Tenista Menšík: Jít si za svým snem

Cílevědomý teenager je v semifinále turnaje v ATP. Současně je ale pozoruhodnou osobností, jak dokládá v rozhovoru pro časopis Neovlivní.cz.

Pokud si jeho jméno zadáte do vyhledávače, najdete články plné obratů jako „obrovský talent“ či „naděje českého tenisu“. Jakub Menšík udivuje nejen tím, co předvádí na kurtech, ale i profesionalitou. Cílevědomostí. A koneckonců i způsobem vyjadřování, které je pro teenagera, řekněme, netypické. Pokud za tím vším hledáte rodiče, kteří by od malička pracovali na tom, aby vychovali hvězdu, znovu se spletete. Jakub Menšík se rozhodl sám. „Věřím si, že mám na to, hrát s těmi nejlepšími a uspět. Je to dlouhá cesta, a proto se snažím dělat víc než ostatní,“ říká.

Nyní je v semifinále v semifinále turnaje v ATP. Příští týden vstoupí mezi stovku nejlepších tenistů na světě, kde bude nejmladším hráčem. Jakub Menšík je ale pozoruhodný nejen díky tenisu. Odemykáme rozhovor z letního speciálu Neovlivní.cz z roku 2022.

Když jsem se ho v lednu 2022 při prvním osobním setkání na terase v Melbourne Parku, dějišti Australian Open, zeptal, jestli ještě povyroste, usmál se a řekl, že doufá, že už ne. Není divu, Jakub Menšík měří 192 centimetrů a už v šestnácti letech výškou trochu přerostl své velké tenisové vzory včetně toho největšího – Novaka Djokoviče.

I tělesné parametry mohou ovlivňovat to, jak bude úspěšný. A Jakub Menšík míří vysoko. „Jdu si za svými sny a jsem pro to ochoten udělat maximum. Věnuji tomu veškerý svůj čas a energii; pokud se tomuto říká obětovat vše, tak ano, toto všechno obětuji. Tenis je nádherný, mám ho moc rád a už teď můžu říct, že to za to stojí,“ říká v rozhovoru pro Neovlivní.cz jeden z velkých talentů českého mužského tenisu, který už hezkých pár let vyhlíží nástupce dvojnásobných daviscupových šampionů Tomáše Berdycha a Radka Štěpánka.

Trénuje v prostějovském tenisovém centru, ve fungujícím týmu, který se svým složením podobá sestavám hvězdných profesionálů, takže má například i fyzioterapeuta, výživového poradce nebo svého mentálního kouče – Dragana Vujoviče. „Žije v Česku už asi dvacet let, takže i mluví česky. Spolupracujeme spolu už asi tři roky. Moje máma byla jednou pracovně na jeho semináři, a protože ji zaujal, domluvila mi schůzku. Nejdřív jsme si jen povídali o tenise. Pak jsme zašli trošku dál a postupně mi předal i některé svoje techniky a zkušenosti,“ říká Jakub Menšík, který se netají tím, jak neocenitelná zázemí má ve svých rodičích.

Konkrétní rady, které dostává, si střeží. Ale o svých velkých sportovních cílech mluví otevřeně a jde si za nimi tvrdě. Už v šestnácti letech, kdy tento rozhovor vznikal, měl naprosto jasno v tom, co by chtěl dokázat. A zdá se, že zná i způsob, jak se mu to může podařit.

Neo: Léto má většina dětí, studentů spojené s prázdninami. Jak to máte vy?

Prázdniny tak, jak to má spousta mých vrstevníků – dva měsíce volna –, já nemám. Antuková sezóna, případně tráva je v plném proudu, takže mám spoustu turnajů, mám i reprezentační povinnosti, protože se hrají i různé mezinárodní turnaje družstev, takže se opravdu nenudím. Když to ale vyjde, tak si o nějaký ten den turnajový pobyt prodloužím a uděláme si v dané lokalitě výlet. V létě děláme hodně i kondici, rád plavu a jezdím na kole.  

Neo: Zažil jste vůbec dobu „klasických“ prázdnin? Co jste rád dělal? Nechybí vám to?

Klasické prázdniny jsem míval asi tak do svých 9–10 let. Jezdíval jsem na tábory, k babičce a dědovi, s rodiči na dovolené, chodil jsem s kamarády do aquaparku, do kina… Prostě taková klasika. Pak přes prázdniny přibývalo turnajů a reprezentačních výjezdů, takže volných dní ubývalo. Ale nestěžuji si. Hodně cestuji, poznávám nové lidi, ochutnávám místní kuchyni – to se mi líbí. Sice si to všechno neužívám jako při klasické dovolené, ale užívám si to jinak: tenisově. A mám to rád.

Neo: Máte v roce nějaké období, o kterém můžete říct, že to jsou prázdniny, že můžete „vypnout“ a dělat si takzvaně, co chcete?

Tenisová sezóna je do listopadu, pak mám až do Vánoc trochu klid, takže to vypnu a mám trochu víc pohody. Jedeme třeba s rodiči i na krátkou dovolenou, trávím víc času s rodinou a kamarády, chodím do kina, ale taky se věnuji škole. I v tomto období mám ale tréninky, abych byl pořád nějak v kontaktu s raketou a udržoval se v kondici. Po Vánocích už pak začíná příprava na další rok a letos jsem zažil i přípravu na první grandslam v Austrálii.

Neo: Když máte náhodou volno, s kým jste nejraději?

Volněji mám, když nejsou turnaje a je tzv. přípravné období. To trénujeme doma v Prostějově, kde mám víc času na rodinu, přátele a kamarády. Mám rád filmy, takže jdeme do kina, nebo jen tak se navštívit a pokecat…

Neo: Když jste se rozhodl, že budete tenistou, co vás na tom lákalo nejvíc, kdo vás ovlivnil, inspiroval?

První mé tenisové krůčky byly v pěti letech. Za domem máme tenisové kurty a já se tam chodil dívat, jak si tam děti i dospělí pinkají. Líbilo se mi to. Začal jsem chodit do tenisové přípravky, kde mě vedl skvělý trenér Ivo Müller, díky kterému nás tréninky hodně bavily. Formou hry a soutěží jsme se tenisově posouvali až k žákovskému závodnímu tenisu. Bohužel už není mezi námi, ale často na něj vzpomínám, protože mě hodně ovlivnil.

Neo: A další vzpomínky?

Velký vliv na mě měla i setkání s Petrou Kvitovou nebo Tomášem Berdychem, kdy jsme si s nimi jako žáci měli možnost v Prostějově občas zatrénovat, dokonce i s Ivanem Lendlem. Chtěl jsem být jako oni a vyhrávat. Určitě mě ovlivnilo i sbírání míčků v Prostějově na různých turnajích. Jako 7–11letý jsem sbíral míčky v Prostějově na mistrovství světa družstev do 14 let a řekl jsem si, že se chci taky dostat na takový turnaj jako hráč.

Neo: Tak to se vám splnilo…

Ano, a se svým týmem jsem získal bronzovou medaili. Že bych chtěl být profesionálním tenistou, jsem se rozhodl tak asi ve 12 letech, kdy už jsem vyhrával žákovské turnaje, mistrovství ČR a měl za sebou první reprezentační výjezdy. O něco později jsem se na sobě snažil makat už opravdu jako profík. Ať už jde o tenisové tréninky, kondici, životosprávu.

Neo: Zmínil jste pár slavných českých tenisových jmen, měl jste i nějaké zahraniční vzory?

Od malička byli mými vzory Djokovič, Federer a Nadal – líbilo se mi, jak mezi sebou soupeří a nikoho mezi sebe nepustí J. Po Nadalovi jsem dokonce pojmenoval svého psa labradora. Jmenuje se Rafa. Ale Djokoviče jsem měl rád úplně nejvíc, rád jsem se na něho díval v televizi.

Neo: Čím si vás tolik získal?

Obdivoval jsem jeho hru, intuici a později i to, jak dělá všechno na profesionální úrovni a jak se zajímá o své tělo. A zaujal mě také jeho životní příběh. A ještě dnes nemůžu uvěřit tomu, že mě v únoru tento můj idol – světová jednička – pozval do Bělehradu, ať si s ním týden zatrénuji. To byl pro mě neskutečný zážitek a velká inspirace do budoucna. Novak je opravdu velký profík a je moc milý i vtipný. Moc si vážím, že mám takovou příležitost učit se od něj.

Neo: Jdete si už od malička za svým snem. Dá se říct, co vás žene dopředu?

Od malička jsem byl hodně soutěživý a chtěl vyhrávat a být nejlepší. Snil jsem, že jednou budu hrát ty největší grandslamové turnaje a že chci hrát na olympiádě. Chtěl jsem moc hrát Wimbledon, proto jsem si jako malý kluk vyrobil wimbledonský pohár a představoval si, jak ho zvedám nad hlavu. Tímto snem žiju dodnes, tak snad se mi to podaří… J

Neo: Mění se vaše sny nebo cíle tím, jak sbíráte zkušenosti a váš sport stále víc poznáváte?

Cíle a sny mám stále stejné: chci být zdravý, chci hrát největší turnaje a chci hrát s těmi nejlepšími. Udělám pro to maximum. Sny si plním každý den a těším se na všechno, co přijde. Loni jsem si přál dostat se na juniorský grandslam a splnilo se mi to na US Open, kde jsem prošel z kvalifikace až do třetího kola. Letos na začátku roku jsem byl ve finále juniorského Australian Open, krátce nato jsem si mohl zatrénovat s Djokovičem… 

Neo: Co všechno jste ochotný svým snům obětovat? Jste přesvědčený o tom, že to za to bude stát?

Jdu si za svými sny a jsem pro to ochoten udělat maximum. Věnuji tomu veškerý svůj čas a energii; pokud se tomuto říká obětovat vše, tak ano, toto všechno obětuji. Tenis je nádherný, mám ho moc rád a už teď můžu říct, že to za to stojí.

Neo: Měl jste přesto někdy chuť všeho nechat?

Ne.

Neo: Ani když se jdou vaši vrstevníci bavit? Lákají vás ještě vůbec na nějaké akce?

Moji spolužáci a kamarádi vědí, že jsem časově hodně vytížený, a taky že jsem profík. Takže mě na akce ani nelákají J. Když je ale příležitost, tak si zajdeme do kina na dobrý film nebo na nějaký koncert – nedávno jsem byl v Praze na Imagine Dragons a to byla pecka! Naštěstí ten koncert posunuli, jinak bych ho v původním termínu nestihl. Plánovat dopředu se moc nedá.

Neo: V tenise je obrovská konkurence. Proč si myslíte, že právě vy se prosadíte?

Ano, konkurence je obrovská, uspět mohou jen ti nejlepší a vyhrát jen jeden. Věřím si, že mám na to, hrát s těmi nejlepšími a uspět. Je to dlouhá cesta, a proto se snažím dělat víc než ostatní.

Neo: Dnes je ale mezi vašimi vrstevníky časté zvolit pohodlnější životní cestu, vyhýbat se tomu, co bolí nebo vyžaduje odříkání. Co se vám na tom líbí, když to má někdo naopak, když ukazuje ohromnou vůli, jede i „přes závit“?

Je to těžké, dřít každý den na maximum – to prostě nejde, ale ta dřina k tomu patří, takže je potřeba najít nějakou rovnováhu a řídit se i pocitem, jak se cítí moje tělo. Pokud cítím, že jsem víc po turnaji nebo tréninku unavený, tak si musím dopřát delší regeneraci (odpočinek, spánek, masáž atd.), kvalitní jídlo – sportovec by se měl například najíst do 30 minut po výkonu a pak znovu makat. Všechno je to důležité, aby tělo dobře a dlouho fungovalo. Snažím se vše dodržovat a k tomu mi pomáhá i můj tým, tenisový kouč, mentální trenér, kondiční trenér, výživový poradce, fyzioterapeut.

Neo: Motivují vás i lidé mimo tenisové prostředí?

Obecně mě velmi inspirují příběhy úspěšných lidí. Rád si o nich čtu knihy nebo se dívám na dokumenty. Někdy mě opravdu ohromuje, co všechno museli překonat, jak makali, trénovali, co všechno tomu podřídili…

Nedávno mě dostal dokument o finské plavkyni Johanně Nordbladové, která překonala absolutní světový rekord v potápění pod ledem bez ploutví. Ve vodě, která měla 2 °C, na jediný nádech a jen v plavkách vydržela dvě minuty a 42 vteřin a uplavala 103 metrů. V teplé vodě je její osobní rekord 137 metrů, dech umí zadržet až šest minut. K otužování se vlastně dostala po vážné nehodě na kole. To jsou příběhy!

Takže nic není nemožné, a když nemůžeš, tak přidej. Mě takové výzvy fascinují a lákají – v tenise.

Neo: Jsou právem takoví lidé oslavovaní?

Ano, určitě si zaslouží obdiv. Už jenom kvůli tomu, že to většinou nedělají kvůli slávě, ale kvůli tomu, že (si) chtějí něco dokázat a mají obrovskou vůli jít si za tím. 

Neo: Už v útlém věku poznáváte život profesionálního tenisty, často cestujete. Co pro vás znamená domov?

Od malička žiju v Prostějově. Ale už víc než čtyři roky hodně cestuji a doma moc nejsem. Domov pro mě znamená strašně moc – je to místo, kam se těším a rád se vracím, kde mám rodinu a zázemí.

Neo: Máte nějaké oblíbené místo, třeba i takové, o kterém můžete říct, že je to druhý domov?

Procestoval jsem spoustu krásných míst, kde se mi líbilo, vlastně nemůžu říct, že by se mi někde vyloženě nelíbilo. Ale taky nemůžu říct, že mám nějaké oblíbené místo, nebo že bych řekl, že je to můj druhý domov.

Neo: Vaše generace umí cizí jazyky, děláte běžně rozhovory v angličtině, cítíte se komfortně ve světě, nechybí vám tam něco?

Angličtinu se učím od šesti let, mluvím plynule, takže rozhovory nejsou problém. Cítím se s ní komfortně, ale taky se snažím pochytit a naučit se nějaké věty v zemi, kde právě jsem. Učím se i německy, ale tam mám velké rezervy. I v tomto je pro mě inspirací Novak Djokovič, který ovládá šest nebo sedm jazyků a snad ve 12 jazycích dokáže komunikovat s publikem.

Neo: Když cestujete po turnajích, bavíte se s lidmi, poznáváte soupeře a podobně, jsme jako Češi v něčem jiní?

Baví mě poznávat lidi v různých částech světa. Moc se mi líbilo v Austrálii – všichni mi tam připadali usměvaví, ochotní, takoví free… Tady v Evropě mi to trochu připomínají Italové a Španělé. My Češi jsme takový zlatý střed.

Se soupeři se také bavím, ale ne nějak intenzivně, protože k tomu není zas až tolik příležitostí. Spíš ve fitku, na tréninku, nebo když se potkáme u jídla. Většina z nich je fajn a v pohodě. Někdo se ale kontaktů úplně straní; je to individuální. Respektuji to. 

Neo: S kým většinou cestujete po turnajích?

Do 14 let jsem většinou cestoval s rodiči, pak jsme začali budovat profi tým a od té doby většinou cestuji se svým tenisovým trenérem Tomášem Josefusem. Někdy ho zastoupí kouč na danou cestu, nebo kondiční trenér.

Neo: Vyrazil jste někdy na turnaje do zahraničí úplně sám?

Na zahraničních turnajích jsem byl zatím vždy s doprovodem, s trenérem, nebo s rodiči. Trenér je na turnaji velmi důležitý – ať už kvůli tréninku, nebo pro přípravu na každý zápas. Je to i psychická podpora.

Neo: Jakou roli ve vaší kariéře hrají rodiče?

Rodiče pro mě znamenají nejvíc. Jsou to moji nejvěrnější fanoušci, vždycky při mně stojí, podporují mě. Dělají mi skvělé zázemí, pomáhají mi. Kromě toho, že se mnou už od dětství jezdili po turnajích, tak teď se k tomu přidaly i další věci: taťka třeba má na starosti administrativu většiny turnajů, přihlášky, registrace včetně organizace letenek, hotelů; pomáhá mi s webem. Mamka mi organizuje a hlídá různé termíny, testování a pomáhá mi s organizací a komunikací s médii. Jak vidíte, tenis teď řídí nejen můj, ale i jejich život. Bez nich bych nebyl tam, kde jsem.  

Neo: Když si s někým rozumíte, jak moc je důležité, abyste si byli věkově blízcí?

Nemám problém se bavit s kýmkoliv, nestraním se nikoho.

Neo: Když se bavíte s někým blízkým, a není to zrovna o tenise, o čem si nejradši povídáte?

Žiju sportem, takže se hodně bavím s kamarády o sportu – třeba o basketu, ten mám moc rád. Bavím se rád i o filmech, nebo jen tak, co kdo zrovna dělá a jak se má… Mám rád rodinná setkání, tam se vždycky hodně nasmějeme; máme si co říct.

Neo: Máte oblíbenou hudbu? Pro řadu tenistů je relaxem, motivací, když jdou na kurt. Co rád posloucháte? 

Hudbu mám moc rád, nejsem nějak vyhraněný. Poslouchám od moderní hudby, co právě teď letí, až po rock a metal 80. a 90. let. Například koncert Metallicy, na který mě vzal táta se strejdou, byl úžasný. Hudba je pro mě hlavně relax.

Neo: Co jiného vás ještě baví, když zrovna nehrajete tenis?

Moc rád jím a spím. Rád hraju na bicí – jsem samouk. Když se potřebuji odreagovat, tak si sednu za bubny a bubnuju. Rád se podívám na dobrý film, nebo se podívám na nějaký dobrý sportovní zápas – basket, fotbal, hokej.

Neo: Častým společníkem nejenom vaší generace je telefon, k čemu vám slouží?

Telefon používám hodně a často. Pro komunikaci s trenéry – mám v něm i různé aplikace, které jsou důležité pro mé tréninky. Používám ho k vyhledávání nejrůznějších informací, komunikuji s ním hodně i se školou a samozřejmě ho používám i k odreagování. Poslouchám hudbu, dívám se na filmy, sleduji sociální sítě, Instagram, Facebook. Na YouTube se rád dívám na vtipná videa a také TikTok videa.

Neo: Váš velký vzor Novak Djokovič, jeho i starší generace vyrůstali bez mobilních telefonů, internetu, sociálních sítí, měli to jednodušší?

Těžko říct. Na jednu stranu je telefon a internet velkým pomocníkem v komunikaci a v tom, co děláte, ušetří spoustu času a poskytuje cenné informace, ale na druhou stranu je i velký žrout času, pokud se používá až moc. Já se snažím časté používání omezovat 😊

Neo: Jsou pro vás sociální sítě důležité, pomáhá vám s nimi někdo?

Rodiče mi založili webové stránky, kde aktualizují informace, ale sociální sítě, hlavně Instagram a Facebook, si řeším sám. Sociální sítě jsou dnes důležité pro komunikaci s fanoušky a také sponzory.

Neo: Díváte se na zprávy o vás, na diskuse u vašich zápasů?

Aktivně je nijak nevyhledávám. Maximálně pokud mě někdo upozorní, nebo pošle odkaz.

Neo: Zmínili jsme už párkrát jméno vašeho idolu. Novak Djokovič je v pozici, kdy může hodně lidí ovlivnit, on sám se zajímá o spoustu věcí. Staráte se třeba o politiku?

Slovo a činy významných lidí mají určitě velkou váhu a dokážou ovlivnit názory jiných lidí. Co se týče mě, o politiku se nestarám. Není na to čas 😊.

Neo: Kdybyste na světě něco mohl změnit a ovlivnit, co by to bylo? Co vám nepřijde správné, spravedlivé?

… asi bych si přál, aby si byli na světě všichni rovni. Není mi lhostejná ochrana životního prostředí. Chci, abychom chránili přírodu a zvířata, abychom třídili odpad, neplýtvali vodou… Tím, že hodně cestuji po světě, tak vidím, že toto je problém a každý z nás by pro to měl něco udělat.  

Neo: I na turnajích možná vidíte nějaké změny, nádoby na vodu a podobně. Zajímají vás věci jako ekologie, klimatické problémy? Řeší se to podle vás moc, nebo málo?

Ekologii vnímám jako důležitou součást života. Na toto téma se bavíme i s rodiči a trenérem, například ohledně problémů s plasty. Je to jedno z nejdůležitějších témat a mělo by se řešit hodně. Zaujal mě v tomto směru Adidas, že vyrábí boty a oblečení pro tenisty z recyklovaných plastů, které se vylovily z moří. To je správná cesta.

Rozhovor vznikl pro letní speciál Neovlivní.cz z roku 2022. PŘEDPLATNÉ.

---

Jakub Menšík (18)

• Velký tenisový talent se narodil v září 2005, aktuálně měří 193 cm.
• Jeho domovským klubem je TK Agrofert Prostějov, herním trenérem Tomáš Josefus.
• Několikanásobný mládežnický republikový šampion v singlu i deblu.
• Mistr Evropy družstev v kategorii do šestnácti let.
• Vítěz několika mezinárodních juniorských turnajů.
• Talent roku 2021 v prestižní domácí anketě Zlatý kanár.
• V lednu 2022 se při svém druhém startu na juniorském grandslamu probojoval až do finále Australian Open; jeho napínavý závěrečný zápas o titul měl celosvětový ohlas.
• Krátce po návratu z Melbourne se Jakubovi Menšíkovi ozval jeho velký idol Srb Novak Djokovič, který českého juniora pozval na trénink do svého sportovního centra v Bělehradě.
• Nyní je je v semifinále turnaje ATP v Dauhá poté, co porazil světovou pětku Rusa Andreje Rubljova.