Poslední výstřel Hynka Vlase

Roky vyšetřoval tuzemský organizovaný zločin. Málokdo měl takové informace o propojení mafiánů s vládní garniturou jako on. Nakonec jej politici z policie vystrnadili. Dnes ve svém posledním mediálním rozhovoru Hynek Vlas otevřeně popisuje, jak se vyšetřují politické kauzy, kdo nahradil kmotra podsvětí Františka Mrázka a jestli politici nechají kriminalisty vyšetřit Čapí hnízdo.

Mluvili jsme spolu jen pár týdnů poté, co definitivně padla možnost, že se kdy podaří najít viníky šestnácti mafiánských vražd z éry Františka Mrázka včetně popravy jeho samotného. Policie věřila, že klíčem k objasnění je postava bodyguarda podsvětí Pavla Šrytra. Poslala ho před soud za vraždu romského bosse Antonína Běly z roku 1996. Státní zástupkyni však důkazy nepřesvědčily. Sama navrhla Šrytra osvobodit.

Jiný muž na svobodě – Jiří Kajínek – se zatím postaral o sledovanost komerční televizi. Prima se pochlubila, že první díl její „dokumentární“ série o soudem doživotně odsouzeném – a prezidentem omilostněném – vrahovi zlomil divácké rekordy stanice.

Neo: Co říkáte tomu, že v televizi běží nikým nekorigovaná telenovela ze života dvojnásobného vraha Jiřího Kajínka?

Neviděl jsem to. Ale asi se shodneme, že není normální oslavovat vrahy. Kulturně vzato je to velký krok zpátky. Oslavovat bychom měli jiné lidi, jiné kapacity. Vychází mi z toho, že jediný účel toho pořadu je zvýšit sledovanost té televize.

Neo: Ptám se proto, jestli jsou tohle situace, kdy jste měl jako policajt pocit zmaru.

Já se vždycky snažil takové věci nepřipouštět. Ale párkrát jo. Když se nepovedlo dohonit ty zločince, kteří by si to zasloužili. Zmar je, když víte, kdo to udělal a jak to bylo, a nepřijde spravedlnost. Byly to třeba případy všech těch vražd kolem Františka Mrázka. Jeho vlastní poprava, vražda Antonína Běly, Rudy Javornického nebo Jakuba Konečného.

Neo: Proč se to nepovedlo?

Bylo to z různých příčin. Někdy selhali svědci, rozmysleli si to. Někdy chyběla ta správná odvaha na státním zastupitelství nebo i u samotných poldů.

Neo: Ale ono se to nepovedlo hned několikrát, naposledy týmu Tempus, který se o to pokoušel a taky narazil. To je taky zmar?

To už je zmar spíš těch kluků z Tempusu (speciální tým, který řeší odložené případy, pozn. red.), co se pokusili navázat na nás a dotáhnout to do konce. Můj zmar je už v tomto případě vyprchaný. Pro ně to musí být určitě hrozné zklamání, musí být hrozně otrávení po tom, co si za poslední rok zažili. Nedělají to pro peníze, ani pro slávu. Dělají to z principu, protože je to pro ně adrenalin, je to pro ně cíl jejich snažení.

Neo: Věřil jste, že tentokrát se to povede?

Tak věřil… Držel jsem jim palce, aby se to povedlo. Doufal jsem, že jo.

Neo: Doufal jste i přesto, že lidem z Tempusu se stalo to samé, co kdysi vám i dalším policistům, co se ty případy snažili rozplést? Kdosi se pokusil detektivy zdiskreditovat vykonstruovaným obviněním, dostat je do vazby, přišít jim v podstatě cokoliv – jenom aby se znevěrohodnili.

To zažil kdekdo, nejenom tady v těch kauzách. Je to taková oblíbená metoda, jak odvrátit pozornost a vlastně zvrátit příběh na svoji stranu. Trošku těm policistům šlápnout na pérka.

Neo: Jak to probíhalo u vás?

