Dostala trest za to, že chtěla řešit kartu Pražana. Lítačka bude druhá Opencard, říká

Byl to jeden z těch rozsudků, které lze selským rozumem těžko pobrat. S tresty od soudu odešli lidé, kteří se snažili řešit potíže s kartou Pražana Opencard. Zato ti, kdo smlouvy nevýhodné pro město zaranžovali, nebyli ani stíháni. „Když ten proces začínal, tak jsem si říkala, že 26 let po revoluci tady spravedlnost už být musí. Teď ale ztrácím naději,” říká dosud odsouzená bývalá radní pro informatiku Eva Vorlíčková. Odvolala se, ale v dobrý konec už nevěří.

Když loni v září vynesl pražský městský soud rozsudek v kauze Opencard, odešla s nejpřísnějším trestem bývalá radní pro informatiku Eva Vorlíčková. Žena, která podepsala Chartu 77, si po revoluci založila malou IT firmu a se spolkem přátel se věnovala opravám pomníčků a kostelíků na Vysočině. Pak vstoupila do politiky. V níž dostala za prodloužení smlouvy s firmou Haguess bez soutěže zatím nepravomocně tříletou podmínku.

Eva Vorlíčková. Foto: Praha.eu

Neo: Jak si dnes vysvětlujete to, že jste přišli na magistrát se snahou zprůhlednit hospodaření a místo toho jste po pár letech sami odešli od soudu s trestem, a to dokonce za případ, který jste zdědili, tedy Opencard?

My jsme přišli ve strašně blbé době, po Pavlu Bémovi a jeho éře. Když jsem si začínala číst smlouvy, které tu byly, a studovala jsem jednotlivé projekty, tak jsem přemýšlela, co dělat.

Jestli tu kancelář nezapečetit a prostě nezavolat policii. To byly úplně nesmyslné projekty – jako třeba Bezdrátová Praha. Téměř 400 milionů a nic z toho. Trestních oznámení tady byla spousta. Valnou většinu dostával na stůl jakýsi vyšetřovatel Gejza Rakaš, ale v podstatě všechno bylo velmi rychle odloženo. Podle mě nebyla vůle vyšetřovat to, co bylo. Navíc IT projekty jsou poměrně složité, tak nevím, jestli na to má policie vůbec kapacitu a vůli to začít rozkrývat.

Neo: Ale jak to, že jste to nakonec vy, kdo stojí před soudem za jednu z pražských kauz, zatímco ty ostatní nikdo pořádně ani nešetřil? Vy jste to zkrátka ve veřejné správě neuměli?

Podle mě byl největší problém ten, že jsme někteří z nás uzavřeli ty penězovody. Uzavřeli jsme kohoutky. Na informatice to bylo patrné hned. Rozpočty informatiky byly na magistrátu v době našeho příchodu přes miliardu, miliarda a dvě stě milionů. To je strašné číslo a my jsme se hned první rok dostali na 600 milionů jen tím, že jsme vypověděli smlouvy, které se platily, ale Praha z nich nic neměla.

Neo: A co dnes – jsou IT projekty stejně problematické tendry jako dřív?

Já jsem člověk strašně poctivý a šťouravý. Když nám bylo vyčítáno, že jsme bez soutěže uzavřeli smlouvu na podporu Opencard, tak jsem si schválně prošla zakázky všech možných ministerstev. Vytiskla je a dala státnímu zástupci. Bylo jich asi půl metru. Řekla jsem mu, že jestli myslí, že to, co jsme udělali, je trestný čin, tak že tady mu nesu stejné případy, tak ať koná. Samozřejmě se nic nedělo.

Neo: Z poslední doby třeba prodloužení smlouvy s firmou Kapsch na výběr dálničního mýta, že?

Samozřejmě. Tam to navíc není žádná podpora, ale provoz systému, což vůbec není nutné. Taky proto smlouvy nepodepsal sám ministr Dan Ťok a nechal to podepsat náměstka. Ale jsou i další. Mistři světa v zadání z ruky jsou ministerstvo financí, spravedlnosti, generální finanční ředitelství. Někde to přitom fakt nebylo namístě.

Neo: Co nástupce Opencard – karta Lítačka? To také bylo zadáno bez soutěže, z ruky.

Podle mě to bude druhá Opencard, která bude mít ještě horší důsledky. Firma EMS, která dělala Opencard, se dnes brání několika soudními spory a bůhví, jak to dopadne. Dopravní systém totiž pořád běží na softwaru EMS.

Eva Vorlíčková

• Absolventka ČVUT, oboru Automatizované systémy řízení ve stavebnictví, se narodila před čtyřiapadesáti lety na Vysočině v Ledči nad Sázavou.
• Pracovala v národním podniku Kniha, načerno tiskla letáky a samizdaty. Podepsala Chartu 77. Po revoluci si založila malou IT firmu, která dodnes funguje.
• Byla členkou ODA, později vstoupila do TOP 09. V roce 2010 byla zvolená do zastupitelstva hlavního města Prahy, stala se radní pro oblast IT, později měla na starosti majetek. Na podzim 2016 byla nepravomocně odsouzena ke tříleté podmínce v kauze Opencard. 
• Dnes je řadovou nezávislou zastupitelkou. Věnuje se kanoistice, lyžování a ochotnickému divadlu.

