© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Po více než pěti letech dospěla švýcarská justice k závěru, že nařčení bývalého českého premiéra Andreje Babiše bylo neoprávněné. Najít jeho syna a natočit jej skrytou kamerou bylo podle soudu ve Švýcarsku, kde platí přísnější pravidla na ochranu soukromí, jednoznačně ve veřejném zájmu.
Ženevský odvolací soud potvrdil rozsudek, kterým byli reportéři Sabina Slonková a Jiří Kubík zproštěni obvinění z neoprávněného nahrávání rozhovoru a z porušení tajemství nebo soukromé sféry prostřednictvím kamery. Verdikt je pravomocný. Babišova bývalá žena Beatrice, která soudní proces vyvolala, se už může domáhat jeho přezkoumání jen mimořádným opravným prostředkem.
Obrázek vystřižený ze Zvláštního vyšetřování. Repro: Neo
„Nic nenasvědčuje tomu, že by novináři měli jiný cíl než poskytnout informace o tématu, u něhož byl zřejmý zájem informovat veřejnost,“ píše předsedkyně odvolacího soudu Delphine Gonseth v rozsudku z letošního ledna.
„Reportáž zejména nastolila otázku integrity předsedy vlády a rozsahu, v jakém využívá svého postavení k zakrytí aféry, která se týká jeho osoby, když zašel tak daleko, že poslal svého nemocného syna na Krym, který je pod ruskou okupací. Přestože rešerše a pátrání obou předvolaných byly v reportáži předloženy s jistou mírou taktu, podařilo se jim také zachovat rovnováhu mezi obsahem a formou, přičemž určitý stupeň senzacechtivosti lze připustit, neboť zde existuje pochopitelný cíl zaujmout veřejnost.“
Odvolací soud se zcela ztotožnil s původními verdikty švýcarské prokuratury a policejního soudu, které již dříve oba reportéry obvinění zbavily. Reportéři tedy podle již tří rozhodnutí švýcarské justice, která je v pohledu na prolomení ochrany soukromí přísnější než země EU, postupovali v souladu s veřejným zájmem.
„Odvolací a revizní trestní senát dospěl k závěru, že zásah do soukromého života odvolatele (Beatrice Babišové pozn. red.) nebyl natolik závažný, aby zastínil veřejný zájem na informování veřejnosti o možném maření vyšetřování, které se týkalo předsedy vlády,“ stojí v rozsudku.
ČTĚTE TAKÉ: Zlom. Syn Andreje Babiše promluvil
Kromě posuzování rovnováhy mezi ochranou soukromí a veřejným zájmem odvolací soud v rozsudku detailně rozebral i práci reportérů na případu Andreje Babiše mladšího z pořadu Zvláštní vyšetřování. Podle názoru soudu bylo například při natáčení rozhovoru s Babišovým synem a jeho matkou nezbytné použít skrytou kameru. Samotný přepis rozhovoru bez videa by podle soudu nestačil.
Andrej Babiš mladší na nahrávce v souvislosti se svým pobytem na Krymu uvedl, že jeho otec chtěl, aby zmizel kvůli vyšetřování kauzy Čapí hnízdo. Česká policie se tehdy Babišova syna neúspěšně snažila vyslechnout. A vedla jej dokonce jako obviněného, byť měla pochybnosti, zda v dotační kauze jen nesehrál pro otce roli bílého koně.
„Pokud jde o použitou techniku, soud se ztotožnil s názorem soudce prvního stupně, že se jednalo o jediný přesvědčivý důkaz, nebo v každém případě nejméně pochybný, jehož cílem bylo zjistit nejen místo pobytu pohřešované osoby, ale také pravdivost jejích slov vzhledem k psychickým poruchám, kterými trpěla. Prostý přepis rozhodně nemohl mít takový dopad na veřejné mínění. Nicméně tento postup nezabránil Andreji Babišovi staršímu, aby zpochybnil výpovědi svého syna. To ukazuje, jakou důležitost museli novináři přikládat autenticitě svých zpráv, pokud nechtěli, aby byla narušena jejich důvěryhodnost, vzhledem k tomu, že se jednalo o závažná obvinění vůči předsedovi vlády, který je rovněž vlastníkem několika médií,“ konstatoval soud.
SOUVISEJÍCÍ: Soud označil Babišova syna za věrohodného svědka
Stejně tak byl podle soudu v pořádku i další postup Slonkové a Kubíka vůči Beatrice Babišové a jejímu synovi.
