© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Zkraje roku Miloš Zeman mluvil o masivním přílivu čínských investic, kontrakty vyčíslil dokonce až na 250 miliard korun. Hvězda Jaroslava Tvrdíka, kterého politici ČSSD a Hradu velebili za navázání kontaktů v komunistické Číně, po letech zase strmě stoupala. Jak je to ale s čínskými miliardami ve skutečnosti? A proč Číňané doposud nalili své peníze jen do firem blízkých Tvrdíkovi?
V byznysu to není strategie zcela obvyklá. Čínská CEFC a její čeští zástupci s veřejností v podstatě nekomunikují. Získat jejich pohled na věc je tak nemožné. Jejich hlavní česká spojka – exministr a bývalý šéf volební kampaně ČSSD Jaroslav Tvrdík – rozhovory o firmě odmítá. A zakázáno mají mluvit i jednotliví manažeři.
Pokud tedy vycházíme jen z oficiálních dokumentů z obchodního rejstříku, lze investice CEFC shrnout do hesla: lijeme peníze do firem, které má Jaroslav Tvrdík rád. Celkem je to zhruba deset miliard korun.
CEFC majetkově vstoupila do mediální společnosti Médea Jaromíra Soukupa, s nímž má někdejší politik blízký vztah už z éry, kdy chystal volby pro ČSSD. Stejné je to s firmou Travel Services, s jejímž lídrem Jiřím Šimáněm se Tvrdík prvně potkal, když řídil státní aerolinky. Přátelské vazby stály i za plánovaným kapitálovým vstupem CEFC do investiční skupiny J&T Financial Group, kde měla získat poloviční podíl a to za necelých 30 miliard. Detailně jsme Trdíkovy přátelské vazby popsali v tomto článku.
Potíž je, že právě tahle největší akvizice s J&T se dosud neuskutečnila, ač byla oznámená už před půl rokem. Číňané tím přitom měli získat vliv nad J&T Bankou, která spravuje peníze řadě českých expolitiků, a slovenskou Poštovou bankou.
Když k tomu připočteme nákupy nemovitostí, pivovaru Lobkowicz či vstup do fotbalové Slavie je zřejmé, že CEFC investovala výlučně do statusových symbolů. Výjimku tvoří jen strojírny Žďas. Skutečná investice ale dosud nepřišla a ty, o které měla CEFC údajně zájem (Tatra Kopřivnice či holding EPH Daniela Křetínského), nevyšly.
Číňanům se zkrátka v energetice v Česku nedaří, jak veřejně deklarovala. Nebo šlo jen o vypuštěnou bublinu a fakticky o skutečný byznys nemají vůbec zájem.
“Oni tvrdí, že si z České republiky chtějí vybudovat jakýsi portál do Evropy. A s tím nutně nemusejí souviset nějaké velké investice přímo v Česku. Jim se tady dobře žije, ale vypadá to, že skutečný byznys chtějí dělat jinde,” tvrdí vysoce důvěryhodný zdroj obeznámený s plány CEFC.
Jak již bylo výše řečeno, tato slova nelze u Tvrdíka a spol. nijak verifikovat kvůli jejich mediální strategii. Každopádně i další insideři z byznysu upozorňují, že hyperaktivní Tvrdík není tou nejvhodnější osobou, pokud by měl za CEFC vést jednání s lídry českého byznysu. Někdejší ministr obrany totiž nemá kromě vztahu na Vladimíra Mlynáře z Kellnerovy PPF skutečné kontakty do velkého byznysu.
To ostatně naznačují i zprávy, podle nichž některá obchodní jednání začínají vlastníci CEFC vést bez svého českého “styčného důstojníka” Tvrdíka.
Co však podle zjištění Neovlivní.cz slušně funguje je takzvaný provizní byznys, který se na česko-čínských vztazích úspěšně rozjel. Lidé, kteří mají blízký vztah na vládní politiky a zejména k prezidentovi Miloši Zemanovi, začali vydělávat na zprostředkování kontaktů a propojování lidí.
“Spousta lidí prostě platí už jen za to, že mají možnost účastnit se akcí, kde se jedná o česko-čínském byznyse,” konstatoval již citovaný zdroj.
Komu každopádně vstřícná politika Hradu a některých vládních politiků přichází vhod, jsou již zmiňovaná Kellnerova PPF a automobilka Škoda, které už na čínském trhu jsou a své investice hodlají dál rozvíjet. Jen PPF oznámila, že chce do konce příštího roku investovat do rozvoje svého byznysu se spotřebitelskými půjčkami v Číně celkem 23 miliard. Škoda Auto zase podle nedávného prohlášení celkem 60 miliard.
PPF si ostatně dobré vztahy s Hradem pěstuje. Za připomenutí stojí Zemanova cesta do Číny, kam v roce 2014 na setkání s prezidentem Si Ťin-pchingem i miliardáře Petra Kellnera. Z Číny se pak český prezident vracel domů letounem pronajatým Kellnerovou skupinou PPF.
Uznávaná ekonomická novinářka Jana Klímová ve své analýze připomíná zákulisní informace, že právě investice Škody Auto a PPF stojí za vstřícností některých českých politiků k představitelům komunistické Číny. “Logicky mají jak PPF, tak i automobilka zájem na dobrých vztazích obou zemí. A jména těchto firem se často skloňují jako jeden z důvodů citlivosti tuzemských politiků na kritiku Číny,” napsala Klímová na zpravodajském webu Českého rozhlasu.
A současně dodává také pár čísel, které dokládají, že rozdíl mezi velikostí dovozu z Číny a naopak našeho exportu na čínský trh se nijak nezmenšuje. “Spíše naopak. Politiky tolik podporovaný vývoz Česka do Číny dosáhl loni hodnoty zhruba pouze 45 miliard korun, zatímco z Číny k nám se dovezlo zboží za 467 miliard korun,” dodala.
Z celkového exportu České republiky na Čínu připadá pouhých šest procent.
Článek je součástí projektu, v němž redakce Neovlivní.cz mapuje politické pozadí byznysu. Partnerem projektu je Nadační fond proti korupci. O spolupráci si více můžete přečíst zde ». |