Velmi otevřený rozhovor, jak Češi Němce (ne)zajímají

Německý novinář Hans-Jörg Schmidt žije od roku 1990 v Praze. Na rozhovor s ním jsme se vydali kvůli sledované sérii regionálních voleb v zemi našeho západního souseda, v nichž výrazně bodovali populisté. Ale také v době, kdy z nejvyšších míst české politiky, vládu nevyjímaje, tu a tam zaznívají ostrá slova na adresu německé vize Evropy a kroků, které prosazuje nejvlivnější žena starého kontinentu Angela Merkel.

Pohled na většinový tón českých médiích v komentářích o čerstvých německých volbách svádí k jasnému závěru: Angela Merkel prohrála, ztrácí vliv, politika “otevřené Evropy” nefunguje, většina populace ji odmítá. Zastánci “tvrdé linie” v české vládní politice mají pravdu, když na německou kancléřku a její vize útočí, tudy cesta pro EU nevede.

Hans-Jörg Schmidt, který dlouhodobě sleduje a analyzuje vztahy Čechů a Němců, ale nabízí jiný obrázek: “Kroky Merkel jsou v Česku veřejně interpretovány špatně, včetně mnoha médií. A mám pocit, že se to děje záměrně.”

Schmidt nezapře, že je sám novinář – odpovídá zeširoka, s odbočkami a odkazy. A také bez servítků, ať už hodnotí českého prezidenta a premiéra, miliardáře v roli ministra financí nebo šéfy vlád v Polsku, Maďarsku či na Slovensku.

DLM: Po zemských volbách v Německu, ale i mnohokrát před nimi jsme mohli slyšet české ministry či poslance, jak komentují a hodnotí německé kroky a politiku. Tak to otočím: Jak je vlastně v Německu vnímána současná Česká republika ?

Příliš málo a často taky špatně. Ale i když to nepatří k otázce, musím říct, že za poslední půlrok jsem se oprávněně a často rozčiloval nad druhou stranou mince – nad českými komentáři a komentátory, kterých jsem si dlouhá léta vážil a které jsem pak najednou nepoznával. Je pro mne nepochopitelné, co píšou o Německu. Nevnímají věci takové, jaké jsou.

DLM: Například?

Když například Angela Merkel v rozhovoru pro ARD říká: “Řecko se utápí v uprchlících, to není moje Evropa”, tak tím míní, že to je něco, s čímž se nehodlá smířit, že to neodpovídá jejím představám, hodnotám, které zastupuje. Tady pak čtu komentář, ve kterém se píše, že to taky její Evropa není, ještě aby byla! Neboli okamžitě se to převede na domnělý nárok kancléřky vést Evropu, že si Merkel myslí, že je samovládkyní, že ona rozhoduje.

Německá média o Česku: Gott a Balkán

“Jak je Česko v Německu vnímáno médii? Velmi málo,” říká Schmidt: “Souvisí to s tím, že je to malá sousedská země, srovnatelná s Dánskem, Nizozemskem, Belgií, možná Švýcarskem. Co by Němci věděli o Švýcarsku, kdyby tam nesídila FIFA? A co mají říkat takoví Slováci? Ti jakoby nejsou. Je neuvěřitelné, jak jsem musel bojovat za každý příspěvek ke slovenským volbám. Když jsou pak Češi se Slováky, Poláky a Maďary hozeni do jednoho pytle, to není správné. Měl jsem jednou šéfa – nemůžu říct pro jaké noviny pracoval -, který se mne jednou na telefonu zeptal: Praha? To už je přece Balkán, ne? A myslel to skutečně vážně. V německých novinách najdete stovky kritických komentářů a článků k tomu, co hrozného v souvislosti s uprchlickou krizí Visegrádské země dělají. Ale jen maximálně dvacet, pětadvacet článků najdete o tom, že Francois Hollande prohlásil, že Francie přijme třicet tisíc uprchlíků, víc ne. To by pro nás Němce měl být podstatně větší důvod k zamyšlení, když nejdůležitější evropský partner říká třicet tisíc a konec. Tím směrem by člověk měl ukázat prstem, ne sem na středoevropany. To není fair. Když jako korespondent nabídnu, že mám článek o Karlu Gottovi, tak ten mi vezmou okamžitě. Když jim řeknu, že mám něco o rozdílech mezi Sobotkou a Ficem, tak se mě ptají – tak to je už zase ten tvůj Balkán, ne? To naši čtenáři nechtějí číst.”

