Všichni stárneme. Ale to téma nechce nikdo zvednout, říká první žena českého hokeje

Stala se první ženou v historii, která kdy řídila organizaci hokejového mistrovství světa. A nutno dodat, že šampionátu úspěšnému. S historicky nejvyšší návštěvností. Ukočírovala i finance, podle předběžných odhadů skončil nákladný podnik ziskem 450 milionů korun. Markéta Štěrbová. Žena, která si na bruslích osmkrát zlomila ruku. A během MS se chodívala dobíjet energií od fanoušků.

Ač se jako první žena prosadila v hodně mužském světě vrcholového hokeje, není to zrovna téma, které by ji bavilo rozebírat. “Měli bychom se už nad tím přestat pozastavovat. Buďto něco umíte, nebo neumíte, a je jedno, jestli jste žena, nebo muž,” říká Markéta Štěrbová, šéfka organizačního výboru Mistrovství světa IIHF v ledním hokeji 2015. Co ji spíš zajímá, je český přístup k charitě, který považuje za obrácený naruby. Anebo téma stárnutí populace, které jakoby nikdo nechtěl zvednout.

Markéta Štěrbová poskytla profilový rozhovor společnosti DeadLineMedia, vydavateli deníku Neovlivní.cz; v jehož první části popsala zákulisí květnového šampionátu. Naleznete ji zde ». V druhé části, kterou vám nyní předkládáme, hovoří o hodnotách a vlivu.

DLM: Co si představujete pod slovem vliv, co je měřítkem vlivu?

Pro mě asi znamená vliv něco jiného, než se obecně chápe. Trendem je, že vliv mají osoby V.I.P., ale s tím já se naprosto neztotožňuji. Pro mě jsou to spíš lidé, kteří jsou nadáni více intelektuálně a posouvají svět někam dopředu. To je vliv, který mě fascinuje a zajímá.

DLM: Koho byste označila za člověka, který má vliv a používá ho pro „dobro“, posouvá společnost dobrým směrem?

Bohužel si myslím, že takovou osobnost bych marně hledala. Ony jsou to dvě věci. Vím, kdo má vliv, ale aby posouval z mého úhlu věci pozitivně – na to odpověď nemám. Našla bych ale takové osobnosti v minulosti. Jelikož vliv vidím spíše v intelektuální oblasti, tak bych jmenovala naše vědce. Jaroslav Heyerovský a lidé tohoto rozměru.

My i dneska máme vědce, kteří to posouvají dál, bohužel mnozí z nich nepracují pod naší národní vlajkou. Já se jim ani nedivím, ani jim to nevyčítám.

DLM: Jaká témata by lidé, kteří mají vliv, měli podle vás nastolovat?

Je to třeba charita. U nás je bohužel charita obrácená naruby. Kdekdo, kdo je mediálně známou tváří, si  založí charitativní společnost a pak neví, co s ní. Na stejném patře jako my sedí Nadace Terezy Maxové, a to je jedna z těch mála, které fungují. Jenže podle jejího vzoru si kdejaká miss založila nadaci, a pak si s tím neví rady. Já třeba znám jméno dotyčné dívky, ale když začnete pátrat, co její charita dělá, tak za tím není vůbec nic.

A druhé téma, o kterém se tady nemluví a které by se mělo řešit, jsou senioři. Mně strašně vadí jakékoli zneužívání a ataky na tu bezbrannou část populace, což jsou děti a senioři.

O děti, myslím si, se docela staráme. Ono je to takové líbivé, populistické, společensky únosné, ono se to nosí. Ale u těch seniorů bohužel ne. Přitom – ať se to někomu líbí nebo ne – všichni stárneme. Celá společnost do toho stádia spějeme, ale jakoby si to nikdo neuvědomoval. Nikdo to nechce zvednout jako téma. Všichni si na to hrají, ale reálně nikdo neudělal nic. Jistě, jsou tu různé charity a spolky, kterých si nesmírně vážím, které se tomu věnují. Ale bohužel nemají platformu, nemají zastřešení. Oni hasí ohýnky, kde zrovna vypuknou, ale koncepční to není. Systematická práce není zahájena žádná. To mě fakt mrzí.

DLM: Změnila jste nějak svůj život s ohledem na ekologii, charitu nebo udržitelný rozvoj?

