© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Projekt v Kyrgyzstánu je zatím největší v mé kariéře. Kdo jej financuje, to vám nepovím. Nikoho z Hradu neznám, ale napadlo mě požádat je o podporu. Vymyšlené reference? Pochybení. Michael Smelík, muž ovládající společnosti Liglass Trading, za kterou lobboval v Kyrgyzstánu prezidentův kancléř Vratislav Mynář, promluvil pro Neovlivní.cz.
Veřejnosti neznámý podnikatel v obnovitelných zdrojích Michael Smelík je mužem, kterému podle oficiálních dokumentů patří společnost Liglass Trading. Neznámá firma získala obří – ve finále až dvanácti miliardovou zakázku – na výstavbu vodních elektráren v Kyrgyzstánu. Za firmu osobně intervenoval prezidentův kancléř Vratislav Mynář.
“Prostě mě napadlo oslovit prezidentskou kancelář a požádat je o podporu. Pana Mynáře neznám. To je kreativita malé firmy,” přichází Michael Smelík s vysvětlením, co stálo na počátku Mynářova dopisu v zakázce, která rozpoutala skandál v Kyrgyzstánu.
Neo: Po několika dnech mlčení jste vydal prohlášení, z něhož chápu, že v kyrgyzském projektu vystupujete nikoli jako ten, kdo staví, ale jako investor. Můžete detailně popsat roli vaší firmy?
Jako fyzická osoba podnikám v odvětví obnovitelných zdrojů – vyjma větru – od roku 2006. A vždy jsem na jednotlivé projekty otevíral účelovou firmu, která nebyla zatížena minulostí, měla transparentní vlastnickou strukturu. Ta do projektu vložila equitu a žádala o bankovní financování. Úplně na počátku jsme figurovali i jako dodavatelé technologií, později jako konstrukční firma a vyústilo to až v roli, kdy vystupujeme jako investor. Obnáší to jedenáctileté zkušenosti, velkou míru odvahy riskovat osobní majetek, kreativitu a bezesporu dobré vztahy s partnery. Ať už to jsou dodavatelé technologií či poradenské firmy zpracovávající ekonomické podklady.
Neo: Takže jste jakýsi centrální mozek projektu, který shání peníze, najímá stavitele a celý jej řídí?
Ano.
Neo: V kyrgyzské zakázce se bavíme o miliardách. Kdo do tohoto projektu vložil peníze?
To je velmi choulostivá otázka a je mi jasné, že se na to budou všichni ptát. Ale něco vám povím: obnovitelné zdroje jsou hot byzys, kdy jste závislá na podmínkách různých států a ne vždy ty státy podmínky zcela plní. To znamená, že dosah investičních prostředků je relativně složitý a paradoxně je to čím dál horší. Proto jsem deset let vytvářel systém, kdy jsem se naučil komunikovat se soukromými investory, bankami, fondy a dalšími institucemi, které mají nějaký rizikový kapitál a jsou ochotni do takových projektů dávat prostředky. A jistě chápete, že tyto desetileté zkušenosti, které mě stály spoustu času a peněz, nebudu prodávat za minutu přes média. A už vůbec nebudu říkat přesná jména partnerů
Michael Smelík (vpravo) při podpisu dohody o zakázce v Kyrgyzstánu. Uprostřed tamní prezident. Zdroj: President.kg
Neo: Pak se ale nedivte, že kolem vašeho angažmá v zakázce panují pochybnosti.
Podívejte se, druhá strana samozřejmě naše partnery zná. Oddeklaroval jsem míru připravenosti tak, abych naplnil výběrové řízení. Bylo veřejné, účastnilo se ho několik firem a zřejmě jsme nabídli nejkomplexnější způsob řešení, když jsme vyhráli. Jsem soukromá osoba, mám firmu s jasně transparentní strukturou vlastníků, nežádám od státu žádné subvence, garance, ekonomickou podporu a ani dotace. Nemusím se veřejně odhalovat.
Neo: Znovu říkám, že chápu věci spojené s obchodním tajemstvím, rozumím, že nechcete své know-how předávat konkurenci, ale ve chvíli, kdy na vaši práci nejsou veřejně dostupné žádné reference, vítěznou firmu v branži nikdo nezná, tak jsou žádosti o větší otevřenost pochopitelné.
Máte pravdu. Ale možná je to cílená kampaň konkurence, která – když to řeknu vulgárně – neměla koule do toho tendru jít. A teď se mě snaží donutit, abych s nimi spolupracoval.
Neo: O kom mluvíte?
Troufám si říct, že kdyby ta domněnka byla správná, dovedu si představit, kdo to je. Ale to jméno říkat nebudu.
Neo: Jaký projekt podobného rozsahu jste v minulosti dělal?
Takový zatím ne. Je to největší projekt v mé historii.
Neo: Může uvést své jiné projekty, které se mu byly nejblíž?
Mám za sebou řadu projektů ve Velké Británii, Itálii, na Slovensku, kde jsem byl úplně první, kdo stavěl vodní elektrárny. Pak byly projekty v Srbsku, Česku, Rumunsku. Ty projekty mají nějaké obchodní smlouvy a já je nechci úplně zveřejňovat.
Neo: Prošla jsem smazanou historii vašich firemních stránek, které jste před tou kyrgyzskou zakázkou dali do rekonstrukce, a našla jsem tam mezi referencemi na vodní elektrárny ty,které spadají pod ČEZ. Tato firma mi ale potvrdila, že s vámi nikdy nic nedělala. Můžete mi to vysvětlit?
