© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Slovensko se probudilo s povolební kocovinou a přemítá, co se to vlastně stalo. Do parlamentu se dostala krajně pravicová strana Kotleba – Ľudová strana Naše Slovensko, která je známá svou protiromskou, protievropskou a celkově protisystémovou rétorikou. V průzkumech veřejného mínění dlouhodobě dosahovala na maximálně dvě procenta. Přesto jí voliči v sobotu přisoudili osmiprocentní zisk, do Národní rady usedne čtrnáct poslanců ĽSNS. Předkládáme vám text naší slovenské spolupracovnice Stanislavy Harkotové, která v rozhovoru rozebírá příčiny a důsledky této volby.
Nečekaný úspěch partaje Mariána Kotleby, župana Banskobystrického kraje, byl jedním z největších a nejnepříjemnějších překvapení voleb. Kdo sledoval televizní studia, nemohl si nevšimnou, že i komentátoři mají problém jasně pojmenovat, kdo vlastně Marián Kotleba je a co jeho strana představuje.
 Jeden z plakátů z kampaně Mariána Kotleby. Repro: ĽSNS |
“Jednou větou? Je to pravicový extremista, což jeho voličům nijak nevadí, nepovažují to za urážlivé označení. Opakovaně jsem se setkala s reakcemi, že ‘pokud je Kotleba extremista kvůli tomu, že se nebojí nahlas říkat zamlčovanou pravdu, pak jsme i my s hrdostí extremisté’,” říká v rozhovoru pro Neovlivní.cz Irena Bihariová, právnička, která se dlouhodobě věnuje otázkám extremismu s vede sdružení Lidé proti rasismu.
Neo: Co vás jako první napadlo, když jste viděla volební výsledky?
Nejprve jsem viděla výsledky exit pollu, a snažila jsem se až do poslední chvíle věřit tomu, že reálné sčítání nechá LS NS před branami Národní rady. Postupně, jak straně Mariána Kotleby rostlo skóre, mi celou noc běžely v hlavě scénáře, co všechno bude na Slovensku jinak, a co s tím budeme schopni udělat.
Neo: Co přispělo k tomu, že do parlamentu vstupuje krajní pravice?
Vysokému výsledku pomohlo několik krátkodobých i dlouhodobých faktorů. Z dlouhodobého hlediska nelze Kotlebovi upřít, že za jeho úspěchem stojí mnohaletá práce. Dlouhodobě přesvědčoval lidi v krajích, že je jiný než politický establishment, že má patent na to, jak vyřešit všechny jejich bolístky, že jemu jedinému na jejich problémech opravdu záleží. Se svou posádkou pravidelně navštěvoval lokality, kde při soužití Romů s majoritou vznikají potíže. A i když tam reálně nikdy nic nevyřešil, dokázal v lidech vzbudit naději, že pokud by ho později zvolili, postaví se za ně.
Pro jeho mladší voliče zase bylo rozhodující, že se Kotleba dlouhodobě profiloval jako protisystémová alternativa – přinesl jim naději, že změnit systém je možné. Bohužel, málo jsme demaskovali jeho skutečné ideologické pohnutky. Mnoho jeho voličů si totiž dodnes neuvědomuje, že za tou “skvělou” vizí Slovenska, kterou jim Kotleba nabídl – Slovenska, které se vzepřelo Evropské unii, je ekonomicky soběstačné, a ve kterém na všechny křivdy dohlíží nezkorumpovatelná strana – se skrývá hrozba mezinárodně izolované, ekonomicky rozvrácené země, ve které jsou všechny oblasti života obyvatelstva podřízené autoritě vůdce.
Neo: Dalo se s tím něco udělat?
Z facebookových stránek Ľudová strany Naše Slovensko.
V rovině občanských iniciativ jsme mohli například zkusit konfrontovat jeho agendu: Vysvětlovat lidem, proč jsou jednotlivé cíle jeho domácí či zahraniční politiky nereálné a nekompetentní. A proč by v konečném důsledku jeho politika uškodila Slovensku. Stát a policie zase selhaly v době, kdy bylo možné jeho stranu právně rozpustit nebo Kotlebu odstíhat za jeho výroky. A pak je tu evidentní politické selhání. Politici málo reflektovali to, čím se Kotleba stal pro voliče atraktivnějším a důvěryhodnějším než oni. Nestarali se, jaké potřeby mají Kotleba voliči a zda by jejich naplnění nemohly pojmout programy standardních stran. V neposlední řadě tomu možná pomohl i způsob vedení předvolebních kampaní – pravice se již tradičně příliš klapkovitě soustředila na boj proti Ficovi a uniklo jí, že se do Parlamentu může probojovat mnohem nepříjemnější soupeř.
Neo: Nemělo být varovným signálem už to, že Kotleba dokázal před dvěma roky získat post župana?
Už tehdy bylo pozdě. Bylo by totiž nejspíš kontraproduktivní, kdyby se až s jeho zvolením županem začaly podnikat právní kroky vedoucí k rozpuštění politické strany. Pokud se začne stát o takový subjekt zajímat až poté, co jeho lídr získá mandát od 70 tisíc voličů v regionu, jen by tím potvrdil paranoidní a martýrské postoje ĽSNS. Příslušné orgány se zkrátka měly důsledně věnovat činnosti strany, jejímu účetnictví, agendě, odkazům dříve, než se Kotleba stal županem a získal přístup k veřejným zdrojům.
Neo: Jak se za poslední čtyři roky na Slovensku vůbec pracovalo s tématem extremismu? Protože i jeho podoba se vyvíjí, sleduje nové trendy, využívá nová témata.
Bohužel, v tomto směru je nutné si na rovinu říct, že lidsko-právní sektor jako přirozený pendant extremistické scény tahal v komunikaci například s mládeží za kratší konec. Mnohé mimovládky jménem profesionalizace svého působení ztratily schopnost inspirovat mládež k aktivismu. Nedokázali jsme vytvořit pozitivní příběh o tom, že umíme Slovensku společně pomoci s jeho problémy, zatímco právě Kotleba – a také další pravicově extremistické subjekty – se tohoto úkolu zhostily daleko lépe.
Já osobně mám pocit, že naše aktivity na tomto poli vůbec nepronikaly tam, kam měly. Rezonovaly tak možná v kruhu “přesvědčených”, ale na voliče v regionech, kteří Kotlebu vnímali buť jako novou naději, nebo jako sympatický protisystémový prvek, neměly zásadní dopad.
Neo: Překvapilo vás, že ĽSNS odevzdali hlasy zejména mladí voliči ve věku 18 až 22 let? Věděli podle vás mladí, koho volí?
Zřejmě je v této věkové skupině jen málo těch, kteří by důsledně rozuměli ideologickému profilu ĽSNS. ĽSNS však dokázala mládeži nabídnout atraktivní příběh: vizi, že se můžeme mít na Slovensku lépe, že je možné změnit systém, že společně po boku Kotleby se mohou zasazovat o revoluční změny. Přičemž jim strana také přesvědčivě popsala “viníky” odpovědné za to, proč se dnes zemi nedaří. (ĽSNS za viníky označuje nejčastěji Romy, migranty, média a politiky tradičních stran, pozn. red.). Umím si tedy představit, že pro tuto věkovou kategorii je mnohem přitažlivější být součástí nějaké “antisystémové skupiny”, která pracuje na vznešeném revolučním projektu.
Neo: Jak se podle vás bude Kotlebova strana chovat v parlamentu?
V duchu toho, čímž také je – bude to nesystémový prvek. Čekám, že bude sabotovat návrhy typické pro pluralitní demokracii orientovanou prozápadním a spíše liberálním směrem, a naopak se bude snažit prosazovat opatření blíže k národnímu socialismu, konzervatismu, s orientací spíše na Rusko.
Jako subjekt, který v podstatě není s nikým v parlamentu kamarád, nebude mít důvod chovat se loajálně k žádnému z parlamentních subjektů, čili může programově odmítat hlasovat pro všechny jejich návrhy.
Je nutné počítat s tím, že v tomto období může strana ještě výrazně posílit – získala nejen peníze ze státního rozpočtu, ale také mandát voličů a s tím i sebedůvěru, bude mít mediální pozornost a možnost pohodlně, bez odpovědnosti za skutečnou politiku, kritizovat vládu.
Neo: ĽSNS vzešla z extrémní Slovenské pospolitosti – Naší strany, kterou v roce 2006 rozpustil Nejvyšší soud, protože její program odporoval ústavě. Jaká rizika s sebou nese její přítomnost na scéně tradičních politických stran?
Pravděpodobně bude první roky působit jako slon v porcelánu, ale nepřekvapí mě, když na konci volebního období bude z ĽSNS ostřílený zprofesionalizovaný člen parlamentu, který mě našlápnuto na ještě vyšší volební výsledek. Zatímco dnes strana není zřejmě pro nikoho koaličním partnerem pro její jasně formulované postoje, za čtyři roky se naučí formulovat obecněji. Tak, aby zvýšila svůj koaliční potenciál, a tím aspirovala na účast ve vládě. Zároveň bude posouvat hranice přijatelného a radikalizovat i ostatní strany. Tak, aby ve srovnání s ní nevyzněly jako “měkké či slabé”.
Neo: Plyne něco z výsledků voleb na Slovensku i pro českou politickou scénu, kde nyní extremisté mobilizují a vyvolávají protiislámské a protiimigrační nálady?
Úspěch ĽSNS může být inspirativní pro DSSS. Například v tom, jak se dá pracovat s veřejným míněním, s náladami vůči migrantům, Romům, politikům, aktivistům. Mohou se podívat, jaké postupy se osvědčily Kotlebovi během mobilizace veřejnosti, jak budoval vnitřní kapacity strany. V tomto ohledu však bude mít DSSS mnohem těžší postavení než ĽSNS, dělnické straně se dosud nepodařilo ovládnout žádný regionální úřad, nemá pod sebou rozpočet kraje, jako měl Kotleba po župních volbách. Dostat se do parlamentu z pozice župana, který tím získal i finanční zázemí pro své spolustraníky, je jistě snazší, než kandidovat z pozice maloprocentní strany bez zdrojů a přístupu k veřejnému úřadu.