Stalo se to ve chvíli, kdy jsme začali zkoumat ty vraždy ve všech souvislostech, tedy ekonomických i politických. Asi jsme se dostali už moc blízko. Tehdy nás představitelé ministerstva vnitra a státního zastupitelství veřejně obvinili v tom smyslu, že krademe cesťáky a jsme zkorumpovaní.

Neo: Proti tomu se nedá bránit?

Špatně. Než se prokáže, že jste nevinný, trvá to dlouho. A takové prohlášení do tisku je pro detektiva smrtelné. Úplně vás to zabrzdí v práci. To je asi, jako kdyby někdo řekl o novináři, že je docela fajn, ale že za ty články, které píše, dostává obálky. Samozřejmě že ty články pak nikdo nebude číst. Když o vás ministr vnitra prohlásí, že kradete cesťáky, tak v ten moment neuděláte jediný výslech, protože vám nikdo nic neřekne, protože vám nikdo nevěří. To je prostě konec. A buď to ti, kteří takovéhle nesmysly veřejně vypouští, dělají vědomě, aby zabrzdili práci svých lidí. Anebo to nevěděli. V tom případě to byli úplní hlupáci.

Neo: Můžete popsat, jakou pozici pak detektivové třeba u svědků mají? Ve chvíli, kdy jsou sami vyšetřovaní a ukáže se, že nedokážou ochránit ani sami sebe?

Musíte si představit, že detektiv měsíce a někdy i roky s těmi svědky – většinou z řad galerky nebo podsvětí – pracuje, shání o nich informace, pohybuje se mezi nimi. Dává si pozor, jestli jsou nahoře, nebo dole, jestli mají potřebu mluvit, nemají potřebu mluvit, děje se jim něco, neděje, pracuje s nimi a čeká na vhodnou příležitost, kdy ti lidé budou na tom v životě tak špatně, že budou mít potřebu se k tomu policistovi přimknout a mluvit. A když už toho člověka máte, on je nachystaný promluvit, jak to bylo teď v případě vraždy Antonína Běly, a někdo vám do toho takhle šlápne, že vám zatkne poldy z týmu, tak vám to úplně rozbije na padrť. V ten moment prostě svědci nemluví. V momentě, kdy vidí policistu, který je slabý jak čaj, který nemá oporu v nadřízených strukturách, nemají důvěru svědecké výpovědi dávat. To je poměrně jednoduchá rovnice.

Neo: Stejně to úplně nechápu. Proč má po těch letech někdo potřebu brzdit vyšetřování starých mafiánských vražd? Ti lidé, kteří za Bělovou vraždou stojí, mají ještě pořád takový vliv?

Vliv mají určitě. Ale hlavně mají enormní zájem na tom, aby se to nevyšetřilo, protože tahle vražda nebyla jediný výstřel.

Ten příběh je v podstatě úplně jednoduchý. Tenkrát před deseti dvanácti lety jsme si v týmu, který vyšetřoval vraždu Mrázka, sedli a poskládali dalších asi třicet jiných vražd. Když si je pak nastudujete od té první z roku 1990 až do roku 2006, kdy se stala poslední, zjistíte, že to nejsou nahodilé události. To je prostě jeden dlouhý příběh, který trvá 15 let. A má souvislosti v událostech, v lidech, v penězích, ve všem. Přečtete si je a je vám úplně jasné, kdo to objednal, kdo vraždil a proč se to stalo.

Vražda Antonína Běly není nahodilost. Tomu všemu něco předcházelo a něco i následovalo. A ten, kdo měl zájem na tom, aby se vražda Antonína Běly neodsoudila, měl podle mého názoru enormní zájem na tom, aby se tím pádem nezačali policisté vrtat i v těch předchozích a následujících vraždách a podvodech.

Neo: Takže hrozilo, že když z té mozaiky vyndáte jeden kamínek, celé se to sesype…

Vražda Antonína Běly, stejně tak jako zmizení Lamberta Krejčíře, otce Radovana Krejčíře, byly zralé na to, jak v tom poskládaném dominu vyndat jednu kostičku a jede to. Jsem přesvědčen, že kdyby se policistům podařilo dotáhnout vraždu Antonína Běly k odsuzujícímu rozsudku, to domino by se rozjelo.

