Šok z centra Ostravy a počítání 1+1 ve stínu kotlíků, uprchlíků a OKD

V roce krajských voleb, které po mnohaleté nadvládě dvou tradičních stran mohou letos přepsat politickou mapu Česka, se redakce Neovlivní.cz vydává za vlivnými lidmi do regionů. Série rozhovorů s politickými šéfy krajů začíná v tom Moravskoslezském.

Nese spoluzodpovědnost za region, který je v éře moderní České republiky mnohokrát používán jako symbol. Obrázky šedé začouzené oblohy s obrysy továrních komínů, letitých hal a hromad zeminy, otrávené průmyslovými jedy. Vykřičník nezvládnutých velkopodnikatelských vizí, kvůli nimž teď třeba dolům OKD a tisícům na nich závislých lidí hrozí krach. Vybydlené centrum krajského města a tichý, přitom všemi smysly jasně vnímaný sociální neklid, který potkáte na ulici každého z větších místních měst.

Sociálnědemokratický hejtman Miroslav Novák bude letos na podzim ve volbách chtít obhájit, co v posledních čtyřech letech udělal pro to, aby obrázek Moravskoslezského kraje vylepšil.

DLM: Před naším rozhovorem jsem se tak trochu vrátil do dětství. Původem jsem totiž z Ostravy, přímo z centra města. Dlouho jsem tady nebyl a dnes jsem si to centrum prošel. Musím se přiznat, byl jsem zděšen z toho, jak to tam vypadá. Domy v ubohém stavu, částečně prázdné, obchody zavřené, nebo jsou v nich kasina a herny. Co s tím?

To je těžké. Centrum Ostravy dostalo ve svém životě mnoho ran. První v sedmdesátých, osmdesátých letech, kdy se obecně centra měst – kromě centra hlavního města Prahy – tak nějak vybydlovala. Protože tam byly staré byty, tak lidé, kteří měli na lepší bydlení, šli paradoxně do paneláků, kde bylo všechno nové, tekla tam teplá voda, měli dálkové topení. Po revoluci přišli další rána, kdy byly objekty vráceny v restitucích a noví vlastníci, restituenti, místo aby rozvíjeli bydlení, tak hromadu lidí vystěhovali a v srdci Ostravy z bytů udělali office. A kde není život, tak se nedaří ani obchodu. Tu poslední ránu zasadili ostravští radní v devadesátých letech, když územním plánem umožnili nastavět do centra města velké nákupní parky, což de facto zlikvidovalo i ty drobné obchodníky, kteří tam ještě fungovali.

Je to zodpovědnost radnice Moravské Ostravy a Přívozu. Přitom existovala spousta námětů, které tam byly schopny život vrátit. Jedním z těch projektů bylo udělat z hotelu Palace, který je více než patnáct let zavřený, studentské koleje, ubytování. Natáhl by stovky mladých lidí, kteří by centrum oživily. Projekt byl ale privátní a samozřejmě to ekonomicky nevyšlo, protože počítali s vyšší dotací z EU, než bylo možné. Ale kdyby se toho projektu tehdy chytla radnice, veřejná správa, tak ten dotační titul mohl dosáhnout až osmdesáti pěti procent a – v uvozovkách zadarmo – tam ten život mohli vdechnout. Bohužel. Z úrovni kraje s tím mnoho neuděláme, naše role jsou jinde než oživovat centra měst. Ale jako Ostraváka mne to strašně trápí.

DLM: Ostrava je symbol, ale těch problémů Moravskoslezského kraje je víc. Je tady druhá největší nezaměstnanost v České republice, a to 8,5%. K tomu hrozí zavírání dolů. Jak tomu chcete čelit?

Jak zpívá Jarek Nohavica, my jsme region rázovitý a statistika je úžasná věda. Těch 8,5% je průměrná nezaměstnanost v celém kraji, ale máme tady mikroregiony, nebo chceme-li okresy, jako je Opava, Frýdek-Místek, Nový Jičín, kde je nezaměstnanost mírně nad pěti procenty. Tedy hluboko i pod celostátním průměrem, kde už dnes zaměstnavatelé velmi těžce nacházejí lidi, kteří jsou ochotni pracovat. Pak jsou tady okresy jako je Karviná, Bruntál i Ostrava, kde nezaměstnanost přesahuje deset procent. To statisticky udělá těch 8,5 procent.

