Putinův odkaz: Už jen Stalin odolává

Je to patrně síla zvyku, se kterou ke jménu ruského politika Vladimira Putina přidáváme slovo „prezident“. Měli bychom spíš psát diktátor, případně vůdce, vožď. Tak si kdysi nechával říkat Josif Vissarionovič Stalin, jeden z nejkrutějších diktátorů v dějinách, za kterým podle střízlivých odhadů zůstalo v Sovětském svazu k 9 milionům mrtvých. Tak daleko ještě Putin není. Ale co do represí už za sebou nechal všechny generální tajemníky SSSR – včetně Brežněva a Chruščova.

Strohá definice diktatury zní: „Autoritativní a nedemokratická forma vlády, ve které je neomezená politická moc držena diktátorem nebo politickou skupinou. Diktaturu nelze definovat absencí voleb, neboť mnoho diktátorů volby naopak organizuje k posílení své legitimity. Obvykle jsou zároveň omezeny svoboda slova, médií či shromažďování.“

Všechny tyhle charakteristiky na Rusko posledních let sedí.

Pro poslední důkaz nemusíme chodit daleko. Stačí říct jméno Alexej Navalnyj.

PŘÍPAD NAVALNYJ

Hlavní tvář ruské opozice skončila po vykonstruovaných procesech ve vězení na devatenáct let. Péči ruských nápravných zařízení vydržel tři roky. Zemřel v trestanecké kolonii za polárním kruhem; v jednom z posledních vzkazů před smrtí popisoval „procházky“ na vězeňském dvoře o šesté ráno v teplotách minus 32 stupňů. Ať už kruté podmínky jeho tělo oslabené novičokem – bojovou paralytickou látkou, kterou byl podle Navalného na Putinův příkaz otráven v roce 2020 – nevydrželo, nebo byla příčina náhlého skonu jiná, smrt si pro něj přišla v pouhých 47 letech.

Zařadil se tak mezi další kritiky Kremlu, které režim vězní, nebo přišli za podezřelých okolností o život. Politik Boris Němcov – zastřelen, údajně nájemná vražda. Novinářka Anna Politkovská – zastřelena, údajně nájemná vražda. Oligarcha, vůdce žoldáků Jevgenij Prigožin – jeho letoun spadl přesně dva měsíce po vojenské vzpouře, kterou organizoval. Bývalý agent FSB Alexandr Litviněnko – otráven radioaktivním poloniem. Bývalý ruský agent Sergej Skripal a jeho dcera Julia – otráveni novičokem, přežili. Útok se odehrál na území Velké Británie, jejíž vyšetřovatelé následně z pokusu o vraždu obvinili dva ruské agenty GRU zachycené na pouličních kamerách. Ti se mezitím vrátili do Ruska, kde rozdávali rozhovory o turistických krásách Anglie. Co jiného by v Salisbury dělali?

Navalného smrt vytrhla z letargie tisíce Rusů. V mnoha městech napříč zemí začali přinášet květiny k pomníkům politických represí, i když věděli, že i tak prostý akt je může dostat do hledáčku policie. A dostal. Pět dní po smrti opozičníka informoval ruský exilový server Meduza, že bezpečnostní složky zadržely na čtyři sta lidí, kteří se s Navalným „loučili příliš dlouho“. Některým z nich pak v následujících dnech přišel povolávací rozkaz.

„Zatkli mě, když jsem pokládal květiny. Odsoudili mě na tři dny do vězení a před propuštěním mi dali předvolání. Nemám žádný trestní záznam a nikdy jsem neměl. Mám se nahlásit před 27. (únorem),“ citovala Meduza sedmadvacetiletého muže z Petrohradu.

Telegramový kanál Rotonda se sídlem v Petrohradu pak ověřil, že předvolání bylo ve městě doručeno nejméně šesti lidem, kteří byli zatčeni u památníku s květinou v ruce. „Toto předvolání říká, že zatčení jsou povinni jít v nadcházejících dnech na odvodní úřad, kde je zapíšou k vojenské službě,“ uvedla Rotonda.

Jiní si protáhli pobyt ve vazbě. „Soud v Murmansku nařídil sedm dní administrativního zatčení pro Marinu-Viktorii Nagornou, která 16. února držela plakát s nápisem: ‚Alexej Navalnyj byl zabit, jeho krev je na vašich rukou, Vovo.‘ Odůvodnění zní, že jméno Navalného je spojeno s organizací, která je uznána jako extremistická, a proto je šíření jakékoli symboliky zakázáno,“ informoval na svém telegramovém účtu projekt OVD-Info, který se snaží sledovat aktivity ruské policie s ohledem na dodržování lidských práv.

A další zatýkání probíhalo během Navalného pohřbu. Jak moskevský chrám Ikony Matky Boží, tak Borisovský hřbitov, kde byl posléze politik uložen, obklopovaly zátarasy, všude visely monitorovací kamery, hemžilo se to policisty, u chodníků stály přistavené vozy pro přepravu zatčených. Účast na pohřbu lze totiž vykládat jako „nepovolené shromáždění“, jak informoval mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov. Aby byl obrázek policejního státu dokonalý, v oblasti po celý den vypadával internet a podle serveru The Insider byla u chrámu rovněž nainstalovaná anténa pro lepší komunikaci mezi bezpečnostními složkami.

V době uzávěrky tohoto časopisu uváděl projekt OVD-Info, že v souvislosti s pietními akcemi bylo ve dvaceti městech napříč Ruskem zatčeno 106 osob. Patnáct v Moskvě, dvacet v Novosibirsku, patnáct v Omsku, čtyři v Astrachani…

Ano, i mírumilovné poslední sbohem, pokud je určeno nepříteli režimu, je v dnešním Rusku důvodem k perzekuci. Nástrojů, jak „legálně“ trestat za názor, si přitom Kreml v uplynulých letech pořídil celou sadu. A začal je rozvíjet roky před tím, než ukrajinskou hranici přejely první ruské tanky.

Není to ale jen Navalnyj. Kolik lidí bylo v uplynulém šestiletém prezidentském mandátu Putina vystaveno represím ze strany Kremlu? Koho už překonal a stane se druhým Stalinem? Odpovědi přináší březnový časopis Neovlivní.cz. PŘEDPLATNÉ.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com