média přinesla informaci o tom, že Filipi vydává výjimečná víza prominentům Asadova režimu. Mezi těmi, kdo výjimku od velvyslankyně Filipi dostali, měli být podle serveru hlidacipes.org například Jawad Rida, syn Buthajny Shabaan, poradkyně prezidenta Asada, která je na sankčním seznamu EU. Česká kontrarozvědka pak ve své výroční zprávě za rok 2017 uvedla, že se Česko stalo pro syrské prominenty vyhledávanou klidovou zónou.

„V diplomacii je občas potřeba použít princip něco za něco… Z mého pohledu se počítá výsledek, paní velvyslankyně zcela naplnila očekávaní, které od její mise měla nejen Česká republika, ale i naši někteří klíčoví spojenci,“ říká dnes exministr vnitra Hamáček.

Přijme Asad náhradu?

Ambasáda v Damašku je z hlediska obtížnosti životních podmínek v tabulkách českého ministerstva zahraničí v té nejhorší možné kategorii F (podobně jako třeba Bagdád či Kábul). Diplomaté by tam podle vnitřních pravidel ministerstva zahraničí měli působit maximálně dva roky a bez rodinných příslušníků.

Možnou nástupkyní by se mohla stát Ester Lauferová, která pracovala na nižších diplomatických postech v Iráku a Afghánistánu, šest let byla generální konzulkou v Istanbulu. V Černínském paláci nicméně panuje obava, že nástupce Evy Filipi nemusí mít zdaleka tak výsadní postavení jako ona. Není navíc jisté, zda by nyní vůbec získala status velvyslankyně. Oficiálně se zatím Černínský palác k možné rošádě nevyjádřil.

---

Eva Filipi

• Narodila se 21. prosince 1943.
• V letech 1962 až 1967 vystudovala obor Blízkovýchodní studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Svému oboru se pak věnovala i při zahraničních pobytech v letech 1967 a 1979 na Bourghiba institutu cizích jazyků na Univerzitě v Tunisu a v roce 1968 na německé Univerzitě v Münsteru. V roce 1981 úspěšně složila rigorózní zkoušku na FF UK v Praze a získala titul PhDr.
• Na Blízkém východě se Filipi pohybuje posledních 32 let prakticky nepřetržitě.
• Do Damašku ji v roce 2010 vyslal tehdejší prezident Václav Klaus.
• V roce 2016 získala na návrh senátorů medaili Za zásluhy.

Zdroj náhledové foto: MZV / Radek Háša