„Žalovaní, kteří zůstali stát na prahu, stěžovatelce i jejímu synovi okamžitě sdělili, že působí jako novináři, takže bylo pravděpodobné, že jejich připomínky budou tak či onak zveřejněny. Odpůrci ostatně druhého jmenovaného záhy informovali o tom, že byl natáčen bez jeho vědomí, a to ještě před odvysíláním reportáže,“ píše soud a dodává: „Obsah reportáže nepoškodil dobrou pověst ani důstojnost stěžovatelky, potažmo dobré pověsti jejího syna, kterému naopak byla dána možnost vyjádřit svůj názor, o čemž svědčí jeho pozitivní reakce a uznání, které novinářům projevil.
Pravdivost skutečností týkajících se kauzy „Čapí hnízdo“ není sporná. Pokud jde o údajný únos, pochybnosti, které tuto kauzu v té době provázely, byly oprávněné, tím spíše po vyjádřeních údajné oběti. Novináři se těmito otázkami zabývali objektivně, s opatrností a neurážlivým způsobem. Ostatně když se odvolatelka bezprostředně po odvysílání reportáže vyjádřila v médiích, kritizovala pouze způsob jejich postupu, aniž by zpochybnila podstatu reportáže.“
Právníci reportérů z týmu Tomáše Sokola od počátku věřili ve vítězství. Byť očekávali, že to bude dlouhá bitva.
„Pečlivost, s jakou švýcarské soudy zkoumaly, kdo je v dané věci v právu, jestli ti, kdo se dovolávají ochrany soukromí, v tomto případě ovšem pouze paní Beatrice Babišová, anebo novináři, kteří se dovolávají veřejného zájmu na publikaci získaných informací, je charakteristický právě pro případy, kdy se střetávají, řečeno dle našeho práva, dvě základní ústavní zásady. Z pohledu novinářů se od samého začátku nepochybně jevila jako důležitá potřeba, získat pro veřejnost (ve veřejném zájmu) informace i za cenu skrytého pořizování videozáznamu. A toto přesvědčení oba švýcarské soudy potvrdily. I přes délku řízení a jeho soudní peripetie, které svědčí o tom, že nelze jen tak vtrhnout někomu do soukromí a narušit ho tajně pořizovaným videozáznamem rozhovoru, se nakonec ukázala poslední potěšující skutečnost, a to je předvídatelnost soudního rozhodnutí. Ve Švýcarsku prostě každý, kdo chce zasahovat podobným způsobem do soukromí, musí počítat s tím, že oprávněnost takového zásahu bude muset dost obtížně obhajovat, ale také může počítat s tím, že má-li opravdu to, čemu se říká veřejný zájem, bude nakonec úspěšný,“ stojí ve stanovisku Tomáše Sokola a Štěpána Hubičky.
Za průlomový pak označila rozsudek švýcarská advokátka reportérů Fanny Margairaz, která je zastupovala u ženevského soudu.
„Toto poslední úplné zproštění viny švýcarskými soudy znovu připomíná zásadní roli, kterou v demokratické společnosti hraje investigativní žurnalistika,“ uvádí Fanny Margairaz. „Jsem velmi ráda, že jména Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka byla očištěna a byl potvrzen jejich etický přístup.“
Jak advokátka dodala, za klíčový považuje názor soudu o oprávněnosti použití skryté kamery. „Odvolací soud v Ženevě potvrdil, že použití skryté kamery bylo v tomto případě nejen nezbytným a vhodným prostředkem k hájení veřejného zájmu na informacích, ale také jediným možným způsobem, jak toho dosáhnout – vzhledem k tomu, že právo veřejnosti na informace o potencionálním jednání premiéra jasně převážilo nad soukromým právem žalobkyně nebýt natáčena,“ dodala Margairaz.
Oba reportéři verdikt přivítali. “Od začátku jsme do toho šli s vědomím, že se může stát, že budeme muset oprávněnost našeho postupu dokládat u soudu. Mimo jiné proto, že Švýcarsko pohlíží na ochranu soukromí přísněji než většina států západní Evropy. Měli jsme předem zpracované právní analýzy, a proto jsme věřili, že ve finále nám dají švýcarské úřady za pravdu a očistí nás. A to se také po pěti letech stalo,” uvedla šéfredaktorka Neovlivní.cz Sabina Slonková.
Jiří Kubík pak dodal: “Trvalo to celé pět let, ale jsme rádi, že jsme před švýcarskými úřady opakovaně prokázali, že jsme žádné zákony neporušili a že v dané kauze bývalého premiéra bylo nutné postupovat přesně tak, jak jsme postupovali, tedy i s využitím skryté kamery.”
O soudním procesu ve Švýcarsku reportéři Sabina Slonková a Jiří Kubík hovoří dnes v pořadu Matěje Skalického Vinohradská 12 v Českém rozhlase. Odkaz ZDE.
Zdroj náhledové foto: Repro/Neo