Jak vypadá kampaň za půl miliardy

Do poštovních schránek dorazily volební lístky – neklamné znamení, že krajské a doplňovací senátní volby jsou za rohem. Předvolební kampaň, jejíž hodnotu odhadla organizace Transparency International v souhrnu na půl miliardy korun, je v horké fázi a je na místě se podívat, co všechno politici toužící po přízni voličů ukazují a slibují.

Už teď je jisté, že je to kampaň značně nepřehledná. Nejde ani tak o témata, která politici nahodile zvedají, jako spíš o penězovody – to, kdo kampaně platí. Na rozdíl od sněmovních voleb, v nichž většina plateb teče z centrálního stranického účtu, si nyní peníze opatřují krajské pobočky stran i kandidáti sami hojně po vlastní ose.

“Kandidáti se přitom často zdráhají zveřejnit spolupracující PR a reklamní agentury, nebo členy svého volebního týmu. Absurdně argumentují obchodním tajemstvím a konkurenčním bojem. Voličům pak říkají, že nemají co tajit,” citovaly České noviny šéfa TI Davida Ondráčku. Transparentní účty stran jsou podle něj obvykle vedeny pouze centrálně, mnohdy bez odlišení transakcí na kampaň a na běžný provoz a chybí na nich popisy pohybů peněz.

Jakou paseku může “kreativita” kandidáta způsobit, asi nejlépe ilustruje příběh senátního adepta hnutí ANO na Pardubicku Jaroslava Menšíka.

Minulý týden upozornil Pardubák Petr Seiner, že politik umístil svůj obří reklamní poutač – jde o konstrukci z lešení, na kterém je Menšík v nadživotní velikosti -, bez potřebného povolení. Pod sloganem “Jsem jedním z vás” postavil černou stavbu. Menšík nejprve říkal, že nevěděl, že potřebuje povolení, později se omluvil.

Krátce na to upozornil David Macháček, novinář z České televize, že v pořádku není ani obsah billboardu.

“Ve své předvolební kampani se rozhodl promítat film Teorie tygra. Zdarma, pod hlavičkou hnutí ANO, ve svém politickém boji o senátorské křeslo. Na takovéto veřejné užití uměleckého díla ovšem potřebuje mít od jeho autorů licenci,” napsal Macháček na svém profilu na Facebooku. Tvůrců se přeptal, zda dali souhlas s promítáním v tzv. Menšíkově biografu. “Odpověď: ‘Tyto projekce se rozhodně nekonají se souhlasem majitele práv k filmu Teorie tygra. Producenti nechtějí, aby film byl spojován s jakoukoliv politickou kampaní.'” (Menšík vzápětí toto tvrzení označil za “uměle vytvořené pokračování dehonestační kampaně”.)

Menšík přitom mohl kampaň postavit na mnohem jednodušším fíglu – na svém příjmení. Protože mít dobré příjmení, z toho už se dá reklama udělat. Své o tom ví třeba kandidát do Senátu na Berounsku za ČSSD Jiří Peřina, vydavatel reklamních PEŘInovin, ve kterých se svěřil s tím, jaký je pod peřinou.

A co teprve takový exprimátor Jan Koukal.

 

Oblíbené u politiků je ukázat, že jsou obyčejní lidé, kteří mají svá trápení. Jedno takové má třeba momentálně šéf hnutí ANO Andrej Babiš se svým majetkem. Pár dní po poslaneckém hlasování o novele zákona o střetu zájmů, která Babiše, pokud by chtěl setrvat v politice, nutí zbavit se Mafry a znamená také stopku státních dotací pro jeho Agrofert, začal veřejně řešit, co má tedy dělat.

Vždycky je dobré ukázat smysl pro humor:

Mimochodem – s koblihami to tak úplně neklaplo. Vnitro požadovalo více než miliardu navíc, nakonec dostalo přidáno 420 milionů.

Jsou tu také hráči, kteří se nebojí ukázat, že trapnost jim není cizí. Nepsaným vítězem této kategorie je nepochybně komunistický kandidát v Plzeňském kraji Václav Špíral. Komanč, no.

I když. Předvolební vaření Zdeňka a Michala rovněž stojí za to! (Videu jsme se věnovali zde »)

Kdo nevaří, jakoby nebyl.

Abychom nebyli nespravedliví, některé strany přeci jen své politické myšlenky v kampani ukazují. Zvlášť častý je boj proti migrantům, u marginálních stran snaha přihlásit se k myšlenkám slavnějšího politika, nebo si do něj rýpnout.

Jaromír Dušek, bývalý železniční odborář, který kandiduje na Pardubicku, dokázal obojí. Poukázat na názorovou blízkost s prezidentem Milošem Zemanem. A kopnout si do lídra hnutí ANO Andreje Babiše.

Jako ukázku jsme použili variaci na soutěž “Hip-hap-hop”. S tím rozdílem, že obrázek je statický, takže začerněná tvář prezidenta se neodkryje. Ovšem: Modří už vědí.

A tady máme rýpnutí do Babiše. Z Duškovin. Vydávání předvolebních novin je populární.

Mnozí kandidáti se toho nebojí a slibují, že dokáží vyřešit například dlouhotrvající a celou Evropu pálící otázku migrace. Typicky to slibuje Tomio Okamura a jeho zatím poslední politická strana. Byť sám Okamura je na svých stránkách na sociálních sítích v pozici lehce schizofrenní. Není snadné být napůl Japonec, bojovat proti migraci a souběžně propagovat výrobky ze svého obchodu s importem japonského zboží.

A ještě jednou Okamurovci, tentokrát bývalí. Porovnejte si slogan a jméno prostředního z politiků. Dává to smysl?

Specifické jsou informace, které do světa vypouštějí strany vládní koalice.

Tak třeba minulou středu: kabinet schválil návrh rozpočtu na příští rok se schodkem 60 miliard korun, který počítá s růstem platů, důchodů i výdaji na bezpečnost a Twitter byl vzápětí plný radostných zpráv, jak krásně se budeme mít. Nechyběla už ani tradiční přestřelka ČSSD-ANO na téma, kdo více “může” za valorizaci důchodů. Zda ministr financí, nebo ministryně práce a sociálních věcí. Prostě – jsou dobří!

ČSSD si to nakonec na svém facebookovém profilu vyřešila po svém. Obrázkem s poznámkou “bez komentáře”.

Jistotou je sázka na zvířátka. Lidi milujou štěňátka, říká se v kampani nejmenované banky. A lidi milujou zvířátka, dalo by se dodat.

Pozoruhodná je webová stránka kandidátky Vitáskové nazvaná drzáholka.cz. Paní Vitáskové bude v prosinci 60 let. Porovnejte si s tím, jak vystupuje Dana Drábová. A té bylo v červnu 55 let. (Dámy nechť prominou, že zmiňujeme jejich věk.)

A na závěr náš nejoblíbenější slogan, děkujeme twitterovému profilu @PolitickyBizar.