Se studentem politologie Jánem Michalčákem o roce britského „ne“

Ján Michalčák přijel na studia do Británie v den, kdy se tam v září 2014 poprvé rozhodovalo o její budoucnosti: v den referenda o skotské nezávislosti. Skotové tehdy řekli, že zůstanou ve Spojeném království. O necelé dva roky později se však Britové v referendu vyslovili pro odchod z EU. „Když teď na naší univerzitě proběhne mnohahodinová panelová debata, na konci je jediný závěr: stát se teď může úplně cokoliv,” říká student politologie a ekonomie na prestižní University College London.

Studuje na britské univerzitě, která patří k deseti nejlepším ve světě. A z první ruky může Ján Michalčák den po dni sledovat, jaké dopady červnový Brexit na ostrovech má. Nebo nemá.

Ján Michalčák. Foto: Archiv JM

Neo: Jsme oba fanoušky britského komika Johna Olivera, který poslední díl téhle sezóny zakončil vzkazem končícímu roku: Fuck you, 2016! Máte z tohoto roku podobný pocit?

Určitě to nebyl rok z nejšťastnějších. První věc, která se mi jako člověku žijícímu v Anglii vybaví, je samozřejmě Brexit a z něj vyplývající všudypřítomný pocit nejistoty, co se teď bude dít.

Neo: A vy to mimochodem už víte, jak teď bude vypadat váš život v Londýně po Brexitu?

To mě asi znervózňuje ze všeho nejvíc. Nikdo z mých známých a kamarádů tady vlastně vůbec netuší, co přesně se bude dít, až Brexit nastane. Můžeme mluvit o potenciálních zaměstnavatelích, o univerzitě, o politicích na obou stranách La Manche, nikdo nic neví. Všechno záleží na tom, co se vyjedná, až Británie formálně oznámí odchod spuštěním článku 50.

Neo: Co vám říkají ve škole? 

Mám pocit, že tam existuje takový nepsaný úzus, že se o tom moc nemluví, protože samozřejmě v akademické sféře byla drtivá většina studentů i profesorů proti Brexitu. Teď jsme se dostali do fáze smutného smíření s realitou. Když už se o tom bavíme, snaží se nás spíš uklidňovat: nebojte, zatím vše pokračuje jako doteď. Ale protože ani oni moc netuší, co se bude dít, radši se o tom moc nemluví. A i když proběhne mnohahodinová panelová debata, kterou jsem taky absolvoval, na konci je jediný závěr: stát se může úplně cokoliv.

Neo: V červnu před referendem jste napsal text do Hospodářských novin, v němž mimo jiné stojí: přívrženci setrvání Británie v EU jsou často považováni za elitáře žijící mimo realitu. Nepotvrzuje se to teď na londýnských univerzitách?

Ostrovní noviny z 25. června. Titulním stranám vévodí rezignace ministerského předsedy Davida Camerona. Foto: Lenscap Photography / Shutterstock.com

Všeobecně celý Londýn je tak trochu jedna velká bublina. To asi platí o skoro každém hlavním městě v Evropě. Ale zvlášť Londýn, obrovské kosmopolitní město, se opravdu hodně odlišuje od zbytku Británie, a nejenom v názoru na Brexit. Ale v celé Británii se už začíná názor na EU docela výrazně otáčet, poslední průzkum Pew Research ukázal, že pro setrvání v Unii by teď bylo 55 procent Britů, kdyby se referendum opakovalo. To jistě nemusí nic znamenat, víme, jak se průzkumy mýlily jak u Brexitu, tak v případě amerických voleb.

Neo: Nicméně, druhé referendum o Brexitu asi nepřipadá v úvahu, ne?

Ne. I kdyby byla pravda, že se poměr začíná měnit, pořád bude platit, že pro Brexit hlasovalo zhruba 17 milionů voličů. A kdyby se mělo referendum opakovat, nebo ještě hůř, kdyby britská vláda nerespektovala jeho výsledky, tak to bude znamenat 17 milionů velmi nespokojených voličů a velmi pravděpodobně i konec šancí premiérky Theresy May a jejích konzervativců na znovuzvolení.

