© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Pozn.: Pražský vrchní soud v úterý zamítl odvolání státního zástupce proti verdiktu ústeckého soudu. Ten na sklonku ledna osvobodil zdravotní sestru z Rumburka Věru Marešovou, již obžaloba vinila ze zabití šesti pacientů. Znamená to, že Marešová je pravomocně a definitivně nevinná. Předkládáme vám rozhovor, který redakce Neovlivní.cz pořídila krátce po prvním osvobozujícím rozsudku.
…….
“Sestra Smrt dávala koňské dávky léků na spaní!” “Vraždy v Rumburku: Sestra smrt se cítí jako oběť spiknutí.” “Proces se ‘sestrou smrt’ pokračuje.” To je jen velmi stručný výběr titulků z posledních měsíců, jimiž tuzemské televize (Nova, Barrandov), ale i deníky (od bulvárních po regionální) doprovázely zprávy o vyšetřování smrti šesti pacientů v rumburské nemocnici, které žaloba přičítala tamní zdravotní sestře. Soud ji v plném rozsahu osvobodil.
Začalo to v červnu 2014. V rumburské nemocnici zemřela dvaasedmdesátiletá pacientka na zástavu srdce a testy v její krvi odhalily vysokou dávku draslíku. Sloužící lékař podal trestní oznámení na zdravotní sestru, která měla zesnulou na starosti. Kriminalisté začali procházet starší případy a záhy obvinění sestry rozšířili o dalších pět vražd. Státní zástupce žádal doživotí. V médiích se z Věry Marešové stala “sestra Smrt”.
Na sklonku ledna Věru Marešovou očistil Krajský soud v Ústí nad Labem. Řekl, že neexistuje jediný přímý důkaz, že by skutky staly a Marešová zabíjela.
Verdiktu přímo u soudu přihlížel Artur Janoušek, reportér Ústecké Mf Dnes, který kauzu Věry Marešové sledoval od samého začátku. Byl tím, kdo přinášel nové informace k případu, kdo popisoval, co se odehrálo v Rumburku, když obvinění vyplula na povrch. Mluvil s tamními lékaři, se sestrami, jako první zjistil, že kriminalisté mají v hledáčku už šest podezřelých úmrtí.
Artur Janoušek. V ústecké redakci Mf Dnes pracuje dvanáct let. Foto: Archiv AJ
“Kdo soud s Věrou Marešovou sledoval pozorně, nejspíš nebyl zprošťujícím verdiktem překvapen. K takovému konci to směřovalo už od loňského podzimu. V říjnu vystoupili znalci – psychologové, kteří řekli pro mě zásadní věc. Že postrádají jakýkoli motiv,” říká Artur Janoušek. “Řekli, že obžalovaná podle nich není nemorální, není necitelná, nezjistili u ní žádné agresivní, ani protispolečenské rysy. A nevědí, proč by to dělala.”
Neo: Kriminalisté pracovali s motivem, že zabíjela proto, aby si ulehčila práci. Což potom hojně citovala média.
Jenže psycholožka Štěpánka Tůmová u soudu trefně poznamenala, že odstraněním jednoho pacienta si nijak nepomohla. Přijde jiný pacient, který bude vyžadovat třeba ještě více péče. Psycholožka navíc připomněla, že několik pacientů zemřelo těsně před uplynutím pracovní doby Věry Marešové, čímž se jí pracovní doba prodloužila a práce přibylo, protože měla víc starostí s úkony kolem úmrtí pacienta.
Čili psycholožka i psychiatr, přizvaní jako znalci, se shodli, že nenašli jediný psychologicky vysvětlitelný motiv. To pro mě bylo zásadní. Vždycky se musíme ptát, proč by to ten dotyčný udělal. A tady odpověď na to “proč” najednou nebyla.
Krátce po výpovědích psychologů vystoupili před soudem další znalci – lékaři, které oslovila obhajoba a kteří konstatovali, že pacienti zemřeli přirozeně. Tím zcela rozvrátili znalecký posudek obžaloby, podle něhož pacienti zemřeli podáním vysoké dávky draslíku. Spor znalců se tehdy ještě dal hodnotit jako – co člověk, to názor. Pro mě byl významnější názor psychologů a absence motivu.
V prosinci soud propustil obžalovanou z vazby, což taky signalizovalo, jaká je důkazní situace.
Když se ve čtvrtek na stranu oponentních znalců přidala i revizní komise, bylo jasné, jak to dopadne. Vlastně to bylo jasné už ráno před hlavním líčením, když Věra Marešová přišla k soudu. Byla uvolněná, usměvavá, znala revizní posudek, věděla, co v něm je, že proti ní nejsou žádné důkazy.
Neo: Zprávy, které se o případu psaly před rokem, rokem a půl, byly přitom jednoznačné. Vy sám jste přinesl řadu svědectví – z nemocnice, z města – které policejní verzi v podstatě potvrzovaly.
