Politici rozhazují. Protože mohou, říká Lukáš Wagenknecht

 

 

Dokud bude z čeho krást, nemůžeme od politiků čekat, že se postaví podvodům z veřejných zakázek či dotací. Zhruba tak by se dala shrnout zkušenost Lukáše Wagenknechta s politiky a fungováním státní správy. Někdejší první náměstek ministra financí se věnuje i po odchodu do privátu tomu, co dělal vlastně celý profesní život – kontroluje, co se děje s penězi daňových poplatníků. Jen už to dnes dělá spíš jako hobby, živí ho obchod s elektronikou. Trendy při zneužívání veřejných peněz jej nenaplňují optimismem. „Je to pořád horší,“ říká poté, co si na to zpracoval analýzu.

Je to už rok a třičtvrtě, co odešel z ministerstva financí. Přesto Lukáš Wagenknecht zůstává na blacklistu momentálně nejmocnějšího politika Andreje Babiše stále na předním místě. Ministr jej podezřívá, že proti němu rozpoutal vyšetřování například Čapího hnízda a skryl se za anonymní udání. Bylo to tak?

Lukáš Wagenknecht. Foto: Neo

Neo: Začněme aktuálně: V březnu se spouští druhá fáze EET. U té první loni přišlo ministerstvo financí těsně před spuštěním projektu se zásadními změnami. O čem to podle Vaší zkušenosti na financích svědčí?

Svědčí to o nepromyšlenosti projektu jako takového. Každý projekt, který je na vládní úrovni, musí být od začátku projednaný, prodiskutovaný. Ve chvíli, kdy je hozený do provozu, musí nějakou dobu fungovat beze změn a v průběhu se pak ukáže, co je špatně. Vyhodnocuje se to zpětně a pak se teprve dělají změny. Ne týden před ostrým startem. Tím jen podnikatelské prostředí znejistíte.

Neo: Lidé z ministerstva financí, na které se Andrej Babiš pokusil odpovědnost za zmatky u té první fáze přehodit, si stěžují, že nikdy nedostali přesné zadání. Je to možné?

Když projekt začínal, ještě jsem u toho nějakou dobu na ministerstvu byl. Můžu potvrdit, že to přesné zadání nebylo. Myšlenky se vyvíjely, ale bohužel se debata systematicky nikam neposunovala. Obecně si myslím, že elektronické pokladny nejsou špatný nápad, ale ten „umělecký dojem“ z chaotické přípravy to celé zkazil.

Neo: Bylo to obvyklé, aby se takto chaoticky připravovaly na MF zákony?

Můžu mluvit za zákony, které jsem připravoval já. Ty jsem měl promyšlené, věděl jsem, kam chci dojít. U pana Babiše je problém, že je workoholik a názory mění v průběhu vývoje té legislativy. Bohužel dává na názor lidí, kteří za ním chodí postupně, a on upravuje své momentální stanovisko podle toho, s kým zrovna mluvil. Zažil jsem to u zákona o finanční kontrole, který se mimochodem dodnes nedořešil. Vždycky někdo přišel, něco mu řekl a on nám to zadal jako nové zadání.

Neo: Většinu svého profesního života jste strávil kontrolováním toho, jak úředníci a politici nakládají s penězi daňových poplatníků. Máme tu ze zákona NKÚ, který na to má dohlížet. Jenže už jeho někdejší respektovaný šéf Voleník se veřejně zlobil, že si politici dělají z nálezů úřadu trhací kalendář. A je to pořád horší. Nebylo by lepší ho vlastně zrušit, když to stejně k ničemu nevede?

Rušit určitě ne. Všude na světě takové úřady fungují, tak ho snad začnou jednou brát vážně i u nás. Ale tady je zkrátka opačný přístup k veřejným penězům. Začíná to třeba u toho, že se u nás nedělají finanční audity ministerstev. To v důsledku znamená, že resorty nepředkládají reálná čísla o státním rozpočtu. Je to jako ve firmě. Na konci roku máte účetní závěrku s čísly o tom, jak jste hospodařil. A tu musí ověřit auditor, aby bylo jasné, že ta čísla jsou důvěryhodná a správná. Ale u státu se tak neděje. Tím auditorem by měl být NKÚ a auditovat by měl čísla (účetní závěrky) všech ministerstev. V praxi je to ale tak, že audituje jenom čtyři kapitoly ze 42, ještě k tomu s dvouletým zpožděním.

