Za Vojtěcha, Klausovou či trafiky pro komunisty tresty nepadaly. Nečasovým zlomily vaz odposlechy

Bývalý premiér byl odsouzen hlavně proto, že jeho dnešní žena do napíchnutých telefonů prozradila víc, než měla.

Ty situace jsou dost podobné. Přesto jsou jejich dopady pro hlavní aktéry dramaticky rozdílné.

Bývalý premiér Petr Nečas a jeho dnešní žena byli odsouzeni za to, že si pomocí politických trafik pro své stranické oponenty chtěli udržet svoji moc. Respektive zajistit, že projde vládní daňový balíček, který tři bývalí poslanci ODS Marek Šnajdr, Petr Tluchoř a Ivan Fuksa odmítali podpořit.

Nečas i jeho manželka dostali včera u soudu zatím nepravomocně podmínky a pokutu přes milion korun. Kvůli jejich kauze přesně před deseti lety padla Nečasova vláda.


Ani hnutí ANO nebylo vůči trafikám imunní, i když to původně slibovalo. Foto: hnutí ANO

V minulosti přitom najdeme řadu podobných příběhů. Ani jeden ale nikdy neskončil rozsudkem Vinen.

Z těch čerstvých to je mise Adama Vojtěcha ve Finsku, kam politik odjel coby velvyslanec bez jakékoli diplomatické minulosti. Nikdy se také během svého vládního angažmá k zahraniční politice nevyjadřoval. Jeho kvalifikací se stala absolutní loajalita k Andreji Babišovi. A to především v éře covidu, kdy navzdory trápení, kterému ho Babiš vystavoval, Vojtěch se dobrovolně po své rezignaci znovu na ministerstvo vrátil. Babišovi vyšel vstříc ve chvíli, kdy premiérovi došla zásoba ministrů zdravotnictví a nikdo to už v hektické covidové době dělat nechtěl.

Z doby Babišova vládnutí tu pak máme ještě “úplatky” pro komunisty výměnou za to, že umožnili oligarchovi získat důvěru pro jeho menšinový kabinet. Komunisté za toleranci jeho vlády požadovali pozice v kontrolních orgánech státních firem. Namátkou to byl třeba Jan Vaněček, který se stal členem dozorčí rady ČEZ coby člověk prosazovaný KSČM. Nebo Lubomír Krejsa, který seděl v kontrolním orgánu státní České pošty.


ČTĚTE TAKÉ: ANO, bez trafik to neumíme

Funkcionářka ANO má díky trafikám příjem vyšší než premiér


Ostatně tehdejší šéf komunistů, sám zdatný politický obchodník Vojtěch Filip to řekl jasně ve chvíli, kdy se je Babiš pokoušel vypéct a váhal se splněním dohod. “Na rovinu říkám, že o chování Andreje Babiše ústřednímu výboru naší strany nebudu lhát. To bych si v životě nedovolil. Ale znamená to, že taky nemusím získat podporu pro návrh, abychom tolerovali příští vládu,” vyhrožoval Filip Babišovi skrze rozhovor pro jeho vlastní Mf Dnes.

Babiš nakonec ustoupil a komunisté po celé volební období jeho vládu ve sněmovně drželi.

Ze starších trafikantů tu máme třeba manželku bývalého prezidenta Livii Klausovou, která se stala velvyslankyní na Slovensku. Ani ona v diplomacii nikdy nepůsobila. Nebo někdejšího pražského primátora za ODS Jana Koukala, který coby ambasador zamířil do Vídně. A jako poslední příklad může posloužit kosmonaut a pozdější politik spojovaný s KSČM Vladimír Remek, kterého Miloš Zeman v roli prezidenta poslal na ambasádu do Moskvy. Navzdory kritice opozice tak Remek působil v Rusku jako velvyslanec v klíčovém období Putinovy okupace Krymu.

Všechny popsané případy se od kauzy Nečas-Nagyová liší v jediné věci: neexistují u nich odposlechy, na nichž se jednotliví aktéři domlouvají na politickém handlu. Ve všech ostatních případech si totiž dávali velký pozor a o trafikách shodně mluvili jen v té rovině, že jde o profesionály, na nichž se všichni shodli.

Stejně posty pro rebelující poslance veřejně i u soudu vysvětloval i Petr Nečas. Neuspěl. Nová soudkyně Anežka Pudilová na rozdíl od té předchozí Heleny Králové, která odešla do důchodu, připustila v kauze jako důkaz odposlechy.

Policisté měli desítky hodin zvukových záznamů, které podpořily verzi obžaloby: byl to politický handl, Nečas s Nečasovou organizovali výměnu složeného poslaneckého mandátu za lukrativní pozice ve státní správě. Tak, aby si rebelové zachovali tvář a nepodpořili něco, co podpořit nechtěli.

Předsedkyně senátu Pudilová nepřipustila v ústním odůvodnění rozsudku jakékoli pochybnosti: “Skutkový děj byl jednoznačně prokázán.”

Z odposlechů je zřejmé, že “akci” organizovala především Jana Nečasová_Nagyová. Premiér se ale některých schůzek také účastnil a dostával od ní detailní průběžné informace. Motivaci Nečasové ilustrovala podle soudu zejména jedna z SMS, kde premiérova tehdejší šéfka sekretariátu napsala, že “maká jako jediná, aby svět zůstal jejich”. Jak k tomu soudkyně podotkla, motivací obžalovaných tedy nebylo veřejné blaho či stabilizace veřejných financí, ale uchování jejich politické moci.

Shrnuto podtrženo – nebýt odposlechů či neopatrných sms zpráv, mohlo to celé skončit jinak. K tuzemské politice posledních třiceti let zkrátka takové obchody patří, ostatně dozorčí rady státních či veřejných společností dlouhé roky sloužily jako trafiky pro vysloužilé či revoltující politiky. Jen to prostě nesmí tak okatě prasknout.


ŠÉFREDAKTORKA NEOVLIVNÍ.CZ SABINA SLONKOVÁ DOPORUČUJE

Poslední generace. Jsou klimatičtí aktivisté extremistickou hrozbou?

Kdo stál za vzpourou generálů proti Černochové

Úřední sabotáž. Proč necháváme jezdit přetížené kamiony

Věříme ve vědu. Jsme moderní racionální stádo

Jan Hrušínský a kdo přikládá pod kotel emocí u soudu s Peterkovou a spol.


Zdroj náhledové foto: Hnutí ANO

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email