Neo: Vy i nyní lidé z Tempusu jste ty vraždy spojovali se stejnými lidmi, je to tak?

Detektivům, kteří na tom v čase vždycky pracovali, bylo vesměs v krátké době jasné, kdo za tím stojí. Ale jedna věc je vědět a druhá dokázat.

Navíc ta svědectví byla vždy problematická.

Neo: To znamená, že když se musíte spolehnout po letech na svědectví z podsvětí, tak je to vždycky prostě sázka do loterie, jestli to vyjde, nebo ne.

Přesně tak. Je to dlouhodobá hra s tím podsvětím. Hra o to, na čí stranu se svědci přikloní. Jestli budou mlčet, anebo jestli budou spolupracovat s policií.

V tomhle případě měnili svědci výpovědi už za nás. Byli si jistí, ale buď se báli, nebo jim to z nějakého důvodu vyhovovalo. A teď jim někdo prostě doporučil, aby si radši nevzpomínali, anebo radši otočili výpověď.

Neo: Je to tedy definitivní konec jedné kapitoly českého podsvětí, která zůstane nepotrestaná?

Myslím si, že to je v podstatě konec. Nevím, co by se muselo změnit, aby těch pár zbylých promluvilo. Jejich zájem je mlčet. Navíc ty věci jsou pomalu promlčené, většina poldů, která tu dobu zažila, je pryč.

Tohle byli poslední sloužící pamětníci těch starých časů, takže už v policii myslím není nikdo, kdo ty věci pamatuje nebo se do toho nějak kvalifikovaně dokáže dostat.

Neo: Žil jste roky mezi spodinou společnosti, byl jste u toho, když se v nich probouzelo to nejhorší, co v lidech je. Věříte ještě lidem?

Věřím. Je jasné, že optimismus a víra v lidi dostane v takovém povolání na zadek. Ale věřím. Dlouhodobá práce u policie vás naučí poznat lidi, vytrénujete si odhad lidí. Když je vidíte před sebou, víte, že je takový nebo makový. Věřím lidem v tom smyslu, že přede mnou stojí ten, koho vidím.

Neo: Tak jinak. O iluze jste přišel?

Ne. Proboha živého, to vám snad nikdo vzít nemůže. Mohl bych se úplně stejně ptát vás, jestli po tom všem, co jste prožila a o čem píšete, jste přišla o iluze…

Neo: Ne.

Tak vidíte. Ono je to ale také dané tím, že na útvaru organizovaného zločinu, kde jsem působil, je to jiné, než když na krajské správě vyšetřujete vraždy nevinných dětí a žen. U poprav mafiánů ty lidi až tak moc nelitujete. Je to tak trochu práce bez emocí, těm policajtům je to tak trochu jedno.

Neo: Váš bývalý šéf z ÚOOZ Jan Kubice mi už v roce 2010 řekl, že doba odposlechů je pryč. Že si všichni dávají pozor a do telefonů nemluví. A pak následovaly kauzy Davida Ratha nebo Jany Nečasové-Nagyové, které do značné míry stojí právě na odposleších. Jak to, že ti lidé jsou nepoučitelní a pořád do těch telefonů říkají věci, které je pak dostanou do potíží?

Je to asi o tom, že někteří lidé propadnou pocitu nepostižitelnosti. Ale kdo skutečně nechce, aby se cokoliv vědělo, tak do telefonu nemluví. A pokud ano, tak jen pod nějakým velikým tlakem.

Neo: Proč se praxe odposlechů, kdy policisté kauzy stavěli hlavně a dost často jen na nich, tak moc rozmohla?

Byl to jednu dobu trend. Ale myslím, že chybný. Nedá se jen sedět se sluchátky na uších. Samo o sobě to nestačí. Je třeba to něčím podpořit, jít mezi lidi, shánět informace v terénu. Málokdo si uvědomuje, kolik času pak zabere vyhodnocování desítek hodin odposlechů. A pak je logicky méně času na to, aby se chodilo do terénu.