K tomu tady máme Bruntál, převážně zemědělský okres, kterému dotační politika EU zaťala smrtelnou ránu. Pěstovali tu brambory, len, takže statkář musel zaměstnávat hromadu lidí. Dnes se vyplatí půdu zazelenit a nechat tam pást stádo krav, majitel díky dotacím vydělá víc. Jenže to má samozřejmě dopad na pracovní trh. Tudíž ta oblast má nejen vysokou nezaměstnanost, ale taky se vylidňuje…

DLM: …dobrá, ale co s tím?

Částečným řešením je turistický ruch, možná i přivést některého z těch mála investorů. Zrovna tady mám nabídku, na základě které by mohla vzniknout pětistovka pracovních míst při výrobě kabelů, už jsem o tom mluvil s panem starostou z Bruntále. Ale je to složité.

A ta část karvinsko-ostravská? Před dvaceti lety rubalo uhlí přes sto tisíc lidí a v hutích taky pracovalo přes sto tisíc lidí, dnes je v těžkých oborech jen desetina pracovních míst. Část lidí se podařilo zaměstnat jinde, ale pořád tady zůstává velké procento lidí, pro nové pracovní příležitosti nemáme. A pokud by teď záležitost okolo OKD skutečně vyvrcholila tím, že by ty doly velmi rychle skončily, znamenalo by to obrovský sociální otřes.  Ony ty doly jednou skončí, nicméně uhlí tam je na deset, dvanáct let. Takže jako hejtman během posledního roku věnuji podstatnou část své práce dolům. Příchodu nových investorů, zabezpečení toho, aby těžba byla utlumená postupně. Tomu, aby různí dodavatelé OKD v regionu zůstali i poté.

DLM: Na webu moravskoslezského kraje jsem našel třeba nápad tzv. mikropůjček pro malé, inovativní podnikatele. Má to úspěch?

Čekal jsem, že poptávka bude mnohem větší. Není. Ale vznik nových pracovních příležitostí se snažíme podporovat na co nejširší škále – od hledání investorů, kteří nepotřebují vysoce kvalifikovanou pracovní sílu a jsou schopni zaměstnávat i lidi se základním vzděláním, až po podporu oblasti vědy a výzkumu na zdejších univerzitách. Na vědecké projekty dáváme kolem patnácti milionů korun ročně. Instituce je mají jako základ, aby mohly realizovat své výzkumné aktivity, výsledky si pak patentovat a následně čerpat násobně větší prostředky z prodejů. Kraj je také prostřednictvím agentury pro regionální rozvoj jedním z akcionářů vědecko-technologického parku v Ostravě-Pustkovci. Zmíněné mikropůjčky jsou určeny pro začínající podnikatele – když přijdou s něčím, co má větší přidanou hodnotu a zejména i vazbu na základní nebo aplikovaný výzkum. Pak má možnost dostat od nás peníze na rozjezd.

DLM: Sociální napětí teď po Evropě rezonuje i kvůli nekončící uprchlické krizi. Zdejší obec Smilovice se nedávno proslavila, když uspořádala veřejné slyšení, kde místní vystupovali velmi ostře proti návrhu, aby v jejich obci našlo ubytování několik rodin syrských křesťanů…

Odpověď není jednoduchá. Začneme od konce, od křesťanských rodin, které nadace Generace 21 ve spolupráci s evangelickou církví umístila ve Smilovicích. Z toho vznikla klasická mediální bublina, navíc zneužita některými politickými subjekty. Jsou to křesťanské rodiny, které jsou prověřeny bezpečnostními službami celé protiislámské aliance, nehrozí od nich žádné bezpečnostní riziko. Ani to není financováno z veřejných prostředků, jsou to peníze nadační a jsou to lidé, kteří bezesporu pomoc potřebují. Jestli jsou ve svých zemích pronásledováni naši souvěrci za své přesvědčení, a v tomto případě to byl Irák, tak si myslím, že je slušné podat jim pomocnou ruku. U nás to taky byly stovky tisíce lidí, kteří v osmačtyřicátém, v osmašedesátém nebo i později utíkali z území dnešní České republiky, a stejnou pomocnou ruku jim podal celý vyspělý svět, počínaje našimi sousedy jako je Rakousko, Německo. Spousta emigrantů skončila v Kanadě, ve Spojených státech či Austrálii. Toto je projekt, který si zaslouží uznání a je za ním kus práce těch organizací, které se tomu věnují. Tolik ke Smilovicím.