Neo: A co říkáte na ten způsob vzniku Lítačky?

Pro mě by bylo nepředstavitelné, že bych si někdy v srpnu podlimitní zakázkou do dvou milionů vzala konzultantskou firmu a pak v říjnu rozhodla o tom, že tahle poradenská firma mi dodá jejich software za 1 650 tisíc a ještě hardware za 600 tisíc a zase jí to dám rovnou z ruky. Ob zastupitelstvo se ptám na náklady Lítačky. Jen na Operátora ICT odchází přes 5 milionů měsíčně. A to dělají jen Lítačku a podporu umírající Opencard. Chtěla bych vědět, komu přesně a kolik se platí, ale pořád mi to neřekli.

Neo: Hlavní město a s ním i řada dalších teď rozjíždí projekty chytrých měst, tak zvané Smart Cities. S těmi se bude pojit řada drahých IT projektů a ve velké řadě případů se s nimi spojilo hnutí ANO. Jak to dopadne?

To je taky úsměvné. My se jako zastupitelé k mnoha věcem nedostaneme, ale pomalu mi to začíná připomínat rok 2007. Tehdy bylo nadšení pro informatiku, rozpočet se z roku na rok zvýšil ze 400 milionů na miliardu, ale ty projekty nebyly připravené. Takže pak se vymýšlela jedna pitomost za druhou, jen aby se peníze utratily. Tam se vymyslela třeba ta Bezdrátová Praha. Teď mám z toho dojem podobný. Moc tomu nevěřím, neexistuje žádná koncepce. Překvapilo mě ale, jak si ty projekty nechala utéct sociální demokracie a přepustila je v podstatě úplně do rukou ANO.

Neo: V čem je hlavní problém IT řízení? Je nutné jim vždycky nechávat autorská práva k jednotlivým projektům?

Ono si moc nepomůžete. Jsou firmy, které když vytvoří autorský kód, tak vám ho celý předají. Ale pak je to zase problematické, protože musíte najít někoho, kdo na ten kód bude schopen navázat. Špatně je několik věcí – že se kriminalizuje jednací řízení bez uveřejnění, které je přitom někdy opravdu užitečné a i se dosáhne lepší ceny.

Neo: A ty další problémy?

To, že hlavně velké firmy nechtějí pouštět svá autorská práva. Ty softwary jsou složitě vyvíjeny, a navíc firmy nechtějí, aby se jim v jejich kódech někdo šťoural.

Neo: A je na těchto postech dostatek odborníků?

Rozhodně není. Ti jsou na druhé straně. My když jsme sem nastupovali, tak jsme sháněli lidi, jenže když jsme jim nabídli 25 tisíc hrubého, tak se nám každý vysmál.

Neo: Když jsme u peněz – řeknete mi, kolik vás osobně už stála kauza Opencard?

Mně osobně 600 tisíc korun určitě a teď nás ještě čeká placení dalšího znaleckého posudku, který bude stát určitě dalších tak zhruba 500 až 600 tisíc.

Další rozhovory na Neovlivní:

» S Jakubem Horákem o politickém marketingu
» S byznysmenem Janem Dobrovským o pražské kavárně, Židech a českém plebejství
» S Radkinem Honzákem o světě, který neví roupama, co dělat
» S Markem Dalíkem: Jediný rozhovor, ve kterém řekl vše

Neo: Jak to ovlivnilo váš život?

Já jsem byla svým otcem, prvorepublikovým podnikatelem, vychovávaná tak, že nemám lhát, krást. Celý život se tím řídím a ten cejch zločince mi opravdu vadí. Jenže tady už to tak bývá, že když je odsouzený politik, tak se všichni radují a na další se nehledí.

Neo: Stává se vám, že vás někdo zastaví a třeba vám nadává? Nebo říká, že vám to patří?

Ne, to ne. Spíš dostávám povzbudivé SMS, i od vzdálenějších lidí. Řada lidí se také ozývá, že nám chce pomoci, nabízí třeba finanční příspěvek na právníky.

Neo: Takže vám někdo přispívá?

Moji kamarádi teď zakládají transparentní účet a chtějí pořádat sbírku. Vidí, jak se trápím, a chápou to i jako morální podporu.

Neo: V kauze Opencard vás bylo obviněno 15. Táhli jste za jeden provaz?

Ano. I když jsem některé lidi, hlavně externí úředníky, viděla poprvé až u soudu, tak jsme všichni tušili, že to je nutné. Že jsme tehdy postupovali jedinou možnou cestou a musíme to společně obhájit. Každý ze svého pohledu.

Neo: Teď jste řadová zastupitelka. Vrátila jste se k práci pro vaši firmu?

Něco dělám. Ale spíš se bavím dobročinnými věcmi, abych se nezbláznila. Pořád čekám, co bude. A navíc, když jsem celý ten rok chodila k soudu, tak bych ani nezvládla být někde zaměstnaná. Bylo to 42 jednacích dní a týdny příprav.

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someone


Marie Bastlová

Spolupracovnice Neovlivní.cz, působí jako analytička České rozhlasu Radiožurnál.


Images are for demo purposes only and are properties of their respective owners. Old Paper by ThunderThemes.net

Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít