Zdena Mašínová. Ta, která ví, co dokáže totalita

Rozhovor s dcerou odbojáře ze Zimního speciálu Neovlivní.cz, který se věnuje demokracii v tísni.

Otce jí popravili nacisté, maminka zemřela v komunistickém vězení a její bratři se prostříleli do svobodného světa. Není se co divit, že se Zdena Mašínová nerada vrací do minulosti. Jenže roky dávno uplynulé ji stejně dohánějí.

Například když odmítla vysoké státní vyznamenání od prvního polistopadového prezidenta a někdejšího disidenta Václava Havla. Nemohla mu odpustit, že nechal u moci i bývalé komunisty. „Byli jsme takto vychovaní. Kde je zlo, musí se proti němu postavit, vystoupit – i za cenu osobní újmy. Podle toho jsme se celý život chovali,“ říká Mašínová.

Vyznamenání nakonec, pro někoho překvapivě, převzala z rukou bývalého člena KSČ prezidenta Petra Pavla. „U něho nakonec rozhodla jeho podpora Ukrajině,“ vysvětluje žena, která se před lety rozhodla nikdy nemít děti. Aby si nemusely prožít byť jen zlomek toho, co ona. Dodnes toho nelituje.

Žije v moderním domově důchodců na okraji Olomouce, o němž se smíchem říká, že to je takový „pětihvězdičkový starobinec“. V listopadu oslavila Zdena Mašínová 90. narozeniny, současně to na podzim bylo také 70 let od útěku jejích bratrů do západního Berlína. Právě o odbojové skupině okolo Ctirada a Josefa Mašínových pojednává film Bratři, který byl nedávno uveden do kin. „Myslím, že to bylo natočené dobře,“ říká.

Neo: Takže se vám film o vašich bratrech líbil?

Ano, líbil, i když si myslím, že by to v některých místech bylo zapotřebí sestříhat, protože to bylo moc rozvláčné. Ale jinak – například z psychologického hlediska – to bylo opravdu povedené.

Neo: Ve filmu hrajete i vy, ztvárnila vás Karolína Lea Nováková. Jak jste se s tou postavou ztotožnila? Byla jste to opravdu vy?

Je těžké se k tomu vyjádřit, protože osobní vztah ke všem těm událostem mám velmi specifický. Těžko se mé osobní prožitky, pocity a zkušenosti dají předat. Navíc jsem ztvárněné události vnímala jinak tehdy jako mladá žena a jinak dnes, na konci života. Ale současně musím říct, že to pro mě samotnou bylo docela překvapení znovu na plátně vidět události, které se odehrály před desítkami let.

Neo: V jakém smyslu?

Nerada se k těm historickým událostem vracím. Dotýkalo se to mě osobně i mých velice blízkých osob. Velmi těžko se s tím člověk vyrovnává – jinak v mládí a jinak v mém vysokém věku. Překvapilo mě to, protože dříve jsem byla schopná se na tyto události dívat s větším odstupem. Dnes je to mnohem intenzivnější.

Neo: Je pravda, že jste byla v dětství přezdívaná Nenda?

Ano, to vzniklo ze slova Zdena. Moje maminka mi říkala Nenuško, bratři mě oslovovali Nenda. Nebo Mordušo. To když se na mě zlobili. Pochopte, byla jsem nejmladší, navíc jsem se narodila s tělesným handicapem, a tak jsem měla různé úlevy. Někdy jsem se toho pokoušela využívat, jak už to tak bývá. A když to bratři poznali, byla jsem Morduša. Ale jinak se ke mně chovali velmi rytířsky, jak je to učil náš otec.

Neo: Tatiana Dyková hraje ve filmu vaši maminku, ostatně ženský pohled je ve filmu poměrně výrazný. Herečka o své roli Zdeny Mašínové starší v jednom rozhovoru řekla, že „hledá místo v nelehké době pro sebe i pro svou rodinu“, že chce zůstat „věrná sobě, svému muži a stále milující své děti“. Je to pravda?

Paní Dyková svou roli skutečně zvládla velmi dobře, pro mě to ale bylo i tak poměrně vzdálené. Nikdo nemohl znát moji maminku věrněji než já, její dítě. I fyziognomicky byla odlišný typ než ve filmu.

Neo: Tatiana Dyková ještě řekla: „I dnes žijeme v nelehké době, témata se v různých oblečcích opakují, silné ženy budou vždy inspirovat.“ Souhlasíte?

Svým způsobem určitě. Už jen proto, že má maminka byla vychovávaná v silně vlastenecké rodině. Byla hudebně i výtvarně velmi talentovaná. Bohužel její matka, má babička, měla v rodině velmi silný hlas a víceméně určila mé matce její osud. Nebyla totiž spokojená s tím, že její syn, můj strýc, nesplnil její přání, aby studoval techniku a následně převzal podnik svého otce. Místo toho tajně nastoupil na Vojenskou akademii. Proto pak babička určila, že má maminka po maturitě musela jít studovat na Vysoké učení technické. Babička zkrátka rozhodla, že má matka převezme rodinný podnik. I tak to nakonec bylo všechno jinak.

Neo: Jak to, co se stalo?

Rodina žila v Olomouci, což tehdy bylo město se silnou vojenskou posádkou. Mládež se tam scházela v Národním domě, kam chodili i mladí důstojníci, kteří se třeba vrátili ze služby v československých legiích, což byl také případ mého otce Josefa Mašína. K mé matce, krásné modrooké blondýnce, se nejprve několik měsíců ani nepřiblížil. Až když byl přeložený do Prahy, napsal jí krátký dopis s prosbou, jestli by se s ním setkala. V té době ale nebylo možné, aby se mladá dívka z dobré rodiny jen tak courala s nějakým důstojníčkem. I tak se má maminka s mým tatínkem setkala. Přijel tehdy z Prahy do Olomouce, představil se a řekl, že nemá zájem o žádné dlouhé známosti, a rovnou se jí zeptal: „Slečno, chcete si mě vzít?“ To byl přesně náš otec!

Proč se pohádala kvůli Trumpovi se svým bratrem Josefem? Co říká Babišovým řečem o nové totalitě? A proč i v devadesáti letech pořádá besedy pro děti? Rozhovor se Zdenou Mašínovou a dalšími osobnostmi o demokracii v tísni přináší Zimní speciál Neovlivní.cz.

Zdroj náhledové foto: Pavel Baroch/Neo