DLM: …ano, ty křesťanské rodiny už tam jsou, dokonce proběhla i společná bohoslužba a hlasy odpůrců zmlkli. Má tedy napětí kolem uprchlíků nějaký konkrétní dopad na váš kraj?

Obecně jsem přesvědčen, že uprchlická krize je nezvládnutelný proces. V tom množství uprchlíků bezesporu existují spící buňky Islámského státu a Evropa to hluboce podcenila. Evropa k tomu měla přistupovat velmi razantně už v místě, kde nával uprchlíků začíná, to znamená v Řecku, v Itálii, prostě tam, kde se vyloďují… Toto není klasický migrační posun. Já z toho mám obavu a proto musím kvitovat postoj české vlády. Migranti tady dneska de facto nejsou. Vidíme to tady na příkladu moravskoslezského kraje. V první vlně se loni narychlo otevíral tábor ve Vyšních Lhotách, v jednu chvíli tam bylo až pět set migrantů. Dneska jich tam není ani dvacet.

Když dneska česká policie někde v Břeclavi vytáhne z vlaku pár – v uvozovkách – migrantů a oni zjistí, že jsou v České republice, říkají: My tu nechceme být, pusťte nás zpátky do Rakouska. Takže pověst Česka, které razantně vystupuje proti těm, kteří tady jsou nelegálně, se mezi nimi šíří. Je to prostě organizovaná skupina. Oni vědí kudy mají jít, kterým zemím se mají vyhýbat a kam mají směřovat. Už toto mě děsí.

DLM: Angela Merkelová říká, že uprchlická krize je řešitelná pouze tehdy, pokud spolu budou evropské země spolupracovat. Pokud se shodnou na stejných cílech a hodnotách. V tomto kontextu, je váš názor na EU a členství České republiky v unii?

Časem se měním z eurooptimisty na eurorealistu. Evropská unie je bezesporu dobrý projekt. Ale každý dobrý projekt se dá zmršit. Dnes je to přebyrokratizovaný moloch. Princip, na kterém unie vznikla, byl jednotný trh, svoboda pohybu práce, kapitálu. Výborná věc. Ale dneska je EU stále větší množství předpisů, které naopak svobodu podnikání v podstatě snižují, které mu brání. Příkladem je pro mě postoj Evropské unie v případě snižování emisí CO2. V okamžiku, kdy se Asie do tohoto projektu nezapojí, tak nemá smysl. Navíc ničíme konkurenceschopnost tradičních evropských odvětví. Jestliže si někdo nemusí nakupovat emisní povolenky, jestliže někdo nemusí realizovat stejná opatření v oblasti ekologie – dávám jeden příklad, mohl bych pokračovat dál – tak se musíme bránit jinak. Ale my jako Evropa to neděláme. Uvalili jsme snad dvousetprocentní clo na čínskou ocel jako Spojené státy? Ne. A ta ocel je o šedesát procent levnější díky tomu, že je státem podporována a likviduje evropské ocelářství. Anebo, zmínil jsem Bruntálsko. Pro Francouze je jednotná zemědělská politika bezesporu výborná, pro Němce taky. Ale pro Čechy a jiné země už to taková radost není… Vraťme se ke kořenům Evropské unie. Jednotný silný trh, provázání ekonomik je fajn, ale nesmíme to zabíjet byrokracií. Mnohem důležitější jsou rozhodnutí, které vedou k ekonomickému rozvoji Evropy.

DLM: Jenom v loňském roce získala Česká republika od Evropské unie sto padesát miliard.

Bez nich by devadesát procent projektů nebylo realizováno.