A že tím vším okopává kotníky zemím Visegrádu, které si uzavření hranic samy spolu s Rakušany vymyslely. To je naprosto absurdní. Tady jsou věci interpretovány úplně špatně a mám pocit, že jsou interpretovány špatně záměrně.

DLM: Když jste zmínil Visegrádskou čtyřku, jak se díváte na sílící tendence obyvatel těchto zemí přiklonit se k autoritativním až radikálním politikům a stranám?

V jistém smyslu je to traumatické.

Pro mne je nepochopitelný vývoj v Polsku. Poláci mají velmi vyhraněný vztah k Rusům, ale s lidmi Jaroslava Kaczyňského se tam šíří putinovský autoritativní styl. Podobně v Maďarsku, i když tam je to trochu něco jiného. Viktor Orbán to má ve svých genech, on to potřebuje a cítí se přitom výborně.

V případě Maďarska je také zapotřebí říct, že přes všechno, co tam Orbán provádí, tak kritika z Německa je zdrženlivá. A to souvisí s rokem 1989. Maďaři byli první, kdo otevřeli Železnou oponu pro prvních několik stovek uprchlíků. To Německo Maďarům nezapomene. Proto si může Orbán v jistém smyslu dělat co chce, přesto, že jeho politika je příšerná.

Ficovu politiku vlastně považuji za ještě příšernější, protože se léta s Orbánem hádali až do krve, člověk měl pomalu strach. A dnes jsou si oba tak blízcí, že se mezi ně nevejde ani lístek papíru. Až Slováci v červenci převezmou evropské předsednictví, budou se muset mírnit, jinak to nedopadne dobře. Budou muset mnoho organizovat, není to jednoduché…

DLM: …a Česko?

V této souvislosti jsou Češi – pokud odhlédneme od prezidenta – velmi umírnění, to považuji za dobré. Co se týče Zemana, tak mě udivuje. Zeman je ekonom, měl by znát úzké propojení českého hospodářství s německým. A měl by vědět, co by znamenal konec Schengenu. Lze vypočítat, jaké katastrofální důsledky by to i pro české hospodářství mělo. Tato země exportuje z asi 70 procent na trhy Evropské unie.

Nejmenší problém konce Schengenu by byl, že bychom opět stáli hodiny na hranicích. Problémem není, jak říká Václav Klaus, když jednou do roka jedete na dovolenou. Nejde ani tak o nás, o občany. Jde o hospodářství. Proto se hranice otevřely.

Vašeho premiéra Sobotku považuji ze realpolitika, který ví, co je možné a co ne. Musel půl roku moderovat státy Visegrádu a myslím si, že když se lídři těchto zamí nedávno sešli tady v Praze, tak bylo pro něj hodně těžké ty ostatní tři alespoň trochu uklidnit. To mu vůbec nezávidím. Ale jsem si docela jist, že může ze souboje se Zemanem vyjít jako vítěz, pokud nedojde k definitivní alianci Zemana s Babišem. To by pro tuto zemi nebylo dobré.

DLM: Pohledem zvenčí – přijde vám tato aliance reálná?

Je reálná. A nejen proto, že má Zeman radost, když na Hrad přijde Babiš s velkým košem pamlsků z jeho firem. Na druhé straně nejsem schopen odhadnout, jestli Babiš, který prohlásil, že politik není, nenašel radost v politikaření.

Musí sice neustále hasit požáry uvnitř své strany, na druhou stranu ale možná myslí jenom na moc, kterou by pak měl. Která mu dnes leccos umožňuje, a která by mu mohla umožnit – pokud to do té doby nebude řešeno jinak – nadále ovládat své firmy a to vše skvěle využít.

