Zdravotnictví stojí nad propastí a postupně ztrácí rovnováhu. Situace je o to vážnější, že stabilitu ohrožují partyzánské aktivity ministra Vlastimila Válka (TOP 09).
Máme nedostatek lékařů? Prodloužíme jim přesčasy! Nemá stát dost peněz na investice? Dáme nemocnicím možnost, aby se samy zadlužily! Způsobily výpadky léků paniku mezi pacienty? Udržíme ve funkci odpovědného úředníka! Výčet konfliktů, které vyvolal ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, připomíná, jak křehký je tuzemský zdravotnický systém.
Foto: TOP 09
Nejde o to, že snad vinou špatného ohodnocení ubývá lékařů, sester a dalšího personálu. Jen za posledních deset let přibylo příslušníků lékařského stavu o pětinu, tedy o sedm tisíc. Přesto jich není dost na místech, kde by je pacient potřeboval. Svědčí o tom data ukazující, že stále víc pacientů využívá v případě potřeby místo poslední záchrany, tedy pohotovost v nemocnicích s nonstop provozem. Minulý ministr Adam Vojtěch (ANO) na to reagoval podle pravidla „vytlouct klín klínem“ a financoval v nemocnicích takzvaná urgentní centra, která by příliv pacientů zvládla. Tím vzrostly nároky především na mladší lékaře ze špitálů, kteří mívají na pohotovosti službu. Vojtěchův nástupce Válek hasil požár stejnou metodou, když přes poslance Víta Kaňkovského (KDU-ČSL) prosadil přílepek k novele zákoníku práce, podle kterého mohou lékaři sloužit dvakrát víc přesčasů než dosud, tedy 832 hodin za rok. Po schválení novely se ovšem zalekl protestů a slíbil nový zákon, který navýšení přesčasů zruší.
Výdaje na české zdravotnictví rostou největším tempem v historii, jak dokládají údaje OECD, podle kterých se za posledních pět let zvýšily ze sedmi na devět procent hrubého domácího produktu (HDP). Přesto peníze nestačí na obnovu nemocnic a nákup nových technologií. Ministr hledá řešení v dluzích. Ke konsolidačnímu balíčku ministra Zbyňka Stanjury (ODS) připsal několik paragrafů, které umožňují státním nemocnicím půjčovat si na investice a fakticky dávají ministrovi právo ty méně potřebné nebo nejvíc zadlužené rušit. Tím umožňuje vstup soukromého kapitálu do nejdůležitějšího pilíře zdravotnického systému včetně privatizace elitních nemocnic. Bez veřejné debaty se pouští na dobrodružnou cestu, na kterou se neodvážila žádná evropská země.