Dělal jsem k tomu krátkou analýzu a vyšlo mi, že v roce 2015 u těch čtyř bylo špatně zaúčtováno přes padesát miliard. Současně schodek státního rozpočtu vykázaný ministerstvem financí byl údajných 62,8 miliardy. Jak tedy můžeme věřit takovému číslu, když jenom u necelých deseti procent kapitol byla taková chyba?

Odpovím na to sám, v České republice žádnému ministrovi financí ohledně schodku rozpočtu věřit nemůžeme. Jsou to jenom čísla, která nejsou vůbec důvěryhodná a podle zjištění NKÚ z předchozích let správná.

Ilustrační snímek: Shutterstock

Neo: Proč to tak je?

V tomto směru je tu špatně nastavená legislativa. Nikde není řečeno, že se musí výsledky kontrol NKÚ následně zohledňovat v praxi. Například tak, že když odhalené skutky daný úřad nenapraví, tak zkrátka nedostane peníze. Bohužel, politikům to tak vyhovuje. Kontrolní systém je tu tak rozdrobený, že ať z něj vypadne cokoli, máte mnoho možností to neřešit. Těch alarmujících nálezů je spousta. Ale proběhne to médii a druhý den už o tom nikdo neví.

Neo: Máte recept, jak to změnit?

Bavil jsem se o tom v Londýně s tamním viceprezidentem jejich NKÚ a ten mi říkal, že dokud nepřišla před lety krize, bylo to jak u nás. Platí, že dokud sem budou proudit peníze z eurofondů, nic se nezmění. Teprve až nebude na rozhazování, začnou politici šetřit.

Neo: Proto třeba veřejnosti nevadí podezření z dotačního podvodu vicepremiéra v kauze Čapí hnízdo? Že to byly peníze z Evropské unie, na kterou spousta lidí nadává a dotace bere tak, že to stejně není z našeho, takže jejich rozkrádání je nepálí?

Osobně jsem si jistý, že dotace pro Čapí hnízdo byla protiprávní. Ale máte pravdu, že z unie se tady dělá ďábel. Jenže lidem nedochází, že unie nám sice dává peníze, ale to, jak se využijí, už je na českých politicích. To oni nesou odpovědnost, jich je potřeba se ptát. Zatím to je ale spíš tak, že se neptá nikdo a hroší kůže u nás funguje stále lépe.

Neo: Proč to tak je?

Vidím za tím selhání médií. Lidé mají právo na objektivní informace, ale když dostáváte nějakou kauzu naservírovanou tak, jakože to je jen české vyčúránkovství, tak to tak lidi berou. Kdyby to ale bylo objektivně pojmenované, že to přece je nezákonné jednání, tak by to bylo jinak. Většina médií prostě přestala věci pojmenovávat tak, jak jsou.

Neo: Vy jste ve státní správě působil opakovaně, kdysi jste byl auditor na ministerstvu vnitra. Pak na financích, takže jste měl státní sektor možnost detailně poznat. Co vás na státní správě překvapilo nejvíc?

Dlouhodobá úmornost, která je frustrující. Když děláte na dlouhodobém projektu, je to boj. Spousta úředníků má svůj zúžený pohled na jednu výseč problému, ale aby si všichni sedli a dali dohromady ty své výseče, to je problém. A mezi těmi dvěma angažmá ve státní správě jsem si všiml, jak se také změnila politická kultura. Kopání do kotníků se stalo skoro národním sportem.

Neo: Jak v praxi takové kopání do kotníků vypadá?

Kdo chce, tak vám klidně shodí nějaký návrh zákona nikoli z věcných, ale politických důvodů. Ty jsi mě nepodržel u tohohle zákona, tak já ti to teď vrátím. To je pro mě nepochopitelné uvažování. Zažil jsem to na vlastní kůži se zákonem o finanční kontrole, který má zajistit dohled nad tím, jak se za přispění politiků utrácejí peníze daňových poplatníků.

Neo: Jakože vám ho blokovali proto, že jste ho předkládal jako Babišův náměstek?

Myslím, že ano. Tehdy to shodila Legislativní rada vlády ovládaná ČSSD. Šlo o to, že jsem navrhoval, aby audity ministerstev chodily na všechny úřady. Jen pak to k něčemu může být.