Neo: Kampaň „Remain“ podporující setrvání v EU byla založena na strachu. Před ekonomickými dopady varovala spousta respektovaných ekonomů i institucí. Měli pravdu?

Zatím určitě a velkou roli v tom hraje strach a nejistota. Libra se propadla nejvíc od 2. světové války, teď paradoxně trochu posílila v důsledku amerických prezidentských voleb. Ale každopádně je na mnohem slabší úrovni, než když jsem se třeba v roce 2014 do Británie přestěhoval. Největší dopad se ale může teprve projevit, až bude jasné, co Británii opravdu po odchodu z EU čeká. Investoři doufají v soft-Brexit, tedy že Británie zůstane součástí jednotného trhu. Ale největší ekonomický dopad nás velmi pravděpodobně teprve čeká. Negativní, nebo třeba možná pozitivní.

Neo: Jak si vlastně na univerzitě vysvětlujete, co se při referendu stalo, když všechny výzkumy ještě v den hlasování, a dokonce po konci hlasování ukazovaly, že Británie zvolila „remain“?

Vysvětlení je několik možných, vždycky se dá třeba pochybovat o metodologii průzkumů. Ty mají v Británii už tak nevalnou pověst minimálně od voleb do sněmovny v květnu 2015. Spousta voličů se asi taky stydí vyjevit u takto citlivých témat svůj názor.

Neo: Úplně stejné to bylo s americkými volbami a vítězstvím Donalda Trumpa, které nečekal skoro nikdo. Není to tak, že média v Londýně nebo na východním pobřeží USA nebo novináři v Praze prostě neznají zbytek země, a pak jsme všichni hrozně překvapeni, co se to vlastně děje?

Ján Michalčák

• Narodil se v roce 1994 ve Stříbře s lehčí formou dětské mozkové obrny, která dodnes ovlivňuje jeho pohybové schopnosti.
• Vystudoval International Baccalaureate na gymnáziu Open Gate Petra Kellnera. Od roku 2014 studuje díky stipendiu Bakala Foundation prestižní britskou University College London, obor politologie a ekonomie se zaměřením na východní Evropu.
• V lednu 2015 napsal otevřený dopis prezidentu Zemanovi, v němž protestoval proti prezidentovým výrokům o inkluzi a o nevhodnosti společného vzdělávání dětí s hendikepem se „zdravými” spolužáky.
• Věnuje se akademické debatě: v minulosti reprezentoval Českou republiku na mistrovství světa v Jižní Africe, nyní je debatním rozhodčím. Je fanouškem fotbalového týmu Arsenal.

Určitě to může být jeden z problémů. Sám se na univerzitě setkávám s názory „nechápu, jak někdo může hlasovat pro Brexit nebo pro Trumpa“. Znám i zastánce opačných názorů, ty dva tábory spolu ale vůbec nekomunikují. To se promítá i do médií, i ta nejrespektovanější a snažící se o neutralitu mají nějaký ideologický základ.

Neo: Je to i případ BBC, tohoto vzoru veřejné služby všude na světě?

Asi se tomu nedá vyhnout, i když se BBC snaží být co nejvíc neutrální. Nepamatuju si z volební noci na BBC žádného experta, který by předpověděl Brexit. Možná i slavná BBC používá při výběru expertů špatnou metodologii. Svou roli hraje i to, kde mediální společnost sídlí. Pokud BBC oslovovala politology převážně z Londýna, mohlo to hrát svou roli. V Londýně je teď opravdu cítit mnohem pesimističtější atmosféra než před referendem.

Neo: Možná že ve střední Anglii je zase naopak optimističtější.

Zatím asi ano, rozhodně optimističtější než v Londýně.

Neo: Jak se Británie změnila od chvíle, kdy jste do ní před dvěma lety přijel?

Zrovna dneska ráno jsem o tom přemýšlel. Přijel jsem do Británie, která se už asi začala proměňovat. Dorazil jsem sem 18. září 2014, což je datum referenda o skotské nezávislosti. A už první den to byla velmi vyhrocená, i když proti dnešnímu stavu ještě dost klidná debata o politické budoucnosti Británie. Pak to pokračovalo parlamentními volbami v květnu 2015 a následovala kampaň před Brexitem. Sám jsem tu zažil několik situací, kdy se lidé napadali, kdo je a kdo není Brit, a pak si to navzájem dokazovali britskými pasy… Jedna strana má pocit vítězství, ta druhá zas doufá, že podmínky Brexitu budou co nejmírnější.

