Exšéf odposlechů Almer: Skandál větší než Čapák

Tento týden bude jasno: žalobce Radim Dragoun se jde představit poslancům.  Když projde, vláda jej do funkce ředitele GIBS, z níž premiér vystrnadil Michala Murína, obratem jmenuje. Připomeňme si, o co všechno v příběhu nyní jde. A že zdaleka nejde jen o nějaký personální post v bezpečnostní struktuře. Odemykáme text dlouholetého šéfa odposlechů a sledování Tomáše Almera, který jsme publikovali v tištěném magazínu Neovlivní.cz

Plukovník JUDr. Michal Murín byl vyštván z funkce ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů. Ponechme na chvíli stranou, zda se tak stalo kvůli pochybením v hospodaření inspekce, nebo kvůli nespokojenosti státních zástupců s prací inspektorů, nebo kvůli nedostatečné ochotě pomoci diskreditovat vyšetřovatele případu „Čapí hnízdo“. Jak to doopravdy bylo, se asi nikdy nedozvíme. Plukovník Murín odstoupil sám, proto nebudou pravděpodobně probíhat žádná řízení, během kterých by alespoň část pravdy mohla vyplout na povrch. Jakkoli jsou pravé důvody nátlaku na ředitele GIBS důležité a bylo by zajímavé je znát, věc má i výrazně čitelnější obecný rozměr.

Ředitel GIBS je ředitelem bezpečnostního sboru ve smyslu zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, stejně jako dalších šest vedoucích představitelů bezpečnostních složek počínaje BIS přes hasičský záchranný sbor až po vězeňskou a justiční stráž. Zmíněný zákon byl přijat s nejhlasitěji deklarovaným cílem zbavit bezpečnostní sbory politického vlivu a vytvořit tak stabilní prostředí, které příslušníkům umožní soustředit se výhradně na plnění svých úkolů. Zákon je konstruován tak, aby jednotlivé sbory mohly vystupovat samostatně, sebevědomě a zejména nezávisle na momentálním rozložení politických sil. Jediným styčným bodem mezi vládou a jednotlivými sbory má být právě osoba ředitele sboru, který se z činnosti sboru zodpovídá určenému členovi vlády. Všichni příslušníci toho kterého bezpečnostního sboru (policisté, hasiči, celníci či zpravodajci) se zpovídají výhradně svému řediteli. S nikým jiným by se v podstatě neměli ani bavit a už vůbec ne jej poslouchat.

Ponechme teď stranou to, že tomu tak zhusta není. Zákon je konstruován s tímto předpokladem. To dává osobě ředitele mimořádný význam, je to právě a pouze on, skrze nějž lze ovlivňovat dění ve sboru. K tomu, aby mohl obstát na takové ošemetné pozici, má ze zákona výjimečné postavení. Například se na něj, jako na jediného příslušníka sboru, nevztahuje povinnost podrobovat se pravidelnému služebnímu hodnocení. To, zcela záměrně, komplikuje možnost se jej jednoduše zbavit. Funkční období ředitele sboru je pětileté, aby nekorespondovalo s délkou volebního období. O jeho dalším působení v čele sboru tak rozhoduje jiná vláda než ta, jež jej vybrala. V průběhu funkčního období může být ředitel sesazen, pouze pokud se dopustí vážného porušení svých povinností. A i pak se předpokládá zdlouhavé řízení o míře jeho pochybení. Tak to zákon stanoví, je to jeden z jeho základních pilířů.

Pouze v případě, že se dopustí jednání, které má znaky trestného činu (pozor: nemusí se jednat přímo o trestný čin), lze ředitele propustit bez komplikovaného procesu s nejistým výsledkem. V takovém případě ředitel, stejně jako každý jiný příslušník bezpečnostních sborů, ztrácí nárok na všechny náležitosti související s ukončením služebního poměru. Jedná se zejména o odchodné a doživotní příspěvek za službu.

Aby bylo jasné, o čem je řeč, tak jednorázové odchodné činí šestinásobek hrubého měsíčního příjmu (pokud služební poměr trval alespoň 21 let) a měsíčně vyplácený příspěvek za službu polovinu hrubého měsíčního příjmu (při délce služby 30 a více let). Pokud by průměrná hrubá mzda ředitele dělala 100 tisíc korun měsíčně, což bychom asi spíš museli přidat, šlo by o 600 tisíc odchodného a 50 tisíc měsíčně příspěvku. Pro úplnost vězme, že nedaněných.

Tady jsme u jádra pudla. Jen tak, protože nevyhovuje, vyměnit ředitele bezpečnostního sboru téměř nelze. Rychle a bez zdlouhavé procedury je to možné, pokud se dopustí jednání se znaky trestného činu. V takovém případě přichází zároveň o všechny prebendy plynoucí ze služebního poměru. V tom právě spočívá bič v rukou těch členů vlády, kteří mají pravomoc jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru ředitelů sborů. Lidsky řečeno, jsou jejich jedinými nadřízenými. V případě ředitele GIBS je tímto členem vlády ministerský předseda.

I člověk s křišťálově čistým svědomím samozřejmě počítá. Zvažuje, jestli mu stojí za to riskovat svou pověst, svobodu a nemalé peníze kvůli setrvání ve funkci, notabene ne zrovna jednoduché, pokud je konfrontován s možností svého obvinění z trestného činu. Řediteli Murínovi zjevně vyšlo, že nestojí. Pokud by si snad někdo říkal, že asi přece jen nemá úplně čisté svědomí, je potřeba připomenout, že žijeme v zemi, jejíž premiér opakovaně tvrdí, že je stíhán na základě objednávky. Zjevně je přesvědčen, že je to možné, a tudíž se nelze divit, pokud takový názor přijme i ředitel inspekce. Zda byl nátlak na Murína veden právě pohrůžkou trestním stíháním, nevíme. Ostatně otevřeně o tom ani nemusela být řeč. Do dvou umí počítat kdekdo, natož ředitel inspekce. Ten má ostatně i nejlepší informace o tom, co je také možné v trestním řízení. Jeho rozhodnutí rozhodně není dobrá zpráva.

Mohlo by se zdát, že GIBS je pro běžného občana celkem nezajímavá instituce. Má přeci v působnosti jen policajty, celníky a bachaře, tak ať si lámou hlavu oni. V zásadě je to pravda, ale má to háček. GIBS je bezpečnostní sbor stejně jako policie, celní správa a vězeňská služba a také jako hasiči a zpravodajské služby. Ty už ale zajímají nás všechny, každý s nimi tak či onak může přijít do styku a nebývají to příjemné situace. O to důležitější pro nás proto je, abychom se setkali se zástupci profesionálně zdatných, sebevědomých a také korektních institucí, a nikoli se zmatenými jedinci, kteří kloudně nevědí, jak si mají počínat, protože teprve nasávají politické klima. Či hůře je již nasáli a řídí se víc jím než svou přísahou.

Nechutné tahanice kolem pozice ředitele inspekce tak mají daleko hlubší význam než jen právě ten post. Jsou jasným signálem pro všechny ředitele všech bezpečnostních sborů a také pro jejich ostatní příslušníky, že jistoty dané jim zákonem o služebním poměru jsou převelice relativní. Jedná se o srozumitelný vzkaz, že nezávislost a nepolitičnost sborů může být stokrát deklarována zákony, ale ty také mohou být jen cárem papíru. A to je skandál větší než celý Čapák.

Autor je bývalým ředitelem Útvaru zvláštních činností služby kriminální policie a vyšetřování