Biopaliva? To jsme si trochu naběhli, říká Bělobrádek

Před měsícem obhájil křeslo šéfa lidové strany. V jejím čele stojí už pátým rokem a jeho pozice zůstává pevná. A stejně pevně se drží nohama na zemi. O vysoké politice, v níž se pohybuje dva roky, mluví naprosto bez příkras: Pavel Bělobrádek, muž, který vrátil KDU-ČSL mezi parlamentní strany a přivedl ji do vlády.

Ještě má v živé paměti, jak se cítil jako sněmovní nováček. A záhy stál před rozhodnutím, jestli vstoupit do koaliční vlády se Sobotkovou ČSSD a hnutím ANO Andreje Babiše. “Nechtělo se nám. My jsme v té době ani pořádně nevěděli, kdy jsou záchody ve Sněmovně, a měli jsme jít do Strakovy akademie. Zatím jsem toho rozhodnutí nelitoval,” říká Pavel Bělobrádek v profilovém rozhovoru pro deník Neovlivní.cz, jehož první část vám nyní předkládáme.

Hovoří v něm velmi otevřeně o tom, jak si lidovci “poprvé naběhli”, jak rychle se dá v politice rozkoukat a pochopit, jak to chodí. O vážném sporu o biopaliva. A třeba také o tom, proč KDU-ČSL tolik vystupuje proti přijímání běženců ze severu Afriky a Blízkého východu.

Druhý díl, ve kterém Bělobrádek hovoří zejména o osobních hodnotách, přineseme již brzy.

NEO: Už skoro rok a půl jste ve vládě, přišel jste ve vrcholné politice o iluze?

Určitě ano. Myslel jsem, že v politice jsou lidé, kteří jsou schopni myslet koncepčněji, systematičtěji, že mají větší kapacitu, že mají v sobě něco, abychom mohli mluvit o intelektuální mozkové kapacitě. Ale ve skutečnosti dnes vím, jak jsem byl kdysi ostýchavý a úplně zbytečně jsem řešil, jestli na to vůbec mám. Dnes vidím, že jsem mohl být úplně klidný.

NEO: Můžete to přiblížit nějaký okamžik, kdy se tenhle pocit dostavil?

Třeba když jsem se dostal do jednoho stranického orgánu a myslel jsem, že budeme řešit koncepční věci. Spousta lidí si na té schůzi dala chlebíček, neřekla ani slovo, a pak šla domů. A když to pak vidíte výš a výš, a s těmi lidmi se bavíte, zjišťujete, že to nejsou takoví géniové, jak jste si myslel.

NEO: Ty pocity zažíváte třeba i v parlamentu?

I v parlamentu jsou lidé různí, kvalita je také různá. Čímž neříkám, že já patřím k tomu lepšímu.

NEO: Spousta lidí zastává názor, že politika je svinstvo. Co byste jim řekl?

Sport je taky pěkné svinstvo. Podívejte na poslední kauzy z hokeje nebo na fotbalovou FIFA.

NEO: Ale u sportu se bavíte, což se o politice říct nedá.

Zkrátka nesouhlasím s tím, že politika by byla svinstvo. Ale je pravda, že v ní občas působí lidé, kteří sviňárny dělají, ale nelze to paušalizovat. Politika je taková, jaká je společnost, je jejím věrným odrazem. A když všichni občané této země budou poctiví a nebudou krást, budou poctiví i politici. Pořád platí, co říká můj kolega Klíma z královéhradecké KDU-ČSL: pořád je to o tom samém, toto všechno ti dám, když se mi pokloníš. To je chvíle, kdy ďábel pokouší Krista. Myslím, že pokušení tu vždycky je. Stejně jako všude v životě, v partnerství, v byznyse.

NEO: Když ještě zůstanu u toho vašeho příměru politiky ke sportu: sportovci jsou často vnímaní jako bozi, ale u politiků to tak není.

Pokud máte charismatické vůdce, zažíváme to i v politice: ty až euforické stavy nebo stavy připomínající náboženství.

NEO: To myslíte koho? Andreje Babiše?

Já jsem ho nejmenoval… Ale stejně tak můžu říct, že jsem v druhém kole prezidentských voleb velmi vážně uvažoval, že nebudu volit Karla Schwarzenberga. Byla to až mánie, kdy někdo řekl o Karlovi byť jen jedno zcela nevinné slovíčko, že i on má drobné chybičky, byl označen za hajzla, komunistu a nepřítele národa a málem jsou tu lidové soudy. To si neumíte představit, co se odehrávalo na sociálních sítích, když jsem napsal, že budu volit menší zlo.

NEO: Ale sociální sítě nejsou odrazem většinového názoru společnosti, což nakonec výsledek přímé volby prezidenta jasně odhalil.

Sice nejsou měřítkem, ale je pravda, že jde o skupinu lidí, kteří se více zajímají o věci kolem sebe, více přemýšlejí, mají víc informací…

NEO: Co stojí podle vás za nedůvěrou lidí v politiky?

Myslím, že lidí často žijí v bludných představách. Často jsou politikům připisované nálepky, které ve skutečnosti neexistují. Přispěl k tomu určitý populismus už z doby Sládka, pak tu byla snaha po konfrontačním stylu a rozdělení společnosti na hodné a zlé. To znamená: ty jsi pravičák, já levičák a nemůžeme se nikdy dohodnout. A pak taky všechny ty spálené země, poslanci jako posranci, co žerou chlebíčky.

Sobotka a Babiš? Každý jsme nějaký

NEO: Jak se vám ve vládě spolupracuje s dvojicí Sobotka-Babiš?

Jako s koaličními partnery.

NEO: Osobnější pohled by nebyl?

Lidskou spolupráci nikdy nehodnotím veřejně. Není to korektní.

NEO: Ptám se proto, že Sobotka s Babišem platí za nekompatibilní dvojici, zajímá mě tedy názor někoho třetího, jak to v praxi funguje?

Je to umění možného. Vždycky je to otázka komunikačních schopností se nějak domluvit, často tam musí být nějaký mezičlánek nebo prostředník k dohodě.  Ale řekl bych, že to není nic nového a dochází k tomu různě i na pracovištích.  Ale není to nic dramatického. Každý jsme nějaký.

NEO: Na zasedání vlády se to nějak projevuje?

Každý jsme různý, všech těch sedmnáct lidí.

NEO: Nezalitoval jste za ten rok a půl, že KDU-ČSL vstoupila do této vlády?

Ani ne. Dlouze jsme promýšleli už to, jestli do toho kabinetu máme vůbec vstoupit. Nechtělo se nám. A abych byl upřímný, já jsem se docela těšil na to, že mě nikdo nebude potřebovat. My jsme v té době ani pořádně nevěděli, kdy jsou záchody ve Sněmovně, a měli jsme jít do Strakovy akademie. Jediným poslancem se zkušeností byl Hovorka. Ostatní jsme byli nepolíbení, nikdo z nás nebyl ani náměstek, abychom věděli, co to obnáší, jak funguje vrcholná politika. Na druhou stranu to, co rozhodlo je, že nám přišlo – možná to zní pateticky  – že nám nic jiného nezbývá.  Další dvě reálné možnosti, které se nabízely, tedy pustit do vlády Úsvit nebo mít menšinovou vládu ČSSD a ANO za podpory Úsvitu nebo komunistů, nám přišly o něco méně dobré, než naše účast.

Navíc se nám povedlo do programového prohlášení vlády dostat 80 procent našich priorit a 50% je splněno. To, že neseme odpovědnost i za ty kroky, které bychom do programu vlády, kdybychom v ní seděli sami, nedali, s tím musí člověk vždycky počítat. Zvlášť, když máme nejmenší zastoupení ve vládě.

