Všechno je jen pozlátko. Co nám kauza Schillerové řekla o politice

Bývalý šéf vládní agentury Ondřej Votruba glosuje zneužívání veřejných peněz bývalou Babišovou ministryní financí.

Kauza fotografů bývalé ministryně Aleny Schillerové je zajímavá hned v několika rovinách.


Foto: Ministerstvo financí

Finančně jsou ty dva miliony korun, z nichž navíc může být třeba třetina i relevantně využitá – ti fotografové možná opravdu udělali i něco pro ministerstvo financí, jakkoli bezpochyby převážně sloužili soukromým zájmům bývalé ministryně – ve srovnání s miliardovými tunely ANO a ČSSD ve prospěch garážových podnikatelů na předražené (a nekvalitní) čínské respirátory nebo i sto milionů do kapsy Andreje Babiše za zcela neinovativní linku na toustový chléb Penam relativně zanedbatelné, ale i tak, kdo by nechtěl ušetřit dva miliony? Je to dost na to, aby to veřejnost zajímalo. Obzvlášť v době, kdy je státní rozpočet v nejhorší kondici v české historii a je třeba šetřit, kde to půjde.

Nejdůležitější rovina, na kterou celý příběh dle mého soudu ukazuje, je to, čím se v posledních letech stala politika. Z více než 90% je dnes politika o sebeprezentaci a marketingu. Všechno je jen takové povrchní pozlátko. Téměř úplně zmizel z politiky obsah. Myslím pravdivý, skutečný obsah. V řadě případů totiž, i když politik prezentuje nějaký obsah, jsou to lži. Jako třeba ta o ukončené rekonstrukci D1 nebo bazénu hotelu Thermal v Karlových Varech.


ČTĚTE TAKÉ: Úředníci chtěli platy fotografů Schillerové zatajit


Tento styl v ČR jednoznačně výrazně zesílil kvůli hnutí ANO, nicméně není to tak, že by za všechno mohl Andrej Babiš. Jedná se o celosvětový trend, kterému nejvíc pomáhají sociální sítě a cíleně šířené desinformace.

To už by bylo na další debatu, na kterou tady není prostor, ale myslím, že situace je už teď dost špatná a dále se zhoršuje a měli bychom zahájit vážnou společenskou diskusi o tom, jak některým věcem zabránit formou zákona.

Třetí rovinou je pochopitelně rovina morální, s kterou souvisí i rovina trestně-právní (jak již nedávno správně podotkl Ondřej Závodský), kdy podobné jednání není odpustitelné a to, že částka by měla být do rozpočtu ministerstva financí vrácena ze soukromých peněz (lhostejno, zda z peněz ANO nebo přímo z peněz paní Schillerové). Velká část práce těch fotografů byla udělána skutečně pro soukromou potřebu. To je jako kdyby jeli (za státní peníze) fotit něčí svatbu nebo maturitní ples. Přijde mi to jako poměrně jednoznačné bezdůvodné obohacení. A je zase jedno, jestli se tady bezdůvodně obohatila osoba paní Schillerové nebo hnutí ANO ve volební kampani. Každopádně se státem to nemá nic společného.

Mimochodem, v době nejtvrdších lockdownů v předchozích dvou letech, kdy byla spousta věcí zakázána, jako například kadeřnické služby, údajně chodili za bývalou paní ministryní na ministerstvo financí každý den, někdy dokonce dvakrát denně (!), kadeřník a vizážista, aby se starali o vzhled paní ministryně. Proto vždy na kameře vypadala tak “vymazleně”. Kdo to platil, to nevím, ale je otřesné takto porušovat pravidla lock-downu a navíc věnovat tolik času v pracovní době činnosti, která se rozhodně nedá nazvat prací pro daňové poplatníky této země.

Alena Schillerová by měla nyní zajistit vrácení peněz za fotografy, omluvit se a rezignovat na poslanecký mandát. A pokud si ji Andrej Babiš nechá ve stínové ve vládě, je to jeho vizitka. Ovšem to, jak se od ní distancoval a prý ho naštvala, to je vrchol pokrytectví. Kde se to asi dámy a pánové z ANO naučili? Samozřejmě, že od svého vůdce. Nebyl jsem sice u toho, ale představuji si, že proběhlo několik kol interních školení v ANO, kde přednášeli odborníci typu Marka Prchala a důraz byl dáván právě na důkladnou sebeprezentaci prostřednictvím sociálních sítí apod.

Poslední velká rovina celé kauzy je to, co nám říká o odměňování ve státní správě. Je to téma složité a asi není prostor jít moc do detailu, ale velmi zjednodušeně je to asi takto: na jednu stranu je zjevné, že ti fotografové v této konkrétní kauze byli přeplaceni, ale na druhou stranu jako stát objektivně potřebujeme mít možnost obecně zaplatit odborníky ve vybraných případech. Představte si třeba, že za stát vyjednávají úředníci v miliardových arbitrážích nebo mají řešit robustní IT systémy, jejichž provoz stojí stovky milionů. I v takových případech jistě může vyjednávat kdokoli, ale dopad na státní rozpočet je tak zásadní, že je skutečně lepší, aby vyjednával někdo hodně schopný a ve výsostném zájmu státu je někoho takto schopného zaplatit. Jinak totiž sice ušetříte hodně stovek tisíc na platu, ale přijdete třeba o miliardy…

Platové tabulky mají své kouzlo a jsou asi nezbytné, ale je potřeba mít i další možnosti. Tam by zase hrozilo zneužívání a nevidím jinou možnost než za to tvrdě trestat.

Takové zneužívání novináři odhalili třeba v případě bývalé hejtmanky Středočeského kraje paní Pokorné Jermanové, ale to je jenom vrcholek ledovce. Podobné praktiky se dějí na mnoha ministerstvech, kdy má třeba nějaký náměstek roční plat přes milion, ale k tomu dostane odměnu přes půl milionu. Přitom v některých vybraných případech by klidně zasloužil i víc.

Problém je jinde: ve většině případů jsou tak odměňováni kamarádi nebo ti, kteří prostě šli na ruku ministrovi, když po nich chtěl něco, co nebylo v zájmu daňových poplatníků. Jedná se o systémovou věc. Tyhle věci se prohloubily za minulé vlády ANO, ČSSD a KSČM, takže je to teď myslím hodně zlé. Je třeba s tím něco začít dělat.

I proto bych považoval za velmi nešťastné, kdyby případ bývalé ministryně financí vyzněl doztracena.

Autor pracoval deset let ve státní správě včetně zhruba roku na ministerstvech, která řídilo hnutí ANO.

Zdroj náhledové foto: Ministerstvo financí

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email