Pastoral Brothers: Boží rozhovor

S evangelickými faráři o balancování na hraně, lžích Babiše, Zemana a Okamury a Jeremiášových trenkách.

Jména Jakub Helebrant a Karel Müller vám možná na první dobrou nic neřeknou. Ale když přidáme název Pastoral Brothers, pod nímž tihle mladí evangeličtí faráři vystupují, nejspíš už budete vědět. Dvojice se proslavila na sociálních sítích vtipnými videi, glosami i memy; během posledních čtyř let pronikla mezi veřejně známé osobnosti. Své církvi, ale dost možná i všem ostatním, dělají nepřehlédnutelné PR. A asi i proto jim to ještě nikdo nezatrhnul.

Odemykáme rozhovor z jednoho ze starších vydání časopisu Neovlivní.cz Předplatné získáte ZDE. Časopis můžete věnovat také jako dárek pod stromeček.

Sraz s Jakubem Helebrantem a Karlem Müllerem máme domluvený v kavárně v Libni. Jakub je členem libeňského evangelického sboru, o ulici dál chodí do práce – je zdejším farářem. Půl hodiny před začátkem však Jakub schůzku ruší: má pozitivní test na covid. Naše setkání se tedy přesouvá do on-line prostoru. Přes obrazovku pak lakonicky poznamenává, že teď – v izolaci – má dost času na všechno. Na rozhovor, stejně jako na psaní knihy. Po loňském vydání jejich Boží knihy se Pastoral Brothers letos pustili do další. Jmenovat se bude Biblické bizáry.

Kromě chystaného knižního počinu stihnu s oběma během hodiny a půl probrat, proč se dva mladí kluci z rodin, z nichž ani jedna není věřící, rozhodli stát faráři. Jak veřejnost jejich „božské“ vtipy bere. Ale i to, zda cesta k víře může vést i jinudy než přes dveře do kostela. 

 Neo: Co jsou biblické bizáry ve vašem podání?

Karel Müller: Jsou to biblické příběhy, u kterých si někteří řeknou: Tohle je fakt v Bibli? Vždyť Bible má být přece ta svatá, čistá, počestná kniha, a najednou se tam lidé vraždí a znásilňují?

Jakub Helebrant: Jedna věc tam ale bude chybět. Zapomněl jsem na neuvěřitelný bizár, když chce Samson porazit Pelištejce. Udělá to tak, že chytne lišky, sváže je dohromady, zapálí jim ocasy a pošle je na jejich pole. Objevil jsem to nedávno, když jsem chtěl dětem říct příběh o Samsonovi, jenže během vyprávění jsem toho musel dost vynechat. 

KM: Jsou to různé, třeba i odstrašující příběhy, v nichž je ale vždycky skrytá nějaká myšlenka, kterou si z toho máme odnést. Třeba Juda a Támar. Jenže z toho příběhu si mnozí pamatují jen Onána…

Neo: Onána, který nechtěl mít dítě s manželkou svého mrtvého bratra, a tak vypouštěl semeno na zem, kdykoli za ní šel. Proč to důležité sdělení ukrývali za bizarní historky a zápletky?

KM: A proč se dneska díváme na Ordinaci v růžové zahradě?

JH: Bibli připodobnit k Ordinaci! (Jakub se chytá za hlavu)

KM: Byly to prostě příběhy, které lidi fascinovaly. Něco bylo jako Ordinace, něco thriller, něco zase akční film. Bible není jenom sbírka zákonů a předpisů, jak správně obětovat na oltář. Je to sbírka lidských příběhů a ty příběhy odpovídají víře lidí v té době.

JH: A jejich zkušenosti s Bohem. 

KM: Je tu Juda a Támar, která se převlékne za prostitutku, aby s Judou měla dítě. A my se ptáme, proč to dělá? Odpověď zní, že tím chce zachovat boží lid. Je v tom hluboká víra, aby nezanikl…

S Biblí do baru

Neo: Ráda bych s vámi alespoň stručně probrala zásadní nápady, které jste ve svých životech dosud měli. Jakube, vás ještě na gymnáziu napadlo, že si přečtete Bibli.

JH: Měl jsem za úkol napsat referát o Bibli, jenže jsem se na to vykašlal, dostal pětku, a tak jsem si řekl, že si to přečtu celé.

Neo: Jak dlouho jste ji četl?

JH: Skoro rok. Zařekl jsem se, že to prostě přečtu.

Neo: A co na to rodiče? Ani jeden z vás nepocházíte z křesťanské rodiny…

JH: Máma byla ráda, že čtu, tátovi to asi připadalo divné. Paní učitelka to ocenila.