Uvedu příklad: Pokud máte velkou společnost, která má matku a dcery, je běžné, že interní audit matky audituje všechny. Je to efektivnější, nemá smysl držet auditory na každé společnosti. Ta myšlenka vychází z mezinárodních auditních standardů, které platí na celém světě. Chtěl jsem k tomu přistoupit stejně a dát tu možnost ministerstvům, aby jejich auditoři mohli ověřovat i podřízené organizace. Jenomže jsem neprorazil. Právníci v té radě řešili, jestli interní auditor může auditovat i podřízený úřad, když je podle svého názvu jenom interní. Nešlo vůbec o problém právní čistoty, ale o jejich osobní názor na věc, které podle mě vůbec nerozuměli. Proč by to nemohlo fungovat u nás, když to jde v Holandsku, ve Velké Británii a jinde na světě? Jednoduše jednání legislativní rady neřešilo jenom právní čistotu, bylo podle mě zpolitizované.

Neo: Roky sledujete veřejné zakázky. Změnila se situace v této oblasti k lepšímu, podvádí se méně?

Řeknu vám to na číslech: udělali jsme analýzu, která se zaměřila na zakázky takzvaně z ruky, bez veřejné soutěže. Evropský průměr za rok 2015 je 6,6 procenta z celkového objemu zadávaných zakázek. V České republice to je poslední tři roky procent 19. Jsme třikrát horší než Evropa, jsme v tomto ohledu druzí nejhorší. Hned po Kypru. Pravidla pro zadávání zakázek tu prostě nejsou aplikovaná, jak by měla být. To alarmující zjištění ale je, že to není náhodná, ojedinělá věc. Je to systémové. Jen pro příklad – zakázka na provozování mýtného systému, kdy ministr dopravy už předem věděl, že to dá firmě bez výběrového řízení.

Lukáš Wagenknecht

• Tak trochu netypický auditor. Říká se o něm, že by klidně zauditoval svého ministra, kdyby na to přišlo.
• Osmatřicetiletý vystudovaný ekonom působil dvakrát ve státní správě. Nejdřív na vnitru za Františka Bublana, později u ministra financí Andreje Babiše. S tím se rozešli ve zlém. Wagenknecht byl přesvědčen, že ho ministr odvolal na přání své tehdejší spolupracovnice Radmily Kleslové a proto, že odmítl podepsat jednu ze sporných zakázek resortu. Ministr svůj krok nikdy nezdůvodnil.
• V době, kdy nebyl ve státní správě, Wagenknecht auditoval například pro firmu Deloitte, která patří mezi čtyřku největších auditorů na světě. Působil v Regionální radě regionu soudržnosti Střední Čechy, kde byl vedoucím odboru interního auditu a měl na starosti i problematiku fondů Evropské unie.
• Posléze přispěl k odhalení podvodů s dotacemi v severních Čechách a machinacím v pražském dopravním podniku, kde jeden čas působil jako šéf interního auditu.

Neo: Ale v tomto konkrétním případu – mohl to udělat jinak? Ten případ zdědil, postupoval v rámci mantinelů, které mu zanechali jeho předchůdci.

Vláda měla tři roky na to, aby vypsala novou soutěž. A neudělala to. Přitom za ty tři roky je standardní vláda schopna tu zakázku vysoutěžit i připravit systém, aby to mohlo fungovat. Pak se může ministr vymlouvat, jak chce. Kdyby přece chtěli a byla to jejich priorita, tak to stihli. Jenže tady nikdo nechce slyšet, že cenu zakázky nikdy neprověříte, když neprojde trhem. V tom je riziko zakázek z ruky.

Neo: Máte pro to nějaké vysvětlení?

Sám to úplně nechápu, ale myslím, že těch motivů je víc. Politici to zkrátka dělají, protože můžou. Co jim hrozí? Maximálně pokuta z antimonopolního úřadu. Pak na tom vidíte tu aroganci, kdy ministr dopravy, když mu ÚOHS dá pokutu za mýto, řekne: To je v pohodě, to neplatí daňový poplatník, ale ministerstvo dopravy. V tomto konkrétním případu bych viděl i selhání antimonopolního úřadu, že nebyl důsledný. Nakonec zřejmě převážil veřejný zájem, aby to mýto jelo dál.

Neo: Upřímně nevím, jestli to nakonec není ten správný pohled. Když proti tomu máte hrozbu, že od ledna prostě mýto nebude vybírané.