Přiznám se, že to je věc, která mi unikla, je to mé pochybení, že jsem neohlídal management. Došlo tady k prostému omylu: s ČEZ jsem nikdy nic nedělal. A ty další partneři tam byli uvedeni například proto, že s nimi máme konzultační smlouvu.
Neo: Nerozumím. Jak se mohly mezi referenčními projekty ocitnout omylem hned čtyři elektrárny, s nimiž jste neměli nic společného.
To je omyl, o kterém hovořím. Je to pochybení mého webového správce, že to dal do referencí. Byl jsem víc v Kyrgyzstánu než tady a moc jsem to nehlídal. Já to ani nevěděl, že to tam je. To jsem se dozvěděl od vás, já už k těm stránkám ani nemám přístup, nevím, jak se do té historie dostanu.
Neo: Tenhle omyl je ale přesně ten důvod, proč vznikají kolem vaší firmy pochybnosti. Vy jste nekomunikovali, veřejně dostupné reference na vaši práci nebyly žádné a v historii firemních stránek najdu vymyšlené reference.
Nemůžu s vámi souhlasit, že to jsou vymyšlené reference. Já se na to ani teď neumím podívat, muselo prostě dojít k pochybení. (Michael Smelík po ukončení hovoru následně zpětně zkontroloval historii stránek a ozval se s následujícím vysvětlením: “Díval jsem se na to a je to tak, že jsme používali reference našich obchodních partnerů, což je, myslím běžná praxe.”)
Neo: K těm referencím: když pominu příběh s webovkami, ohledně vodních elektráren jsem na vás nikde nenarazila. Naopak v solárním byznyse nejste neznámou osobou. Spolupracoval jste s Martinem Shenarem a jeho Amun Re?
Pro Amun Re jsem zařizoval část dodávek solárních panelů. Ale kam šly, to ve finále nevím. Panu Shenarovi jsem také předával čínské kontakty.
Neo: Pochybnosti vyvolal i fakt, že firma Liglass, která Liglass Trading založila a je s ní i personálně propojená, skončila v insolvenci s téměř 170 milionovým dluhem.
Ale Liglass nemá s Liglass Trading už nic společného. Kromě personálního propojení v mé osobě. Liglass podnikal jinde, v jiné oblasti, já na to neměl čas a předal jsem firmu svému bratrovi. A jak to s ní dopadlo, to už jde mimo mě. S firmou, která získala zakázku v Kyrgyzstánu to nemá nic společného. Já to celé nechápu. Jsem smutný z toho, že nikoho ani na chvíli nenapadlo, přiznat, že jsme třeba šikovní. Že se nám něco povedlo, že třeba otevřeme dalším firmám nový trh. Místo toho se rozpoutalo mediální peklo.
Neo: Nezlobte se, ale když sečtu to, že nechcete říct, kdo projekt financuje a kdo se na něm podílí, že mezi reference na svých stránkách jste dali projekty, jejichž vlastníci vás neznají, propojená firma je v konkursu, a vy několik dní odmítáte komunikovat, těžko mě jako první napadá právě ten úhel pohledu, že jste šikovný.
Nekomunikoval, nekomunikoval. Ale já jsem nikdy nic takového nezažil, nejsem mediálně zručný. Tohle je vrchol mého podnikání. A místo toho, abych se věnoval naplňování smluv, řeším média a znovu musím dokládat to, co jsem už dokládal. Já byl z toho v šoku, co se rozpoutalo. Musel jsem analyzovat situaci, počkat, jak se situace vyvine a u svých partnerů zjistit, co mohu zveřejnit. Jsou tam nějaké klauzule o mlčenlivosti. A protože situace přerostla únosnou míru, rozhodl jsem se vyjádřit. Teď mi média regulérně ohrožují tři roky intenzivní práce a utracené miliony dolarů.
Neo: Čí to jsou miliony dolarů?
Nebudu se vyjadřovat k objemům peněz. Mých vlastních ani jiných subjektů. Nemíním teď rozkrývat práci, kterou jsem na tom odvedl. Až naplním investiční podmínky, je tu možnost něco zveřejnit. Ale teď systém financování rozkrývat nebudu.
Neo: Dáváte najevo, že si zakládáte na tom, že se obejdete bez pomoci státu a úřadů. Proč jste se potom obracel na prezidentskou kancelář, aby vám v Kyrgyzstánu pomohla?
Prezentoval jsem svoji společnost v Kyrgyzstánu a napadlo mě, že požádám české ministerstvo průmyslu a obchodu o nějaké doporučení. Vyhověli mi a dali mi dopis. Pak mě napadlo, že by nebylo špatné, kdyby mě podpořila prezidentská kancelář. A úplně stejně jsem je požádal o nějakou podporu. A já ani nevěděl, že mě podpořili. Dozvěděl jsem, se to až později a musím říct, že si toho moc vážím. Ale v konečném důsledku to nemělo žádnou relevanci, protože to byl nakonec otevřený tendr. A kdybych nesplnil jeho podmínky, žádný dopis by to nezměnil.
Neo: Znáte prezidentova kanceléře Vratislava Mynáře?
Ne. Nikoho z prezidentské kanceláře neznám.
Neo: Ani prezidentova poradce Martina Nejedlého.
Ne.
Neo: Nikoho jste neznal, nikdo vám nepomáhal. Jak vás tedy napadlo se na prezidentskou kancelář vůbec obracet?
To je kreativita malé firmy. Jít logickou cestou, i když se zdá být nereálné, že to vyjde. Prostě si říkáte, kudy na to a možná ti pomůžou.