© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Komunistická strana. Partaj, kterou se po listopadu 1989 podařilo politikům vytlačit na okraj, kde ji nebral nikdo moc vážně. To už neplatí. S nástupem Andreje Babiše do Strakovy akademie dostali čeští komunisté příležitost se znovu podílet na moci. Nepochybně jí využijí. I díky tomu, jak se v pozici „na okraji“ naučili být užiteční. Pokud dnes byznysové špičky potřebují vědět, co se děje v čínském politbyru, je adresa Politických vězňů 9 na pražském Novém Městě tím správným místem, kam se jít poradit. A Vojtěch Filip, který navzdory volebnímu debaklu komunistů dál upevňuje své pozice, toho umí mnohem víc.
Bylo to v červenci, když za poslancem sociální demokracie Janem Birkem přišel předseda komunistů Vojtěch Filip. S tím, že čínská ambasáda zve české poslance na návštěvu provincie Sečuan, ale on sám jet nemůže, tak jestli by nechtěl výpravu vést. Birke, který do Číny jezdí přes dvacet let, podnikal tam a angažoval se v česko-čínské obchodní komoře, v podstatě bez váhání souhlasil.
Vojtěch Filip na snímku z ledna 2017. Přišel popřát k novoročním oslavám čínské velvyslankyni Ma Keqing. Autor: Mediální úsek ÚV KSČM
Za pár dní se mu ozval člověk, který cestu zařizoval. Filipův asistent v otázkách zahraniční a ekonomické diplomacie, muž málo známý veřejnosti, ovšem o to důležitější v zákulisí – Benjamin Szakal. Bývalý diplomat slovenského původu, absolvent elitní diplomatické moskevské školy MGIMO, přeposlal Birkemu potřebné informace a rovnou i zařídil schůzku na čínské ambasádě, kam měli být pozváni všichni budoucí účastníci zájezdu.
Jenže pak se akce zadrhla. Pravicovým poslancům na organizačním výboru se nelíbilo, že poslaneckou cestu má platit sněmovna spolu s čínskou stranou, a výjezd zamítli. Informace o něm navíc někdo předal novinářům. A účastníci začali couvat. Až Birke oznámil, že se nikam nejede.
„Není to tak horké. Cesta se jen odložila, hádáme tak na listopad. Čínská strana má zájem navázat s našimi poslanci dobrou spolupráci,” říkají pod podmínkou anonymity lidé z okolí předsedy KSČM Vojtěcha Filipa.
Zdánlivě drobná historka dobře ilustruje, jak blízké vztahy s komunistickou Čínou dokázali vybudovat a udržet čeští komunisté. Zatímco jiní politici a na ně navázaní podnikatelé sází na byznys a peníze, komunisté spoléhají na stranické legitimace.
„Samozřejmě jsou to mnohem stabilnější vztahy než ty byznysové. Základem čínské společnosti je pořád komunistická strana, která hraje nejdůležitější roli,” popisuje komunistický poslanec a bývalý místopředseda strany Jiří Dolejš.
KSČM a Čína: Stačí se zeptat
Čínské byznysové reálie jsme v posledních letech mohli všichni sledovat na příběhu bývalého manažera sociálnědemokratických kampaní, exministra obrany Jaroslava Tvrdíka. Ten se po odchodu z vysoké politiky vrhl na byznys a vybral si právě Čínu. Neuměl jazyky, ale vsadil na peníze a kontakty těch, kdo v Číně obchodovali. Za pár let si vybudoval v zásadě neuvěřitelné postavení, získal si přízeň poněkud tajemné investiční společnosti CEFC, dotáhl do Evropy a do České republiky její peníze a začal nakupovat. Sám tvrdil, že jde o investice a počátek monstrózní česko-čínské obchodní spolupráce. Nezaujatí pozorovatelé ale sledovali jen ekonomicky nesouladné nákupy, které – spíše než silné impérium – dotvářely nedůvěryhodné image neznámých investorů. A které také kopírovaly prostředí, ve kterém se sám Tvrdík pohyboval. Nicméně zdálo se, že nákupní apetit CEFC je bez konce. Prezident společnosti Jie Ťien-ming se stal poradcem (byť jen formálním) prezidenta Miloše Zemana a nejvyšší politické reprezentace se předháněly v tom, která pojede do Číny dříve.
Ze života v KSČM. Foto: Facebook KSČM
To vše ale jen do chvíle, kdy Tvrdík pocítil, o čem mluví čeští komunisté. A sice fakt, že Čína zkrátka není tržní ekonomikou, ale především pořád komunistickou zemí. Naplno se to ukázalo, když Jie Ťien-ming zmizel.
