Prigožinova válka gangů

Válka na Ukrajině tak změnila poměr sil, že i favorité začali přemýšlet o své budoucnosti.

Kolem Vladimira Putina existují klany, které bojují o moc a přízeň. Tyto klany nebyly nikdy sjednoceny. Dvacet let mezi sebou neustále bojovaly o sféry vlivu a zdroje. Jejich války by se daly podmínečně nazvat studenými: vedly je za oponou orgány činné v trestním řízení a oběti – bezpečnostní síly, podnikatelé a úředníci z nepřátelských klanů – byly zpravidla zbaveny svobody, nikoli života (i když byly výjimky).

Celé ty roky působil Vladimir Putin jako jakýsi arbitr v konfliktech svého okolí. Jeho samotná postava poskytovala nejistou rovnováhu sil mezi válčícími frakcemi, protože každá z nich pochopila: pokud odejde, bude rovnováha narušena, začne válka všech proti všem. Ale nic neoslabuje moc diktátora více než stárnutí a vojenské porážky. Čím více se blíží konec Vladimira Putina – ať už politický nebo fyzický – tím je pravděpodobnější, že se mnoho studených válek klanů o moc změní v horké.

Vladimir Putin připravil sebe i stát o monopol na násilí. Dnes je tato licence kromě armády a orgánů činných v trestním řízení v držení všech druhů wagnerovců (MPCs), kadyrovců – a to navzdory skutečnosti, že je tato činnost v Rusku trestná. A s legitimními institucemi násilí není všechno tak jednoduché: ve stejné FSB jsou celé jednotky (například známé „Sečinův specnaz“), které jsou ve skutečnosti vyňaty z jurisdikce státu a podřízeny zájmům soukromých osob. Když diktátor slábne, klíčovým faktorem v boji o jeho trůn nejsou konexe, ale fyzické zdroje: kdo má větší a lépe ozbrojený gang, má výhodu.

To dobře chápou lidé blízcí Putinovi. Válka výrazně oslabila pozice kdysi vlivného ministra obrany Sergeje Šojgu. Jestliže do února loňského roku tato skupina dokonce tvrdila, že je kandidátem na post nástupce, po neúspěchu ruské armády se jeho šance zmenšily. Válka na Ukrajině tak změnila poměr sil, že i favorité začali přemýšlet o své budoucnosti. Například Jurij Kovalčuk je ve skutečnosti druhou nejvlivnější osobou v zemi. Ještě nedávno se jeho pozice zdály neotřesitelné, ale dnes je nucen bojovat s Jevgenijem Prigožinem, protože chápe, že v klanové válce všech proti všem přátelství se stárnoucím a slábnoucím diktátorem už nic neřeší.

Jak situace eskalovala?

Šojgu se snažil dlouhodobě oslabit pozice Wagner group. Posílal Prigožinovy jednotky do nejtěžších bojů v okolí Bachmutu, armáda dostalo rozkaz nezásobovat tyto jednotky zbraněmi a municí a nakonec i lidskou silou (orgány Ruské federace v jistou chvíli zakázaly rekrutovat bojovníky z řad věznů). Cílem bylo oslabit vliv Wagner group, nebo jej přímo zničit.

Prigožin se ocitl v horké válce gangů. Poslední kapkou byla snaha přinutit Prigožina, aby celá Wagner group přešla pod ministerstvo obrany. To bylo ze strany Prigožina odmítnuto. Celý tento přesun by mimo jiné znamenal konec podnikatelského impéria. Prigožin se bránil přesunu personálu  pod kontrolu armády, pravděpodobně i proto, že by to ohrozilo jeho obchodní zájmy v Africe. To znamená, že všechny doly, všechny peníze by byly kontrolovány ministerstvem obrany, tedy Šojgem. Z tohoto důvodu stáhl své vojáky z Ukrajiny a obvinil armádu, že při stažení ruské jednotky odstřelovali jeho lidi.

Rusko je zemí, kde organizovaný zločin se dostal na úroveň nejvyšších pater politiky a ohrožuje tím pádem podstatu státu jako takového. Prigožin doufal, že Putin učiní – podle něj – správný krok a odvolá ministra obrany a náčelníka generálního štábu. Prigožin před šesti měsíci dokonce dostal „slib“ od nejvyššího vedení země, že pokud poskytne důkazy, že ruské ministerstvo obrany skutečně úmyslně a nezákonně zasahovalo do bojových činností Wagner, například špatným zásobováním, generálové bude „souzeni”.

Sám Prigožin si byl jistý, že tyto důkazy poskytl (nevíme, jaké) a dokonce údajně napsal prohlášení vyšetřovacímu výboru proti Sergeji Šojgu a náčelníkovi generálního štábu Valeriji Gerasimovovi. Očekával, že Kreml splní své závazky, což se nestalo. Žádné procesy s generály nebyly. Vedení země se navíc snažilo distancovat od Prigožina, stejně tak lidé blízcí Vladimiru Putinovi, například bratři Kovalčukové , kteří zakladatele PMC podporovali v jeho boji proti guvernérovi Petrohradu Alexandru Beglovovi.

Prigožin nikdy neměl za cíl stát se prezidentem Ruska, jen chtěl vyhrát válku gangů. Věřil ve svůj pochod spravedlnosti a doufal, že mu Putin bude naslouchat. Prigožin ač gangster, tak jistě není naivní člověk. Z mého pohledu před tím než nařídil obsazení velitelství jižního vojenského okruhu si vyjednával podporu některé z části bezpečnostních složek a doufal, že se k němu přidá část armády. Když zjistil, že se žádný scénář nestal a že zůstal ve svém snažení osamocen, tak se stáhl.

Je velmi zajímavé, že Šojgu ani Gerasimov neučinili žádné prohlášení k armádě. Další věcí je, jak snadno a bez boje Wagner group obsadila v době války velitelství, ze kterého se řídí operace na Ukrajině. To svědčí o naprostém chaosu v Rusku. Velkou záhadou pak zůstává role běloruského diktátora Lukašenka. Putin požádal o zprostředkování dohody právě jeho a ten měl úspěch. Každému je jasné, že Lukašenko nemůže poskytnout žádné bezpečnostní záruky Prigožinovi. Součástí dohody bylo stáhnout veškerá obvinění proti Prigožinovi a Wagner group, což ale v Rusku nic neznamená.

Prigožin mohl mít v úmyslu udržet si potenciál zaútočit na velitelství jižního vojenského okruhu a narušit ruské operace na Ukrajině jako páku ve svém konfliktu s MO a požadavky na Putina, a proto nezahájil útoky na velitelství nebo personál MO, které by mohly vést k vážným taktickým dopadům na Ukrajině. Prigožinovo povstání však ukázalo, že ruské síly postrádají zálohy v mnoha týlových oblastech a téměř jistě zhorší morálku ruského personálu na Ukrajině, což je znalost, kterou mohou ukrajinské síly využít k úpravě pokusů o prolomení ruské obrany.

Nemůžu a nebudu spekulovat o konkrétních dopadech Prigožinovy vzpoury a slabé reakce Kremlu a nepředpovídám bezprostřední kolaps ruské vlády. Nicméně Prigožinovo povstání a vyřešení událostí z 23. a 24. června pravděpodobně podstatně poškodí Putinovu vládu a ruské válečné úsilí na Ukrajině. Putin tuto Prigožinovu zradu jistě potrestá, ne hned, ale s odstupem času jistě.

Prigožin válku gangů prohrál. Kdo chce moc nemá nic, stejně jako předchůdce Pugačov.

Zdroj náhledové foto: vk.com/concordgroup_official