Samozřejmě by se mohlo stát, že Zeman ze zdravotních důvodů nebude schopen o druhé funkční období usilovat. Ale pak bychom zase měli dilema, kdo by ho měl následovat. V této zemi nejsou schopní politici, chybí tu politický dorost. Souvisí to i s tím, že pověst politiků tady je velmi špatná, nikdo schopný se tam nehrne. Je to stejná situace jako v Německu – kdo je chytrý, jde do komerční sféry, vydělává tam dobré peníze a nechá politiky dělat, co chtějí. Na konci rozhoduje stejně jen to, co chce hospodářství.

Ale vývoj s Babišem mi dělá starosti, velmi mne mrzelo, jak to dopadlo s českými novinami. Mrzelo mne to i proto, že to byla německá nakladatelství, která tu dlouhá léta odváděla dobrou práci, přinášela této zemi užitek, a která pak nechutným způsobem tuto zemi opustila. Jen jim šlo o to, kdo jim zaplatí nejvíc. To je strašné. Tolik politické hlouposti na jedné kupě bych od těchto vydavatelů nečekal.

DLM: Ještě bych se vrátil k Miloši Zemanovi. Hodnotil jste ho poměrně kriticky…

Měl jsem problémy už s jeho volební kampaní. Nicméně myslím, že si za svůj výsledek může Karel Schwarzenberg sám. Nahrál na smeč, vytáhla se německá karta a tím to bylo hotové. Měl jsem radost, když Zeman vyvěsil na Hradě vlajku Evropské unie. To bylo ale všechno, co zatím rozumného udělal.

Jsem do jisté míry otřesen, jakým způsobem se vyjadřuje, jakým způsobem se chová.

O Václavu Klausovi a AfD:

“S Václavem Klausem jsem měl obrovské problémy, už od prvního dne, kdy jsem sem přišel. A všechny mé předsudky vůči němu se potvrdily. Klausovi naslouchali i mnozí intelektuálové, jelikož si mysleli, že skutečně rozumí ekonomice. Dnes je to s ním smutné. Často vystupuje na mítincích AfD. Pravidelně čtu jeho internetové stránky, a vyplývá z toho, že nenachází nikoho seriózního, kdo by ho zveřejňoval. Tak chodí za novinami v Německu, kterých se člověk dotkne jen štítivě. Píše teď pro extrémně pravicové noviny jako Junge Freiheit. Je škoda, že Klaus nikdy nebyl ochoten uznávat jiné názory, že nikdy nediskutoval s lidmi, kteří měli jiný názor. Vždy si jen šel pro potvrzení, že má pravdu.”

Ale díky Zemanovi jsem se dostal ze své pětadvacetileté víry, že v této zemi se rozhoduje v Praze. V Praze se nerozhoduje vůbec nic. Sedí tady sice politici, ale masa lidí žije mimo tento pražský konglomerát. Pražané mohou být konzervativní nebo liberální jak chtějí, ale když v moravské hospodě řeknou, že Miloš vykládá nejlepší vtipy, tak vykládá nejlepší vtipy.

A pak se lidé smějí vtipu s kalašnikovem a říkají si, jak to, že nás tak skvělé vtipy nenapadají a že máme úžasného prezidenta. Vlastně je v pořádku, když je tak oblíbený, je zapotřebí to akceptovat. Musí to akceptovat i ti, kdo ho vidí velmi kriticky.

Sám jsem napsal mnoho kritických článků o Zemanovi, ale byly psány z pražské perspektivy. Nechápal jsem to, nebyl jsem dost často na Moravě, nebyl jsem ve vesnických hospodách, to musím přiznat. Část reality mi chyběla. Pochopitelně se jako korespondent člověk orientuje i podle toho, co píší velké noviny. A ty byly taky úplně vedle. Vedly volební kampaň proti Zemanovi. Možná bylo z mé strany špatné být na nich tak závislý, používat je jako významný zdroj pro své články, protože život se odehrává jinde.

Je samozřejmě politováníhodné, když se český prezident ve světových médiích objevuje spíš na stránkách kuriozit než na stránkách politického zpravodajství. Ale mnohé z toho, co politicky říká, není možné brát vážně, vlastně se tomu člověk musí nahlas smát.

