Zdravotnictví na křižovatce. S ministrem, který nezná směr

Zdravotnictví stojí nad propastí a postupně ztrácí rovnováhu. Situace je o to vážnější, že stabilitu ohrožují partyzánské aktivity ministra Vlastimila Válka (TOP 09).

Máme nedostatek lékařů? Prodloužíme jim přesčasy! Nemá stát dost peněz na investice? Dáme nemocnicím možnost, aby se samy zadlužily! Způsobily výpadky léků paniku mezi pacienty? Udržíme ve funkci odpovědného úředníka! Výčet konfliktů, které vyvolal ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, připomíná, jak křehký je tuzemský zdravotnický systém.

Nejde o to, že snad vinou špatného ohodnocení ubývá lékařů, sester a dalšího personálu. Jen za posledních deset let přibylo příslušníků lékařského stavu o pětinu, tedy o sedm tisíc. Přesto jich není dost na místech, kde by je pacient potřeboval. Svědčí o tom data ukazující, že stále víc pacientů využívá v případě potřeby místo poslední záchrany, tedy pohotovost v nemocnicích s nonstop provozem.

Minulý ministr Adam Vojtěch (ANO) na to reagoval podle pravidla „vytlouct klín klínem“ a financoval v nemocnicích takzvaná urgentní centra, která by příliv pacientů zvládla. Tím vzrostly nároky především na mladší lékaře ze špitálů, kteří mívají na pohotovosti službu. Vojtěchův nástupce Válek hasil požár stejnou metodou, když přes poslance Víta Kaňkovského (KDU-ČSL) prosadil přílepek k novele zákoníku práce, podle kterého mohou lékaři sloužit dvakrát víc přesčasů než dosud, tedy 832 hodin za rok. Po schválení novely se ovšem zalekl protestů a slíbil nový zákon, který navýšení přesčasů zruší.

---

ČTĚTE TAKÉ: Temná hra kolem Krejčíře

---

Výdaje na české zdravotnictví rostou největším tempem v historii, jak dokládají údaje OECD, podle kterých se za posledních pět let zvýšily ze sedmi na devět procent hrubého domácího produktu (HDP). Přesto peníze nestačí na obnovu nemocnic a nákup nových technologií. Ministr hledá řešení v dluzích. Ke konsolidačnímu balíčku ministra Zbyňka Stanjury (ODS) připsal několik paragrafů, které umožňují státním nemocnicím půjčovat si na investice a fakticky dávají ministrovi právo ty méně potřebné nebo nejvíc zadlužené rušit. Tím umožňuje vstup soukromého kapitálu do nejdůležitějšího pilíře zdravotnického systému včetně privatizace elitních nemocnic. Bez veřejné debaty se pouští na dobrodružnou cestu, na kterou se neodvážila žádná evropská země.

Za léky utratily pojišťovny i sami pacienti v roce 2021 částku 112 miliard, o třetinu víc než v roce 2017. Důvodem není pouze zavádění nových medikamentů, protože ve stejném období, tedy po roce 2017, zdražily v Česku o čtvrtinu běžné léky. Podle Eurostatu se tomu vyrovnaly jen Bulharsko, Rumunsko, Litva a Rakousko. Přesto patří Česko zároveň k zemím, kde obvyklé výpadky dodávek léků přerostly v paniku, že některé preparáty, ať bez předpisu, nebo na předpis, nebudou k dostání. Nepomohlo ani to, že vedení ministerstva má blízko k asociacím výrobců; například prvním náměstkem se loni stal Jakub Dvořáček, který předtím deset let řídil Asociaci inovativního farmaceutického průmyslu sdružující největší dovozce.

K panice mohlo přispět, že odpovědná instituce, tedy Státní úřad pro kontrolu léčiv (SÚKL), hledala půl roku svého šéfa. Výběrové řízení bylo v březnu zorganizováno tak špatně, že se muselo opakovat, a teprve v září byla dosavadní ředitelka Irena Storová nahrazena uznávanou farmaceutkou Kateřinou Podrazilovou.

Kam dovede Válek zdravotnictví? A jaká je jeho pozice ve vládě? Čtěte v říjnovém časopise Neovlivní.cz, který je k mání v sekci PŘEDPLATNÉ.