Bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek: Vláda Izraele je postavená před téměř neřešitelný úkol, jak zajistit bezpečnost vlastních obyvatel a zároveň proti sobě nepostavit všechny arabské státy v regionu, z nichž někteří chtějí vymazat stát Izrael z mapy světa.
V pásmu Gazy žijí více než dva miliony lidí, z nichž většina je nejen neloajální k Izraeli, ale otevřeně nepřátelská vůči němu. Poté, co Izrael zahájil svou vojenskou operaci v pásmu Gazy v reakci na krvavý vpád Hamásu ze 7. října tohoto roku, vyvstala otázka: co dělat s Gazou po skončení operace?
Američtí partneři Izraele nabídli, že pásmo Gazy dostane pod kontrolu Palestinská samospráva. To by znamenalo, rozšířit do Gazy stejné praktiky, které fungují na Západním břehu: palestinští představitelé jsou zodpovědní za kulturu, cestovní ruch, izraelští představitelé jsou zodpovědní za vše ostatní, zatímco armáda a zpravodajské služby židovského státu jsou v regionu neustále přítomny.
Ani palestinský prezident Mahmúd Abbás, který prohlásil, že nechce být loutkovým vládcem pod de facto okupační správou, ani izraelský premiér Benjamin Netanjahu, který nechce slyšet ani náznak palestinské samosprávy v Gaze, však nesouhlasili. Podle Netanjahua zůstane Izrael v Gaze „na neurčito“ kvůli bezpečnosti. Z těchto dvou prohlášení, že je nemožné předat moc ani umírněným Palestincům a že jsou připraveni ponechat armádu v pásmu Gazy na dobu neurčitou můžeme usoudit, že region bude brzy čelit „třetí izraelské okupaci“, nebo jiné formě zabezpečení tohoto území, například vybudování nárazníkové zóny, tedy obvodu jednoho nebo dvou kilometrů, dobře zaminovaného, s protitankovými překážkami, který zajistí, že v kombinaci s technickými a lidskými prostředky bude velmi těžké napadnout izraelské území.
Pokud by Izraelci zvolili okupaci, tak by převzali všechny administrativní funkce a bezpečnostní síly by dostaly bezprecedentní pravomoci a ekonomika regionu by byla podřízena zájmům Izraele. Tento scénář ovšem má svá úskalí, a to hlavně z pohledu bezpečnostního a ekonomického. Izraelské síly by operovaly na nepřátelském území a tím by se vystavovaly útokům a únosům ze strany radikálních hnutí. Druhé nezanedbatelné riziko jsou vysoké ekonomické náklady na udržování poměrně velkého kontingentu v pásmu Gazy.