Agent popsal, jak tajná služba hlídá muslimy v ČR. A čeho se bojí

Roky se coby agent tajných služeb věnuje mezinárodnímu terorismu se specializací na islám. V unikátním rozhovoru pro Neovlivní.cz říká, že v Česku dojde k útokům. Tuzemské zpravodajské služby jsou podle něj v rozkladu a politici s tím nic nedělají. Jeho slova zaznívají ve chvíli, kdy Američané varují Evropu: Vaše tajné služby v boji s terorem selhávají.

Jeho jméno se nedozvíte. Redakce Neovlivní.cz získala exkluzivní rozhovor s dlouholetým aktivním českým špionem, který otevřeně popisuje bezpečnostní situaci i to, s jakými informacemi dnes zpravodajci pracují. Jde o výjimečné interview, lidé v jeho postavení rozhovory vždy odmítají; zachování anonymity je nezbytné i kvůli utajení v komunitě, v níž operuje.

Během řeči několikrát potvrdí slova šéfa amerických zpravodajských služeb Jamese Clappera, který v dubnu vyslal do Evropy varování, aby místní tajné služby začaly v boji proti teroru urychleně spolupracovat. Tím, že tak nečiní, vytvářejí prostor pro další útoky. “Ty české spolu zcela jednoznačně nespolupracují. Situace je zcela opačná, naopak si podrážejí nohy a nepředávají si informace. Následky mohou být fatální. Bohužel se obávám, že politici to začnou řešit, až když bude pozdě,” říká.

Neo: Stojí to ve výročních zprávách tajných služeb, opakují to veřejně politici: teroristické útoky vyznavačů islámské víry v Česku aktuálně nehrozí. Je to tak?

Pokud máme na mysli násilný akt, kdy někdo někoho zabije střelnou zbraní či výbušninou nebo zaútočí na nějaký křesťanský či židovský symbol, tak tu reálná hrozba ještě nebyla. Zatím.

Neo: Jak se stalo, že jsme v tomto smyslu bezpečnou zemí?

Komunita vyznavačů islámu, která tu žije, většinově není zaměřená tímto směrem. Bavíme se o lidech středního věku, kteří tu jsou etablovaní, mají své rodiny, sociální vazby a ekonomické zázemí.

Teroristické útoky nejsou jejich cílem. Nemají důvod nic takového dělat, to by pro ně byla podnikatelská i osobní sebevražda. Jsou to lidé, kteří se více či méně legálně dostali k nějakému kapitálu a vlivu a tohle by je zničilo. A navíc to v nich opravdu není. Jejich prohlášením, kterými se distancovali od násilí, věřím. Je ale fakt, že někdy v roce 2010 se něco stalo – a dodnes to tajné služby neumí pojmenovat – a muslimská komunita se tu rozdělila. Můžu se jen domnívat, že zahraniční centra muslimů, která jsou rozdělena na sunnitskou a šíitskou část, začala podporovat své oblíbence a v komunitě nastal ideový konkurenční boj. Navzájem se v centrech nesnesli, vyčítali si první poslední a v drtivé většině to skončilo tak, že šíité odešli a založili si centra vlastní. Tím se komunita výrazně rozštěpila a pro bezpečnostní složky to byl poměrně nekomfortní stav. Když byli muslimové na jednom místě, dalo se všechno lépe ohlídat.

Neo: Z čeho jsou financovaná tato centra?

Z jejich vlastních aktivit to rozhodně není, je to relativně drahá záležitost. Z příspěvků se centra neuživí, i když v době krize kolem Iráku a Sýrie se začali muslimové v Česku více profilovat směrem k modlitebnám. Zpravodajské služby mají regulérní informace, že centra jsou financována z peněz teroristů. Vede k tomu skutečnost, že česká centra jsou financována z islámských center v Bosně, kam plynou peníze spojené s teroristickými skupinami. V drtivé většině jde o peníze původem ze Saúdské Arábie a Kataru.

“Potencionálně nebezpečných muslimů jsou tu tak dvě tři desítky. To jsou lidé schopní vyjadřovat se jako radikál, přesvědčit okolí o správnosti svého počínání a ovlivnit další.

