Kauzy a jitření emocí. Proč poprvé od voleb 2013 padly preference ANO

Volebním preferencím se na Neovlivní.cz nevěnujeme často. Čerstvá data, která ve čtvrtek zveřejnilo respektované CVVM, se však vymykají z mnohaměsíčních řad. Suverén obliby – hnutí ANO – se propadlo o téměř pět procentních bodů. A to už je statisticky významná změna. Lidovci dokázali za jediný měsíc získat téměř jednou tak velkou podporu. A totéž se povedlo komunistům – jen s tím rozdílem, že růst podpory trval měsíce dva. Co přesně se odehrává?

Od mimořádných voleb na konci října 2013 se to nestalo. Tehdy sice těsně vyhrála ČSSD, od té doby však ve volebním modelu v oblibě dominovala strana ANO miliardáře Andreje Babiše. Letos se již jednou, bylo to v dubnu bezprostředně po Čapím hnízdě, preference obou partají na okamžik vyrovnaly. Nyní, po 28 měsících kralování, nadvláda Babišova hnutí ve výzkumu padla.

Ještě než se dostaneme k vysvětlení, proč, je na místě trocha technických údajů – k výzkumu stranických preferencí a volebnímu modelu, o nichž bude dále řeč.

cvvm_volebni_model

Provedlo jej Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd, sběr dat probíhal od 3. do 20. června a probíhal při osobních rozhovorech. Zapojilo se 1005 občanů starších patnácti let, výběr byl kvótní. Odpovídali na otázku, zda by šli volit, pokud by se volby do Poslanecké sněmovny odehrávaly příští týden, a kterou stranu by volili (stranické preference). Z těchto dat se pak sestavuje volební model: do něj se započítávají jen hlasy těch, kteří na první otázku řeknou “určitě ano” či “spíše ano”, a jmenují konkrétní stranu.

V červnovém modelu by volby vyhrála sociální demokracie se ziskem 24,5 procenta hlasů (za měsíc ztratila ČSSD statisticky nevýznamný jeden procentní bod). ANO by získalo 23,5 procenta, ale od května ztratilo 4,5 procentního bodu. “Skutečně se dá říci, že jde o významný posun. Změna, která proběhla u ANO, je nad hranicí statistické významnosti,” říká v rozhovoru pro Neovlivní.cz autor šetření, analytik CVVM Jan Červenka.

Neo: Čím si takový propad vysvětlit?

Při interpretaci je potřeba být velmi opatrný. Jeden výsledek může být anomálií, nahodilostí, nedá se vyloučit chyba výběru. Bylo by potřeba, aby se to projevilo ještě v nějakém dalším průzkumu – jednom nebo dvou.

Analytik CVVM Jan Červenka. Foto: cvvm.soc.cas.cz

Analytik CVVM Jan Červenka. Foto: cvvm.soc.cas.cz

Nicméně pokud takový pohyb nastal, nebylo by to nepochopitelné s ohledem na to, co se odehrávalo na české politické scéně. Řada věcí kolem Andreje Babiše, kolem samotného hnutí ANO, vládní krize. To se mohlo do preferencí promítnout.

Neo: Zmiňoval jste vládní krizi, do které je ovšem zapletená i sociální demokracie a lidovci. Jenže lidovci naopak velmi posílili, ČSSD je víceméně na svém, těm to neublížilo. Není tedy pravděpodobnější, že za propadem ANO je spíše Babišova dotační aféra s Čapím hnízdem či hádka o protikuřácký zákon?

Ano, to jsem myslel tím, když jsem mluvil o věcech kolem Andreje Babiše a ANO. Všechny tyto kauzy dohromady. Navíc – voliči během každé vládní krizi registrují, kdo tady vystupuje jako v uvozovkách klidná síla, a kdo situaci nějakým způsobem jitří. Nechci říkat, na čí straně je pravda, ale faktem je, že ten, kdo situaci víc hrotil a kdo tu záležitost svým způsobem odstartoval, bylo ANO.

Také záleží na tom, čí voliči jsou na co – a jak moc – citliví. Přeci jen elektorát ANO je nový, nepříliš ukotvený, není to tradiční strana. Hodně sbírala protestní hlasy, sbírala i hlasy bývalých voličů ODS a Věcí veřejných. Tito voliči jsou často takoví, že se víc zajímají o politiku, víc sledují televizi a víc čtou noviny. Takže když se začne něco dít, může je to ovlivnit ve větší míře, než takové voliče lidovců, kteří jsou ve svém názoru stálejší; jsou to tradiční voliči.