Neo: Karle, vás zase napadlo, to jste byl také ještě na gymnáziu, zajít na evangelickou bohoslužbu…

KM: Chodil jsem na katolické gymnázium, ale v té době jsem se zajímal o všechna možná náboženství. V jeden moment mi to přestalo stačit. Hledal jsem nějakou alternativu ke katolictví, protože to pro mě bylo spojené se školou a taky s různými zákazy, které tato církev přináší. Vedle školy byl evangelický kostel, kam jsem jednou šel, a ve dveřích mě pozdravila farářka, to se mi líbilo. Pak jsem se rozhodl, že budu studovat teologii, což byl teda šílený nápad.

Neo: To je moje další otázka. Kde se vzal nápad jít studovat na evangelickou teologickou fakultu?

JH: Já jsem se před maturitou nechal pokřtít, bavila mě tehdy kázání našeho faráře a rozhodl jsem se, že to je práce, kterou bych chtěl taky dělat.

Neo: Karle, vy jste se taky chtěl stát farářem už na vysoké škole?

KM: To byla vize, která mě tam udržela, protože to studium nebylo vůbec jednoduché. Chtěl jsem být farářem, i když jsem vlastně vůbec nevěděl, co to znamená.

JH: Já si představoval, že budu tvořit během týdne kázání a v neděli dělat bohoslužby. Nedošlo mi, že budu muset ještě učit děti a puberťáky, dělat katechezi dospělých, pastoraci a taky administrativu.

Neo: Další váš nápad bylo proniknout na youtuberskou scénu. Prý jste Pastoral Brothers vymysleli u piva?

JH: Ano, já už měl za sebou asi pět let praxe v Libni, Karel byl druhým rokem farářem pro mládež. My dva jsme se tehdy moc neznali, ale měli jsme společného šéfa ve sboru, kde nyní působím. A toho napadlo založit mládežnický sbor s názvem Fusion pro církevní i mimocírkevní děti. Já jsem to zprvu odmítl, protože neumím ani zpívat, ani na nic hrát, ale Karel, byť je na tom úplně stejně jako já, na to kývl. Nakonec jsem kývl i já.

KM: Tam jsme zjistili, že máme podobný smysl pro humor. Já ten nápad natáčet videa měl už delší dobu, ale nikdo do toho se mnou nechtěl jít.

Neo: Proč zrovna videa?

KM: Ptal jsem se dětí ve sboru, co dělají, když přijdou ze školy domů. No a ony, že koukají na youtubery. Tak jsem zkusil najít nějakého křesťanského youtubera. Když jsem něco našel, byla to ale nuda a samé moralizování. Věděl jsem, že to chce něco s humorem. Nemůžete se tvářit moc důstojně, když chcete působit na Čechy.

JH: Náš původní záměr bylo zkusit udělat katechetická videa pro naši evangelickou mládež. Už když jsme vymýšleli programy pro děti během našeho farářování, chtěli jsme, aby to byla zábava, ale to bylo naživo. Plán byl přetavit to do formátu videa s tím, že to má mít spád, rychlé střihy a popkulturní narážky. První video jsme publikovali v listopadu 2018.

Neo: Jaké popkulturní narážky?

KM: Třeba ze seriálu Simpsonovi a z různých filmů. Pak ale Evropská unie zakázala takové prostřihy do videí dávat, a tak přišly na řadu kostýmy, paruky…

Neo: Kdy přišel ten zlom a vy jste najednou byli veřejně známí?

KM: Vlastně to bylo rychlé. Brzo jsme začali skrze videa oslovovat násobně víc lidí, než je evangelíků v republice.

JH: Určitě nám pomohly mediální výstupy. A pak i to, že jsme si založili účty na Facebooku, Instagramu a Twitteru.

KM: A taky když nás objevili na Slovensku, to nám udělalo velký skok ve sledovanosti. Zároveň nám ale začaly chodit zprávy, že jsme tajní agenti najatí Sorosem, abychom rozkládali církev zevnitř.

JH: A vlastně nám pomohla i naše vláda během pandemie, protože to byl jeden bizár za druhým. To jsem dělal i tři memy denně. Když tehdejší ministr zdravotnictví nějakým přepočtem seškrtal tisíce zemřelých a Andrej Babiš řekl, že je zachránil, hned jsme tady měli spasitele…

Neo: Na TikTok, kde byste měli zaručenou sledovanost té nejmladší generace, se prý ale nechystáte…

KM: Na to už jsme staří.

Neo: Prý se ale chystá Pastoral Sister, je to pravda?

JH: Ano, plánujeme podpořit naši kamarádku z církve, která se rozhodla dělat Pastoral Sister na TikToku. Už má za sebou první natáčení a brzo by to mělo jít ven.

Neo: Před časem jste vymysleli a spustili projekt Nekostel. S lidmi jste se scházeli v pražském klubu Rock Cafe. To funguje stále?

KM: Ano, ale už bez nás. Nebylo to už v našich časových možnostech.