Neo: Radíte dnes svým klientům, aby pro telefonní hovory používali šifrovací aplikace?

Stýkám se s lidmi, kteří různé WhatsAppy a Vibery používají už dávno. Ale nemám k tomu důvěru. Osobně si myslím, že je zbytečnost takhle žít.

Člověku z toho může časem hrábnout a navíc to stejně neuhlídá. Když si na někoho sedne šikovný polda, poradí si. Navíc si pamatuji, že už když jsem byl na ÚOOZ, měli zločinci pocit, že některé kanály jsou bezpečné, a přitom my už to dávno uměli rozluštit. Takže upřímně každému radím, vykašlete se na to. Jestli chcete zabezpečenou komunikaci, veďte ji mezi čtyřma očima.

Neo: Jaký je to pocit, když někoho posloucháte třeba půl roku, rok? To s ním v podstatě žijete.

Je pravda, že o takovém člověku pak víte všechno. Kdy se bojí, z čeho má radost, kdy mluví pravdu a kdy lže. Když si pak před vás při výslechu sedne, detailně ho znáte a víte, kdy vám něco tají.

Neo: Není to trochu nápor na psychiku, takhle se někomu vlámat do soukromí, do hlavy?

Ty lidi, co to dělají, mají velký nadhled. Snaží se od toho oprostit, maximálně když tam slyší něco ultrazajímavého, tak se seběhnou a pouští si to. Je fakt, že já bych byl smutný třeba z toho, že poslouchám premiéra. To je přece šílený stav, když je důvod napíchnout přímo předsedu vlády. V kolika zemích se to stane, že to dokráčí tak daleko, že rozhovory lidí z podsvětí dovedou policajty k premiérovi. Tak trochu děsivá zpráva o stavu společnosti.

Neo: Na přelomu tisíciletí to byl František Mrázek, kdo těsně propojil podsvětí s politikou. Kdo ho po jeho smrti nahradil?

Platí to, že Franta Mrázek byl poslední. Byl to fakt poslední výstřel. Když to přirovnám k Vinnetouovi, kdy posledním výstřelem skončil Divoký západ, tak tady smrtí Mrázka skončil Divoký západ po česku. Kruh se uzavřel a nikdo ho nenahradil. Mafiáni se vystříleli a ti, co zbyli, už nemají důvod se vraždit. Do těch nejvyšších sfér vlivu už se nikdo z nich nedostal, neměli na to.

Vliv tu mají takzvané bílé límečky, lidé, co nevzešli z galerky, z vekslu. Zbohatli jinak, byť dost často za hranou zákona, a jinak se také chovají. Dohodnou se, aniž by se museli vraždit. Byli by blázni, kdyby to dělali jinak. Nepatří to do jejich mentální výbavy. Naštěstí to je už jiný svět.

Neo: A není to nakonec pro stát ve svém důsledku větší nebezpečí?

Svět zločinu se do značné míry proměnil, ale ty následky asi uvidíme se zpožděním. Nemáte už tady ani ty klasické kasírtašky. Lidi, kteří pro politiky sbírali úplatky a vědělo se to o nich. Zmizeli i kmotři v tom pojetí, jak je kdysi pojmenoval Mirek Topolánek.

Neo: A není to tak, že kmotři už jsou dávno přímo v politice? A že ty úplatky si ti úplatní politici berou napřímo?

Třeba se to dřív nebo později dozvíme. Možná že už tam dávno jsou. Je jednodušší být u toho napřímo než skrze prostředníka.

Neo: Když sledujete politickou scénu, věříte politikům, že chtějí bojovat s těmi skutečně velkými zločiny? Které mohou ohrozit i je? Nebo jejich kolegy v partaji?

Myslím, že už to přestalo být téma. Jsme jednou z nejbezpečnějších zemí, nehrozí tu zatím terorismus, kriminalita klesá, všimněte si, že tentokrát korupce už nebyla hlavním tahákem voleb. Nedozvídáme se, že premiér byl na dýchánku, kde jeden „byznysmen“ zastřelí druhého.

Neo: Ano, jsme totiž v úplně jiném levelu. Teď člověk, který byl obviněný z dotačního podvodu se škodou padesát milionů, přímo sestavuje vládu…

To je rozhodně blbé. Neprospívá to image nikoho ze zúčastněných. A nemělo by to tak být.

Neo: Myslíte si, že toho komisaře, který má případ Čapí hnízdo na stole, politici nechají kauzu dodělat?

On to do nějakého závěru určitě dostrká. Otázka je ale do jakého. Myslím, že tam už není moc co dokazovat, že už to má všechno pohromadě. Teď bude záležet na státním zastupitelství a na soudu.

Další rozhovory na Neovlivní:

» S Ivanem Kralem o posedlosti hudbou

» S vynálezcem Markem Novákem o mladé vědě

» S mecenášem Janem Školníkem o obnově Broumovska

» S Annou a Honzou Holubovými o podnikání na vodě

» Se Sváťou Karáskem o stáří a pokoře

» S vědcem Lukášem Palatinusem o krystalografii, se kterou pronikl na titulní stranu Science

Neo: Když policie dostane na stůl takovou výbušnou kauzu, sice navenek říká, že to je případ jako každý jiný, ale nechce se mi věřit, že by to tak ve skutečnosti fungovalo.

Jasně že to není příjemné. Všechno to, co to provází. Víte, že vaše práce je pod drobnohledem. Tomu komisaři určitě není příjemné poslouchat o sobě takové věci, že je blbec, který tomu nerozumí. A že to je účelové a vymyšlené. Ale policie funguje tak, že to určitě konzultoval všude možně. Nerozhodl se mírnix týrnix od pasu. Nepochybně mu to schválili jak nadřízení, tak i státní zástupce.

Neo: Jak jste přiděloval u policie kauzy vy? Podle jakého klíče se vybíralo, kdo bude dělat ty problematické věci?

Přidělují se v prvé řadě podle toho, kdo má nejméně spisů, a také podle toho, kdo je v jakém oboru zdatný.

Neo: No, ale asi takovou výbušnou věc nedáte někomu jen proto, že má málo věcí…

Takovou věc bych dal poldovi s nadhledem a přehledem, aby to dokázal ustát. Někomu, na koho se můžu spolehnout, že ten případ nebude ohýbat a dovede jej do výsledku, který bude obhajitelný. Že tu kauzu ustojíme.

Neo: Ale i vy jste měli na ÚOOZ případ, který jste neustáli. A to zatčení dnešní eurokomisařky Jourové…

Paní Jourová nemůže přijít na jméno policajtům, kteří ji zatkli. Ale to byla akce konzultovaná se státním zastupitelstvím, kde o tomto kroku padla shoda. Ten, kdo ji do té situace dostal, byli její tehdejší spoluobvinění. Ti o ní mluvili, že jí mají dát peníze. A když se ukázalo, že si vymýšlí, šla okamžitě z vazby.

Neo: Ale tam ji nedostali oni, ale policie. A upřímně, to je přece strašná zbraň: stačí, aby o mně dva lidi do telefonu říkali, že beru úplatky, a můžete mě zavřít. I když to nebude pravda.

Ale ta kauza nebyla jen o odposleších. V tom procesu rozhodování na ministerstvu pro místní rozvoj Věra Jourová tehdy byla, ten inkriminovaný projekt, o který šlo, nebyl dobrý a po její pomoci se posunul na přední místo. Takže byla na stole otázka, proč pomohla zrovna tomuto projektu a těm ostatním ne. Zkrátka bylo dost dalších informací, které tu verzi z odposlechů podporovaly. Nakonec to skončilo zastavením jejího stíhání a to je všechno, co k tomu chci říct.

Neo: Jako že si pochybnosti o Věře Jourové ponecháváte?

Tečka.

Neo: Na začátku jste mi řekl, že tohle je váš poslední rozhovor pro média. Proč?

Takový můj poslední výstřel… (směje se). Už jsem od policie dost dlouho, už mě nebaví se v tom nimrat. Věnuju se jiným věcem, abych neztratil iluze a mohl si je hýčkat do budoucna.