Tagged umění

Leoš Válka: DOX v těžkých časech koronaviru

Česká kultura – ať už divadla, kluby, galerie, či muzea – zažívá drsný rok. Mezi prvními na ně dopadly restrikce, které vláda vyhlásila během prvního pokusu zpomalit šíření covidu-19. A sotva stačili přesvědčit návštěvníky, že se nemusejí bát vyrazit na představení či výstavu, znovu na mnohé z nich dopadly restrikce druhého vládního pokusu. Příjmy ze vstupenek jsou v nejisté době mizivé, na peníze od státu se stále čeká. K tomu přičtěte fakt, že Ministerstvo kultury vlastně neví, jak systémově pomáhat těm, kteří by dřív žádanky neposílali. Protože to nepotřebovali, byli úspěšní, umění je bezpečně uživilo. Jak ochromující je situace, pro Neovlivní.cz sepsal Leoš…

Soňa Červená: Musíme se odnaučit lhát

Třicet let demokracie a svobody znamenalo pro pěvkyni Soňu Červenou namísto zaslouženého důchodu nastartování v pořadí minimálně čtvrté nové kariéry. Co bude za dalších třicet let? „Jako že v roce 2050?“ zděsí se zcela upřímně. „Co je mně do toho,“ odpovídá a zdálo by se, že ji budoucnost nezajímá. Opak je pravdou. Děsí ji, kam se společnost ubírá. Ale přece jen vidí pro Česko nějakou tu naději. Odemykáme rozhovor ze zimního rozhovorového čísla časopisu Neovlivní.cz. „Je to úplně poslední rozhovor, který dávám,“ říká hned ve dveřích svého bytu na nábřeží jen krok od Tančícího domu. „Vyřknuté slovo totiž nemůžete vzít zpátky. A…

Václav Marhoul: Nevidíme zlo

Václav Marhoul je prakticky vším, co ve filmovém a divadelním prostředí můžete být – scenárista, režisér, herec, producent, podnikatel, organizátor kulturních akcí a manažer. A když s ním vedete rozhovor, tak i tu kávu návštěvníkům svého království uvaří. Mluví poměrně stručně, ve svých postojích a názorech má jasno, ví, co chce. Blázinec kolem svého nového filmu Nabarvené ptáče očividně snáší dobře, i když jistá únava na něm znát je. Že by jeho film nakonec mohl uspět ve světoznámých filmových soutěžích, si připustit nechce, ale bylo by divné, kdyby v to nedoufal. Rozhovor vznikal na konci loňského roku. ídlo produkční společnosti Silver…

Ivan Král: Posedlý hudbou

Ivan Král zemřel. Rádi bychom vám tohoto mimořádného hudebníka připomněli rozhovorem, který deníku Neovlivní.cz poskytl v létě 2017 a který pro vás nyní odemykáme. Přesně ukazuje, jak inspirativní Ivan Král byl. Možná i proto, že „já na kariéru nikdy nemyslel. Byl jsem posedlý hudbou. (…) Poslouchal jsem jakoukoliv hudbu. A když jsem byl v Americe, tak jsem zase objevoval spoustu hudby, u které jsem si říkal: Ježíš, to se musím naučit, to musím dohonit. (…) Je spousta věcí, které objevuji i dneska.“ Malý velký muž Ivan Král podlehl ve Spojených státech rakovině, bylo mu 71 let. … Stačí pár minut….

Stamilionová aukce obrazu. Satisfakce pro Fajta.

Když se bývalý šéf Národní galerie Jiří Fajt před časem pokoušel pro stát získat vzácný obraz z dílny Mistra vyšebrodského oltáře za pětašedesát milionů, tvrdě narazil. Vysloužil si nejen kritiku ze strany Antonína Staňka, tehdejšího ministra kultury, ale také vyšetřování pro údajné předražení. O víkendu se nyní podobný obraz od téhož autora prodal v aukci v přepočtu za 128 milionů korun. I v tomto případě byly původní odhady ceny osmkrát nižší. Středověký obraz z dílny Mistra vyšebrodského oltáře s názvem Trůnící Pana Marie s dítětem se ve víkendové aukci ve Francii prodal za pět milionů eur, tedy v přepočtu téměř…

Ivo Pospíšil: Čerta je třeba si držet od těla celý život

Ivo Pospíšil patří mezi nejvýznamnější postavy českého undergroundu. Pohyboval se v okruhu kapel Plastic People a DG 307, následně založil a řídil kultovní skupinu Garáž. Restartoval kariéru Ivana Krále, kterému dělal manažera. Po roce 1989 zakládal v Praze legendární klub Radost FX. Posledních deset let pouští muziku jako Tea Jay Ivo. Hraje hudbu padesátých a šedesátých let, hlavně černošský rock ‘n’ roll. Jak říká: „Nabízím lidem cestu ke kořenům, kdy hudba ještě měla sílu.“ Odemykáme rozhovor z letního speciálu Neovlivní.cz.   ešli jsme se v Klukovicích na západním okraji Prahy. Jen kousek od místa, kde máma Ivo Pospíšila provozovala hospodu Na Zavadilce. Tam…

Vítězslav Holub: Nácci tu budou vždycky

Je to už dvanáct let, co si Vítězslav Holub zahrál tak trochu sám sebe. Tehdejší student práv, neherec, ztvárnil v road movie Jiřího Vejdělka Roming kultivovaného vysokoškoláka, který se ke svým romským kořenům zrovna dvakrát nehlásí. Jenže pak zasáhne táta, který se snaží typického mladíka z velkoměsta nahnat do veselky s dcerou dávného kamaráda odkudsi z romské dědiny. Tedy: Vítězslava Holuba do sňatku v reálu nikdo netlačil, ale přiznává, že nikdy zrovna nepatřil k aktivistům bojujícím za práva romské menšiny. Sám se – i díky vizáži –s projevy rasismu moc nesetkával. „Vzdělání je alfa omega všeho. Když už je člověk na nějaké vzdělanostní úrovni, tak chápe, že…