JH: Celé jsme to vymysleli, Karel to pak zařídil, vyběhal, peníze sehnal. Rok jsme to pak dělali a nesmírně si to užili. Pojali jsme to jako experimentální bohoslužby a zkusili si, že lze jít s poselstvím Bible i do baru a bavit se o tom civilnějším jazykem.

Neo: Kdo tam chodí?

KM: Lidé všeho věku. Třeba moji studenti, které jsem učil na střední škole, až po lidi v důchodovém věku, kteří hledají alternativu a nepotřebují kostelní prožitek…

Balancovat na hraně

Neo: Jak často řešíte, zda není to, co děláte, už za hranou přijatelnosti?

JH: To řešíme pořád. Dneska jsem třeba napsal na Twitter, jestli kdyby se Ježíš narodil před třiceti lety a dneska se zastal homosexuálů, tak kdo by ho chtěl ukřižovat. Hodně jsem zvažoval, zda to uveřejnit. Někteří lidé pak napsali, že by ho nejspíš ukřižovaly křesťanské církve, což je přesně to, co jsem tím chtěl říct…

Neo: A co u vás ve sboru, tam nikomu nevadí, co děláte?

JH: Já ve sboru mám pár lidí, kterým to vyloženě vadí. Chodily na nás taky stížnosti na synodní radu s dotazy, jestli jsme do této funkce zvolení, jestli jsme oficiální mluvčí církve…

Neo: Logicky se k vám budou s tím, čím známější budete, obracet i kritické oči těch, kteří jsou, dejme tomu, víc tradiční…

KM: Naše výhoda je, že pocházíme z evangelického podhoubí, vyrůstáme z evangelické kultury, jsme za ni vděční a povedlo se nám ji dostat za dveře kostela. Kdybychom byli hodně jiní a hodně by vadilo, co říkáme a děláme, tak by se s námi, myslím, nikdo nemazal a vyhodili by nás. Na té hraně tedy, alespoň prozatím, balancujeme správně.

JH: A jsme taky členy demokratické církve, do svých funkcí jsme zvoleni sborem na funkční období. Což znamená, že když sboru bude za pět let vadit, co dělám, nemusí mě znovu volit.

KM: Mě do mé současné pozice školního kaplana volila letos v květnu celá církev, respektive zástupci celocírkevního shromáždění, a jen dva se zdrželi hlasování. Zbytek byl pro, což je asi sedmdesát lidí.

Neo: Vnímáte Pastoral Brothers jako misijní projekt?

JH: Když podáváme projekt, abychom na naše aktivity dostali finance, tak to tak pojmenováváme. (smích)

KM: Je to misie ve formátu seznámení se s tím, čemu věříme my. Jsou tu jiní křesťanští youtubeři, kteří říkají, že se máte podívat na jeho video a vzít si k němu nevěřícího kamaráda. To my neděláme.

Neo: Už jsme se dotkli toho, že jste hodně kritizovali předešlou vládu. Může si to farář dovolit? Nebo stačí jen ta oddělenost, tedy že to napíšete na Twitter, ale na bohoslužbě o tom už nemluvíte?

KM: Koho mají volit, bych z kazatelny neříkal.

JH: Mně už kvůli tomu asi dva lidé z bohoslužeb odešli. To byl týden, kdy se toho sešlo víc: Miloš Zeman byl soudně uznaný jako lhář, Andrej Babiš taky v něčem lhal a stejně tak lhal i Tomio Okamura, ten ohledně koncentračního tábora v Letech. Řekl jsem si, že je toho už moc, když se v takové míře ve veřejném prostoru normalizuje lež. A normalizují to ti nejmocnější. Během bohoslužby jsem pak vyjmenoval všechny tři politiky a dva lidé vstali a odešli. Samozřejmě ani já bych nikdy neřekl, koho mají volit, zároveň si ale myslím, že kritika možná je. V Bibli ostatně takovou tradici najdeme. Třeba Jeremiáš ukázal královi trenky, které tři týdny používal, s tím, že jeho království skončí jako ty trenky.

KM: Taky tím chceme ukázat, že Bible mluví do dnešní doby, že tam jsou texty, které si rády šťouchnou. Nikdy si ale neděláme legraci z lidí, kteří jsou slabší nebo na okraji. Mocní musí být ale na kritiku připravení.

Neo: Je něco, co byste neřekli nikdy?

JH: Nikdy nikoho neposíláme do pekla. Což naopak nám naši kritici občas udělají. Anebo dostaneme vynadáno, že ubližujeme třeba ministru Jurečkovi, když napíšeme, že jako křesťan nemusí být automaticky proti homosexuálům. Neříkám, že musí hlasovat pro manželství pro všechny, ale nemusí ani hlasovat proti. Nemusí se k tomu vůbec vyjadřovat.

