Rozhovor s Hanou Macíčkovou Cahovou, vědkyní, která díky své práci přepsala učebnice a sesbírala řadu cen.
„Peněz v české vědě je dost. A dá se tu dělat opravdu excelentní výzkum. Jen se musí chtít,“ říká velmi rozhodně v rozhovoru pro časopis Neovlivní Hana Macíčková Cahová, vedoucí juniorské skupiny chemické biologie na Ústavu organické chemie a biochemie. Máloco novináře zaskočí tak, jako když si někdo z vědecké obce nestěžuje na nedostatek financí. Zvlášť když několikrát oceněná vědkyně nežehrá ani na plán ministra financí dotace pro vědu a výzkum ještě seškrtat. Podle ní je totiž pes zakopaný jinde než v objemu peněz.
Rozhovor je součástí Letního speciálu Neovlivní.cz, který je k mání v sekci PŘEDPLATNÉ.
Je to zhruba 23 let, kdy jsme s Hankou Cahovou stáli vedle sebe na malém pódiu v sále zlínského hotelu Moskva a moderovali spolu studentský ples Gymnázia Zlín – Lesní čtvrť. Premianti svých tříd s drobným rozdílem. Já váhal, jestli mám studovat psychologii, diplomacii, žurnalistiku, nebo zkusit přes nedostatek talentu divadelní fakultu. Ona věděla naprosto přesně, že její životní láskou a smyslem života je chemie. A šla si za ním, i když po cestě mnohokrát slyšela, že daný obor „není pro holky“, nebo že má „být radši v kuchyni“.
Díky své práci už přepsala učebnice a sesbírala řadu cen. Nobelovu prý nedostane. „Ta patří mnohem bystřejším a geniálnějším mozkům,“ tvrdí a hned stáčí hovor opět ke svému výzkumu, který může trvat ještě mnoho let, než přijde vytoužený průlom. A ona přesně ví, že si za ním půjde soustředěně jako tehdy z gymnaziálních lavic za studiem chemie. Takže se za těch 23 let vlastně moc nezměnilo. Já pořád přemýšlím, co budu dělat, až vyrostu, zato Hanka má cíl najít lék na dlouhodobá onemocnění a možná i na stárnutí.