Nejen přetlak na školách a nedůstojné přijímačky. Selháváme i ve zdravotní péči pro děti, jak píše lékařka Andrea Švojgrová.
Není mnoho situací, kdy by dospělý cítil větší strach a bezmoc, než když má nemocné dítě. Zvlášť pokud nejde o běžnou lapálii. Přesto v Česku péče o děti selhává. Jak a proč, popisuje v úvaze pro časopis Neovlivní.cz rehabilitační lékařka Andrea Švojgrová, která se též věnuje vzdělávání postgraduálních studentů před atestacemi.
Ilustrace: Shutterstock.com
„Na začátku března, kdy v Poslanecké sněmovně probíhaly líté boje o pár stovek při valorizaci důchodů, jsem jakožto rehabilitační lékařka řešila úplně jiný problém: Snažila jsem se dostat na lůžkovou rehabilitaci šestnáctiletou slečnu, o kterou se starám ve své rehabilitační ambulanci. Slečna v těch dnech prošla náročnou operací páteře. Chtěla jsem pro ni místo, kam by mohla nastoupit co nejdříve po operaci a bylo to blízko jejího bydliště (aby to její rodiče neměli na návštěvy příliš daleko). Ideální se mi jevilo vzít si ji na své rehabilitační oddělení – budu mít postup její rehabilitace pod kontrolou. Bohužel jsem však zjistila, že to nepůjde.
Ač jsme rehabilitační oddělení, máme (pro pojišťovnu) statut LDN (léčebny dlouhodobě nemocných), kam ona nemůže být přijata. Z pohledu pojišťovny je totiž do osmnácti let brána jako dítě. OK tedy, zkontaktovala jsem svoji kamarádku, která je primářkou rehabilitačního oddělení v krajské nemocnici. Na rozdíl od mého oddělení jsou oni „lůžka akutní péče“, to by mohlo projít. Ani ona slečnu ale nemohla přijmout, a to z podobného důvodu, jaký jsem měla já. A tak jsem zjistila, jak systém lůžkové rehabilitační péče, který je vcelku dobře nastavený stran péče o malé děti a dospělé, naprosto selhává, pokud se má postarat o adolescenta.
ČTĚTE TAKÉ: Politici, školy a přijímačky. Řízené týrání dětí