Rizika války v Gaze: Tak trochu jiný pohled

Bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek o tom, proč by teď bylo pro Izrael smrtící, kdyby přistoupil na návrh Hamásu o příměří v délce 45 dnů.

Většina dosavadních textů, které na téma války v Gaze vyšly, předpovídá, že Izrael zvládne válku hladce. Je pravda, že Izraelci zahájili pozemní operaci úspěšně. Hamás se ale může vytrvale bránit, jak je popsáno v tomto textu. Válka by tak trvala dlouho a Izrael nemá času nazbyt.

V Gaze totiž nevede obyčejnou válku. Nemá (alespoň deklarovaný) cíl znovu obsadit pásmo Gazy, ani nemá na svém území pravidelnou zahraniční armádu, jejíž porážka nebo vyhnání by bylo pro všechny zřejmým důkazem vítězství. Izrael v Gaze je konfrontován s podzemní militantní organizací, jejíž členové nedodržují pravidla a tradice války. Převlékají se za civilisty, využívají zdravotnická a humanitární zařízení k vojenským účelům a používají neozbrojené lidi jako lidské štíty. Tito lidé nemají prezidenta nebo maršála, jehož vražda nebo zajetí donutí všechny ostatní kapitulovat. Ano, Hamás má vůdce, ale je jich docela dost a organizace je už dlouho zvyklá, že jejich vůdcové jsou zatýkáni a zabíjeni a naučila se, jak rychle nahradit vysloužilé velitele novými.

Situaci komplikuje i skutečností, že kromě vojenských cílů má Izrael v této válce i další cíle. Potřebuje například propustit rukojmí, kteří jsou stále drženi kdesi v pásmu Gazy. Pak také zabránit libanonskému Hizballáhu ve vstupu do konfliktu. A současně udržovat dobré vztahy se Západem, kde sílí volání po příměří.

Hlavním deklarovaným cílem Izraele však bylo a zůstává zničení Hamásu. Podle amerických zpravodajských služeb Izraelci do konce ledna nezabili více než 30 % z celkového počtu militantů Hamásu. Izraelský premiér hovoří o zabití zhruba 75 % příslušníků Hamásu, což je evidentně mimo realitu. A to po mnoha týdnech totální války, zničení téměř poloviny všech domů v pásmu Gazy a mnoha tisících mrtvých civilistů v enklávě.

Před válkou Izrael odhadoval počet aktivních militantů Hamásu v Gaze na asi 30 000. Za předpokladu, že se po 7. říjnu ke skupině nepřipojili žádní Palestinci (což je velmi odvážný a nepodložený předpoklad), bylo by zapotřebí zabít, nebo zajmout asi 20 000 lidí, aby byl Hamás eliminován. Navíc další bitvy slibují, že budou ještě krutější a ničivější. Již v prvních dnech pozemní operace v Gaze Izraelci zjistili, že Hamás se ukázal být mnohem schopnějším a nebezpečnějším, než se dříve myslelo. Militanti jsou nyní například vyzbrojeni protitankovými raketovými systémy, které odpalují rakety nadzvukovou rychlostí. Vzhledem ke své vysoké rychlosti nejsou tyto rakety zachyceny systémem reaktivního pancíře instalovaným na izraelských tancích a obrněných transportérech. Militanti používají bezpilotní letouny, rádiem řízené nášlapné miny, aktivně zaminují silnice a neustále se pohybují, a to v malých skupinách, aby minimalizovali ztráty v případě odhalení.

Celá strategie a taktika Hamásu se točí kolem sítě podzemních tunelů a bunkrů, v nichž se nacházejí obytné prostory, nemocnice a sklady zbraní. Bojovníci Hamásu dostávají tunely munici a posily, ranění jsou jimi evakuováni, a co je nejdůležitější, tunely umožňují bojovníkům organizovaně a skrytě měnit pozice. Hamás ustupuje pod náporem izraelské armády, ale to není úprk, je to dobře naplánovaný přesun z jednoho vybaveného palebného postavení do druhého.

Nyní je jasné, že Hamás se léta připravoval na válku, kterou proti němu vede Izrael. Za tímto účelem bylo v podzemí po dobu 15 let postaveno celé město, jehož náklady se odhadují na nejméně miliardu dolarů a jehož stavba si vyžádala 6 tisíc tun cementu a asi 2 tisíce tun kovových konstrukcí.

Po první a druhé fázi války – masivním bombardování Gazy a rozsáhlých bojích v severním pásmu Gazy – se Izrael posunul do třetí fáze, do níž je zapojeno méně vojáků a hlavní důraz je kladen na důsledné čištění obytných oblastí, kde jsou umístěni bojovníci Hamásu. Jako součást této taktiky ženijní jednotky izraelské armády jednoduše vyhodí do povětří domy, často téměř celé ulice. Demolicí budov Izrael rozšiřuje nárazníkovou zónu mezi svým územím a palestinskými územími, zejména proto, že členové izraelské vlády již dříve otevřeně prohlásili, že Pásmo Gazy by se mohlo po válce zmenšit. Zda tomu tak je, nebo zda si Izraelci skutečně ukusují z pásma Gazy, aby rozšířili nárazníkovou zónu, není v kontextu současné války tak důležité.

Podstatné je, že Izrael si stanovil cíle, kterých nebude snadné dosáhnout. Je pravděpodobné, že Izrael nebude schopen Hamás zcela zničit za čtyři, osm nebo dokonce dvanáct měsíců. To znamená, že vítězství Izraele se odkládá na neurčito a s ním se válka vleče na stejnou neurčitou dobu. Hamás, přestože pravděpodobně ztratil 9 000 bojovníků oproti asi 300 zabitým Izraelců, je stále v lepší pozici. Aby zvítězil, potřebuje jen přežít: zachovat alespoň nominální politickou organizaci a zachránit alespoň někoho z vedení vojenského křídla. Hamás si kolem této kostry pravděpodobně vybuduje nové svaly, protože válka, kterou rozpoutal, jen zvýšila popularitu hnutí mezi Palestinci. Mnozí z nich budou jistě chtít zaujmout místo těch, kteří byli zabiti, zmrzačeni a zajati.

Pravděpodobně proto se Izrael v pokračování současné války již připravuje na tu další a nakupuje desítky moderních bojových letadel a vrtulníků ze Spojených států. V současné době by bylo pro Izrael smrtící, kdyby přistoupil na návrh Hamásu o příměří v délce 45 dnů. Pokud by to izraelská vláda udělala, pak by vytvořila operační pauzu, ve které by se Hamás přeskupil do míst, která již byla vyčištěna a tím by prodloužil válku o další měsíce.

Zdroj náhledové foto: Rokas Tenys/Shutterstock.com