Neo: Kolik stojí provoz centra či modlitebny?

Přesná čísla nejsou známá, jejich účetnictví vychází vždycky v nulách. Ale bavíme se o stovkách tisíc ročně. Je v tom provoz – energie, teplo, údržba. Ale také různé oslavy svátků a setkání. A také se přispívá imámům na přednášky. Mimochodem ‒ v tom vidím problém do budoucna. Jsou tu prokázány pobyty poměrně radikálních kazatelů z Bosny či Velké Británie.

Neo: Co tady dělají?

Přijíždějí sem na osvětovou činnost, jako autority.

Neo: Když v nich zpravodajské služby vidí riziko, proč jim nelze odepřít vstup do země či zakázat pobyt?

Zatím se to nestalo. Oni se z hlediska platného práva v České republice ničeho až tak vážného nedopouštějí. Nebezpečí je v něčem jiném. Ti imámové tu přednesou svoji představu o tom, jak má islám vypadat, jak by se komunita tady měla profilovat. Ti starší si jej poslechnou a řeknou: fajn, to známe z domova, když jsme byli malí. A vzpomenou si na to, jak zpravodajská služba nebo Husajnovy milice honily lidi nahoru dolů a vůbec se s nimi nemazaly. Stejně se k nim choval otec Bašára Asada, stejně se k nim chová sám Bašár Asad. Imám jim při kázání vyhrožuje, že která z žen nebude chodit zahalená, budou se po ní házet kameny a sešvihá se bičem. A ten domestikovaný muslim si řekne, že to tady nechce. Nechce, aby se takto chovaly jeho děti. Jenže to se bavíme o té starší generaci. Bohužel sluchu se dostává těmto radikálním názorům z řady mladších muslimů. Těch, kteří nejsou ke klidu ekonomicky motivovaní. Buď se tu narodili, nebo sem v poslední době přijeli třeba na pozvání příbuzných a teď prožívají poměrně hořké rozčarování. A nejednou se stalo, že ti, co je pozvali, sami později říkali: ježíš, to jsme přehnali.

Neo: V jakém smyslu? Koho jsme sem pozvali?

Tak. Zažil jsem případy, kdy muslimové té střední generace chodili a říkali: udělejte něco, zbavte nás jich. Říkali, že si sem pozvali bratrance, on to bratranec je a není, chová se divně, do práce chodit nechce a pořád se tlačí do té modlitebny nebo do skupiny, která někde fetuje a krade. Nelíbí se jim to, mají strach, že jestli toho pozvaného někde zavřou, budou za to zodpovědní, protože se za něj zaručili.

Neo: A co se s takovou rodinou pak dělá?

Zjistí se, jestli to je jen zloděj či feťák. To je pak parketa pro policii. Pokud je tam něco víc, je to záležitost zpravodajské služby. Zjišťuje se míra jejich radikalizace, jestli jde o politiku, nebo náboženství, nebo obojí, případně ještě něco jiného. V extrémních případech tam může být napojení na nějaké kruhy, které disponují možností dostat se ke zbraním nebo zneužitelnému materiálu. Služby pak reagují tak, že ti lidé jsou pod dohledem a jsou buď vytlačeni pryč ze země, nebo se zavřou za něco úplně jiného, co tu provedou. Zkrátka je jim věnována pozornost, plavat se nenechají.

Mohlo by vás zajímat

» Tajné služby řeší, že miliony za výkupné unesených Čechů cestou zmizely

» Za kulisy: Jak tajné služby válčily o případ unesených Čechů

» Tajné služby má hlídat nová komise, uvidí i do živých spisů

» Rozhovor s Randákem: Stát není zařízený pro záchranná komanda

Neo: Kolik takových lidí tu může být?

Potencionálně nebezpečných muslimů jsou tu tak dvě tři desítky. To jsou lidé schopní slovně se vyjadřovat jako radikál, jsou schopni přesvědčit okolí o správnosti svého počínání a ovlivnit další. Nebezpeční jsou i proto, že je jim jedno, pokud se tu stane teroristický útok. Nemají tu nic, nemají motivaci chovat se k ostatním jako ke svým blízkým. V té skupině dvaceti třiceti radikálně smýšlejících se pak může najít jeden či dva, kteří se dozvědí, že doma v Sýrii nebo Iráku armáda záměrně nebo omylem někoho z jeho rodiny zabila či zmrzačila, a může se začít chtít mstít. To už je neřiditelný proces. Vezme si nůž a půjde něco udělat na úřad, do školy a nijak tomu nezabráníte.

Neo: Tomu nejde předejít? I když je máte pod dohledem a v komunitě máte své agenty?

Bohužel v takto extrémních případech ne. V reálném čase je to neproveditelné. Můžeme to dosledovat pomocí zdrojů v některých případech. Když třeba někdo přijde a řekne: máme souseda, je to s ním čím dál tím horší, halí se, nechal si narůst vousy. Pak je takový člověk pod dohledem. Ale k někomu, kdo přijede, do té komunity příliš nezapadne, žije si v pronajatém bytě, kde něco kutí, tak tam nemáte šanci.

Neo: Proč by sem takový člověk vůbec jezdil?

Nikdy nevíte. Filozofie teroru je založená buď na tom, že to je organizovaná skupina, která v nějakém státě organizovaně páchá cílenou likvidaci místního obyvatelstva. To není náš případ. Případ České republiky je osamělý vlk, kdy buď sám ze své vlastní motivace, nebo řízeně někým zvenčí je vytipován, aby něco spáchal. Motivace v takových případech bývá i finanční: tady máš deset tisíc dolarů, převedeme to tvojí rodině v Sýrii, Afghánistánu nebo třeba Iráku. A ty za to uděláš to a to. V jejich světě to tak chodí. Když člověk infiltrovaný myšlenkou radikálního islámu zjistí, že se tímhle postará o svou rodinu, nevadí mu, že zemře. On se na to těší. Věří, že jeho rodina ho bude velebit, protože neumře v příštích letech hlady. Že to v takových případech dopadá tak, že té rodině nakonec peníze stejně seberou, už se nedozví.

A nebezpečí osamělého vlka je v tom, že nikde na světě to zpravodajské služby neuhlídají.

NEO: Ale v zahraničí jsou muslimské komunity mnohem větší, tady je relativně malá, proč to nedokážeme?

Protože takový akt vzejde z malé uzavřené skupiny. Izolovanost je pro ně nezbytná. Oni vědí, že tajné služby mají jejich komunitu infiltrovanou. Vezměte si atentáty ve Francii a Bruselu – ta skupinka se sestěhuje do jednoho domu, kde se schází, mají nějaké zázemí v zahraničí, kam mohou utéct pro případ, že by to přežili. Ale ani ta samotná francouzská či belgická komunita o nich neví. Ohledně utajení jsou vysoce sofistikovaní, nejen v komunikaci, ale i způsobu jednání. Přizpůsobují se technologickým trendům, ale když pokulhávají, přejdou na osobní kontakt. Nic není na papíře ani v elektronickém zařízení. Vše je napřímo a tím pádem – v případě izolované skupiny – neodhalitelné.

To, že se to neděje i v České republice, je jenom díky tomu, že tu je silná komunita té střední generace. Bohužel přibývá těch radikálních mladších muslimů a pak – zdráhám se to tak říct, ale ti přicházejí i s tou migrační vlnou.

Neo: Proč se o tom zdráháte mluvit?

Protože tím celou tu skupinu označujeme za teroristy. Přitom kdyby všichni, co sem přišli, byli teroristé, tak tu dávno nejsme. I mezi samotnými muslimskými migranty kolují informace: jděte jakoukoli cestou, jen nechoďte přes Českou republiku.

Neo: Proč?