Asi ani nezměnila. Já tak byla vychovávána. Zhasínat. Jídlo se dojídá a nevyhazuje. Takže když jsem si nandala hodně, musela jsem to dojíst, a tak jsem se naučila dávat si jen tolik, abych nad ním nemusela trávit další hodinu, zatímco další děti už si mohly hrát. Rodiče byli moudří a razili heslo „vodu nevyrobíš“ – což je pravda. Věcmi, které neumíme vyrobit, je nutné šetřit. K půdě se chovej slušně a k přírodě také, a zanechávej všechno tak, jak bys to ty chtěla najít. Takže mně přijde naprosto nepochopitelné, že lidi vyhazují odpadky z auta a nechávají pet-flašky v lese. To prostě nechápu, není mi jasné, jak je možné, že tohle někdo udělá.

S vodou šetřím od mládí a léta si uvědomuji, že voda bude  strategická surovina číslo jedna, o čemž se teď hodně mluví.

Ještě k té přírodě – mně  nadchl životní přístup Australanů. Kdyby to nebylo tak strašně daleko, tak jezdím jenom tam. (smích) Oni v sobě nemají to, co je v západní civilizaci našeho typu běžné. My si uvědomujeme, že je nějaká příroda a nějak se k ní musí chovat. Ale řešíme to z pozice nadřazeného tvora: Já se chovám slušně k přírodě, já se chovám slušně ke zvířatům. Australané se chápou jako součást toho všeho. U nich je kámen, strom, člověk, zvíře v jedné rovině. To se mi strašně líbí.

DLM: Mimochodem, dokážete třeba neplýtvat jídlem? Tedy, nevyhazovat každý týden plesnivou okurku z lednice?

Maminka v tom byla docela přísná, naučila mě to. Já tedy nejsem tak dokonalá, maminka zpracuje úplně všechno, mně se občas stává, že něco musím vyhodit. I když – maminka navštěvuje moji lednici, tak je toho málo. (smích)

DLM: Je pro vás kariéra důležitá? Jakou radu máte pro ostatní?

Všichni říkají, že člověk musí být cílevědomý – což určitě jsem. Asi musí mít před sebou nějakou vizi, musí vědět, kam jde, co by chtěl a co by nechtěl. Při budování  kariéry je totiž stejně důležité vědět, co člověk nechce, jako to, co chce. A musíte vědět, kde jsou vaše hranice. Dopředu si stanovit, kam už nepůjdete.

Na druhou stranu, nic se nemá hrotit. Takové to urputné snažení se  „když jsem si to vytyčil, tak musím“ – o tom přeci život není. Ono to buď přijde, nebo nepřijde. Ale když to moc nehrotíte, tak nabídky přijdou. Je lepší nebýt tak stresovaný, a tak upjatý, protože – co? Tak si na chvíli odpočinete a rozšíříte si obzory jinak. Klíčové je, aby to zkrátka nebylo upachtěné.

DLM: Kterou firmu, značku nebo výrobek považujete za symbol úspěchu?

Mě baví, co dokázali Češi. Pokud můžu, kupuju si české zboží.

Pokud jde o značky, tak je to třeba pivo Bernard, ač pivo sama vůbec nepiju. Ale téhle značce hrozně fandím. Fandím každému, kdo měl dost chytrý nápad a dost vytrvalosti na to, že si splnil svůj sen. Je škoda, že se tomu nedává větší podpora ze strany státu.

Strašně také obdivuji sportovce, jejich výdrž. Oni si nemůžou říct: Tak teď nebudu upachtěný a dám si pauzu… Kariéra v rámci sportu je něco, čeho bych nebyla schopná. To je na mě moc strojové. Strojové, protože to jinak nejde. Pro mě by to nebylo, ale strašně to obdivuji.

DLM: Je nějaká věc, bez které si neumíte představit den?

Automatická pračka. Vždycky říkám, že automatická pračka by šla z baráku až po mně. Nechtěla bych prát na valše. A bez auta si také neumím představit život. To se sice trochu pere se snahou šetřit prostředí, ale já bych to vážně bez auta nezvládla.

DLM: Je něco, co vám v této zemi dělá radost?

Úspěšné firmy. Český úspěch. Hezké věci. Mám strašně ráda, když třeba jedu přes republiku, když najdu vesnici, kde je to hezké. Kde mají kytky za okny,upravené zahrádky. Já si zastavím a jdu se projít, to se mi strašně líbí. A nechápu, jak může přijít někdo a zničit to.