„O Jaroslavu Tvrdíkovi se říká, že má rychlý start a nástup, takže na začátku určitě pomohl otevření česko-čínských vztahů. Ale jako každý, kdo dělá v obchodě, musí mít taky výdrž. A to, co slíbí na začátku, musí na konci umět splnit. Jeho výsledek odpovídá tomu, že ne všechno, co mohl slíbit, splnil. A to se samozřejmě ve vztazích odrazí,” krčí rameny šéf komunistů Filip. Jakmile šéf CEFC zmizel, byl to právě Vojtěch Filip, kdo měl největší šance zjistit alespoň něco o jeho osudu. Jie Ťien-ming je totiž podle dostupných informací držen v domácím vězení, přičemž ho státní aparát vyšetřuje pro možnou korupci.
Tvrdík po svém šéfovi z CEFC pátral. Svého poradce hledal i prezident Miloš Zeman, když do Číny vyslal duo svých rádců Vratislava Mynáře a Martina Nejedlého. Snaha všech však byla marná.
„To byl amatérismus a neznalost reálií. Ta situace je taková, že když se někdo pouští do byznysu, tak by si měl nejdříve zjistit reálie,” říká Filip na adresu pátrací mise. Sám do Číny nemusel; jak říká, prostě se jen sešel s čínským vedoucím odboru střední a východní Evropy, který byl zrovna na návštěvě Komunistické strany Čech a Moravy.
Na Východ
Právě velmi dobré osobní kontakty a vazby jsou nejsilnější zbraní šéfa komunistů. Ve východních regionech se angažuje už mnoho let. Jak sám říká, specializuje se na země, kde umí něco zařídit. Přeloženo – na státy, kde hrají velkou roli současní, nebo alespoň bývalí komunisté. Mezi nejsilnější oblasti Vojtěcha Filipa patří Blízký východ, Rusko, Vietnam a Čína. Ostatně jen při čekání na rozhovor do Filipovy sněmovní kanceláře přišel český velvyslanec ve Vietnamu, s žádostí o schůzku volali zástupci severokorejské ambasády v Praze.
„Pokud mám jet na služební cestu, tak jen v případě, že jsem tam schopen něco vyřídit. Starám se o region Blízkého a Středního východu, osobně jsem schopen dojednat řadu věcí třeba s íránskými představiteli. I v Jižní Americe jistě mohu vyřídit s představiteli komunistických stran mnohé, ale v USA bych asi nevyřídil nic, tak proč bych tam jezdil,“ popsal loni Hospodářským novinám.
Filipovu pozici v Číně ocenily letos na jaře i špičky českého byznysu. To když za šéfem komunistů vyrazili do jeho sněmovní kanceláře pro informace spolumajitel investiční skupiny J&T Dušan Palcr, spoluvlastník Penty Marek Dospiva a Jiří Šimáně z Travel Servisu. Potřebovali vědět, jak si stojí jejich už zmiňovaný čínský partner CEFC. A jestli v čele firmy zůstává Jaroslav Tvrdík.
„Moje role je ryze politická. Já se netajím tím, že KSČM má dobré vztahy s Komunistickou stranou Číny, máme pravidelná mezistranická jednání, znám situaci v Číně a mohu říci směr uvažování v Číně. Obchodníci si ale musí udělat obrázek sami. Komunistická strana Číny se na nás obrací, ptá se na náš názor, my mezi sebou komunikujeme, i bilaterálně,” diplomaticky odpovídá Filip.
A jestli u něj čínská strana byla konzultovat českou pozici CEFC? „V každém případě zástupci čínské strany uvítali, že jsem si na ně udělal hodinu času na snídani,” odpovídá tajemně.
Filipova pozice v kauze CEFC v posledních měsících kvůli jeho komunistickým vazbám dramaticky posílila. Ostatně právě jemu se byla představit i čínská státní investiční skupina CITIC, která by měla CEFC převzít. Filipovi byla představena i šéfka CITIC pro region střední Evropy. Tato žena by měla nahradit ve funkci Jaroslava Tvrdíka, pokud nakonec po prázdninách skutečně dojde ke kompletnímu převzetí CEFC ze strany CITIC.