No, to je pravda. Mýto by se od ledna nevybíralo, kdyby antimonopolní úřad tu zakázku zarazil. Ale znovu říkám: to přece způsobili politici sami tím, že nekonali. Na takový pohled přece nemůžeme přistoupit, to pak soutěže raději zrušme a dávejme z ruky všechny zakázky. Co je to za přístup, že někdo je z ruky dostane a někdo musí soutěžit? Malé obce je dělají a ministr se na to vykašle? No, já být starostou, tak se na to taky vykašlu. Je to jako fotbal. Buď hrajete podle pravidel a je to fotbal, nebo se na ně vykašlete, ale pak už nehrajte fotbal. Když máte nějaký liberálně demokratický systém vládnutí, musí se pravidla dodržovat. Je jedním ze znaků totalitních států, že zákony mají a nedodržují je.

Neo: Zhoršuje se ta situace?

Jednoznačně. A překvapuje mě, že to je systémově plánované. Při zavádění S-karty (speciální platební karta zavedená jako identifikační průkaz pro osoby žádající sociální dávky, pozn. red.) udělal náměstek Šiška to samé, co teď udělaly finance s EET: na základě historické smlouvy dal té samé firmě zakázku z ruky, aby ale udělala něco jiného, co v té původní smlouvě nebylo. Šiška za to šel sedět a teď se neděje nic. Posunují se hranice toho, jak porušujeme pravidla.

Neo: Protože nepřichází trest?

Asi. Myslím, že pro politika je hlavní trest, že média začnou jeho prohřešek řešit a volič vidí, že si zvolil špatně. Teď to tak nefunguje, už jsem o tom mluvil, že média ztratila tah na branku. A ti politici, kteří chtějí své funkce zneužívat, vidí, že můžou. Protože trest nepřijde.

Neo: Současná vláda se zapíše do polistopadové historie jako kabinet, který přijal nejvíc zákonů oklešťujících naše svobody. Pod pláštíkem lepšího fungování státu prosadil vznik nejrůznějších registrů, povinných databází, kontrol, které mohou docházet přímo do domácností. Mluví už i do toho, v čem smíme ven. Máte pro to vysvětlení?

Foto: facebookový profil hnutí ANO

Podle mého je za tím postoj, který vláda zaujala obecně: je pro mě komfortnější lidi otravovat a přenášet na ně odpovědnost za věci, které má nést stát a za které mají sbírat body politici. Pro mě to je nepřijatelné. Jako stát přece nemohu svoji neschopnost vybírat daně řešit tím, že zavedu EET a budu nutit občany, aby tu černou práci odvedli za mě. A to osobně rozhodně nejsem proti konceptu elektronických pokladen. Ale jsem proti tomu, aby stát pořád bujel a ještě si na tom někdo udělal byznys. Na rovinu: kdyby fungovala finanční správa tak, jak má, nemuselo by být žádné EET.

Neo: Přes to všechno jsem ale z byznysu zaznamenala hlasy, že se velké firmy, které v minulosti třeba podváděly s daněmi, bojí. A přestávají to dělat.

Je to možné. Je prostě fakt, že s vratkami DPH tu byl velký problém a s karuselovými podvody taky. Takže to se mohlo alespoň na čas zarazit. Ale samotné podnikatelské prostředí přece tato vláda nijak nezlepšila. Preferují se tu velké firmy, ale nikdo nedbá na ty malé. Všemi těmi věcmi, jako je EET, kontrolní hlášení, komplikovaná byrokracie třeba i jen se založením malé živnosti, tím vychází vláda vstříc těm velkým. A naopak malým to komplikuje.

Nebo dotace. Křiví trh a v Česku zase nepodporují ty malé firmy, ale ty velké. Přitom je to nesmysl, tedy pokud vaším cílem není zlikvidovat malé firmy a nechcete tu nechat jen ty velké.

Neo: Zmínil jste dotace. Jak si stojíme, co se týče rozdělování peněz z EU?

Problém je v objemu, který je příliš velký. Prostě je k dispozici moc velký balík a je tlak na to, aby se to všechno vyčerpalo, a nikoli na to, aby dotace šly na smysluplné projekty. S tím souvisí i nechuť politiků vypořádat se s dotacemi pro firmy s utajenými vlastníky. No, to pak tam ale budou Čapí hnízda pořád. My se neustále chováme, jakože dotace z unie nejsou naše peníze. Ale my stejně odvádíme peníze do Evropské unie, byť samozřejmě zpátky dostáváme nepoměrně víc.

Neo: Vy jste na ministerstvu financí strávil rok a půl, nakonec jste se s Andrejem Babišem rozešel ve zlém. Veřejně o vás mluví jako o jedinci, co se mstí a dává na něj jedno anonymní udání za druhým. Stálo vám to za to, vůbec do státní správy znovu nastupovat?