Další profilové rozhovory:

» Velmi otevřený rozhovor, jak Češi Němce (ne)zajímají

» Jiřina Šiklová: Vládu řídí žebříčky popularity. Strašná chyba, vysvětlím proč

» Matěj Stropnický: Víc než útoků se bojíme, že nám uprchlíci sníží dávky

» Petr Gazdík: Lidi na radnicích se pomalu bojí podepsat, aby je nestíhali

» S Janem Čižinským do tajů komunální politiky: Naschvály investorů, špína ulic i psí lejna

» Daniel Kroupa: Miloš Zeman se zcela zpronevěřil svým někdejším ideálům

» Odešel z Prahy, začal znovu ve Vsetíně. Dnes sbírá ceny a živí desítky lidí

DLM: Jak tedy reagujete na lidi, kteří říkají, že by bylo nejlepší vystoupit z Evropské unie?

Že jsou blázni, že si neumí spočítat 1 + 1.

DLM: Jako hejtman regionu s řadou problémů to musíte vnímat – nespokojenost lidí s politikou neustále roste. Havel kdysi mluvil o blbé náladě a nezdá se, že se od té doby zlepšila. Lidé se mi zdají být čím dál naštvanější a jedním z důvodů je, že mají pocit: politikům jde především o to, využít své postavení, svou moc, nakrást si. Zatím sice průzkumy veřejného mínění neukazují, že by u nás kvůli tomu raketově rostla popularita extremistů, ale třeba v Německu se to v případě Alternativy pro Německo (AfD) již stalo. Jak chcete jako politik z etablované politické strany čelit nárůstu extremistů, co nabídnete zklamaným, kteří touží po návratu minulého režimu?

Na to je zatraceně těžká odpověď. Neexistuje univerzální recept. Bezesporu máte pravdu, že ta naštvanost vůči politice pramení primárně z důvodů, o kterých jste hovořil. Na druhou stranu, jsou to dva roky, co byly volby do spolkového parlamentu v Rakousku, ještě před uprchlickou krizí. Země s nejnižší nezaměstnaností, nejbezpečnější země v EU, stabilní hospodářský růst. Prostě všechny parametry vysoké životní úrovně. Rakušan si v podstatě nemá na co si stěžovat a každý Čech by mu mohl závidět. A co se stalo? Po dlouhé době měla rakouská velká koalice sociálních demokratů a lidovců problém složit koalici. Zažili sešup z výšin. I tam nastoupily strany populistické, vlastněné nějakým významným podnikatelem. V zemi, kde by neměl nikdo mít důvod být nespokojený. Co těm lidem chybí? Je to únava politikou.

DLM: Možná, nicméně koncem minulého století se Rakousku říkalo “Republika skandálů”. V té době se třeba stavěla obrovská Obecná nemocnice města Vídně, nejdražší nemocnice Evropy, spojená s korupčními skandály…

Je to únava. A samozřejmě v tom hrají roli i média. Málokdy jsem četl pozitivní články o tom, že se někde něco podařilo, že se tomu či onomu politikovi nebo vládě něco daří. Ale každý skandál plní titulní stránky novin a otevírá televizní zpravodajství. Už kdysi jsem měl na to přirovnání. Vím, že česká fotbalová liga není nic světoborného, ale když se podíváte na naše deníky, tak máte dvacet řádků o fotbalu a většinou tam čtete, jak to bylo špatné. No, a na stadiony chodí tři, pět tisíc diváků. Podívejte se do italských novin. Jsou tam bezesporu vynikající zápasy, ale jsou tam i zápasy, které jsou horší, než ty naše. A každému zápasu je věnována téměř celá stránka. Popularizují fotbal jako společenský jev. Výsledek? Plné stadiony. To srovnání vždycky dávám do kontextu s volební účastí.

DLM: Když se podržím této vaší “fotbalové” logiky. V Německu se média s fotbalisty taky nepářou a ostře je kritizují. Ale návštěvnost je mnohonásobně vyšší. Třetiligový Mnichov 1860 má průměrnou návštěvnost okolo třiceti tisíc diváků. Lidem je, zdá se, jedno, jak se o fotbalu píše, stejně na něj chodí.

U nás taky chodívali. Pamatuji si, když na Zbrojovku chodilo třicet tisíc diváků, na Baník tady přes dvacet tisíc. Ale dnes? Ani ta zábava je nebaví.

