Rozhovor z tištěného Zimního speciálu Neovlivní.cz s podtitulem Demokracie v tísni. Nad stavem společností se zamýšlí kromě Lenky Glisníkové, Vladimír Polívka, Zdena Mašínová či Iva Pekárková.
Narodila se do svobodné společnosti nezatížená předlistopadovým režimem. Úspěšná česká umělkyně Lenka Glisníková, držitelka několika prestižních ocenění, si dlouho myslela, že se narodila do nejlepší možné doby. Tento pohled se jí ale v poslední době mění. „Vůbec jsem si nepřipouštěla, že by nás mohlo například něco ohrožovat, jako třeba válka, nebo že by sama demokracie mohla být ohrožena. Možná to bylo trochu naivní,“ říká. Složitá doba se zrcadlí i v jejích dílech. Jak ostatně bude moci posoudit každý: kvůli rozhovoru přerušila instalaci svých děl, do vernisáže jí zbývaly prakticky už jen hodiny.
Středobodem práce Lenky Glisníkové je sice fotografie, její díla se ale často rozprostírají do prostorových instalací, v nichž využívá různé materiály. V jejích dílech se promítá i jistá obava z mnohdy neregulovaného prudkého rozvoje moderních technologií.
Foto: Karolína Matušková
Neo: Jak byste někomu, kdo nezná vaši práci, neviděl žádnou vaši skulpturu, popsala, co vlastně tvoříte?
Médium fotografie vnímám v jakémsi rozšířeném poli. Snímek pro mě nekončí s hranou tisknutelného formátu. Snažím se uvažovat o jeho možnostech v prostoru. Dívám se za hranici plochého obrazu, kombinuji reálné výjevy s digitální manipulací. Snímky tedy nejsou výřezem přítomného. Vrstvy se množí, překrývají a rozpouštějí jedna do druhé.