Neo: Zažil jste to někdy sám na sobě jako Východoevropan?

Ne, to ne, asi i proto, že se pohybuji skoro výhradně v oné univerzitní bublině. Na naší univerzitě studuje polovina studentů, kteří nepocházejí z Británie.

Neo: Skoro před dvěma lety jste napsal otevřený dopis prezidentu Zemanovi po jeho výstupu proti inkluzi. Upozornil jste ho, že jste i se svým fyzickým hendikepem dokázal vždy studovat s ostatními. Mimochodem, odpověděl vám na ten dopis někdo?

Ano, nějaká úřednice z tiskového odboru. Velmi stroze, v tom smyslu, že prezident jen zopakoval ve veřejnosti rozšířený názor. A na ten krásný dopisní papír prezidentské kanceláře zkopírovala odkaz z České televize na nějaký článek, který měl prezidentova slova dokazovat. To mě jako akademika pobavilo, jak si Hrad představuje dokazování faktů.

Neo: Pozorujete rozdíly v chování k vám jako člověku s hendikepem tady a v Británii?

Další rozhovory na Neovlivní:

» S Jakubem Horákem o politickém marketingu
» S byznysmenem Janem Dobrovským o pražské kavárně, Židech a českém plebejství
» S Radkinem Honzákem o světě, který neví roupama, co dělat
» S Markem Dalíkem: Jediný rozhovor, ve kterém řekl vše
» S Janem Dražanem: O čem přátelé Václava Havla nemluví

Asi na to nejsem schopen odpovědět úplně objektivně, z českého vzdělávacího systému jsem odešel už před deseti lety, studoval jsem soukromé gymnázium Open Gate. Ale myslím, že přístup ke studentům jako já mezi střední a vysokou školou by se lišil i v Česku. Tady ke mně možná přistupují víc individuálně, vůbec neřeší, jestli někdo má hendikep, dokud sám o pomoc nepožádá. Ale podobně by to zřejmě fungovalo i na české vysoké škole.

Neo: Uvažujete už o tom, jak se svým špičkovým vzděláním naložíte? Chcete se vrátit do Česka, nebo hledat práci ve světě?

Určitě bych se chtěl vrátit domů. A zrovna teď řeším, kdy se to stane. Právě teď dokončuji bakalářské studium, měl bych se hlásit na magisterské. Hodně to závisí na penězích, magistr je v Británii mnohem dražší než bakalář. Pokud se mi povede sehnat peníze, chtěl bych pokračovat. Pak je ale otázka, jak složitý návrat bude. Mluvil jsem o tom s lidmi, kteří jsou starší a prošli si stejnou cestou. A ti se i ve velkých nadnárodních firmách setkávali s tím, že se na ně dívali přes prsty jen proto, že mají titul ze zahraničí. Zvlášť kdybych chtěl pracovat ve svém oboru politologie a zahraničních vztahů, to je velmi uzavřená komunita.

Neo: Takže – proč se vracet?

Možná to bude znít pateticky, ale opravdu mám rád svou zemi. A věřím tomu, že lidé se zkušenostmi ze zahraničí – ať už pracovními, nebo studijními – by se časem měli do své domoviny vrátit. Jestliže je cílem zlepšit kvalitu života v naší zemi, je právě mezinárodní náhled a nadhled to, co potřebujeme. Já si jsem jistý, že se vrátit chci. Odjíždíme přeci hlavně proto, abychom se mohli vracet.

Neo: Poslední, zásadní otázka. Každého fanouška Arsenalu, což jsme oba, zajímá, jestli už letos konečně po 13 letech vyhrajeme zase ligu.

Letos už by to mohlo vyjít, Petr Čech se rozchytal a hlavně se soustředí jen na ligu. Už by to snad mohlo klapnout.

 

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email


Images are for demo purposes only and are properties of their respective owners. Old Paper by ThunderThemes.net

Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít