Někdejší ředitel rozvědky Petr Mlejnek analyzuje vztah dvou velmocí ve světle útoku na Ukrajinu.
O tom, že se Rusko stalo vazalem Číny, se v posledních letech mluví tak často, že se tento výraz stal již klišé. Od začátku války se interakce mezi Ruskem a Čínou rozrostla ve všech směrech. Moskva se netají tím, že v globální konfrontaci se Západem spoléhá na Čínu a v Pekingu vidí alternativní centrum moci s podobnými zájmy a hodnotami.
Vladimir Putin a Si Ťin-pching na snímku z roku 2017 Foto: Salma Bashir Motiwala / Shutterstock.com
Tato závislost není vůbec tak jednostranná, a ještě více není vazalská a Rusko si zachovává velkou páku ve vztazích s Čínou. Obchodní obrat mezi oběma zeměmi, který loni dosáhl rekordních 190 miliard dolarů, se v prvním čtvrtletí letošního roku (mezikvartálně) zvýšil o dalších 39%. Prudce rostl také export ruských surovin do Číny, stejně jako dovoz čínského vybavení pro domácnost a stavebnictví do Ruska, mobilních telefonů, aut a obrovského množství dalšího zboží. I po rekordním růstu během války dosáhl podíl Číny na ruském obchodu asi 22 %, což je nepochybně hodně, ale ne bezprecedentní. Stejný podíl má Čína například na obchodu s Jižní Koreou, což jí nebrání zůstat blízkým spojencem USA a prosazovat zahraniční politiku nezávislou na Pekingu.
Ještě větší obchodní bilanci má pevninská Čína s Tchaj-wanem, který činí téměř 40 %. Rusko je závislé v exportu plynu na Číně, kde je flexibilita silně omezena kvůli závislosti na příslušné infrastruktuře, ale u ropy má Moskva mnohem širší výběr partnerů. Již nyní je objem dodávek ruské ropy do Indie (1,7 mil. barelů denně) a malých rozvojových zemí (1,6 mil.) zcela samostatně srovnatelný s exportem do Číny (2,2 mil.). Objem investic z Číny do Ruska se v roce 2022 zvýšil o 150 %, ale stále zůstává malý, a to i proto, že Moskva není připravena přijímat čínské investice bez jakýchkoli omezení. Ruský trh je otevřený čínskému zboží a Kreml má větší zájem na rozšíření jeho dovozu, jehož úkolem je předcházet sociálnímu napětí. Stejně tak bez dalšího tlaku samo Rusko ochotně zásobuje Čínu tolika zdroji, které potřebuje, že jejich tok je omezen pouze kapacitou obchodních cest.
V oblasti technologií je situace komplikovanější: přílišné spoléhání na dodávky kritického zařízení jednou společností (jako je Huawei) představuje bezpečnostní riziko. Zde se ale situace pro Rusko od předválečné spolupráce se Západem příliš nezměnila. Neexistuje žádné ruské vybavení a neobjeví se, což znamená, že volba je, kdo bude mít přístup k datům: Washington, Brusel nebo Peking. V současné konfiguraci představuje spolupráce s Čínou nejmenší hrozbu pro bezpečnost Kremlu.