Zásahem na úřadu vlády Šlachta přepsal politickou mapu. A udělal by to znovu

Od zatčení někdejší pravé ruky premiéra Jany Nagyové a následného pádu vlády Petra Nečase uplynulo právě deset let. Odemykáme rozhovor s Robertem Šlachtou, který případ rozpoutal.

Ten rozhovor vznikl krátce poté, co kdysi nejznámější policajt skončil po pětadvaceti letech služby v civilu. Připravovali jsme tehdy do tištěného časopisu Neovlivní.cz velký profil Roberta Šlachty, který nakonec během rozhovoru odpovídal i na velmi osobní otázky – o svém životě, o izolaci, do které se díky upnutí na práci dostal; promluvil třeba i o tom, proč si nechal na plastické chirurgii přišít uši a tolik se ho dotklo, že ho jeden aktivista veřejně nazval ušatým traktoristou.

Ten rozhovor také nabízí odpovědi na otázky, co se to před deseti lety stalo a proč právě Šlachta otevřel dveře do politiky Andreji Babišovi. Zevrubný profil Roberta Šlachty si pak můžete přečíst  ZDE».

Neo: Bojíte se někdy něčeho?

To už asi ani ne. Už pomalu není čeho. Teď jsem si prošel věcma, kterých jsem se bál, mám na mysli svůj odchod od policie. Ale jestli jsem se něčeho kdy bál, tak toho, že bych mohl zklamat. Lidsky selhat vůči podřízeným. A ti jsou alfa a omega. Když nemáte dobrý lidi, nemáte nic.

Neo: A selhal jste někdy?

To je asi otázka na někoho jiného. Vždycky můžete udělat chyby – a hrozně moc. Zejména, když na to rozhodnutí máte malou chvilku. Ale můžu říct, že v ten daný okamžik jsem si za tím rozhodnutím vždycky stál.

Neo: Je něco, co byste udělal zpětně jinak?

Určitě ne. Třeba, že bych nešel k policii a vydal se jinou cestou, to rozhodně ne. Mně tehdy přišlo zajímavé, co dělal bratr, který nastoupil k policii na obvodě. A chtěl jsem to také zkusit. Otec s tím bytostně nesouhlasil, chtěl pro mě něco stabilnějšího. A to ještě netušil, co mě čeká. Že budu veřejně dehonestovaný.

Neo: Přijde mi, že se neumíte nad některé věci povznést. Jako třeba nad výroky toho kluka, co si z vás dělal legraci, že jste ušatý traktorista. Ta vaše reakce, že jste jezdil na kombajnu a ne na traktoru, vypadala skoro tak, že se za ten traktor stydíte?

To ne. To bylo myšleno tak, že on používal lži.

Neo: Ale on nelhal. Našla jsem rozhovor, ve kterém vy sám říkáte, že jste jezdil na traktoru.

Možná, že jezdil i na traktoru. I na kombajnu, ale to je stejné. On se vyjadřoval tak, aby mě dehonestoval. Dehonestoval útvar a jeho ředitele. Jednou je to policejní orgán a měla by být nějaká slušnost.

---

ČTĚTE TAKÉ: Robert Šlachta. Skutečný příběh

---

Neo: Říkal jste, že otec chtěl, abyste dělal něco stabilnějšího. Vy jste šel nejdřív na učiliště a pak jste si dodělával maturitu na střední škole. Proč jste o tom učňáku nikdy nemluvil?

Já jsem byl vždycky tázaný na maturitu, asi tak vznikla ta zkratka. On se o tom možná nikdo takhle do hloubky se mnou nebavil.

Neo: A ty uši? To jste si je vážně nechal přišít proto, že Rittigovi lidi o vás říkali, že jste ušaté torpédo?

To rozhodně ne. Kamarádka měla známého doktora a zeptala se, jestli na to nechci jít. Tak jsem šel.

Neo: Počkejte, já mám taky známé doktory a kvůli tomu na plastiky nechodím.

Vážně to nebylo kvůli tomu, že by mě to nějak zvlášť štvalo. Prostě se ta možnost nabízela. Já si ani neuvědomil, že to tolik bolí. Kdybych to věděl, nešel bych tam.

Neo: Kdybyste měl popsat váš hnací motor, co by to bylo? Jaká byla vaše motivace?

Pomáhat lidem. Být prospěšný. Jak se to měří? Asi to sama v sobě cítíte, že něco děláte pro společnost. Potíráte kriminalitu, postavíte nějak útvar, dáte dohromady lidi, co spolu umí fungovat a podobně. Není to jen o chytání pachatelů, postavíte něco stabilního, nejsou za vámi průšvihy. To všechno mě žene pořád a jiný obor asi tohle nenabízí.

Neo: Co jste cítil v těch exponovaných kauzách, když v nich padl rozsudek?

Za úspěch považuji už to, že se dostaneme do nějakého prostředí, k nějakým informacím a nějaký problém zmapujeme. Pokud pak padne rozsudek vinen, je to vlastně jen takový bonus. Můžete odvést maximum, vidíte ten případ se státním zástupcem jednoznačně a ono to u soudu dopadne jinak. Lidi jsou pak demotivovaní, to je samozřejmě problém. Ale pokud tam není, že jste se během toho vyšetřovacího procesu dopustila nezákonností, není vám co vyčítat.

Neo: Vy jste se kvůli práci v podstatě ocitl v sociální izolaci. Uvědomoval jste si to?

To jsem poznal až teď, když jsem padal na zadek. Dřív jsem si to neuvědomoval.

Neo: Kdo vás teď držel nad vodou?

Lidi kolem mě, rodina – máma a bráchové.

Neo: Proč jste upřednostnil práci před vztahy? Nikdy jste nezatoužil mít vlastní rodinu? Žádná za to nestála?

Posral jsem to já. Neuvažoval jsem tak, že v té práci někdy skočím a že může být nějaký jiný život. Jinak to ale neumím, ta práce prostě měla přednost. Vztahy zkrachovaly hlavně na tom, že nejsem doma, a když už jsem, nejsem právě zábavný společník.

Neo: Byla to správná volba?

Jestli to bylo dobře? Tahle práce prostě je specifická. Není to práce od-do. Musíte tím žít, penězi to nenahradíte. A každý se může svobodně rozhodnout, jestli to tak chce.

Neo: Zasahovala ta sociální izolace do vaší práce? Třeba jen proto, že jste nahlížel na situace, do kterých jste se nikdy nedostal, a přitom pro většinu lidé jsou běžné?

Myslím, že jednotlivé případy to neovlivnilo. Ale musíte se zeptat jiných. Do kauz jsem nikdy nezasahoval. Zpracovávají je celé týmy, ředitel to nemá šanci ovlivnit. Žádný Šlachta. Prostě bez důkazů jsem nikoho nedehonestoval.

Neo: Litujete něčeho?

Lituju hrozně věcí, ale ty bych si nechal pro sebe.

Zdroj náhledové foto: Neovlivní.cz