Problém je, že velká většina lidí v této zemi takovému prezidentovi věří. Nelze ho vykreslit jako troubu, ze kterého mají všichni legraci. Samotní intelektuálové ještě nikdy v žádné zemi volby nevyhráli. Je zapotřebí se s tím smířit, i když to bylo pro mne velmi těžké.

DLM: Když mluvíme o volbách, o víkendu se konaly ve třech spolkových zemích. Křesťanská demokratická unie kancléřky Angely Merkel ve dvou zemích prohrála a v Sasku-Anhaltsku sice zůstala nejsilnější stranou, ale ztratila tři procenta. Oproti tomu je tu až nečekaně dobrý výsledek populistické pravicové Alternative für Deutschland (AfD – Alternativa pro Německo). Je to tedy prohra kancléřky?

Po těchto volbách určitě nebude vládnutí v Německu jednodušší. Už proto, že se s AfD do zemských parlamentů dostala strana, s kterou nikdo nechce jít do koalice. Na druhou stranu si nemyslím, že by došlo k nějakému zemětřesení. Zemětřesení přicházejí neočekávaně, tento výsledek se očekával. Možná ne v takovém rozsahu, co se týče AfD v Sasku-Anhaltsku, ale jinak ano.

Nemyslím proto, že se politika Angely Merkel bude měnit. Z jednoduchého důvodu: kancléřka vlastně získala osmdesátiprocentní souhlas se svou politikou vůči utečencům.

Vítězové voleb – Winfried Kretschmann (Zelení) a Malu Dreyer (SPD), kteří patří k jiným stranám, i Reiner Haseloff z její CDU – podporují její uprchlickou politiku. Podporu má dokonce od levicové Die Linke, Zelení ji samosebou podporují. Od toho už je pak možné odečíst voliče AfD a dostanete se na nějakých osmdesát procent.

Ano, v Bádensku-Württembersku a Porýní-Falci dali voliči její straně co proto. Jenže tam trestali právě ty lidi – Julii Klöckner a Guido Wolfa – kteří se snažili od své stranické šéfové Merkel distancovat.

Proto jsem se musel smát, když jsem četl některé české komentáře, které předpovídají, že to pravé zemětřesení teprve přijde, až Merkel padne. Jsem hluboce přesvědčený, že po těchto zemských volbách je situace úplně stejná, jaká byla před nimi.

Teď se ukáže, jak se AfD projeví v jednotlivých parlamentech. Pokud se projeví jako v Sasku, tak z toho nic nebude. Taky z toho nic být nemůže, protože ta strana de facto nemá žádný rozumný program. Jediné řešení problému uprchlíků, který od této strany znám, je, že by se na hranicích mělo na uprchlíky střílet. Na děti ne, ale i na ženy…

Za čtyři roky bude AfD zase pryč, nebude schopna se udržet. To všechno už jsme v Německu měli. Měli jsme pravicově extremistické strany jako Republikáni, DVU (Deutsche Volksunion – Německá lidová unie) nebo NPD (Nationaldemokratische Partei Deutschlands – Národnědemokratická strana Německa) v německých parlamentech. Dnes tam nejsou.

DLM: Takže vy věříte, že Angela Merkel není v tuto chvíli ohrožena tím, co se stalo a děje?

Ne, vůbec není ohrožena. Ve své vlastní straně nemá konkurenci. Všechny potenciální soupeře odstranila. Její – možná samozvaná – korunní princezna Julia Klöckner se po této prohře bude těžko stavět na nohy. Pochopí to na příštím sjezdu CDU, tam dostane za vyučenou. Kdo lavíruje, prohrává. Klöckner bylo ve volební kampani skoro trapné, když Merkel stála vedle ní.

Sám zažil, jak se integrovat v jiné zemi:

Jak Hans-Jörg Schmidt sám říká: “Nejsem Arab, který se přestěhoval do Prahy.” Přesto nabízí svůj pohled, že začít v nové zemi, v jiné kultuře, se dá. “Před pětadvaceti lety jsem se musel například smířit s tím, že nesmím pít alkohol, než sednu za volant, že tu platí nulová tolerance. A tak jsem si to osvojil, že ani v Německu se nenapiji, mám-li řídit. Mohl bych tam mít 0,8 promile, ale neudělám to – tuto českou normu považuji za správnou, líbí se mi.” “Potřebuji český jazyk, chci se někdy pobavit se sousedy, nestačí, že rozumím tomu, co se píše v novinách. Musím zde žít, nakupovat. Jazyk je velmi důležitý.” “Měl jsem tady problém najít kostel, kde bych mohl zdomácnět. Evangelické kostely jako v Německu tady vlastně nejsou. Je tady řada takových, co jsou trochu evangelické, ale pak jsou zase husitské, což není můj šálek kávy… Tak holt člověk hledá a přizpůsobuje se, a když má štěstí, tak potká skvělou farářku, která ho přitáhne k sobě a řekne, pane Schmidte, uděláme to tak a tak.” “Co se nesmí připustit, jsou paralelní společnosti. Já se držím dál od německých kruhů tady v Praze. To mi nic nepřináší. Nemusím jít do zahraničí, abych pil německou filtrovanou kávu. Tady jsem zjistil, jak skvělá může být turecká káva, pokud zrovna není podávána ve sklenicích, kterých se člověk nemůže půl hodiny dotknout, protože jsou příliš horké.” “Člověk sám se musí chtít zařadit. A je to úkol pro obě strany, integrace cizinců není pouze úlohou státu.”

DLM: Nicméně, jeden z postřehů z proběhlých voleb je, že AfD mobilizovala velké množství nevoličů. Co vy na to?

To je samo o sobě dobrá věc. Za to ale nemůže AfD, souvisí to s aktuální politickou situací, lidé se zase zajímají o politiku. V neděli byla volební účast ve dvou spolkových zemích přes 70 procent. AfD ovšem nyní musí prokázat, do jaké míry bude schopna v demokratických parlamentech fungovat. Volební kampaň je za námi, teď se můžeme začít bavit o důležitých věcech. A čím víc lidé chodí k volbám, tím je větší možnost, že se i v rámci diskusí víc lidí dohodne.

DLM: Ještě si ale podržím vámi zmiňované téma AfD – uprchlíci. Určitě jste viděl nedávný rozhovor s kancléřkou Merkel na stanici ARD. V něm trvala na již proslulém vyjádření “My to zvládneme”, tedy celou uprchlickou krizi. A znovu uvedla, že nemá žádný plán B. Jak dlouho ještě bude schopna tenhle postoj hájit?

V období mezi její počáteční “kulturou vítání” a právě tímto interview jsem s kancléřkou začínal mít čím dál větší problém. Myslel jsem, že to nedopadne dobře. Po tomto rozhovoru se na to dívám úplně jinak. Její výkon považuji za vynikající, řekla to pochopitelně, logicky a taky bez alternativy.

Jde o to zabezpečit vnější hranice Evropské unie, zachovat tím Schengenskou smlouvu, pokusit se řešit uprchlický problém s Tureckem a přistoupit k řešení příčin, tedy ukončit syrský válečný konflikt. To je samozřejmě běh na dlouhou trať… Nevěřím tomu, že nemá žádný plán B, samozřejmě existuje. Znamenal by uzavření hranic Německa. To by mělo katastrofální důsledky, to ona nechce.

Co vůbec nefunguje, a teď to vidíme, je odříznutí Řecka. To je nesmysl. Merkel proti tomuto kroku slovy bojuje, na druhou stranu je v tuto chvíli ráda, že situace je taková, jaká je.

Měla by neustále psát děkovné telegramy do Visegrádu, že uprchlické cesty jsou uzavřeny a momentálně prakticky nikdo nepřichází. Ale to nemůže být řešení. Není možné nechat Řeky utopit se v této záplavě uprchlíků. To v žádném případě nejde.

Ale já jsem optimistický, že se jí podaří to vyřešit, ale bude potřebovat pomoc, sama to nezvládne.

DLM: Říkáte, že Angela Merkel potřebuje pomoc, ale zatím to zvenčí vypadá, že všichni jsou v uprchlické otázce proti ní. Jednoznačně bavorská Křesťansko-Sociální Unie (CSU), částečně její vlastní strana Křesťansko-Demokratická Unie (CDU) i koaliční partner, sociálnědemokratická SPD. Jenom Zelení ji v tomto tématu opravdu podporují.

Protože politici nejsou jenom někde v Berlíně, oni jsou přítomni i ve svých volebních obvodech a vidí, co se tam děje. Celé je to pochopitelné, oni taky nesedí pevně ve svých sedlech, pořád jsou nějaké volby a oni musí počítat s tím, že budou smeteni, pokud budou vládnout proti vůli obyvatel.

Ale to, co dělá například Horst Seehofer (předseda bavorské CSU, pozn. red.), to je podle mě strach z AfD, nic jiného. To je čistý vnitrobavorský kalkul – obava, že by CSU mohla propásnout absolutní většinu.

DLM: Máte pravdu v tom, že podle průzkumů veřejného mínění by dnes, v případě velkých voleb, stávající koalice CDU/CSU s SPD zůstala u moci. Avšak ten významný nárůst preferencí AfD tam je…

Němci nejsou revolucionáři. Na východě je to trochu jiné, tam neexistuje taková vazba na tradiční strany, jako na západě. Na západě existují stabilní, po desetiletí vybudovaná spojení lidí se stranami. To by se muselo hodně stát, aby takoví lidé volili jinak.

Avšak ano, některá čísla ze spolkových zemí vypadají problematicky. Pokud ve městě Magdeburgu nejsou schopni sestavit velkou koalici CDU/SPD a pravicově populistická Alternative für Deutschland je někde okolo devatenácti procent, tak to už je velmi drsné. Osobně z AfD strach nemám, ta strana se sama znemožní. Je to monotematická strana, soustředí se jen na uprchlíky.

DLM: Sám jste se toho už dotkl – co se to děje na východě, v Sasku? Proč je tam největší procento neonacistů, proč se tam konají největší demonstrace pravicového hnutí PEGIDA?

Po sjednocení Německa v Sasku vládla CDU a měla vždy chytré ministerské předsedy s Kurtem Biedenkopfem na prvním místě. Ten toho pro Sasko udělal opravdu mnoho, ale udělal jednu obrovskou chybu. Neustále plácal lidi po rameni a říkal jim, jak jsou skvělí, jak to všechno zvládají, tu změnu režimu, ten úplně nový společenský pořádek, nové peníze, problémy s prací atd. Jak jsou šikovní a jak jsou sasští, že vždy najdou tu nejlepší cestu ven z problémů. A že jsou navíc chytří, protože přes to všechno pořád volí CDU.

To byl samozřejmě nesmysl. Mnoho let jsem pendloval mezi Prahou a například Drážďanami, v těch prvních letech po roce 1989. A viděl jsem, jak tady v Česku lidé rychle pochopili, že žádní “západní Češi” nepřijdou, peníze od velkého brášky nebudou. Takže co Češi udělali? Vzpomněli si, jak to tady vypadalo mezi válkami, vytáhli Homo Economicus a začali něco dělat. Pracovat v sobotu, v neděli bylo úplně normální. Pokud by se objevil nějaký odborář s tím, že je víkend, že se nesmí pracovat, tak by ho poslali někam.

V Drážďanech taky mnoho udělali, ale ještě velmi dlouho volali: “Helmute, dej nám banány!”

Další profilové rozhovory:

» Jiřina Šiklová: Vládu řídí žebříčky popularity. Strašná chyba, vysvětlím proč

» Matěj Stropnický: Víc než útoků se bojíme, že nám uprchlíci sníží dávky

» Petr Pavel: Hlavní hrozby dneška jsou asertivní Rusko a islámský terorismus

» Andrej Zubov: Anexe Krymu nic dobrého nepřinesla, jsme v izolaci, životní úroveň klesla

» Daniel Kroupa: Miloš Zeman se zcela zpronevěřil svým někdejším ideálům

Byli mnohem pomalejší, věděli, že jednou to přijde a pak se nám bude dařit skvěle, přijdou Helmutem Kohlem slíbené kvetoucí krajiny. Východní Němci byli rozmazlováni a Sasové obzvlášť. Mysleli si, že můžou žít jako za Kohla, ale pracovat jako za Honeckera.

Vyšla o tom kniha v roce 1999, od jednoho západního Němce, kterého nikdo neznal, ale který ostře kritizoval Sasy. (Thomas Roethe: Arbeiten wie bei Honecker, leben wie bei Kohl – pozn. red). Vzbudilo to velké pobouření. A dnes se ukazuje, že autor měl v každém bodě pravdu.

Celá ta situace byla zneužita pravicovými radikálními uskupeními, které se všechny přestěhovaly do Saska. NPD (nacionalistická Národní strana Německa), která se dokonce dostala do zemského sněmu – dnes už tam naštěstí není – byla založena západními Němci. Když se člověk podívá, kde NPD měla nebo dnes AfD má vliv, připadá mu to absurdní. Jsou to ozdobné, krásně opravené vesnice. Ale není tam práce. To je ten hlavní problém.

To, že tam nechtějí uprchlíky, souvisí se strachem, že by mohli ztratit ten malý kousek štěstí, který si za těch pětadvacet let vybojovali.

Dotazník Neovlivní.cz pro Hans-Jörga Schmidta

DLM: Co si představujete pod pojmem vliv?

Co se týče politického vlivu, tak velký stát by měl svůj vliv na menší státy vyvíjet opatrně, s respektem a ne příliš z pozice silnějšího.

DLM: Koho byste označil za osobnost, který má vliv a používá ho dobrým směrem?

No, před půl rokem bych ještě řekl Angela Merkel (smích)… Dnes je to obtížné. Nový papež František je někdo, kdo ve velkých částech světa má velmi silný vliv. Ale má to zároveň těžší – František totiž vůbec nezapadá. Dělá věci, které byly dříve nepředstavitelné. A tady se dostávám k vlastnosti, kterou vliv nutně potřebuje. A to je odvaha. Mít odvahu vliv vyvíjet a pokusit se o věci, o kterých doposud třeba nikdo ani nepřemýšlel.

DLM: Jaká témata by elity, tedy lidé s vlivem, měli podle vás nastolovat?

Demokracii, humanismus. Vlastně ty naše západní hodnoty. A varovat před ním, abychom se nevydali špatným směrem.

DLM: Co je pro vás společensky odpovědný životní styl?

S jistotou nepatřím mezi lidi, kteří vedou odpovědný životní styl, protože jím, co mi chutná, piji, co mám rád, nedbám na žádné chytré rady a upozornění. Žiji svůj vlastní život a nechci si nechávat předepisovat – a už vůbec ne státem nebo nějakou vládou – jak mám žít.

DLM: A změnil jste svůj pohled na životní styl s ohledem třeba na trvale udržitelný rozvoj, ekologii?

Jako Němec samozřejmě recykluji odpad. Ale jinak ani ne.

DLM: Je pro vás důležitá kariéra?

Vůbec ne. Kdyby pro mne byla kariéra důležitá, tak bych se snažil být v posledních pětadvaceti letech zaměstnaný v nějaké redakci na stálo. To nejsem, jsem pětadvacet let na volné noze a užívám si toho.

DLM: Kterou značku považujete za symbol úspěchu?

Daimler (smích). I když si myslím, že by si měl člověk dát pozor, jak to je s jejich naftovými vozy. Myslím si, že to bude stejný problém jako u Volkswagenu… Ale co považuji za velký úspěch, je Škoda Auto. To je pro mne skvělý příběh, na který mohou být Češi hrdí.

DLM: Existuje něco, bez čeho byste si nedovedl představit den?

Internet. Práce. Bez toho to nejde. Všechno jsem to zažil. Na začátku jsem měl psací stroj. Fax, to byl zázrak. Tím jsem byl ohromený… (smích)