Neo: Mluvil jste o klidné síle. Ale pokud se podíváme do minulosti, u voličů bodovali spíš politici typu buldozer, kteří to nakonec “urvali”. Myslím tím Mirka Topolánka či Jiřího Paroubka. Znamená to, že na silové politiky přestávají lidi slyšet? Posouvají se k umírněnějším typům?

cvvm_volebni_model_casova_rada

Úplně si nemyslím, že “klidná síla” je projev umírněnosti. Jde o to, kdo jakým způsobem reaguje. Zda věcně, nebo emocionálně. Zda má stabilní názor, nebo mění stanoviska. A tak dále. Vzpomeňte si, jak svého času fungovaly Věci veřejné, které měly na to, že to byla novou stranou, která se objevila odnikud, poměrně velkou podporu. Oni opakovaně vystupovali tak, že jeden den vydali prohlášení, jak nekompromisně odcházejí z vlády, že tohle je věc, která je pro ně naprosto nepřijatelná. A druhý den bylo najednou všecko jinak.

To jsou věci, které voliči nevnímají úplně příznivě. Strana se jimi hodně diskredituje. A když teď ANO vystupovalo s tím, že “toto je na koaliční roztržku” a najednou udělají dohodu a nic se nezmění, pak to působí, že ta strana je slabá. A že i její vůdce, který vystupuje se silnými, emotivními prohlášeními, ve skutečnosti prohrál.

Neo: Lidí, kteří dnes nevědí, koho volit, je podle vašich dat 11 procent. Máme v tomto balíku hledat bývalé příznivce ANO, nebo je to víceméně stabilní počet těch, kdo váhá?

Dochází k drobnému přelévání hlasů nepříliš ukotvených voličů. Někomu svou podporu třeba i deklarují, ale potom, když se jich ptáme, jak je jim strana blízká, odpovědí, že jim blízká není. Že ji volí jako nejmenší zlo. Nebo je pro ně z toho, co se nabízí, nejvíc přijatelná. Tito lidé se nejčastěji přesouvají od jedné strany k druhé, nebo se zařadí mezi ty, kteří k volbám nepůjdou.

Naše zkušenost je, že k volbám ve skutečnosti přijdou především ti, kdo otevřeně říkají, že se chystají a vědí, koho volit.

Neo: Což je tedy případ lidovců. KDU-ČSL se z květnových 5,5 procenta zvedla na devět procent. Kde se to vzalo?

cvvm_stranicke_preference

U vzestupu KDU-ČSL bych byl s výkladem hodně opatrný, protože pokud se podíváte nikoli na model, ale na jejich preference, tam statisticky významný rozdíl není. Stalo se to, že všichni respondenti, kteří řekli, že by volili KDU-ČSL, byli také těmi, kdo řekli, že k volbám půjdou.

Pokud se podíváte na graf č. 1 (na přiloženém obrázku, pozn. red.), tak ODS a KDU-ČSL mají preference stejné.

Problémem ODS momentálně je, že je to opoziční strana částečně se na ni chytají nespokojení voliče. Jenže nespokojení voliči mají tendenci spíš říkat, že k volbám nepůjdou. Nebo, že je jim to jedno. A to se do volebního modelu nezapočítává.

Neo: Máme začít vnímat ODS – tradiční stranu – jako partaj, která sbírá protestní hlasy?

ODS není úplně typická strana pro sbírání protestních hlasů, typické je to spíš pro KSČM. Komunisté mají své kmenové voliče, ale v určitých momentech dokáží sbírat i protestní hlasy. Když jsou lidé hodně nespokojení a chtějí hlasovat pro nějakou alternativu. Třeba i mimosystémovou. Mimosystémových stran je víc, ale jejich působení není úplně přesvědčivé. Třeba pokud jde o Úsvit – teď neprobíhá žádná intenzivní kampaň, nejsou moc vidět, nejsou zvaní do televize a jejich podpora je velmi nízká.

S komunisty je to jinak. Třeba v roce 2002 – tehdy tu vládla jednobarevně sociální demokracie a komunisté o těch volbách byli schopní dostat 18 procent hlasů. Bylo to dané tím, že nespokojení levicově orientovaní voliči se posunuli od vládní sociální demokracie k levicové opozici. A často komunisty volili i bývalí voliči pravicově populistických republikánů. Prostě typicky protestní chování voliče, který hlasuje proti. Proti establishmentu, proti režimu, proti vládě, proti parlamentu, proti všem.

Tyto hlasy jdou obvykle za nějakou opoziční stranou a momentálně z toho nejvíc těží KSČM, jejíž preference jsou relativně vysoké. Ale vždycky pak záleží na tom, jak vypadá volební kampaň, jakou má dynamiku. Kdo se ve volbách objeví, kdo kandiduje. V posledních volbách jsme viděli několikrát, že se na poslední chvíli objeví nějaká nová formace, která dokáže tyto hlasy podchytit. Ať to byly Věci veřejné, nebo teď ANO.

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someone


Simona Holecová

Šéfeditorka Neovlivní.cz. Novinařině se věnuje od roku 1997 - v reportérském oddělení Mf Dnes, Hospodářských novin a online deníku Aktuálně.cz, kde působila devět let jako šéfeditorka. Před příchodem do DeadLineMedia pracovala v Mf Dnes jako vedoucí editorů a regionálních redakcí.


Images are for demo purposes only and are properties of their respective owners. Old Paper by ThunderThemes.net

Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít