Zpěvák a herec Tomáš Klus byl v posledních patnácti letech pořád slyšet. Stál na barikádách. Tu brojil proti Andreji Babišovi, jindy ho trápila ekologická tíseň, pak jej zas tížila rozdělená společnost. Před posledními volbami do sněmovny podpořil nynější vládní politiky a najednou o něm není skoro slyšet. Cítí snad zklamání?
„Ne, já nejsem zklamaný. Nejsem spokojený, nebo uspokojený, ale spíše z dílčích věcí. Ale stejně tak jsem z mnoha dílčích věcí spokojený. Je řada toho, co může vláda dělat líp, ale pro mě třeba konkrétně to, jakým způsobem zvládli evropské předsednictví, je důkaz, že jsme se rozhodli správně a že jsme měli velké štěstí, že to ve volbách dopadlo tak, jak to dopadlo,“ shrnuje své názory na politiku, které poodkrývá v rozhovoru pro časopis Neovlivní.cz. Vysvětluje v něm i to, proč se trochu stáhl.
Odemykáme rozhovor ze zářijového vydání časopisu Neovlivní.cz.
Není umělec, který by vám neřekl, že každé představení, každý koncert jsou jedinečné, protože je jiná atmosféra, jiné publikum… U Tomáše Kluse je jedinečnost zaručena. Vždy dá na koncertě fanouškům možnost, aby mu dali zadání, o čem má zazpívat. Takže klidně zapěje písničku o poště v Čebíně, jako tomu bylo na zářijovém koncertě ve Valticích.
Tak jsem to na něj zkusil taky, jestli by nesložil nějaký verš či písničku o časopisu Neovlivní.cz. Říkal, že to nejde na povel, že potřebuje cítit unikátní energii publika, kterou dva lidé u jeho kuchyňského stolu nevytvoří, že musí ztratit sebekontrolu… ale nakonec se přece jen „pochlapil“. Vyšel z toho spíš reklamní slogan, ale ochudit o něj čtenáře by byla škoda. Takže – řiďte se jeho radou a užijte si rozhovor, v němž jde právě o tu jedinečnost.