NEO: Nastal za tu dobu někdy okamžik, kdy jste si řekl, že už je účast KDU-ČSL ve vládě na hraně?

Každou chvíli. Ale tak už to v životě bývá. Nicméně jsem přesvědčen, že skutečná krize koalice tu zatím nebyla.

NEO: A situace, kdy byste znovu vážili, zda KDU-ČSL stoj za to ve vládě být, ta nastala?

Myslím, že ne. Pořád platí, že koaliční dohoda platí a my ji hodláme dodržovat. V případě, že ji bude porušovat někdo jiný, ať odejde z vlády. Máme historickou zkušenost, víme, jak to při odcházení z vlády dopadlo.

Já si třeba také nemyslím, že bylo vhodné, aby se rušily nemocniční poplatky, ale zástupci ANO tehdy tvrdili, že nemají platit pro penzisty a přidali se k sociálním demokratům. Teď se s nimi nemám o čem bavit do doby, než ANO přesvědčí ČSSD. Když sociální demokraté řeknou ne, je to zbytečná energie a já nerad dělám zbytečnou práci. To samé se týká dalších věcí: buď se dohodneme všichni tři, nebo ať neotravují.  Jsem schopen diskutovat, ale je podle mě ztráta času, když jedna z koaličních stran řekne ne. Jdeme dál.

O biopalivech a nováčkovské dani

NEO: Nakolik podle vás uškodilo obrazu KDU-ČSL to, že jste nedokázali přesvědčivě vyvrátit verzi, že zákon o biopalivech si dohodl Andrej Babiš s Marianem Jurečkou?

Samozřejmě pořád ještě platíme nováčkovskou daň.  Myslím, že jsme si trochu naběhli. Nebylo nutné, abychom zrovna my byli těmi, kdo bude tento zákon předkládat. Je to poučení do budoucna. Obzvlášť potom, co nám ANO říká, že se jich to vlastně netýká, že to je Jurečkův návrh. To nás myslím hodně probralo.

NEO: S ministrem Jurečkou jste to také probrali?

Myslím, že to byla jedna z důležitých věcí, kterou jsme samozřejmě řešili i na stranické půdě.

NEO: S tou samotnou normou problém nemáte?

Ono bude zajímavé sledovat, co bude s tou notifikací, není to uzavřeno. Domnívám se, že pokud nemáme jinou alternativu, musíme naplnit nějaké cíle ohledně ovzduší a obnovitelných zdrojů, ale nemůžeme říct, že teď to stopneme a přípravíme velmi nepříjemné situace třeba MHD, které mají nakoupené motory na metylester z řepkového oleje. Ale jestli si někdo myslí, že když přejdeme na druhou a třetí generaci biopaliv, že do toho Agrofert nebude investovat, takto je omyl. Řekněte mi, v kterém odvětví Agrofert neinvestuje? A má to znamenat, že tam, kde dosáhne nějakého významu, přestaneme do té oblasti dávat státní podporu?

Podle mě to zkrátka bylo velmi umně využito, a je pravda, že nám to moc nepomohlo.

NEO: Vadí vám, že se vláda jako celek od bezprostředně po anexi Krymu k tomu jasně nepostavila?

My jako KDU-ČSL jsme se postavili jednoznačně…

NEO: Ptám se na vládu…

Vláda odsoudila anexi tím, že byly schváleny protiruské sankce.

NEO: A nebyla to ta situace, kdy byste čekal třeba od premiéra nějaké razantní stanovisko?

Je to možná otázka stylu, možná i přesvědčení. Samozřejmě, že kdyby tam byl premiér Vojtěch Filip, tak by to stanovisko nebylo tak moc razantní. Je to otázka politických postojů, možná nějaké umírněnost, opatrnost, ale podstatné je, že sankce byly schváleny.

NEO: Lavírování ze strany některých členů vlády vám tedy nevadí?

Vláda jako celek se zkrátka k sankcím připojila. A nám se taky občas ve straně stane nějaký exces a neznamená to, že to je problém celé strany. To je život. I v rodině se vám mohou vyskytnout černé ovce.

Uprchlíci? Stejně půjdou na vlak do Německa

NEO: Proč jste proti kvótám na přijímání uprchlíků?

Každý stát by si měl zvážit, jaká je jeho kapacita. Vůbec nevylučuji, že jsme schopni přijmout nějaký větší počet, ale měli bychom si říct, koho tady chceme a za jakých podmínek. Navíc si neumím představit, že nám tady rozdělí kvótu a řeknou : vy si vezmete 1500, ukážou támhle na ty a odvezou je k nám. Nehledě na to, že my jim tady uděláme nějakou základní hygienu a poskytneme lékařskou péči a oni nám stejně řeknou: kde je vlak do Německa? To je tady budeme držet násilím? Dáme je za ostnaté dráty do ghett, která na noc budeme zavírat? Stejně skončí v Německu, Francii, Holandsku nebo Švédsku.

NEO: Není to také o tom, že politická reprezentace začala tento problém řešit pozdě?

Myslím, že ne. Uprchlíky jsme přijímali celou dobu, jen jich je teď mnohem víc. Ale na druhou stranu je škoda, že spousta dlouhodobě žijících cizinců, třeba Ukrajinců, kteří tu mají rodiny a děti, nemají občanství. Myslím, že jsou bezproblémově integrovatelní , a už tady dávno mají být. Nechápu, proč spousta cizinců, kteří tady žijí, neplatí zdravotní a sociální pojištění. Přitom to jsou většinou lidé mladí, kteří pracují, a my je necháváme komerčním pojišťovnám. Problému je tady celá řada. Na druhou stranu svět je složitý a dynamický, já bych třeba před několika měsíci neodhadoval to, co se může stát na Ukrajině. Nedávno jsem si v historickém ústavu poslechl, že máme dvacet let na to, abychom totálně změnili svůj přístup, jinak nedostatek vody na  severu Afriky a v Asii přinese to, co je teď je naprosto nesmělý začátek toho, co se bude dít. Schopnost reakce je složitá a bohužel narážíme i na to, že demokratický stát má v některých případech poněkud zdlouhavé procedury. Vše má svá pravidla, zákonnost a lhůty. Diktátoři jsou většinou efektivnější, ale demokracie je přece jen lepší…

NEO: Jaký může mít dopad na mínění a přístup lidí k uprchlíkům to, že politici sice neříkají: my je tady nechceme, ale říkají:  kvóty ne, to my si to musíme určit?

My uprchlíky potřebujeme, to jsem nikdy nezastíral a říkal jsem to vždycky. Často to jsou ekonomičtí uprchlíci a my je neumíme rozlišit na ekonomické a ty, kteří jsou pronásledování ve svých zemích. To, že mladí zdraví chlapy utíkají a nic jim není ,je asi rozdíl, než když přijde rodina, jejichž příbuzným uřezávají  hlavy. Ať sem chodí, není to žádný problém do té doby, dokud je to kapacitně přijatelné pro tu zemi a nezaděláváme si na vlastní problémy.

Každý jsme povinen pomoci druhému, ale nejsme povinni kvůli tomu obětovat sami sebe. A nota bene nejsme povinni – a naopak – máme závazek neobětovat druhé. To je mravní imperativ, který platí. Mohu obětovat svůj život, to je moje věc. Ale nemám právo obětovat životy druhých. A tady je potřeba najít míru kolik a jakých lidí sem přijde. Protože s imigranty je skutečně problém, že je nikdo nemůže prolustrovat. Ty lidi tam lifruje islámský stát ve spojení s mafií a to, že tam nasází lidi, kteří tady budou deset patnáct let působit, dokud nepřijde jejich čas, tak to je velký problém. A nemůžeme říkat, že ne. Samozřejmě: Pomožme jim. Ale je potřeba si říct i to, že je 600 krát levnější pomoci jim na místě, než je brát sem.