Trochu v tom vidím propagandu jejich vlastních souvěrců, co tu žijí. Oni podle zjištění tajných služeb sami vysílají signály, že jsou Češi xenofobní a že ani oni sami je tu nechtějí. To je také důvod, proč jich tu je tak málo. I mezi nimi se šíří, že v té Bělé je zavřeli, dali jim pouta a popsali fixami, což u nich stačí. Jsou impulzívní a senzitivní, jakékoli omezení pro ně znamená hroznou potupu. Datuje se to už od těch nechvalně známých snímků z věznice Abú Ghrajb, kde Američané mučili zajatce. Tábor v Bělé původně střežila soukromá bezpečnostní agentura, a u nich to chodí často tak, že tam jsou lidé, kteří fyzičky a znalostí moc nepobrali. A najednou jim tam přivezou autobusy plné lidé, kteří jsou rozběsnění už jen tím, že je někdo omezuje a vytvoří jim prostředí, které se jim nelíbí. Tak je jasné, že z toho může být jen konflikt. Na druhou stranu, kdyby mezi uprchlíky byla většina teroristů, bylo by takové Německo dávno v plamenech. A není. Potíž je, jak rozlišit, kdo z nich je nebezpečný a kdo není.

Neo: To už ale dnes nejde, když už se ty dveře otevřely bez kontroly, je to tak?

Ano, nejde. Přes kontrolu dokladů to už nezjistíte. Když vám ten člověk řekne falešnou identitu, nemáte jak to ověřit.

Neo: Takže jediná cesta byla ty dveře úplně zavřít a nepustit do Evropy prostě nikoho?

Ano, nic jiného není. Je to potencionálně obrovský sociální problém Německa, Švédska, možná Rakouska, kterým to začne. Co s nimi, až si ta skupina uvědomí, že to není to, co chtěli? Přijde frustrace, začnou se stranit a vytvářet si vlastní svět jako v Bruselu. Nebudou chtít tolerovat vládu hostitelské země, přestane do jejich čtvrtí jezdit policie i lidé z úřadů, protože se budou bát ‒ a je to. V Evropě je dnes na tři stovky satelitních televizí zaměřených na islám, kde čtyřiadvacet hodin nejede nic jiného než kázání. A pak stačí říct: podívejte se, to je člověk z vaší domoviny, vystudoval univerzitu a má se dobře. On ví, jak to má být, protože se modlí, ví, jak to má vypadat ve správném světě, žije v blahobytu a podívejte se, jak se máte vy? A můžou za to ti, kteří vám to nechtějí dovolit. Pak už stačí najít jednoho dva slabé na duchu, protože atomový inženýr nepůjde a neodstřelí se na tržišti, a máte to. Z hlediska islámu platí, že když vás náboženská autorita vyzve k cestě džihádu, musíte to splnit.

Neo: Co lze pro bezpečnost Evropy udělat?

Z mého pohledu jediné: dát možnost lidem ze zpravodajských služeb, aby je někdo poslouchal. Není to fenomén jen v České republice, ale i v Německu a Skandinávii, že politici tajným službám nenaslouchají. Tvrdí, že žijí v zajetí Jamese Bonda, ale ono to tak není. Základem práce zpravodajce je operativa v terénu. Nemá čas na nějaké dobrodružství. V praxi je to bohužel tak, že operativec přijde s nějakým jevem či informací, která je z jeho pohledu výsostně nebezpečná, ale v nemalém procentu je to smeteno ze stolu.

Neo: Tím myslíte, že se má za to, že přehání?

Ano, že maluje čerta na zeď a slyší trávu růst. Z vlastní zkušenosti vím, že v 70 procentech případů šéfové řeknou: to nic není, nech to být. Nebo že na to nemáme kapacity. A s odstupem měsíců se ukáže, že se ten fenomén objeví znovu s jinými lidmi.

Neo: Můžete být konkrétní?

O konkrétních případech mluvit nemohu.

Neo: Tak je zkuste zobecnit.

Například tu bylo pár lidí, kteří se snažili muslimskou komunitu stmelit a zároveň z ní tahali informace: odkud přijeli, kudy, jaké byly kontroly na hranicích, na co se úředníci ptali, jak je registrovali, jaké mají dnes zázemí. To se dělo před migrační krizí. Jenže tehdy nebyly kapacity to detailně rozpracovat.

Operativci měli informace, že se něco děje na Balkáně a míří to špatným směrem. Bylo jim ale řečeno, že Balkán je nezajímavý, že se tam už roky neválčí a ani nějak zvlášť brzo nezačne. A navíc, že není politicky únosné, abychom řekli, že v Albánii a Kosovou jsou buňky, které nás mohou ohrozit. Nikdo si nechtěl přiznat, že z tohoto směru může přijít nějaké nebezpečí. Nikdo si nedokázal před pěti lety představit, že by se přes Balkán mohlo během roku a půl převalit přes milion lidí.

Neo: Takže zpravodajské služby měly informace, že se chystá velká uprchlická vlna?

Jsou staré asi tak tři roky. Nikdo tomu nevěřil. Myslím, že jsme se spoléhali na filtr jménem Turecko, ale ten je děravý jako síťovka.

Neo: To byly informace získané v zahraničí, nebo na území České republiky?

Do detailů jít nemohu. Obecně ale v českých tajných službách platí, že když šéf řekne, že to je k ničemu, nemáme zájem, nechá se to zkrátka být. Ale mělo by se spíš říct: fajn, uložíme to do archivu, třeba se k tomu vrátíme.

Neo: Proč se takové informace nedávají do centrální databáze a neuchovávají se, až se budou hodit?

Problém je, že tyhle databáze by měli obhospodařovat analytici-profesionálové, a to se neděje. Analytik má být osoba, která viděla úplně všechno. Je zkrátka nejlepší, jen nechce nebo už nemůže dělat operativu. Jenže ve skutečnosti to tak často není, bohužel. Namnoze jsou analytici lidé, co v operativě selhali a s informacemi neumí pracovat. Netvrdím, že je vyhazují do koše, ale operativce nutí dělat něco jiného. Jsem přesvědčený, že existovaly informace, které mohly Evropu posunout dál, kdyby se jim někdo věnoval. Dokud nebude zpravodajským službám poskytnuto technické a materiální zázemí a hlavně jasné zadání, tak se nikam nepohneme. A jako první to pozná Německo. To, co teď investuje do armády, bude muset dát i do vnitřní bezpečnostní infrastruktury.

“Prý žijeme v zajetí Jamese Bonda. Není to tak. Nemáme čas na dobrodružství. Spíše přineseme jev či informaci, která se jeví výsostně nebezpečná, a v nemalém procentu je to smeteno ze stolu.

Neo: Potíž ale je, že většina normálních lidí se o tajných službách dozví až v případě nějakého průšvihu.

Ano, lidé je vnímají jako darmošlapy. Ale myslíte, že by bylo dobře, aby veřejnost věděla, co přesně dělají, na jakých operacích se podílely a kolik to stálo? To jsou vesměs pro lidi neuchopitelné informace. Když jim řekneme, dělali jsme to a to, dělalo se na tom tři roky a stálo to 150 milionů, poberou to? Myslím, že si jen položí otázku, jestli to za těch 150 milionů stálo.

Neo: Já vám rozumím, jen jsem chtěla říct, že tajné služby speciálně v České republice dělají v poslední době všechno pro to, aby svůj obraz před veřejností zhoršily. Je to tedy přece věcí politiků, aby je dali do latě a pak obhájili, proč jim přidají peníze a pravomoci.

Neznám na světě zemi, která by své tajné služby takto odhalovala. A politici nejsou ochotni prodat jejich úspěchy. Navíc liga zpravodajských služeb je tu tak rozhozená, že se musí najít sjednotitel, který to dá dohromady. Je nás celkem ‒ třeba plácnu – tři tisíce, to je jedna hala ve Škodovce nebo desetina lidí, co dělají na poště, pětina armády. Někdo musí zavelet: začněte spolupracovat. Bohužel to tak není. Muslimská komunita tu není velká, ale myslím, že každý z nich narazil na příslušníka BIS, ÚOOZ, vojáků i normálních policajtů. A všichni čtyři za ním přišli ze stejného důvodu. To je přece naprostý nesmysl. Navzájem o sobě nevědí, co dělají. Je to vzácný fenomén i v Evropě, takovou míru nekomunikace v okolních státech nepotkáte.