© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Sotva opadl zájem o emaily, které kdosi ukradl z privátní schránky premiéra Bohuslava Sobotky, je tu další podezření na únik elektronické pošty. Tentokrát z firemní schránky vicepremiéra Andreje Babiše. Jak včera informoval deník Neovlivní.cz (zde »), specialisté jeho Agrofertu řeší, jestli hackeři nebyli úspěšní i u nich. Má ještě smysl pozastavovat se nad tím, jaké mailové schránky tuzemští politici používají?
Ochraně dat, zabezpečení a soukromí na internetu: Právě těmto tématům byla věnovaná debata, kterou na začátku února pořádala redakce Neovlivní.cz na půdě Metropolitní univerzity. Pozvání šéfredaktorky Sabiny Slonkové přijali dva uznávaní odborníci na oblast IT: publicista, zakladatel Energomonitoru Patrick Zandl a vysokoškolský pedagog z VŠE, publicista Petr Koubský.
Momentka z natáčení debaty. Foto: neo
Společně se dotkli i toho, zda média vůbec měla právo přetiskovat obsah soukromé pošty premiéra, které zveřejnil xenofobní web White Media. A zda má v dnešní době ještě smysl pozastavovat se nad tím, že vrcholní politici používají privátní mailové schránky.
“Je to neprofesionální a stojí to za zdvižené obočí,” soudí Petr Koubský. “Ale je to věc běžná. Ostatně i Hillary Clinton měla v době, kdy byla ministryní zahraničí Spojených států, podobný průšvih. Ono to k tomu svádí. Dělají to zaměstnanci všech možných institucí, přestože jim to pracovní smlouva zakazuje. Není překvapivé, že to dělá i premiér.”
Představa, že se vstupem do úřadu by politik musel zavřít své soukromé mailové schránky, připadala oběma diskutujícím nereálná. Zvlášť vzhledem k tomu, jak významně se proměnil obsah toho, co považujeme za soukromé.
“Řada věcí, které dnes o sobě na sítích šíříme, nám jako soukromá nepřipadá. Je běžné, že lidé o sobě vědí politickou orientaci, což byla před sto lety otázka života a smrti, pokud jste v nevhodné společnosti přiznal, k jaké politické straně či názoru se hlásíte,” připomněl Patrick Zandl. “Dnes se to nepovažuje za věc, kterou bychom měli chránit jako soukromou. To samé sexuální orientace. Pokud máte nějakou sexuální úchylku, je to v Čechách bráno jako milý výstřelek. Pojetí soukromí se mění. Není to tak, že bychom byli lehkomyslní.”
Podle Petra Koubského jde navíc o dočasnou věc. “Možná se jen nacházíme v přechodném období, kdy se technika vyvíjí rychleji, než se stíháme adaptovat,” soudí Koubský. “Většina lidí je vymoženostmi, jako je Facebook, v zásadě zaskočena. Ještě jsme se nenaučili se v tom prostředí orientovat, docela nevíme, jak to v něm chodí, postupně se to učíme. Lidé se takové věci učí průšvihy. Dokud nenastanou, lidé si s tím tolik nelámou hlavu. Problémů je vlastně méně, než by se dalo čekat, vzhledem k tomu, že na sebe lidi prozrazují první poslední.”
Co by se muselo stát, aby lidé začali brát svou ochranu na internetu vážně? A jak se o ochranu dat umí postarat stát? Jak zabezpečí databáze, v nichž chce shromažďovat stále více dat o občanech? Poslechněte si celou diskusi na přiloženém videu.
[responsive_youtube lwlLnmn8SC0]