Válka na Ukrajině tak změnila poměr sil, že i favorité začali přemýšlet o své budoucnosti.
Kolem Vladimira Putina existují klany, které bojují o moc a přízeň. Tyto klany nebyly nikdy sjednoceny. Dvacet let mezi sebou neustále bojovaly o sféry vlivu a zdroje. Jejich války by se daly podmínečně nazvat studenými: vedly je za oponou orgány činné v trestním řízení a oběti – bezpečnostní síly, podnikatelé a úředníci z nepřátelských klanů – byly zpravidla zbaveny svobody, nikoli života (i když byly výjimky).
Celé ty roky působil Vladimir Putin jako jakýsi arbitr v konfliktech svého okolí. Jeho samotná postava poskytovala nejistou rovnováhu sil mezi válčícími frakcemi, protože každá z nich pochopila: pokud odejde, bude rovnováha narušena, začne válka všech proti všem. Ale nic neoslabuje moc diktátora více než stárnutí a vojenské porážky. Čím více se blíží konec Vladimira Putina – ať už politický nebo fyzický – tím je pravděpodobnější, že se mnoho studených válek klanů o moc změní v horké.
Vladimir Putin připravil sebe i stát o monopol na násilí. Dnes je tato licence kromě armády a orgánů činných v trestním řízení v držení všech druhů wagnerovců (MPCs), kadyrovců – a to navzdory skutečnosti, že je tato činnost v Rusku trestná. A s legitimními institucemi násilí není všechno tak jednoduché: ve stejné FSB jsou celé jednotky (například známé „Sečinův specnaz“), které jsou ve skutečnosti vyňaty z jurisdikce státu a podřízeny zájmům soukromých osob. Když diktátor slábne, klíčovým faktorem v boji o jeho trůn nejsou konexe, ale fyzické zdroje: kdo má větší a lépe ozbrojený gang, má výhodu.
To dobře chápou lidé blízcí Putinovi. Válka výrazně oslabila pozice kdysi vlivného ministra obrany Sergeje Šojgu. Jestliže do února loňského roku tato skupina dokonce tvrdila, že je kandidátem na post nástupce, po neúspěchu ruské armády se jeho šance zmenšily. Válka na Ukrajině tak změnila poměr sil, že i favorité začali přemýšlet o své budoucnosti. Například Jurij Kovalčuk je ve skutečnosti druhou nejvlivnější osobou v zemi. Ještě nedávno se jeho pozice zdály neotřesitelné, ale dnes je nucen bojovat s Jevgenijem Prigožinem, protože chápe, že v klanové válce všech proti všem přátelství se stárnoucím a slábnoucím diktátorem už nic neřeší.