Je to patrně síla zvyku, se kterou ke jménu ruského politika Vladimira Putina přidáváme slovo „prezident“. Měli bychom spíš psát diktátor, případně vůdce, vožď. Tak si kdysi nechával říkat Josif Vissarionovič Stalin, jeden z nejkrutějších diktátorů v dějinách, za kterým podle střízlivých odhadů zůstalo v Sovětském svazu k 9 milionům mrtvých. Tak daleko ještě Putin není. Ale co do represí už za sebou nechal všechny generální tajemníky SSSR – včetně Brežněva a Chruščova.
Strohá definice diktatury zní: „Autoritativní a nedemokratická forma vlády, ve které je neomezená politická moc držena diktátorem nebo politickou skupinou. Diktaturu nelze definovat absencí voleb, neboť mnoho diktátorů volby naopak organizuje k posílení své legitimity. Obvykle jsou zároveň omezeny svoboda slova, médií či shromažďování.“
Všechny tyhle charakteristiky na Rusko posledních let sedí.
Pro poslední důkaz nemusíme chodit daleko. Stačí říct jméno Alexej Navalnyj.
Vladimir Putin Foto: Gevorg Ghazaryan / Shutterstock.com
PŘÍPAD NAVALNYJ
Hlavní tvář ruské opozice skončila po vykonstruovaných procesech ve vězení na devatenáct let. Péči ruských nápravných zařízení vydržel tři roky. Zemřel v trestanecké kolonii za polárním kruhem; v jednom z posledních vzkazů před smrtí popisoval „procházky“ na vězeňském dvoře o šesté ráno v teplotách minus 32 stupňů. Ať už kruté podmínky jeho tělo oslabené novičokem – bojovou paralytickou látkou, kterou byl podle Navalného na Putinův příkaz otráven v roce 2020 – nevydrželo, nebo byla příčina náhlého skonu jiná, smrt si pro něj přišla v pouhých 47 letech.