Se zpěvákem Klusem o tom, proč tak trochu slezl z barikád a jak moc tlačit na pilu, když člověk chce říct nahlas, že je něco špatně.
Zpěvák a herec Tomáš Klus byl v posledních patnácti letech pořád slyšet. Stál na barikádách. Tu brojil proti Andreji Babišovi, jindy ho trápila ekologická tíseň, pak jej zas tížila rozdělená společnost. Před posledními volbami do sněmovny podpořil nynější vládní politiky a najednou o něm není skoro slyšet. Cítí snad zklamání?
Tomáš Klus v období „na barikádách“. Protest Milionu chvilek pro demokracii na pražské Letné, červen 2019. Foto: Shutterstock
„Ne, já nejsem zklamaný. Nejsem spokojený, nebo uspokojený, ale spíše z dílčích věcí. Ale stejně tak jsem z mnoha dílčích věcí spokojený. Je řada toho, co může vláda dělat líp, ale pro mě třeba konkrétně to, jakým způsobem zvládli evropské předsednictví, je důkaz, že jsme se rozhodli správně a že jsme měli velké štěstí, že to ve volbách dopadlo tak, jak to dopadlo,“ shrnuje své názory na politiku, které poodkrývá v rozhovoru pro časopis Neovlivní.cz. Vysvětluje v něm i to, proč se trochu stáhl.
„V poslední době snažím sám sebe naučit, že je mnohem důležitější naslouchat než mluvit. A čím víc to dělám, tím víc zjišťuju, že opravdu není třeba tolik mluvit. Protože skoro všechny věci, které chcete druhým říct, ti lidé dost často vědí sami od sebe a sami vám je řeknou.“
Neo: Ale někdy potřebujete slyšet nahlas od druhého to, co sám někde uvnitř víte, nebo tušíte…