Protože zpočátku to vypadalo jednoznačně. Byly tam přesvědčivé výpovědi zdravotních sester z rumburského nemocnice. Věru Marešovou popisovaly jako chladnou, necitelnou ženu, která se k pacientům chovala hrubě.
Do toho byl znalecký posudek, který nepřipouštěl jiný výklad než ten, že šest pacientů zemřelo po podání vysoké dávky draslíku – vždycky v době, kdy službu měla Věra Marešová.
Plus tu byla výpověď doktora Vondráčka, který upozornil na první podezřelé úmrtí. To všechno do sebe zapadalo. Vypadalo to jednoznačně v neprospěch obžalované, která odmítala případ jakkoli komentovat. Postupně však u soudu vyplývaly věci, které z počátku nebyly jasné a které zpochybňovaly obžalobu.
Neo: Narazil jste v Rumburku i na protichůdný názor? Tedy, že to celé třeba nesedí?
I to jsem se snažil popsat. Pokud si to správně vybavuji, v nemocnici to bylo tak půl na půl. Někteří zdravotníci ji popisovali jako bezcitnou osobu, druhá půlka říkala, že tomu nevěří. Že je to tak obrovský případ, že to nemůže být pravda. A nakonec to říkali i lidé z města, kteří Věru Marešovou znali. Nedokázali si připustit, že by v jejich městě, v jejich nemocnici mohl být někdo, kdo by spáchal tak otřesný čin.
Nakonec se u soudu ukázalo, že motivace lidí, kteří vypovídali proti ní, byla mnohdy osobní. Měli s ní neshody. Některé sestry ji prostě neměly rády za to, jaká byla. Věra Marešová působí jako rázná, dominantní žena. Nakonec – rázně, sebejistě a sebevědomě vystupovala i u soudu. Jak jsme to vnímal, od začátku věřila v to, že bude zproštěna viny, od začátku popírala, že by něco takového provedla. Zajímavý byl i způsob, jakým se vyjadřovala. Nekuňkala jako jiní obžalovaní, mluvila silným, zvučným hlasem, rázně, bez zakolísání popírala, že by cokoli provedla. Nejen, že by úmyslně někoho zabila, ale i to, že by někomu píchla draslík omylem.
Neo: Nakolik si myslíte, že referování o tomto případu “přiohnul” fakt, že média měla informace vlastně jen od jedné strany, tedy od státního zástupce, ze spisu a podobně?
Vůbec nechci hodnotit práci novinářů. Jediné, co bych k tomu chtěl podotknout, že soudní případy ze zdravotnictví vždycky bývají hodně složité. Což se nakonec ukázalo i při vyšetřování tohoto případu. Obžaloba měla zcela pádný znalecký posudek, který pak vyvrátil názor jiných znalců.
Neo: Mluvil jste po rozsudku s policisty nebo státním zástupcem?
Státní zástupce nechtěl rozsudek komentovat, jen řekl, že ho revizní posudek nepřesvědčil a že neodstranil rozpory mezi názorem znalce obžaloby a oponentů. Vím, že se na internetu v diskusích objevila spousta komentářů, kdo udělal při vyšetřování chybu, ale já myslím, že chybu neudělal nikdo. Že je to, jak jsem říkal: Ve zdravotnictví se pracuje s mnoha proměnnými, každý pacient je unikátní a na různé podněty reaguje různě. Není to matematika, kde jediná správná cesta vede k jedinému správnému výsledku. Ve zdravotnictví se jedna událost dá vykládat různými způsoby. Ukázalo se to v tomto případě, když proti sobě stály dva tak protichůdné posudky.
Možná státní zastupitelství příliš spoléhalo na jeden znalecký posudek. Na druhou stranu, co měl státní zástupce dělat, když dostal tak jednoznačný posudek? Navíc to vypadalo, že všechny důkazy proti Marešové do sebe zapadají. Znalec postupoval podle toho, co měl k dispozici a vyhodnotil ty věci tak, jak je vyhodnotil. Oponenti to vyhodnotili jinak. A soud se přiklonil k vývodům oponentů a revizní komise a řekl, že prostě neexistuje přímý důkaz, že se skutky staly.
Neo: Když si člověk četl rozsudek, neubránil se myšlence, jaké to musí být pro pozůstalé domněle zavražděných lidí. Žili s tou myšlenkou skoro dva roky. Teď asi budou mít navždycky pochybnosti, jak tedy jejich blízký zemřel. Protože posudek, že smrt způsobilo podání draslíku, tu je.
Na druhou stranu může rozsudek pro pozůstalé znamenat jistou úlevu. Soud přeci řekl, že neexistuje důkaz, že by ti pacienti zemřeli cizím zaviněním, proto nebyl spáchán trestný čin a Věru Marešovou není za odsoudit. Jinými slovy podle soudu ti lidé zemřeli přirozenou smrtí.