KM: Než nás média objevila, byly ve veřejném prostoru slyšet nejčastěji jen konzervativní křesťanské názory, což mě občas štvalo. Když jsme se začali ozývat my, první rok našich rozhovorů byl v podstatě z poloviny jen o homosexualitě.

JH: To mě těší, když někdo řekne: Hele, ale tihle si myslí tohle, ti mají jiný pohled, a přitom jsou to křesťané.

Neo: Nedávno se dokonce vaše církev omluvila všem LGBTQ+, kterým ublížila…

JH: To je pravda, to se stalo letos v květnu. Starokatolíci nás ale předběhli a uzákonili si, že mohou žehnat stejnopohlavním manželstvím, což se dělá i u nás, ale zatím jen neoficiálně.

Jsme součástí nabídky

Neo: Faráři jste se stali, když vám bylo oběma pětadvacet. Jaká úskalí s sebou přináší být mladým farářem?

KM: Na začátku za mnou chodily paní a říkaly: To je tak hezké, takový mladý farář. To už teď neslýchám.

JH: Já měl problém, že mám na ruce tetování. A taky jsem dřív nosil náušnice.

KM: Ale aspoň máš v pořádku rodinu.

JH: Ale i to byl dlouho problém, protože jsme se vzali až letos. Každopádně s věkem jsem problémy neměl.

Neo: Říkala jsem si, že se třeba někomu nemusí úplně zdát, že má chodit za farářem o jednu nebo dvě generace mladším…

JH: Obavy jsme spíš měli my. (smích)

KM: Často je to tak, že si lidé rádi popovídají s kýmkoli. Když jsem ze sebe sejmul to břímě, že mám někomu dávat rady, a místo toho s ním prostě jen byl a poslouchal, bylo to dobré.

JH: Lidé taky mají důvěru v instituci, která nás do funkce uvedla. Jako evangeličtí faráři musíme mít vystudovanou teologickou fakultu, tři praxe, projít pohovory i psychotesty. Ale samozřejmě jsem byl nervózní, když jsem měl mít bohoslužbu v kostele, kam usedl profesor Trojan, který pohřbíval Jana Palacha, vedle něho seděli tři další profesoři, dva faráři v důchodu a stoletá paní. Říkal jsem si: Co já jim mám asi tak kázat?

Neo: Ještě jednu věc bych chtěla probrat. Často lidé říkají, že v něco věří, ale že je to jejich věc, že to nechtějí s nikým sdílet ani nikoho přesvědčovat. Někteří zase řeknou, že věří v Boha, ale součástí církve být nechtějí.

KM: Já se vždycky ptám svých studentů, v co věří. A oni, že v nic. A pak je o tom nechám něco napsat a najednou se tam objevuje, že přece jen v něco věří: na osud, boží mlýny, často jde o nějakou spravedlnost.

JH: To, o čem mluvíte, nevnímáme negativně. Bereme se jako součást náboženské nabídky. Jsme vlastně ve velice podobné situaci jako první křesťané, ti taky byli součástí multináboženského světa a jako jedni z mnoha nabízeli lidem svoji víru.

Neo: Zajímal by mě ten moment, kdy se někteří zvednou ze židle a rozhodnou se, že to nebude jen jejich osobní věc, a pak vejdou do kostela. Lze ten moment nějak popsat?

JH: Jeden náš kolega to vysvětluje pomocí kruhů. Vně kruhu jsou lidé mimo církev, v jádru naopak ti, co jsou v církvi. A pak jsou tu lidé v různých kruzích mezi, kteří se do toho středu dostávají z různých důvodů. Někteří hledají společenství a náboženská otázka je pro ně jen nadstavba. Pak jsou lidé, kteří k tomu přistupují přes intelektuálno, rádi o víře přemýšlejí. Někdo má zase silnou potřebu duchovna. A pak jsou tu i lidé, kteří nehledali ani jedno, dostali se do církve přes kamarády či partnery a zjistili, že je jim tam dobře.  

---

Pastoral Brothers

• Duo mladých farářů Českobratrské církve evangelické.
• Jakub Helebrant (1988, rozený Malý) se narodil v Kladně a nyní je farářem sboru v Praze-Libni.
• Karel Müller (1992) se narodil v Okříškách u Třebíče a v současné době je školní kaplan pražských škol Evangelické akademie.
• Jako Pastoral Brothers vytvořili už desítky videí na různá témata, například sérii videí k výkladu Desatera, později na to navázali Biblickými bizáry či sérií Ježíšoviny.
• Další jejich aktivitou jsou rozhovory Pastoral Talk, kam jako hosté přišli třeba katolický kněz Tomáš Halík, ekonom Tomáš Sedláček či rabínka Kamila Kopřivová.
• V listopadu 2021 vydali knihu s titulem Boží kniha, nyní píší druhou nazvanou Biblické bizáry.

Foto: Petr Vrabec (se svolením PB)