DLM: Jak tu náladu chcete měnit? Na vašem webu máte citát TG Masaryka: “Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty”.

Snažím se v lidech vzbudit zájem o politiku. Je tady třeba cyklus přednášek pro střední školy, který jim přiblíží veřejnou správu. Není to o tom, jak se hádáme v zastupitelstvu. Je to o tom, co kraj může, co ovlivňuje, že bez kraje by nebyl ten špitál v Karviné, v Havířově, v Opavě. Je potřeba lidi probudit. Když budete vybírat demokrata z deseti milionů lidí, tak jich pár tisíc najdete. Když budete vybírat demokrata z padesáti tisíců registrovaných straníků všech politických stran v republice, tak je to sakra těžká práce.

DLM: Dejte konkrétní příklad. Jak se zlepšil život v Moravskoslezském kraji za uplynulých pětadvacet let?

Především se rozšířila škála možností aktivního odpočinku. Kraj se vydal cestou podpory turistického ruchu, propagací našich krásných hor. Beskydy a Jeseníky sice nikdy nedosáhnou věhlasu alpských lyžařských středisek, ale jsou celoročně využívány. Také dopravní infrastruktura se významně vylepšila. A i to ovzduší, které nás stále trápí, se zlepšilo.

DLM: Shrnuto, zlepšilo se tedy životní prostředí. Myslíte, že dostatečně?

Existují dvě možnosti. Buď tady úplně skončí průmysl, ale to potom skončí i lidé, protože nebudou mít pracovní příležitosti. Přitom ani v takovém případě by nikdo nebyl schopen říct, jak významný vliv by to mělo na zlepšení kvality ovzduší. Na velmi malém prostoru je příliš mnoho zdrojů znečištění a velká koncentrace lidí. Navíc je to uzavřená kotlina… Kvůli uhlí tu vyrostly těžké provozy, hutnictví, ocelárny, koksovny. Všechny zdejší teplárny jsou orientovány na spalování černého uhlí. Všechny ty podniky prošly významnými investicemi na odprášení a odsíření. Jenže méně už ty podniky prášit nemohou. Mohou se odstěhovat, ale co tady potom budeme dělat?

V rámci republiky jsme vyhlášeni kvůli takzvaným kotlíkovým dotacím, byl to můj vynález. Dosud jsme vyměnili přes čtyři tisíce kotlů za 200 milionu korun, což je reálná úspora více než 400 tun prachu na lokálních topeništích. Pro srovnání: o stejných 400 tun snížila emise prachu v jednom z provozů společnost ArcelorMittal, ale stálo to jednu miliardu. Investice do lokálních topenišť jsou pětkrát efektivnější. Teď je na řadě doprava, především ta veřejná. Při tendrech kraje požadujeme významné procento autobusů na zemní plyn.

DLM: Všiml jsem si, že poptávka o tzv kotlíkové dotace je značná. Lidé dokonce tráví noc před úřadem, aby byli ráno první ve frontě. Celková investice do tohoto programu v Moravskoslezském kraji má být miliarda a půl. Kolik těch kotlíků bude celkem vyměněno?

Přibližně deset tisíc.

DLM: Z kolika domácností?

Podle statistik je v kraji cirka třicet tisíc lokálních kotlů na tuhá paliva. My už jsme čtyři tisíce vyměnili, pokud přidáme dalších deset tisíc, bude to polovina toho statistického čísla. Tím odstraníme tisíc šest set tun prachu. Mnoho rodin není tak ekonomicky silných, aby si koupili kotel na biomasu nebo automat na uhlí v hodnotě sto tisíc korun. Proto ty dotace. Ale nastane okamžik, kdy to bude povinností, jako je tomu všude vy vyspělých zemích. Oslovil jsem všechna města a obce tady v kraji, přes sedmdesát se jich k programu přidalo.

DLM: Od lidí tady z kraje jsem ale zaslechl i jinou reakci. Že to všechno je jenom velký byznys, že oni si nic měnit nebudou, budou topit vším tím co mají, včetně pilin nasáklých olejem a plastových lahví. Jeden z nich mi říkal, že si nedávno kupoval nový kotel a myslel si, že ho bude mít do konce života. A teď by ho měl znovu vyměnit, na to ale už nemá peníze.