O tom jsem hodně přemýšlel a myslím, že jo.

Neo: Proč?

Celý život se pohybuji v oblasti auditů a kontrol finančních toků. Viděl jsem, kde jsou mezery, kde by bylo možné něco vylepšit. A tady jsem měl možnost to ovlivnit. Mojí motivací byl právě zmiňovaný zákon o finanční kontrole. Podařilo se mi prosadit jej do programového prohlášení vlády. Po mém odchodu to ale šlo do ztracena, asi nemají zájem, aby tu takový zákon byl. Chtěl jsem také prosadit projekt otevřená data, registr smluv – což se nakonec podařilo. Zkrátka zkusil jsem to. Nestál jsem opodál a pokusil se o změnu. Že to pak se mnou na ministerstvu dopadlo, jak to dopadlo, to už je holt život.

Neo: Co vám spolupráce s Andrejem Babišem dala?

Ponaučení, že politici neplní svoje sliby.

Další rozhovory na Neovlivní:

» S psychiatrem Radkinem Honzákem: “Svět neví, co roupama dělat”
» S Markem Dalíkem: Jediný rozhovor, ve kterém řekl vše
» S novinářem Janem Dražanem: O čem přátelé Václava Havla nemluví
» S architektem Petrem Hlaváčkem o Praze – městě, které mohlo být
» S Vladimírem “Lábusem” Drápalem o undergroundu a setkání se Zemanem
» S podnikatelem Tomášem Březinou: O cestě tam (ANO) a zase zpátky (byznys)

Neo: Co máte konkrétně na mysli?

Třeba zase ten zákon o finanční kontrole. Myslím si, že to blokoval právě on. Ačkoli původně mi tvrdil, že je nezbytné to dotáhnout do konce. A pak jsem byl také překvapený, že mi do očí nedokázal říct, proč končím. Neumí jednat na rovinu.

Neo: Před vstupem do státní správy jste pracoval pro velkého soukromého auditora, firmu Delloite, pak jste se chtěl k auditům v privátu vrátit, ale nakonec to nedopadlo. To jste byl kvůli nálepce nepřítele ministra financí nezaměstnatelný?

Na rovinu: trochu problém to byl. Dostal jsem několik nabídek, ale pak je ty firmy stáhly. Můžu se jen domnívat proč, ale nijak jsem to vlastně neřešil. Nechtěl jsem je dostat do potíží. Na druhou stranu mám soukromý byznys, takže mě to tolik netrápilo. Mám maloobchod se spotřební elektronikou. Daří se mi, mám z toho radost.

Vedle toho se věnuji projektu Good Governance, to je neziskovka, přes kterou upozorňuji na to, jak se v téhle zemi nakládá s veřejnými penězi, jak funguje, nebo spíš nefunguje státní správa a jak je to s kontrolou. Takže vlastně to samé, co jsem dělal ve státní správě.

Neo: Kdo tu vaši neziskovku financuje?

Spouštěl jsem to z vlastních peněz, loni už se mi podařilo sehnat peníze od soukromých podnikatelů na dva projekty – odbourání bariér podnikatelů a transparentnost veřejné správy.

Neo: A kdo jsou ti podnikatelé?

Nechtějí vystupovat veřejně. Zatím.

Neo: Vy jste začal spolupracovat i s Jaromírem Soukupem, mediálním podnikatelem, který spolu s čínskou CEFC vydává mimo jiné časopis Týden a vlastní televizi Barrandov a netají se svými antipatiemi k Babišovi. To nějak souvisí?

Z mé strany určitě ne. Frustrovalo mě, že některá témata, která se týkají právě zneužívání peněz daňových poplatníků, do médií dostáváte jen s obtížemi. Jsou pro ně moc složitá a taky tím, kdo dnes velká média vlastní, vidíte, že se jim do toho nechce kvůli jejich majitelům. U pana Soukupa naopak o ně projevili zájem, takže v roli konzultanta se podílím na přípravě televizních pořadů v této oblasti.

Neo: A mimochodem, sepsal jste ta udání na Andreje Babiše, jak tvrdí?

Nesepsal, nemám v povaze užírat se nějakou křivdou a spřádat pomstu. Ale ten, kdo to udělal, byl zjevně profík. Jinak by se policie ani evropský úřad pro boj s podvody OLAF Čapím hnízdem vůbec nezabývaly.

 

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someone


Images are for demo purposes only and are properties of their respective owners. Old Paper by ThunderThemes.net

Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít