Esej Josefa Šlerky: O demokracii, důvěře a prohřešcích proti novinářské etice

Liberální demokracie není stav, ale proces. Jejím základem je snaha být neustále otevřen změnám, které jsou prováděny nenásilně a na základě nejrůznějších forem zpětné vazby od občanů politikům. Specificky v českém prostředí jsou tou zásadní a svrchovanou formou parlamentní volby, v nichž jsou hlasy parlamentním stranám právě takovou zpětnou vazbou. Naše rozhodnutí, komu to takzvaně hodíme, je výsostně naše. Vede nás k němu řada věcí, ale možná trochu zjednodušeně jsou to tyto tři základní.

Za prvé jsou to dostupné informace o světě, ve kterém žijeme. Nenechme si zdát, že je to jeden svět, společný nám všem. Ve skutečnosti žijeme své životy v trochu jiných světech. Pro někoho může být zpráva z konce světa důležitější než informace o vraždě ve vedlejším vchodě.

Za druhé jsou to emoce a nálady. Člověk se sice považuje za bytost racionální a schopnou odstínit city, v praxi to ale dopadá jak v onom vtipu o pesimistovi a optimistovi, kteří koukají na stejný kus ementálu, ale každý vidí něco zcela jiného.

Za třetí pak jsou to hodnoty. Ty jsou koneckonců pak poslední instancí v našem rozhodování a jejich význam roste zvlášť v časech nestability.

Nezávislá média mají v tomto procesu svoje nezanedbatelné místo a podílejí se na formování všech tří. Nicméně v jednom ohledu jsou jedinečné. Základním posláním nezávislé novinařiny je totiž dodávat lidem ověřené informace, které potřebují k tomu, aby se lépe mohli rozhodovat. Alespoň takhle ji chápe americký novinář Bill Kovach a dodává, že k tomu, abychom mohli věřit, že jsou nám předkládány ověřené informace o důležitých tématech, je zapotřebí důvěry. A pro ni je základem nezávislost médií, bez ní totiž nemůžeme věřit, že nám média předkládají informace důležité a ověřené.

Když se ale podíváme na českou mediální scénu, vidíme celou řadu situací, které přímo ohrožují podstatu takové novinařiny. Novinář, který píše o nějakém tématu, by měl být finančně nezávislý na těch, co na daném tématu vydělávají. Pokud ale největší periodika vlastní lidé investující do tak rozličných oblastí, jako jsou zemědělské podniky, výstavby nových objektů a tak dále, vzniká silné podezření, že se mohou stát snadno ovlivnitelní.

Novinář by se měl zodpovídat především občanům, nikoli majitelům. Přesto se ale dozvídáme o poradách, při nichž televizní redakce dostává přímo instrukce o tom, jaké má být vyznění reportáží.

Novinář by měl vždy ověřovat tvrzení svých zdrojů, měl by je znát a znát i jejich motivace. A přesto jsme svědky toho, že je investigativní žurnalistika často nahrazována úniky z policejních spisů.

Dalo by se pokračovat. Každý jeden prohřešek proti novinářské etice zvyšuje šanci na špatné rozhodnutí svých konzumentů.

Protože žijeme v pluralitě světů, potřebujeme každý znát tak trochu jiné věci. Vždy ale potřebujeme, abychom jim mohli věřit a zařídit se podle nich – a to včetně našich rozhodnutí ve volbách. Zkrátka, bez nezávislých médií nejsou liberální demokracie a svobodné volby vůbec možné.

Proto se rozhodlo dvanáct podnikatelů založit Nadační fond nezávislé žurnalistiky. Pokud vidíte situaci podobně jako my, zvažte, zda se k tomuto společenství nepřidat.

 

Autor je výkonným ředitelem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky