Mimo šablony

Je to už pár let, co se vláda zavázala významně přidat peníze na sport. Z původních zhruba dvou miliard korun se podpora loni vyšplhala na bezmála šest miliard. A z rozpočtu na letošní rok svazům poteče už 8,4 miliardy. Řeklo by se: Dost peněz na malé fotbalisty, dost peněz na špičkové sportovce. Jenže z obcí unisono zní, že sportovní kluby jsou před krachem. A přístup ke sportovním hvězdám? Jako bychom měli olympijských medailistů na rozdávání a bylo jedno, když některá z hvězd boj se systémem vzdá. Zářijové dění kolem Ester Ledecké a Karolíny Erbanové dokládá, že něco je zatraceně špatně. Sezóna je tu, odemykáme text z říjnového magazínu Neovlivní.cz.

„Jako bejvalej Duklák a otec dvou malejch závoďáků tě prosím: Nevzdávej boj s papaláši, jdi jim dál po krku… už jen pro příští generaci sportovců.“ Nebo: „Jsem taky sportovec, a když jsme chtěli trénovat v zahraničí, měl svaz velký problém: Nezávislost na nich, nedělení se o peníze od sponzorů, nedej bože kritika od odborníků zvenku. Taky nám pohrozili, že nebude smlouva o reprezentaci… Nevzdávej to, bojuj.“ A do třetice: „Jste dříč a vlastenec. Rozhodnutí, která jste v minulosti udělala, vedla k nádherným výsledkům. Jen potřebujete větší podporu. Prosím, zvažte ještě jiné řešení…“

Těchto pár výroků pochází z mnohasethlavého vlákna, které se řetězilo pod oznámením rychlobruslařky Karolíny Erbanové, že v pětadvaceti letech ukončila kariéru.

Oznámení je to obsáhlé a popisuje do detailu peripetie, kterými si prošla ve snaze dostat se na vrchol. Než jí přístup reprezentačního trenéra Petra Nováka a rychlobruslařského svazu definitivně vzal chuť dál bojovat.

„Sport v jeho extrémní podobě je můj život, baví mě, jsem v dobré fyzické kondici, zdravá a na sezónu připravená. Připravená závodit. Stejně jako jsem připravená šířit slávu své země jediným způsobem, který umím. Abych to mohla dělat, mám dvě možnosti. Zaprvé: pokračovat tak jako doteď. To mi přijde lidsky nedobré. Zadruhé: stát se občanem jiné země a bruslit za ni. To mi nevyhovuje. Proto jsem zvolila poslední možnost, která se ještě nabízí. Přestanu se toho všeho účastnit,“ napsala Erbanová.

Zhruba ve stejné chvíli se veřejně pralo prádlo jiného svazu; lyžařského s týmem Ester Ledecké. Spor byl ve své podstatě stejný – o podpoře a přístupu k elitní závodnici. Ledecká měla ovšem tu výhodu, že se do přetahované o reprezentační smlouvu a peníze nemusela pouštět osobně. Prala se za ni agentura a její největší fanoušek a podporovatel Janek Ledecký. Ten ve svém tlaku na bafuňáře zašel tak daleko, že neváhal pohrozit odchodem pod jinou vlajku. „Pokud nám nezbyde jiná možnost, tak jestli si tady někdo z těch funkcionářů myslí, že Ester toho nechá, protože se to někomu nelíbí, tak to se opravdu mýlí,” řekl Ledecký.

Za vším hledej peníze

Že jsou si příběhy podobné? Jsou, rozdíl v nich dělají hlavně peníze.

V odvětví, které dělá Ledecká, se točí násobně víc než v úzkoprofilovém rychlobruslení. A díky popularitě, které se lyžování i snowboarding zejména v Severní Americe těší, se po úspěších stala z Ester celosvětová star, s níž se ráda spojila třeba i Coca-Cola. Ne tak z Erbanové, rovněž olympijské medailistky a evropské mistryně.

Ledecká se nadto mohla od malička spolehnout na peníze, které vydělal její úspěšný otec – hudebník. Vyčíslil, že jedna sezona přišla rodinný rozpočet na tři miliony korun. Díky tomu mohla jet Ester po svém a nezabřednout do schémat, jimiž se tuzemská příprava malých sportovců řídí. Ledečtí přemýšleli „out of the box“, stejně jako později Erbanová, když se rozhodla riskovat a odejít z české tréninkové skupiny do Nizozemska.

Vymanit se ze šablon, zkusit nekonvenční přístup; to bývá mnohdy způsob, jak se dostat na vrchol. To, vytrvalost a – peníze. Pokud tohle všechno máte, přežijete srážku se systémem, který se vás pokusí dřív nebo později semlít. Pokud něco z toho chybí – jako u Erbanové –, prostě vás to semele.

Případ Karolína

Erbanová sportovně vyrůstala ve stínu už tehdy slavné Martiny Sáblíkové. Té, které politici už od dob Jiřího Paroubka slibují postavit halu a potřebné zázemí. Martině, specialistce na tří- a pětikilometrové tratě, se přizpůsoboval trénink. A nutno říct, že také minitým kolem trenéra Nováka dotovala. „Zpočátku jsme platili výjezdy, podíleli se na všech nákladech. Když se pak do toho Kája zakousla a viděli, že má potenciál, Martina to všechno táhla ze svých sponzorských peněz. A z peněz klubu,“ popisovala začátky své dcery Karolíny Simona Grégrová v týdeníku Ekonom.

Jenže Karolína se neviděla jako vytrvalkyně, lákal ji sprint. „Jsem tělem i duší sprinter a specializovaný sprinterský trénink se v českém týmu nedělal a nedělá. Pokusy, jak ze mě vyrobit vytrvalce, úspěšné také nebyly. Musela jsem proto najít jiné řešení,“ uvedla Erbanová.

Před šesti lety se domluvila v rychlobruslařské velmoci, v Nizozemí, že se přidá k tamní tréninkové skupině. „Vzala jsem si jenom brusle, tašku a jela. Musela jsem použít všechny peníze, které jsem měla, prodat auto, bydlet všelijak, naučit se další jazyk a věřit ve správnost své volby. Bylo mi dvacet a věřila jsem, že mi narostou křídla,“ zavzpomínala.

Ze začátku neměla z Česka vůbec žádnou podporu, pak ji zaměstnali u Olympu Praha, střediska vrcholového sportu ministerstva vnitra. Posílala žádosti o různé dotační tituly, sháněla sponzory. „Sezona mě stojí zhruba milion korun za cestování, ubytování na závodech, výbavu, trénink. Platím si to sama – většinu z peněz od sponzorů,“ vyčíslila před dvěma roky v Hospodářských novinách.

Předloni se stala evropskou královnou rychlobruslařského sprintu, dosáhla na stupně vítězů ve Světovém poháru, loni přidala bronz z olympijských her.

Úspěch, který se ale ve větší podporu svazu či reprezentačního trenéra nepřetavil. Sama Erbanová ve svém oznámení označila jako hlavního viníka toho, že končí, Petra Nováka. Který jí podle jejích slov házel klacky pod nohy.

Při zběžných rešerších lze skutečně najít doklady toho, že zatrpklost, kterou mohl Novák cítit poté, co jeho stáj opustila, nemusel překonat. Posuďte sami. K jejímu odchodu do Nizozemska řekl Právu: „Odejít od trenéra, když se dostanete do světové špičky, a jít dělat výsledky jinému – to by nikdo nadšený nebyl.“ A pak ji nevzal na mistrovství do Čeljabinsku s tím, že se nevešla do nominace. „Nejsi u mě, nejsi v repre. Kouč Novák na ME nevzal Erbanovou,“ komentoval to například časopis Týden. Sám Novák vysvětloval: „Karolína mě zatím nepřesvědčuje, jezdí pomalejší časy, než jsem předpokládal a než kde by měla být. Její výkony jsou rozpačité.“

Na oplátku si vyslechl od zahraničních trenérů cosi o svých metodách: „Připadalo mi, že jsem dostal do ruky ferrari s vypuštěnými pneumatikami. Mělo silný motor, ale nemělo pořádná kola. Tak jsme změnili techniku, abychom tu její energii dokázali přenést na led,” popisoval spolupráci s Erbanovou její nový kouč Denis Van den Gun.

S úspěchy mohlo invektiv ubývat, ale: Loni, když se v Nizozemsku rozpadly tréninkové skupiny a Erbanová si narychlo našla partnery v Polsku, kde trénuje respektovaný Tuomas Nieminen, jí Petr Novák předpověděl, že výkonnostně půjde dolů. „Poláci jsou ve sprintu průměrní, i když na ně mají finského trenérského specialistu,” vzkázal přes Právo. S ním by na tom prý byla líp.

Potud jde o mediální přestřelky. Jenže na jedné straně je osamělá bojovnice, na straně druhé národem ceněný trenér a v podstatě absolutní vládce českého rychlobruslení.

Byl to ostatně Petr Novák, kdo chystal návrhy nových reprezentačních smluv. „Karolína je reprezentantkou, která dostává i státní peníze, nemůže si přeci dělat, co chce. Kdyby takhle postupovaly všechny závodnice či závodníci, v čele se Sáblíkovou a Zdráhalovou, a jednoduše odešli jinam, mohlo by to znamenat konec českého rychlobruslení. Určitě to na ostatní členy týmu nepůsobí dobře. Aby k takovým věcem nedocházelo, vypracoval jsem nový návrh reprezentačních smluv, v němž jsou i tyto věci zohledněny. Jasně jsou v nich nastavena pravidla, tedy práva i povinnosti sportovce,” řekl v již citovaném rozhovoru v Právu.

Pro Erbanovou to byla poslední kapka. Reprezentační smlouvu nepodepsala. A ukončila kariéru.

„Využila se národní federace ke zničení kariéry sportovkyně. Doufám, že jednoho dne tento gentleman pochopí, co udělal, a bude ho bolet u srdce,” napsal kouč Tuomas Nieminen.

Případ Ester

Výjimečný příběh sněhové královny Ester Ledecké jsme do detailu popsali v březnovém vydání tištěného magazínu Neovlivní.cz. Především to, jak zásadní je pro závodnici její „bublina“. Tým, který jí umožňuje od všeho se odříznout a prostě jen „jezdit z kopce“.

Síla týmu se naplno ukázala letos v září, když lyžařský svaz Ledecké pohrozil, že s ní neuzavře reprezentační smlouvu. Jenže bez té se nedá závodit, minimálně ne pod hlavičkou České republiky.

Spor se vede o podmínky, které svaz klade pro výběr komerčních sponzorů. „Ta situace je v podstatě standardní, se svazem permanentně bojujeme sedmnáct let,“ rozčiloval se na tiskové konferenci Janek Ledecký. „Pořád mají vztyčený prst a říkají: Tam tě necháme závodit, tam nenecháme, tam tě pustíme a sem nepojedeš. A teď po úžasném úspěchu, který se Ester podařil v tomto roce, mě dostalo na kolena prohlášení, že ji nepřihlásí na závody. Že jí nepodepíše reprezentační smlouvu a že doporučí partnerům, kteří Ester celkem věrně podporují, jako je třeba Dukla, aby s Ester přerušili smlouvu. Považuji to za bizarní a nehoráznou záležitost.“

Svaz kontroval s tím, že by Ledecká měla letos na přípravu dostat celkem 5,6 milionu korun, což je absolutní rekord. A na oplátku chtějí ústupky týmu STR. Což Ledecký označil za pokus popudit veřejnost proti jeho dceři: „Nikdy to nebylo o výši příspěvku, které na začátku nebyly žádné.”

Zájem o Ester, tlak manažerů ze zastupující agentury i pohrůžka, že Ledecká bude závodit jinde, zřejmě zabraly. Poslední zprávy z jednání naznačují, že repre smlouva je před podpisem.

Ústupky, které museli funkcionáři udělat, však zjevně mají zajímavý vedlejší efekt. „Ozývají se mi další sportovci nebo lidé z jejich okolí a diví se, proč oni dostávají mnohem menší prostředky než Ester,“ komentoval to na webu Seznam Zprávy předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval.

Z rozpočtu ministerstva školství jde na státní reprezentaci 690 milionů korun – a to na všechny sporty. „Přičemž jenom lyžařský svaz zastřešuje 150 reprezentantů v různých odvětvích. Částka, kterou získá Ester Ledecká, je bezprecedentně absolutně nejvyšší ze všech sportovců, kteří čerpají státní podporu. Uznávám, na kvalitní přípravu ve dvou sportech to pořád není dost. Ale v rámci podmínek, které tu máme, je to částka absolutně rekordní a nejvyšší. A znamená, že na dalších 149 reprezentantů zbude jen zhruba 80 procent všech peněz.“

A pojďme ještě hlouběji do střev financování lyžařů. V minulých letech činil rozpočet úseku alpského lyžování, kam Ledecká spadá, 15 milionů. Tým STR přitom propočetl, že dnes stojí jedna sezona přípravy na deset milionů korun.

„Upřímně řečeno, nejsme schopni se o individualitu typu Ester postarat. Jako svaz nemáme ani sílu shánět jim nejlepší sponzory,“ citovaly Hospodářské noviny před časem Aleše Krýzla staršího z vedení úseku alpských disciplín. „Děláme ale vše pro podporu těch nejlepších, často na úkor těch méně úspěšných.“

Nabízí se otázka, kam tedy mizí ony miliardy na sport, co stát posílá; loni konkrétně 5,8 miliardy korun. Je to tedy tak, že když už se neumíme postarat o solitéry, vzkvétají týmové sporty?

Z průzkumu, který si v první polovině loňského roku nechala vypracovat Česká unie sportu a do něhož se zapojilo více než dva tisíce jednot a klubů, vyplývá, že 76 procent nemá dost peněz na svůj chod. A plných 88 procent je nespokojeno se státní podporou.

A větší hráči? I tam tvrdí, že chybějí peníze. „V podstatě jediný kolektivní sport, který se udržel a hraje A skupinu, už je jen lední hokej… Rozhodně tady nechci opěvovat komunistický režim, ale sportu asi věnoval daleko více peněz. Společnost a celkově doba teď nahrává jiným věcem než sportu,“ řekl v rozhovoru pro Neovlivní.cz bývalý trenér hokejové reprezentace Josef Jandač. „Ale ani peníze a podmínky by všechno nevyřešily. Česká republika je malá země, která těžko bude mít základnu jako Německo, Rusko nebo Francie. Druhá věc je kultura lidí a celé společnosti. To je hlubší problém, který stejně nevyřešíme jedním rozhovorem. Skrývá vše. Výchovu od rodičů, výchovu dětí ve školách, kde se úplně všechno mění.“