„Jestli to převzetí dopadne, v tuto chvíli netuším. Nemám zatím výsledek auditu, který si CITIC nechal dělat. Byl několikavrstevný. Samostatně se řešila otázka podílu v J&T a samostatně v Travel Servisu, to opravdu nebylo možné řešit způsobem, který CITIC navrhoval. Pokud jde o ty jednotlivé investice, tak zástupci CITIC mě informovali, že bude proveden účetní, ekonomický, investiční, personální audit těch společností. A pak se uvidí, co CITIC převezme. Je to silná společnost, existuje 40 let, je to důkaz toho, že Čína usiluje o dobré vztahy s Českou republikou, je to její přirozený partner v Evropě,” rozpovídal se v jednu chvíli šéf komunistů.
Zásluhy za to, že právě CITIC převzal investice CEFC, si ale Filip nepřipisuje. „Tomu se z české strany nedalo pomoci. Tvrdík do toho neměl už vůbec co mluvit. Ale to, že čínská strana zvolila historicky ověřenou společnost, znamená, že k tomu mají vztah, byť těmi investicemi byli jistě zklamáni,” říká.
Komunisté se vůbec snaží česko-čínské byznysové vztahy přesměrovat z aktivit Tvrdíka na aktivity bývalého ministra zahraničí za ČSSD Jana Kohouta. Ten obchodování s Čínou rozvíjí po vlastní ose; založil si k tomu Institut nové hedvábné stezky a partnery loví ve vybraných čínských provinciích.
Ostatně právě Kohouta se komunisté pokouší protlačit na zatím neobsazený post ministra zahraničních věcí ve vládě Andreje Babiše. Místo patří sociálním demokratům, ti ale nejsou schopni prosadit svého kandidáta Miroslava Pocheho. „Asi se nám to nepodaří, ale taková varianta by se nám líbila,” říká zdroj Neovlivní.cz blízký vedení KSČM.
Pan Užitečný
Ale zpět k zahraničním vazbám českých komunistů. Filipovým stínem ve východních teritoriích je jeho poradce, už zmíněný Benjamin Szakal. Bývalý diplomat doprovází Filipa při cestách do Číny, ale velmi dobré vazby má třeba i na bývalé sovětské republiky nebo ruské komunisty. Zařizuje cesty podnikatelů, politiků, je v kontaktu s velvyslanci. A třeba ve Vietnamu právě pomáhá organizovat oslavy 100 let od založení Československa. Přivézt tam chce na koncerty Felixe Slováčka. Rozhovor o svých aktivitách však odmítl s odkazem na čínskou ambasádu, pomáhá jí totiž s přípravou na nástup nového velvyslance. Místo svého rozhovoru tak nabídl, že zařídí interview s odcházejícím čínským charge d’affaire.
Sjezd KSČM, duben 2018. Foto: FB KSČM
Vojtěch Filip má díky komunistickým vazbám kontakty leckde, v politických kuloárech kolují mnohé historky o jeho podnikatelských aktivitách v komunistických regionech. Jenže důkazy k nim nejsou a sám Filip jednoznačně odmítá, že by ze svých kontaktů pro sebe těžil. Posledním obchodem, ke kterému se hlásí, tak je kontrakt na zprostředkování dodávky deseti lokomotiv do Vietnamu v 90. letech, ze kterého sešlo.
„Ve Vietnamu se angažuji od roku 1983, jsem držitelem jejich nejvyššího státního vyznamenání,” říká a ukazuje na plaketu pověšenou ve sněmovní kanceláři.
Ve Vietnamu pomáhá Filipovi i ostatním k navazování kontaktů kromě stranické knížky ještě jedna zásadní věc. A sice to, že česká diplomacie má s Vietnamem dobré vztahy už z dob před rokem 1989, kdy bylo socialistické Československo jednou z prvních zemí, které v 70. letech uznaly sjednocený Vietnam. Do Prahy i dalších měst poté odjely studovat tisíce Vietnamců, kteří nezřídka skončili na klíčových postech vietnamské samosprávy.
„Pamatuji doby, kdy polovina vietnamské vlády mluvila česky. Teď tam takoví ministři nejsou, ale je několik náměstků, kteří u nás studovali. Ve Vietnamu zkrátka nemusíte umět vietnamsky, čeština vám dveře otevře,” vysvětluje čestný předseda česko-vietnamské komory Marcel Winter.
Komunisté mají ale velmi dobré kontakty i do dalších teritorií. Ve státech, jako je Kazachstán, Ázerbájdžán nebo třeba Írán, dokázali najít zajímavé vazby, které rozvíjí v nejrůznějších obchodních komorách. Jen málo z nich se ale hlásí k tomu, že by v daných regionech přímo podnikali.
„Já neobchoduji. Jsem v politice. Ale proč bych své znalosti nesdělil těm, kteří je potřebují?” ptá se šéf komunistů a rádce kapitalistů Vojtěch Filip.