Nevím, kde jste se to dozvěděl. Já naopak slýchávám pozitivní reakce, i proto, že topit uhlím nebo dřevem je vcelku dřina. Automaty, které jsou také na uhlí, vám naopak umožní přiložit jednou za tři dny, nasypat zásobník, spalování je účinnější a líp využívá zdroje. Z komína vám nejde téměř žádný kouř, nenadávají na vás sousedé, nezlobí se na vás. Projeďte si kteroukoliv českou vesnici v zimě. V každé obci najdete jednoho čmoudila. Všichni ho znají. Je zamořená celá vesnice. To je něco, co je ve vyspělém světě nepřípustné a nikdo o tom nediskutuje.

Dotazník Neovlivní.cz pro Miroslava Nováka

DLM: Co si představujete pod pojmem vliv?

Politický vliv, kterým směrem se vydá společnost, země, na národní úrovni. V regionu třeba veřejné služby – jestli půjdete cestou rozvoje veřejného zdravotnictví, sociálních služeb, anebo naopak privatizací toho sektoru.

DLM: Koho byste označil za osobnost, který má vliv a používá ho dobrým směrem?

Nechci personifikovat, abych na někoho nezapomněl, ale jsou to především vládní představitelé, ti mají vliv největší. Mimo politiku například lidé z oblasti vědy a výzkumu. Také utvářejí společnost, to, kolik stát investuje do své budoucnosti.

DLM: Jaká témata by lidé s vlivem měli podle vás nastolovat?

Především taková, která zabezpečí rozvoj. Aby tato země měla perspektivu i za pět, deset, dvacet let.

DLM: Co je pro vás společensky odpovědný životní styl?

Před časem jsem vyhlásil soutěž, Cenu hejtmana za společenskou odpovědnost. Mohou se do ní hlásit jak firmy, tak subjekty veřejné správy, popřípadě příspěvkové organizace měst. Oceňováni jsou ti, kteří se kromě svého “core business” věnují i věcem, které by primárně dělat nemuseli. Posledním vítězem byla firma Brose, která vyrábí komponenty pro automobilový průmysl a má příkladnou péči o zaměstnance. Vznikla tam například podniková škola a školka. Firma ví, že je nedostatek technicky vzdělaných, kvalifikovaných lidí, tak se snaží s tím něco dělat.

DLM: Změnil jste svůj pohled na životní styl s ohledem třeba na trvale udržitelný rozvoj, ekologii?

My na Ostravsku o tom mluvíme mnoho. Tady ty komíny na hutních závodech čoudily, všechny emise šly do vzduchu. Ale za těch pětadvacet let se podstatné změnilo. Třeba emise prachových částic, které náš region tolik trápí, jsou dnes čtyřicetkrát nižší než v devadesátých letech. Co se týče kvality vod, tady si nikdo v devadesátých letech nedovedl představit, že by v Ostravici byly ryby, nebo že by se tam někdo odvážil vykoupat.

DLM: Pamatuji si na sníh v Ostravě v sedmdesátých letech. Krátce poté, co nasněžilo, byl sníh skoro černý.

Přesně, ráno nasněžilo, v poledne byl černý. Ale dneska nám vydrží bílý i několik dnů.

DLM: Je pro vás kariéra důležitá?

Pro každého je snad kariéra důležitá. Každý si plní nějaké své cíle. Člověk je z významné části zodpovědný sám za sebe a když někdo po škole nastoupí třeba na dílnu jako obráběč kovů, tak je jeho cílem, aby se za deset let stal mistrem a za dvacet let třeba i ředitelem závodu. Stejně ve sportu, v politice. Herec nejprve dostává takzvané štěky, ale každý chce jednou hrát hlavní roli.

DLM: Kterou značku, firmu, výrobek, považujete za symbol úspěchu?

Hm. (pauza) Teď jste mne zaskočil. Za symbol úspěchu považuji – a nesouvisí to s žádnou značkou – třeba osud Škoda Auto. Kam se posunula za pětadvacet let, je ohromný úspěch.

DLM: Existuje něco, bez čeho byste si nedovedl představit den?

Bez kávy.