Konflikt na Ukrajině a Náhorním Karabachu může vyvolat návrat organizovaného zločinu do Čech, píše bývalý šéf rozvědky Petr Mlejnek
Desítky let trvající konflikt o Náhorní Karabach byl vyřešen během jednoho dne. Jak se to stalo a co bude dál?
Ázerbájdžán zahájil 19. září vojenskou operaci a vydal ultimátum to skončí pouze v případě, že Arméni složí zbraně a místní vláda bude rozpuštěna, tedy bude skutečně zlikvidována Náhorní karabašská republika (NKR). Arménie nezasáhla, NKR byla odsouzena k záhubě a kapitulovala necelý den po začátku nepřátelských akcí.
Foto: Nurlan Mammadzada / Shutterstock.com
Jaké jsou důvody porážky? Prvním důvodem bylo, že síly Arménie a Náhorního Karabachu byly horší než Ázerbájdžánu v počtu těžké pozemní techniky, tanků, dělostřelectva a živé síly, ale ne kriticky, vzhledem k tomu, že měly působit v obraně. V konfliktu sehrálo klíčovou roli masivní využívání dronů, především průzkumných, ze strany Ázerbájdžánu. Velmi zjednodušeně řečeno, ázerbájdžánské dělostřelectvo jednoduše střílelo přesněji a neustále mělo „oči z nebe“.
Druhým důvodem porážky Arménie se nachází v roce 2020 a v nesprávné diplomatické kalkulaci. Jerevan byl přesvědčen, že vítězství Arménie je v zájmu Moskvy. A že použije všechny své diplomatické, a dokonce i vojenské zdroje, aby, když jí nedovolila zvítězit, tak alespoň donutila Ázerbájdžán zastavit eskalaci dříve, než se pro Armény změní v katastrofu. Pro Moskvu bylo ideální možností zmrazit konflikt, tak aby vše zůstalo při starém, tedy aby ruská mírová mise zůstala rozmístěna v Náhorním Karabachu, mezinárodně uznávaném území Ázerbájdžánu. Mise se měla stát důležitým nástrojem vlivu na celý region a zejména na Ázerbájdžán, který je mnohem nezávislejší než Arménie. Rusko však zasáhlo příliš pozdě, když byla rovnováha sil v regionu narušena. V listopadu 2020 podepsaly Arménie, Ázerbájdžán a Rusko takzvanou trilaterální deklaraci, která válku zastavila. Již z názvu dokumentu vyplynulo, že žádnou ze stran k ničemu nezavazuje. Ruské mírové jednotky od samého počátku neměly mandát, tedy právní základ pro svou přítomnost, a co je důležité, ani algoritmus pro akci v případě vojenské hrozby. Jejich skutečné pravomoci závisely pouze na autoritě Moskvy. Druhým problémem bylo, že mise měla trvat pouhých pět let. Po roce 2025 by mírové jednotky mohly zůstat pouze v případě, že s tím budou souhlasit Arménie i Ázerbájdžán. Co mohlo posledně jmenovaného přinutit souhlasit s prodloužením mise, nebylo známo ani tehdy.