Jednodenní válka o Náhorní Karabach a mafie v Česku

Konflikt na Ukrajině a Náhorním Karabachu může vyvolat návrat organizovaného zločinu do Čech, píše bývalý šéf rozvědky Petr Mlejnek

Desítky let trvající konflikt o Náhorní Karabach byl vyřešen během jednoho dne. Jak se to stalo a co bude dál?

Ázerbájdžán zahájil 19. září vojenskou operaci a vydal ultimátum to skončí pouze v případě, že Arméni složí zbraně a místní vláda bude rozpuštěna, tedy bude skutečně zlikvidována Náhorní karabašská republika (NKR). Arménie nezasáhla, NKR byla odsouzena k záhubě a kapitulovala necelý den po začátku nepřátelských akcí.

Jaké jsou důvody porážky? Prvním důvodem bylo, že síly Arménie a Náhorního Karabachu byly horší než Ázerbájdžánu v počtu těžké pozemní techniky, tanků, dělostřelectva a živé síly, ale ne kriticky, vzhledem k tomu, že měly působit v obraně. V konfliktu sehrálo klíčovou roli masivní využívání dronů, především průzkumných, ze strany Ázerbájdžánu. Velmi zjednodušeně řečeno, ázerbájdžánské dělostřelectvo jednoduše střílelo přesněji a neustále mělo „oči z nebe“.

Druhým důvodem porážky Arménie se nachází v roce 2020 a v nesprávné diplomatické kalkulaci. Jerevan byl přesvědčen, že vítězství Arménie je v zájmu Moskvy. A že použije všechny své diplomatické, a dokonce i vojenské zdroje, aby, když jí nedovolila zvítězit, tak alespoň donutila Ázerbájdžán zastavit eskalaci dříve, než se pro Armény změní v katastrofu. Pro Moskvu bylo ideální možností zmrazit konflikt, tak aby vše zůstalo při starém, tedy aby ruská mírová mise zůstala rozmístěna v Náhorním Karabachu, mezinárodně uznávaném území Ázerbájdžánu. Mise se měla stát důležitým nástrojem vlivu na celý region a zejména na Ázerbájdžán, který je mnohem nezávislejší než Arménie. Rusko však zasáhlo příliš pozdě, když byla rovnováha sil v regionu narušena. V listopadu 2020 podepsaly Arménie, Ázerbájdžán a Rusko takzvanou trilaterální deklaraci, která válku zastavila. Již z názvu dokumentu vyplynulo, že žádnou ze stran k ničemu nezavazuje. Ruské mírové jednotky od samého počátku neměly mandát, tedy právní základ pro svou přítomnost, a co je důležité, ani algoritmus pro akci v případě vojenské hrozby. Jejich skutečné pravomoci závisely pouze na autoritě Moskvy. Druhým problémem bylo, že mise měla trvat pouhých pět let. Po roce 2025 by mírové jednotky mohly zůstat pouze v případě, že s tím budou souhlasit Arménie i Ázerbájdžán. Co mohlo posledně jmenovaného přinutit souhlasit s prodloužením mise, nebylo známo ani tehdy.

Po začátku války na Ukrajině se Baku rozhodlo, že Moskva má ještě méně zdrojů na konflikt s Ázerbájdžánem a jeho hlavním spojencem Tureckem. Rusko totiž potřebuje po zavedení sankcí oba státy pro dodávky zboží do Ruska. Vojenským aspektem byl také fakt, že 7. výsadková divize, která je určená mimo jiné o prosazování zájmů Moskvy na Kavkaze byla převelena na Ukrajinu. Výpočet Ázerbájdžánu se ukázal jako správný. Moskva nezasáhla, i když bylo zabito šest vojáků ruských mírových sil.

---

ČTĚTE TAKÉ: Ruská mafie je zpět v Česku. Jako vedlejší efekt Putinovy války

---

Jaký se dá předpokládat vývoj situace?

Ázerbájdžán vyhrál, otázka Náhorního Karabachu je pro něj uzavřena. Ázerbájdžán má ale další „historický úkol“, sjednotit Ázerbájdžán a jeho enklávu Nachičevan. A to je možné pouze přes území Arménie. Ázerbájdžán drží trumfy a problém se stává potenciálním důvodem nového konfliktu, tentokrát mezistátního. V pondělí 25.9. se totiž v ázerbájdžánské oblasti Nachičevan sešel ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev se svým tureckým protějškem Recepem Tayyipem Erdoganem. Tureckého lídra Alijev ujistil, že práva Arménů v Náhorním Karabachu budou „zaručena“. O tom se dá ale pochybovat. Pokud věříte arménskému tisku, Baku po dosažení kapitulace předložilo nové požadavky a předalo úřadům NKR seznam občanů, kteří musí být převezeni do Ázerbájdžánu před otevřením humanitárního koridoru do Arménie. Jsou mezi nimi bývalí vůdci NKR, vládní a vojenští činitelé.

Oficiální pozice Ázerbájdžánu: Arméni v Karabachu jsou rukojmími „junty“ nezákonného separatistického režimu. „Navzdory všem zločinům jsme neobvinili arménský lid.” Tedy tito Arméni budou souzeni a potrestáni.

Alijev také naznačil, že bude požadovat pozemní koridor spojující Nachičevan se zbytkem své země. Arménie tuto myšlenku odmítá. Ázerbájdžánskou autonomní oblast Nachičevan, úzký pruh území sevřený mezi Arménií, Íránem a Tureckem, dlouhodobě chtějí Ankara a Baku spojit s Ázerbájdžánem a to pozemním koridorem, který by vedl přes sedm okresů jižní Arménie.

Arménské úřady již v minulosti tento pozemní koridor odmítaly. Hypoteticky připouštěly pouze možnost obnovení přerušeného silničního a železničního spojení mezi Nachičevanem a zbytkem Ázerbájdžánu.

Rusko – jeho záměry jsou jasné. Snaží se za každou cenu udržet vliv v regionu. Ale je to malá šance. Aby měl vliv na Arménii musí si udržet leteckou základnu v Erebuni dislokovanou v arménském Gyumri.

Ázerbájdžán – je již dostatečně nezávislý na to, aby vyjádřil podporu Ukrajině. Rusko, které má v Arménii vojenskou základnu a obranný pakt s Jerevanem, je zaneprázdněno vedením vlastní války na Ukrajině. V současné době je navíc ve sporu se současným arménským premiérem Nikolem Pašinjanem, kterého považuje za příliš prozápadního. Rusko může přijít i o vliv jiných zemích, jako je například Gruzie.

Arménie – nyní je v šoku. Protesty v Jerevanu neustávají. Jsou dva. Jeden je poblíž vládní budovy, druhý je poblíž ruské ambasády. To jsou dvě zcela odlišné skupiny lidí. Co se týká vnitřní politiky, tak premiér, ač pod tlakem, podle mého názoru, krizi ustojí. Problém bude s uprchlíky. V Náhorním Karabachu žije 120 tisíc lidí, téměř všichni jsou Arméni. S ohledem na složitou historii konfliktu je nečeká nic dobrého. Nakonec většina přejede do Arménie. Ta je značně vylidněná v důsledku předchozích vln emigrace. Absorbovat 120 tisíc lidí může relativně snadno, když všichni nebudou chtít zůstat v Jerevanu. Otázkou je, jak se integrují soupeřící politické skupiny z Náhorního Karabachu do vnitro arménské politiky. Zde vidím problém do budoucna, včetně toho, že mezi nimi je více prorusky orientovaných lidí než mezi Armény v Jerevanu. Toto bude muset premiér ustát. A ustojí to jen v případě, že se bude zemi dařit ekonomicky. Musí dojít k větší integraci arménské ekonomiky do regionálního obchodu, včetně otevření hranice s Tureckem.

Západ – Arménie se nyní chce soustředit na spojení se Západem. Jenže dle mého názoru Západ pro Arménii udělá pramálo, jedním z důvodů je potřeba plynu z Ázerbájdžánu.

Česká republika – To, co se děje v Náhorním Karabachu muže sekundárně způsobit příliv uprchlíků z Arménie do evropského prostoru stejně, jako v 90.letech. Arménie nemá kapacitu přijmout všech 120 000 uprchlíků a Arméni sami nebudou čekat na perzekuci ze strany Ázerbájdžánu. Společně s uprchlíky k nám samozřejmě přijde organizovaný zločin a posílí tak již existující strukturu arménské mafie v ČR. MV ČR nejenom z těchto důvodů nepovolilo letištní tranzitní víza, což byla cesta, kterou Arméni používali. Cesta do ČR byla jednoduchá, Arméni si jednoduše koupili například letenku Jerevan-Praha-Bělehrad a pokud měli tranzitní víza, tak v Praze zůstávali. Tento krok MV ČR výrazně omezil i příliv arménské mafie do naší země skrz leteckou dopravu.

Nyní vše bude záležet na bezpečnostním prověřování při udělování víz v okolních zemích. Arméni hlavně budou směřovat do Francie a Německa a odtud pak dál. Tam ta schémata fungují velmi dlouho a dobře. Za poslední půlrok 2023 bylo v Německu podáno 1270 žádostí o azyl Armény.

My jako EU se musíme zaměřit na jednotný postoj ve vízové politice, tak aby zde nenastala situace jako 90. letech minulého století, kdy Praha byla centrem ruskojazyčné mafie.

Zdroj náhledové foto: Nurlan Mammadzada / Shutterstock.com